V jednotě je síla aneb Kolektivní inteligence vítězí na celé čáře

Petra Rosípalová
Nová média a společnost JJM 335

         „Kdyby se děda probudil, nestačil by se divit,“ komentuje často naše babička dění v 21. století. Vzpomíná tak na dobu, kdy žil její otec. Život byl podle mnoha názorů tehdy jednodušší, pomalejší, hodnotnější… Jistě mají pravdu. Alespoň v něčem. Velký a rychlý rozvoj informačních technologií toho mění na světě hodně, ale co je nejdůležitější, mění myšlení lidí. Ne, že by lidé byli chytřejší nebo hloupější než před třiceti, padesáti lety, ale prostě jinak myslí. Naše společnost si rychle zvykla na skutečnost, že „na síti“ mozky výborně fungují a skupina je schopna najít rychlejší a kvalitnější řešení problému než jednotlivci.

Ovšem mnoho lidí snadno podléhá mylnému dojmu, že tomu tak musí být za každých okolností. 

Máme další volební rok. Tentokrát ve znamení voleb do Evropského parlamentu, do Senátu Parlamentu České republiky, ale co je pro mnoho začínajících politiků důležitější – letos budou komunální volby do zastupitelstev obcí, tedy odrazový můstek k politické kariéře. 

 

Jak dát ale o sobě vědět co možná nejširší „mase“ lidí – potenciálních voličů? Prostřednictvím tištěných letáků? Dejme tomu. Tento způsob je však pomalý - než se text vytiskne a distribuuje do schránek domácností, uplyne poměrně dlouhá doba. Navíc se to také může dosti prodražit. Daleko rychlejší a levnější je pořádná předvolební „masáž“ pomocí nových komunikačních technologií. Internet na tomto poli umí zázraky. No, řekněte sami, ten, kdo přišel s nápadem využít sociální sítě jako prostředek pro volební kampaň, to byla ale hlava! I samotný Jára Cimrman by měl radost. Opět došlo na jeho slova, když předpovídal budoucnost internetu a jako první načrtl osnovu této zázračné sítě J.



Autobusta Járy Cimrmana;
autor Stanislav Jelen

Například jedna z nejoblíbenějších sociálních sítí u nás – Facebook, to je typický příklad nového média, kde se výborně daří fenoménům moderní doby - tedy jak kolektivní inteligenci, tak tzv. produsage.

Ale vraťme se k našim „komunálkám“. Není lepší zbraně pro současnou opozici, aby to pořádně „natřela“ stranám, které buď byly v minulých volbách úspěšnější, nebo se snáze dohodly s ostatními a vytvořily koalice, než sociální síť. Ačkoliv se všude žongluje s pojmem kolektivní inteligence, občas to vypadá, že na sociálních sítích moc vysoký kvocient mít nebude. Nejsmutnější ovšem na celé věci je jedna skutečnost. Právě lidé, kteří kandidují do zastupitelstev, a logicky se předpokládá, že jejich inteligence bude na určité výši, začnou na sociálních sítích podnikat takové kroky, až rozum zůstává stát. Mám na mysli prostoduché, do nebe volající hlouposti, lži a pomluvy. Jeden takový nejmenovaný komunální politik se nechal slyšet, že lidé mají krátkou paměť, a tak je jedno, co se jim servíruje před volbami a co po nich. Znamená to, že se podstata inteligence radikálně odlišuje podle toho, jak se to komu hodí? Pojem kolektivní inteligence se jaksi neslučuje s představou stáda tupých ovcí. Bohužel, vypadá to, že praxe je jiná.

Takže se chtěj nechtěj musíme připravit na souboj prostřednictvím sociálních sítí, souboj, kdy si nikdo nebere servítky a soupeře bude drtit všemi možnými způsoby. Od voličů se přestane vyžadovat, aby sami mysleli, dokonce to bude přímo nežádoucí. Běda ti, občane, vytvoříš-li si vlastní názor!  Nejmilovanější volič je ten, který slepě věří tomu, co mu politik strčí pod nos, v našem případě napíše na síti.

Nejlépe pro politika bude situace, když si vytvoří okruh svých příznivců, zpočátku možná i soudných a rozumně uvažujících, a postupem času je začne měnit k obrazu svému. Samozřejmě nesmí zapomenout na „metodu cukru a biče“. Ovšem na řadu přijde nejdříve cukr – sliby, bič až po volbách.

A občan – volič hltá čím dál více vše, co si na stránkách svého favorita přečte. Přestane být samostatně uvažující bytostí a nechá si podsunout cokoliv.

Plně to odpovídá teorii o bublinovém filtru. To nastane tehdy, když se lidé kvůli vlastní neochotě přijímat jiné názory stanou dobrovolnými vězni v bublinách souhlasného obsahu. Dojde k tomu v případě, pokud mají díky internetovému vyhledávači, sociálním sítím, atd. přístup pouze k obsahu, se kterým souhlasí, který je jim sympatický. Budou možná spokojenější s tím, co čtou, ale čím dál více se jejich soukromá realita bude vzdalovat od toho, co za realitu považují ostatní.

Uživatelé sociálních sítí, v našem případě voliči, se pak právě v takové bublině ocitají.

Zákonitě musí nastat den, kdy fanoušci takového politika začnou smýšlet stejně. Pardon, ne stejně, ale tak, jak si jejich idol přeje. Mluvíme pořád o kolektivní inteligenci?L

A pak hurá na protivníky! 

Když někdo ještě s kapkou samostatného úsudku zabrousí na takové stránky, nevěří svým očím, čeho jsou lidé schopni, co všechno jsou v zájmu prosazení toho svého jedině správného kandidáta napsat na veřejně dostupné síti. Mnohokrát musí přemýšlet, zda autoři všech těch výkřiků se ještě dají zařadit do živočišného rodu homo sapiens sapiens.

Má oponent vůbec šanci se pak prosadit, aniž by použil stejných metod? Čistě hypoteticky – co když je to člověk třeba poctivý, čestný a s prací pro věc veřejnou to myslí upřímně?

Ale co, v jednotě je síla, kolektivní inteligence jej převálcuje… 

Zdroje

JUST, Jiří. To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana II. Praha: nakladatelství Knihcentrum, 1998. 292 s. ISBN 80-86054-63-2.

Filter Bubble. In: Wikipedia: The free encykolopedia. [online]. last modified 19.2.2014. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Filter_bubble.