Organizace v davu

Autoři výzkumu:

W. Lance Bennett je profesorem politologie a komunikace na Washingtonské univerzitě, zakladatelem a ředitelem Centra komunikace a občanské účasti. Bennett je autorem dvanácti knih a byl či je součástí redakčních komisí předních akademických časopisů, které se věnují tématům politologie a komunikace. Zároveň je spolu s Robertem Entmanem spolueditorem knižní série Komunikace, společnost a politika, vydávané vydavatelstvím univerzity v Cambridge. Současnými tématy jeho výzkumů jsou například vztahy vlády a tisku, komunikace a organizace v rámci společenských hnutí a vztah digitálních médií a občanské politické účasti.

Alexandra Segerberg je výzkumnou pracovnicí Oddělení politologie na Stockholmské univerzitě a pomocnou editorkou vydavatelství ECPR, které je součástí Evropského konsorcia pro politický výzkum. Její výzkumy se týkají politických, filozofických a empirických teorií problematiky kolektivní činnosti.

Shawn Walker je doktorandem a jedním ze zakladatelů Laboratoře sociálních médií na Fakultě informatiky Univerzity ve Washingtonu. Zaměřuje se především na společenskovědní metodologické techniky a výzkumné návrhy sloužící ke sběru, organizaci a analýze dat ze sociálních médií.

Téma výzkumu:

Cílem tohoto výzkumu je vytvořit analytický rámec pro výzkum organizačních procesů, které probíhají v situacích davové aktivizace (např. tzv. Arabské jaro či protesty Occupy Wall Street) prostřednictvím nových médií, primárně Twitteru. Autoři analyzují tři základní prvky tvorby obsahů, které vedou k organizaci davu: samotná tvorba obsahů, výběr a třídění obsahů a jejich využití v rámci celé skupiny. Na příkladu dat ze serveru Twitter, které se týkají protestu Occupy Wall Street a souvisejících protestů, autoři ukazují organizační postupy a produkční mechanismy vytvořené necentralizovaným davem.

Analýza, metody a výsledky:

Motivací k tomuto výzkumu bylo množství protestů, které se objevily v posledních letech v rozličných koutech světa. Ačkoli lze tyto protesty jasně odlišit z hlediska geopolitických podmínek a agend, kterých se týkaly, spojuje je jejich organizační prvek: digitální média. Videa, obrázky, webové stránky a sociální média umožňují mobilizaci a sdílení přes místní i časovou roztříštěnost. Zároveň tyto prvky nespojují jen samotné účastníky protestů, ale přelévají se až k masovým médiím národního i mezinárodního charakteru, a tím pak i k pozorovatelům z řad publika, kterým nabízejí interaktivní možnost se do protestů a s nimi souvisejících kauz zapojit.

Cílem výzkumu je odpovědět na otázku jak dosahují decentralizované mezilidské sítě velkých rozměrů, vytvořené v kontextu lokálních omezených aktivit (tedy protestů), souvislé organizace. Tato souvislá organizace se vyznačuje třemi prvky, které ji spojují s tradiční byrokratickou formou organizace: schopností mobilizovat zdroje; schopností reagovat na okamžité změny externích podmínek; a schopností dlouhodobé adaptace v rámci změny či úpadku. Zásadním rozdílem ale je fakt, že v rámci decentralizovaných hnutí nejsou přítomny, či jsou přítomny pouze omezeně, explicitní organizující mechanismy jako jsou pravidla, registrovaní členové, jasný cíl, stratifikované vedení atd. Jak tedy dosahují situace davové aktivizace souvislé organizace?

Dav má v takovýchto situacích v kontextu digitálních médií mnoho vrstev různého typu, například webové stránky týkající se dané kampaně, skupiny na Facebooku, kanály na serveru Youtube atd. Autoři se domnívají, že tyto vrstvy jsou spolu propojeny technologiemi tzv. „sešívání“ (stitching), mezi které autoři řadí např. Twitter a SMS. Tato propojení jinak více či méně separovaných vrstev jsou zásadní pro existenci širší sítě účastníků i pozorovatelů. Přelévaní obsahů v rámci jednotlivých vrstev i mezi nimi je nutným aspektem těchto hnutí, která se jinak rychle rozpadají. Jaké procesy však v tomto „sešívání“ probíhají? 

Autoři výzkumu identifikují soubor tří základních procesů: 1) Tvorba a sdílení obsahů; 2) Výběr a třídění obsahů; 3) Dynamická integrace obsahů. První proces spočívá v tvorbě obsahů a v jejich sdílení aktivními uživateli v kontextu jejich dané sítě. Druhý proces označuje procesy výběru, zachování a péče o zvolené obsahy, což může vést v určitých uživatelských komunitách až k rozvoji pravidel a hranic pro „vhodný“ obsah. A třetí proces umožňuje spojení a „přepínání“ mezi rozličnými aktéry, sítěmi, vrstvami a technologiemi tak, aby mohla vzniknout fungující síť ve velkém měřítku. Autoři sami upozorňují, že se jedná jen o ideální typy pro účely analýzy, reálně nelze tyto procesy přesně oddělit.

Samotný výzkum autoři provádí na příkladu aktivizace uživatelů sociální sítě Twitter v kontextu protestů hnutí Occupy v USA v letech 2011-2012. Pomocí techniky vyhledávání klíčových slov přímo na Twitteru byl vytvořen během trvání protestů archiv více než 200 milionů příspěvků, který byl následně roztříděn pomocí seznamu 355 klíčových slov. Analýza samotná byla proveden na příkladech příspěvků, které obsahovaly jedno za tří klíčových slov/hashtagů, což umožnilo porovnat, jak v různých případech funguje Twitter jako „sešívací“ mechanismus. Odkazy, které se v příspěvcích objevily, byly roztříděny na tyto skupiny:

•   běžné novinové příspěvky
•   aktivistické a politické komentáře
•   zvláštní stránky mimo deníky a politické zpravodajství
•   běžné vládní organizace
•   ideologické a aktivistické organizace mimo hnutí Occupy
•   stránky a hnutí hlásící se k hnutí Occupy
•   jednotlivé osobní stránky a příspěvky
•   stránky jednotlivých celebrit
•   ostatní (vč. ne-anglických stránek)
•   nefunkční odkazy

Analýza byla dále rozvedena do tří kategorií, které odpovídají třem výše zmíněným procesům, probíhajícím v „sešívání“ vrstev hnutí. V případě tvorby obsahů autoři ukazují poměr jednotlivých typů odkazů a jejich vzájemné propojení a dále rozlišení uživatelů dle sdílení typů obsahů. Hlavním zjištěním v této části je, že se významně liší ve všech třech případech poměr produkce obsahů různého typu a zároveň byla zjištěna i diverzita uživatelů ve stejných vrstvách co se týče produkce různých typů obsahů. V datech také autoři našli schopnost hnutí rychle reagovat v produkci obsahů na související události. 

Druhý proces, výběr a třídění obsahů probíhá na severu Twitter primárně pomocí tzv. re-tweetů, což jsou opakovaná zveřejnění daného obsahu někým, kdo není původním producentem či osobou/organizací, která obsah zveřejnila. V tomto kontextu odhalili autoři velmi silnou aktivitu, jejímž důsledkem je nejen větší krátkodobé zviditelnění davem vybraných obsahů, ale také prodloužení jejich vlivu, neboť se tímto udrží jako viditelné pro větší množství osob na delší dobu. 

Posledním analyzovaným procesem je dynamická integrace obsahů. Ta probíhá prostřednictvím Twitteru tak, že neodkazuje na jednotlivé příspěvky, nýbrž na další širší platformy aktivizace, jako jsou Facebookové skupiny či celé stránky související s tematikou protestů. Odkazy na tyto širší platformy se objevují v prvním období protestů výrazně méně často, než v jejich závěru, což odpovídá lepšímu propojení jednotlivých prvků aktivizace.

Ve všech třech procesech se projevuje různá míra aktivizace různých členů. Z hrubých dat lze vyčíst, že v rámci všech třech procesů lze nalézt centrální skupinu, která je významná v kontextu produkce obsahů, a dále skupinu spolutvůrců, která je výrazně početnější, a která obsah dále šíří.

Závěrem autoři argumentují, že náčrt jejich tří hlavních procesů organizační integrace je důležitý pro všechna hnutí, organizovaná na sociálních sítích. Existence prvního procesu zaručuje bohatost materiálu pro hnutí, druhý proces je základem udržení kvality obsahů a třetí proces je významný pro propojení jednotlivých vrstev hnutí v jeden více či méně koherentní celek.

Kontext v rámci ČR:

V kontextu České republiky nelze zatím hovořit o protestech či hnutích, které by aktivizovaly tak velkou část populace, jak tomu bylo v Případě Arabského jara či hnutí Occupy. Lze jen spekulovat, jak by tyto procesy probíhaly v případě podobné situace u nás, ovšem vzhledem k tomu, že zdaleka největší sociální sítí co do počtu uživatelů je v ČR Facebook, je možné se domnívat, že by hlavní aktivizační platformou a zároveň místem sloužícím pro propojení jednotlivých vrstev byl právě tento server. Zároveň je ale potřeba podotknout, že počet uživatelů Twitteru v ČR stále roste, a přestože v absolutních číslech zdaleka nedosahuje hodnot Facebooku, v procentuálním růstu jej již překonal.

Bibliografický odkaz:

BENNETT, W. Lance, Alexandra SEGERBERG a Shawn WALKER. Organization in the crowd: peer production in large-scale networked protests. Information, Communication & Society. 2014-02-07, vol. 17, issue 2, s. 232-260. DOI: 10.1080/1369118X.2013.870379. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/1369118X.2013.870379