Tento příspěvek
vychází z článku More than a
backchannel: Twitter and television[1] uveřejněného v časopisu
Participations - Journal of Audience and Reception Studies[2],
což je odborné periodikum zaměřené na rozvoj studia kulturních a mediálních
publik. Autoři článku, Stephen Harrington, Tim Highfield a Axel Bruns, ve
studii zkoumají fenomén sociální sítě Twitter ve spojení s televizí, tedy
spojení nového média s médiem relativně starým, již zavedeným, a snaží se načrtnout
možné formy jejich vztahu a jeho možné dopady na vztah mezi diváky a televizním
obsahem. Článek je spíše kompilací starších textů autorů, doplněný úvahami
dalších badatelů na poli mediálních a komunikačních studií.[3]
Text je obecným úvodem do problematiky, přesto v souladu s původem
autorů zmiňuje konkrétní příklady z australské mediální scény, jež
přirozeně náleží do kontextu tzv. západní společnosti. S tímto termínem a
vymezením autoři také operují, aniž by jej ale více rozvedli a uvedli do celosvětového
kontextu. Ve vztahu k situaci v České republice lze říci, že Twitter
ve zdejší společnosti není zdaleka tolik rozšířený, přesto s ním některé
televizní formáty pracují pro jeho výhody níže naznačené.
Stephen Harrington je docentem žurnalistiky, médií a komunikace na
Fakultě kreativní
ekonomie na Queensland University of Technology[4]
(dále QUT). Jeho výzkum se zaměřuje na měnící se vztahy mezi médiem televize,
oborem žurnalistiky, politikou a populární kulturou a zejm. porozumění
kvalitativnímu dopadu těchto změn z hlediska veřejného povědomí. Publikoval
řadu prací na téma různých TV pořadů a je rovněž nadšeným komentátorem a
vynikajícím znalcem mediálního prostředí Austrálie.
Tim Highfield získal titul PhD. na QUT a pracuje jako výzkumný pracovník
na Curtin University v Austrálii na oddělení internetových studií a na QUT na poli výzkumu dopadu
sociálních sítí na společnost. Tématem jeho disertační práce byla role
politických blogů ve veřejné debatě.[5]
Axel Bruns je docentem Fakulty kreativní ekonomie při QUT v Brisbane v
Austrálii. Je expertem na dopad obsahu a produkce tvořené samotnými uživateli,
v této souvislosti vytvořil nový termín „produsage“, který
v krátkosti popisuje obsah tvořený uživateli v online prostředí
(např. Wikipedia, open-source software, blogosféra).[6]
Jeho současná práce se zaměřuje na zapojení se uživatelů sociálních sítí jako je
Twitter.
Twitter je dle autorů zavedená služba, která se plně včlenila do životů svých uživatelů.
Jako síť, která spojuje své uživatele systémem ne přátelství, ale systémem
následování, a jež umožňuje pouze krátké sdělení, vede k rychlým a snad až
nahodilým příspěvkům z oblasti jakékoli osobní nebo profesní činnosti.
Twitter se tedy stal prostředkem jak k osobní komunikaci, tak i pro
nejrůznější praktická využití, jako třeba krizovou komunikaci nebo
v politické debatě.
V tomto smyslu ovšem není Twitter konkurentem pro již existující
mediální kanály, jako jsou televize nebo mainstreamová online média, ale naopak
je jistým doplňkem
mediální sféry, jež poskytuje možnost aktivním způsobem k ní přispět.
Takovým případem je kupř. využití Twitteru jako kanálu, kterým se tvůrcům
programové skladby televizí dostává zpětné vazby.
Jsou zde však další sofistikovaná využití Twitteru v souvislosti
s médiem televize, která autoři v článku načrtávají. Twitter je médiem, které okamžitě vyvolává
diskuzi, interakci, fanouškovství nebo jiné společenské aktivity publika. Jako
nové médium se Twitter v mnoha případech se starým médiem televize nejen setkává,
ale v některých i interaguje. Jedním takovým spojením je tweetování o
televizi.
Twitter se svou formou veřejně přístupné online komunikace stal důležitou formou tzv. backchannelu
(zpětné odezvy) televizního přenosu či pořadu. Díky tomu jsou v tweetech
zmiňované aktivity více viditelné, déle přítomné – zejména když se televizní
pořady nebo témata s nimi spojená často objevují mezi „trendovými tématy“
(„trending topics“ – seznam aktuálně populárních témat na Twitteru)[7].
Průzkumy ukazují, že diváci nyní s nadšením používají sociální média
k zapojení se do televizních pořadů, a to zejména těch, ve kterých se
objevují explicitní pobídky jako třeba tematicky zaměřené hashtagy.
Twitter a jemu podobné služby se tak staly prostředkem k zesílení
prožitku sdílené zkušenosti; takto spojené aktivní publikum díky nim své
aktivity ještě zvyšuje. Můžeme to připodobnit ke kuřárně v práci, nebo lépe k
místu s kávovarem, kde se kolegové náhodně setkávají a mají příležitost
prohodit pár slov k nabízejícím se společenským tématům; ovšem Twitter tuto funkci
přebírá a modifikuje, jako když si uživatel tato témata neschovává na druhý den
do práce, ale rovnou se o své dojmy podělí. Diváci tak zakoušejí mnohem
kolektivnější zkušenost, než je sledování televize.
Tweety jako průzkum
publika
Zpětná vazba od publika, původně zamýšlená pro další uživatele (diváky),
je ale dostupná i původcům televizního obsahu – tvůrcům a televizním
společnostem, pro které je neocenitelným zdrojem dat. Takový přísun dat poskytuje
empirické
důkazy, jak jiní lidé chápou svět. Stal se tedy dalším příspěvkem k jiným více
konvenčním metodám měření sledovanosti. Např. při zkoumání nějakého pořadu je
možné sledovat celkovou aktivitu na Twitteru, která pořad obklopuje a hashtagy
s ním spojené. Autoři v této souvislosti připomínají aktivity kolem
hashtagu „královská svatba“ během britské královské svatby. Takovýto způsob
měření může být využit např. i na mapování aktuálních reakcí na kandidáty během
sledování politických debat.
Zajímavým
momentem je též možnost tvůrců pořadu identifikovat hlavní přispěvatele do twitterových
debat a poté je jako klíčové nadšence využít např. pro propagaci budoucích
epizod pořadu.
Tweetování do televize
Dalším aspektem sblížení televize a Twitteru je skutečnost, že tweety samotné
mohou být zahrnuty do televizních pořadů.
V těchto
případech producenti využívají konverzace publika na Twitteru a v určité
míře zahrnou tyto tweety zpětně do svých pořadů. U nás to funguje např. v pořadu
Hydepark na ČT 24, kde jsou hosté pořadu konfrontováni s názory diváků
z řad uživatelů sociálních sítí.
Nové – Twitterem vylepšené - způsoby sledování televize
Intenzivnější používání Twitteru souběžně se sledováním televize může dodat novou dimenzi a nová
potěšení ke zkušenosti „býti publikem. Twitter podpořil zejména živá vysílání,
protože ta vyžadují setkání on-line komunity na stejné platformě a v tom
samém čase. Dopad to má stejný jako např. neautorizované šíření pořadů přes
internet: televizní společnosti méně inklinují k otálení s uváděním
např. nových seriálů, aby nepřišly o tolik pro reklamu potřebnou „šeptandu“ na
sociálních sítích. A naopak silná odezva na Twitteru vychází vstříc inzerentům,
protože Twitterem živené sledování televize je neslučitelné
s programovatelným nahráváním a publikum televizí je tak více vystaveno
reklamám.
Je třeba
podotknout, že Twitter může rovněž hrát roli v následných diskuzích nebo může
sloužit pro udržení netrpělivého očekávání mezi týdenními epizodami nebo mezi
sezónami seriálů apod.
Vztah mezi televizí a sociálními médii je velmi komplexní, ale smyslem článku bylo načrtnout možné formy
tohoto vztahu a jeho možné dopady na vztah mezi diváky a televizním obsahem. Ná
závěr je možné říci, že Twitter a další sociální sítě jsou do běžného provozu
společnosti již zcela zavedeny jako platformy našich každodenních interakcí a
televizní společnosti a producenti se snaží tyto možnosti při tvorbě pořadů a
jejich obsahů dále prohlubovat.
[1] Harrington Stephen, Highfield
Tim, Bruns Axel, More than a backchannel:
Twitter and television, in Participations – Journal of Audience & Reception
Studies, Volume 10, Issue 1, May 2013
[2] Dostupné online na http://www.participations.org/
[3] Alan McKee, John Fiske, Henry
Jenkins, Ruth Deller
[4] http://staff.qut.edu.au/staff/harrings/
[5] http://staff.qut.edu.au/staff/highfiel/
[6]Bruns Axel, From Production to
Produsage: Research into User-Led Content Creation. Dostupné z http://produsage.org/
[7] http://www.urbandictionary.com/define.php?term=Trending%20Topics
No comments:
Post a Comment