Nejsem rasista, ale něco vám povím…

„Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě.“ 

Pokud navštěvujete diskuse pod články na zpravodajských serverech, jistě budete toto sdělení velmi dobře znát. Objevuje se v případech, kdy už není v silách redakce ukočírovat debatu, jež se rozeběhla daleko za hranice slušného chování, a tak se rozhodla diskusi úplně uzavřít. Takový osud nejčastěji potká články, které jsou tematicky přímo či nepřímo spjaty s tématy jako náboženství, sexuální orientace, imigrace a národnostní menšiny.

Internetové diskuse jako nástroj demokratizace veřejné sféry?

Právě na problematiku projevů rasismu v internetových diskusích se zaměřila dvojice akademiků Matthew W. Hughey z Mississippi State University a Jessie Danielsová z City University of New York. Oba autoři se věnují studiu rasy a etnicity a jejich zobrazování v médiích a mají na svém kontě řadu vlastních publikací. Nyní v článku Rasistické komentáře na zpravodajských serverech: metodologické dilema pro analýzu diskurzu sumarizují dosavadní výzkum a upozorňují na stále neprobádané oblasti na tomto poli s důrazem na to, že se celá rétorika rasismu s přechodem online prostor výrazně proměnila, a proto je třeba věnovat jí více pozornosti.

Od roku 2004, kdy americké zpravodajské servery poprvé daly na svých stránkách prostor diskutujícím čtenářům, se totiž mnohé změnilo.  Autoři píší, že tehdy převládala naděje, že tento krok posílí veřejnou sféru. Mediální komunikace přestala být jednosměrným tokem informací v rukou určitých skupin. Internet sliboval konečně první demokratické médium, kde může každý zcela svobodně vyjádřit svůj názor a nabídnout ho tak široké veřejnosti. Přesto, o dekádu později už většina takových serverů absolutní svobodu projevu zrušila a zavedla nejrůznější opatření, kterými diskuse na svých stránkách přinejmenším usměrňuje.

Některé servery přistoupily k nejradikálnějšímu řešení, a to, že od těchto diskusí zcela upustily. Jiné je otevírají pouze pod některými články. Ty ostatní se nevhodnému chování čtenářů brání alespoň tím, že vstup do diskusí podmiňují registrací, přičemž vyžadují uvedení skutečného jména a dalších údajů s předpokladem, že toto alespoň částečné vystoupení z anonymity řadu potenciálně agresivních diskutujících odradí od hanlivých komentářů. Poslední variantou je regulace komentářů prostřednictvím mazání těch, které jsou vyhodnoceny jako škodlivé. To bývá prováděno z části automaticky pomocí robotů, které vyhledávají určitá slova či slovní spojení, a upozorní na ně administrátora, který příspěvek případně smaže. Tato řešení jsou však velice časově a finančně náročná, proto se řada redakcí v případě přemnožení nevhodných příspěvků uchyluje ke smazání celé diskuse.

Online inkarnace rasistického diskurzu

Autoři článku však poukazují na to, že i přes veškerá opatření, dokážou mnohé rasistické komentáře kontrole proklouznout. Děje se tak proto, že se změnila celá rasistická rétorika. Stala se méně zjevnou, symbolickou. Diskutující se přizpůsobili nepříznivému prostředí a naučili se používat kódovaný jazyk. Jako příklad uvádějí, že termín “nelegální přistěhovalec“ už se stalo téměř synonymním pro obyvatelstvo tmavší pleti žijící na jih od Spojených států.  

Další strategií a krycím manévrem rasistů se stalo zaštiťování se zdánlivě racionálními argumenty, apelem na „zdravý rozum“. To se projevuje třemi způsoby: dovoláváním se práva na svobodný projev, kritikou obětí politické korektnosti a „obráceného rasismu“, kdy mají být zástupci jiných ras protežováni na úkor bílých, a argumentací zdánlivě podloženou fakty, která je však založena na implicitních rasových stereotypech a mýtech. Nezřídka se také komentátoři ospravedlňují tím, že se přátelí se zástupcem jiné rasy, a proto přeci nemohou být rasisti.

Autoři článku se podivují, jak je možné že se tyto komentáře objevují i přesto, že odporují etickým kodexům a pravidlům pro psaní komentářů, jež zpravodajské servery vyvěšují na svých stránkách. Zaznamenali, že tyto komentáře bývají často tolerovány ve spojitosti s politickým diskurzem. Sami diskutující často obviňují redakce novin z příklonu k levici a toto může být tedy obranou a snahou ukázat, že jsou demokratickým médiem.

Podle Hugheyho a Danielsové „tyto zpravodajské servery mohou sloužit jako prostory pro preprodukci určitého druhu rasové stylizace – nespravedlivě viktimizovaný běloch žijící pod tíhou politické korektnosti, který nemůže pojmenovávat věci pravým jménem.“ A protože se ukazuje, že internet utvrzuje rasovou identitu a rasové komunity, varují autoři před takzvanou „digitální segregací“.

Usměrňování diskusí je třeba věnovat více pozornosti, podle autorů jsou zde tři zásadní problémy. V první řadě autoři uvádějí, že tato usměrňovací politika je nákladná. Nejen ve smyslu personální náročnosti samotného gate-keepingu, ale také v tom smyslu, že nárůst nevhodných projevů může odradit případné inzerenty, kteří nebudou chtít spojovat své jméno a s takovými názory. Tyto obavy často vedou raději k úplnému zrušení diskuse.

Další úskalí autoři vidí ve skutečnosti, že usměrňování diskusí může vyvolávat falešný pocit absence rasismu ve společnosti. S tím pak souvisí další problém, tato regulativní opatření totiž vycházejí z momentálního dominantního chápání rasismu. Místo aby se této problematice věnovaly, jednoduše označí viníky a zakáží diskusi. Tím pomáhají rasismu lépe se skrýt.

Diskuse na českých spravodajských serverech

Situace v České republice se od té ve Spojených státech příliš neliší. Všechny velké zpravodajské servery se uchýlily k regulaci příspěvků. Na serveru iDNES.cz je povinná registrace pod pravým jménem a redakce si v případě pochybností vyhrazuje nárok na doložení pravosti údajů. Serveru Aktuálně.cz umožňuje vkládat příspěvky prostřednictvím účtu na Facebooku, Twitteru, Googlu a Disqus. Lidovky.cz vyžadují registraci korespondenční nebo prostřednictvím SMS. Novinky.cz umožňují vstup do diskuse pouze prostřednictvím korespondenční registrace a pravdivost údajů si ověřují i po telefonu. Nejbenevolentnější je server Blesk.cz, kde lze diskutovat pouze pod přezdívkou. Všechny tyto servery však mají uveřejněný kodex diskutujících a příspěvky odporující tomuto kodexu mažou, případně ruší celou diskusi.

I přesto stačí otevřít diskusi pod libovolným článkem s romskou tematikou a nalezneme nepřeberné množství komentářů, jako jsou například tyto pod článkem o protiromské demonstraci ve Vítkově uveřejneném na iDNES.cz:

To ukazuje, že nutnost otevření debaty na téma rasistického diskurzu v diskusích na stránkách zpravodajských serverů se netýká pouze Spojených států, ale i naší země a s ní velmi pravděpodobně i celé Evropy.

Zdroj:

DANIELS, Jessie a Matthew W. HUGHEY. Racist comments at online news sites: a methodological dilemma for discourse analysis. Media, Culture & Society. 2013, roč. 35, č. 3.