Saturday, April 19, 2014

Exploring old and new media: Comparing military blogs to Civil War letters - populárně naučný článek o studii

Článek Exploring old and new media: Comparing military blogs to Civil War letters vyšel v roce 2013 v prosincovém čísle periodika New Media Society. Jeho autory jsou Seth Shapiro a Lee Humphreys. První jmenovaný je dvojnásobným laureátem ceny Emmy a zaměřuje se na všechny druhy nových médií – televizi, internet, hry a další. Současně je profesorem na USC School of Cinematic Arts. Lee Humphreys působí na Cornell University a její výzkum se zaměřuje na to, jakým způsobem společnost a uživatelé přijímají nové technické objevy v oblasti komunikace.
Obecnou tématikou článku je otázka, jakým způsobem se liší využití komunikačních technologií v dnešní a dřívější době. Za tímto účelem srovnává tato studie milblog (military blog – vojenský blog) z let 2004-2008 a válečnou korespondenci z doby Americké občanské války. Hlavní důraz je potom kladen na technické prostředky, které byly v obou dobách k dispozici a jakým způsobem ovlivnila nová doba komunikaci dvou osob, které se nacházely ve velmi podobné situaci.
Studie v první řadě blíže zkoumá komunikační prostředky, které byly vojákům k dispozici v době Americké občanské války a prostředky, které mají k dispozici dnes. V prvním případě to jsou poštou zasílané dopisy a deníky a v druhém případě blog.
Jádrem článku je potom komparativní případová studie.  Autoři si vybrali jeden případ historické korespondence, dopisy a deníky napsané vojákem Severu Charliem Macem, a milblog psaný v letech 2004-2008 seržantem americké armády, který působil v Iráku a který publikoval pod pseudonymem Dadmanly. Autoři obhajují výběr svých případů tím, že oba představují univerzální reprezentanty v rámci válečných konfliktů, ve kterých působili.
Studie obsahuje rozsáhlý seznam citované literatury a i primární zdroje (v tomto případě tedy milblog a historická korespondence) jsou využity extenzivně. Většina použité literatury se pochopitelně zabývá hlavně otázkou válečných textů a dopisů. Druhou oblastí, ke které se velká číst zdrojů, je teorie komunikace a nových médií.
Text má povahu akademického výzkumu včetně citací a poznámkového aparátu. Nicméně obsahuje pouze velmi stručný teoretický úvod, který, jak již bylo zmíněno, stručně popisuje fenomény blogů a válečné korespondence. Dále představuje teoretický rámec skrze tzv. teorii affordancí (český ekvivalent tohoto slova se mi nepodařilo dohledat). Termín affordance by se dal volně do češtiny přeložit jako možnost využití určitého předmětu či jeho potenciální účel. V tomto konkrétním případě jsou affordance myšleny v kulturním významu. Tedy specificky jsou zkoumány affordance (tedy využití), které nabízí blog a tradiční korespondence.  Ještě konkrétněji pak affordance (dále v textu budu používat termín využití), které u těchto komunikačních prostředků využili vybraní dva autoři.
Nejprve analyzují autoři studie technické využití příslušných komunikačních prostředků u obou autorů vybraných textů. Oba potřebovali vnější instituce pro odeslání svých příspěvků. Charlie Mac potřeboval kromě papíru, pera a obálky nebo deníku služby pošty, které mu ne vždy mohli být k dispozici. Dadmanly zase nemohl odesílat své příspěvky bez funkčního počítače a hlavně bez připojení na internet. Jako některé z klíčových rozdílů v základních principech fungování obou komunikačních možností vidí autoři větší otevřenost blogu pro širší publikum (navzdory tomu, že i některé z dopisů Charlieho Maca byly otištěny v novinách a zasáhli tak větší počet čtenářů) a také zpětnou vazbu o čtenosti, kterou blog umožňuje zobrazit rovnou a to buď jako počty zobrazení nebo přímo jako komentáře. Jedinou zpětnou vazbou, kterou získal Charlie Mac, byla až reakce v dopisech, které dostal jako odpověď.
Druhou oblastí, kterou autoři komparují u obou vojáků, jsou skupiny čtenářů, na které se zaměřovali. Tou první je v obou případech širší okruh jejich blízkých, i když v případě Charlieho Maca je tento fenomén intenzivnější. Zejména kvůli tomu, že v jeho případě se jedná o jedinou komunikaci, kterou s domovem vedl, kdežto Dadmanly mohl ještě simultánně používat Skype či e-mail. Autoři studie pak zdůrazňují, že nejen potenciální, ale i faktický rozsah čtenářů Dadmanlyho milblogu je výrazně vyšší a to i v porovnání s těmi Macovými dopisy, které byly publikovány v novinách.
Poslední oblastí využití, která je v článku analyzována je samotná komunikační funkce zpráv, kteří vojáci domů zasílali. Tou první identifikovanou je válečné zpravodajství. Oba vojáci měli již před svou službou v armádě žurnalistické sklony a oba využívají svých dopisů/příspěvků k informování o válečné situaci, ale také k napravování dezinformací, které mohli jejich čtenáři získat z jiných zdrojů (zejména z masových médií). Druhou funkci jejich komunikaci pak bylo udržování vztahů, přičemž dopisy Charlieho Maca jsou v tomto směru výrazně osobnější, protože jak už bylo zmíněno, tak to pro něj byl jediný prostředek komunikace. Poslední komunikační funkci, kterou autoři studie u těchto textů rozlišují je funkce terapeutická. Psaní o válečných zkušenostech pomáhá podle citovaných psychologických studií překonat traumata, ale také zachovat si zdravou morálku a emocionální vyrovnanost. Tuto funkci ale psaní plní pouze pokud autor ví, že má pozornost čtenářů, což bylo potvrzeno v případě blogu návštěvností a v případě dopisů osobními odpověďmi.
Diskuse nad zjištěnými fakty poukazuje na mnoho podobností, které má komunikace obou vojáků navzdory velmi rozdílnému historickému kontextu. Stejně tak diskuze poukazuje na již zmíněný zásadní nedostatek tohoto výzkumu - tedy chybějící osobní komunikace Dadmanlyho. Zajímavým rozšířením výzkumu by pak také byly odpovědi od jejich blízkých.
Závěry studie jsou nicméně zajímavé. Poukazují na to, že samotné médium nemá až takový vliv na komunikační možnosti využití (affordance), ale spíše na jejich intenzitu. Ve srovnání blogu a klasické korespondence je tak myšlena zejména rychlost interaktivity, rozsah čtenářů a úroveň na jaké se daří plnit požadovanou funkci. Krom toho autoři studie zdůrazňují, že další nesporný vliv na povahu příspěvku měl i kulturní a sociální kontext. Zajímavým závěrem je i fakt, že podobnost obou komunikací poukazuje i na to, že korespondenci Charlieho Maca lze považovat za určitý precedens pro způsob, jakým psal svůj milblog Dadmanly.
Pro český kontext není příliš relevantní fenomén milblogů. Zejména kvůli tomu, že počet vojáků na zahraničních misích je velmi malý a i proto je menší pravděpodobnost, že některý z nich si bude psát blog. Studie nicméně vypovídá mnoho o charakteru a versatilitě blogu jako média, což je pro český kontext relevantní, protože blogy jako takové jsou v českém prostředí poměrně populární. Nejblíže k fenoménu milblogů snad mohou mít v českém prostředí blogy lékařů působících v zemích třetího světa. Studie na takové téma by pravděpodobně mohla potvrdit mnoho závěrů ze studie prezentované v tomto textu. 

No comments:

Post a Comment