Článek Exploring old and new media: Comparing
military blogs to Civil War letters vyšel v roce 2013
v prosincovém čísle periodika New
Media Society. Jeho autory jsou Seth Shapiro a Lee Humphreys. První
jmenovaný je dvojnásobným laureátem ceny Emmy a zaměřuje se na všechny druhy
nových médií – televizi, internet, hry a další. Současně je profesorem na USC
School of Cinematic Arts. Lee Humphreys působí na Cornell University a její
výzkum se zaměřuje na to, jakým způsobem společnost a uživatelé přijímají nové
technické objevy v oblasti komunikace.
Obecnou
tématikou článku je otázka, jakým způsobem se liší využití komunikačních
technologií v dnešní a dřívější době. Za tímto účelem srovnává tato studie
milblog (military blog – vojenský blog) z let 2004-2008 a válečnou
korespondenci z doby Americké občanské války. Hlavní důraz je potom kladen
na technické prostředky, které byly v obou dobách k dispozici a jakým
způsobem ovlivnila nová doba komunikaci dvou osob, které se nacházely ve velmi
podobné situaci.
Studie
v první řadě blíže zkoumá komunikační prostředky, které byly vojákům
k dispozici v době Americké občanské války a prostředky, které mají
k dispozici dnes. V prvním případě to jsou poštou zasílané dopisy a deníky
a v druhém případě blog.
Jádrem článku
je potom komparativní případová studie.
Autoři si vybrali jeden případ historické korespondence, dopisy a deníky
napsané vojákem Severu Charliem Macem, a milblog psaný v letech 2004-2008
seržantem americké armády, který působil v Iráku a který publikoval pod
pseudonymem Dadmanly. Autoři obhajují výběr svých případů tím, že oba
představují univerzální reprezentanty v rámci válečných konfliktů, ve
kterých působili.
Studie
obsahuje rozsáhlý seznam citované literatury a i primární zdroje (v tomto
případě tedy milblog a historická korespondence) jsou využity extenzivně.
Většina použité literatury se pochopitelně zabývá hlavně otázkou válečných
textů a dopisů. Druhou oblastí, ke které se velká číst zdrojů, je teorie
komunikace a nových médií.
Text má povahu
akademického výzkumu včetně citací a poznámkového aparátu. Nicméně obsahuje
pouze velmi stručný teoretický úvod, který, jak již bylo zmíněno, stručně
popisuje fenomény blogů a válečné korespondence. Dále představuje teoretický
rámec skrze tzv. teorii affordancí (český ekvivalent tohoto slova se mi
nepodařilo dohledat). Termín affordance
by se dal volně do češtiny přeložit jako možnost využití určitého předmětu či
jeho potenciální účel. V tomto konkrétním případě jsou affordance myšleny
v kulturním významu. Tedy specificky jsou zkoumány affordance (tedy
využití), které nabízí blog a tradiční korespondence. Ještě konkrétněji pak affordance (dále
v textu budu používat termín využití), které u těchto komunikačních
prostředků využili vybraní dva autoři.
Nejprve
analyzují autoři studie technické využití příslušných komunikačních prostředků
u obou autorů vybraných textů. Oba potřebovali vnější instituce pro odeslání
svých příspěvků. Charlie Mac potřeboval kromě papíru, pera a obálky nebo deníku
služby pošty, které mu ne vždy mohli být k dispozici. Dadmanly zase nemohl
odesílat své příspěvky bez funkčního počítače a hlavně bez připojení na
internet. Jako některé z klíčových rozdílů v základních principech
fungování obou komunikačních možností vidí autoři větší otevřenost blogu pro
širší publikum (navzdory tomu, že i některé z dopisů Charlieho Maca byly
otištěny v novinách a zasáhli tak větší počet čtenářů) a také zpětnou
vazbu o čtenosti, kterou blog umožňuje zobrazit rovnou a to buď jako počty
zobrazení nebo přímo jako komentáře. Jedinou zpětnou vazbou, kterou získal
Charlie Mac, byla až reakce v dopisech, které dostal jako odpověď.
Druhou oblastí, kterou autoři
komparují u obou vojáků, jsou skupiny čtenářů, na které se zaměřovali. Tou
první je v obou případech širší okruh jejich blízkých, i když
v případě Charlieho Maca je tento fenomén intenzivnější. Zejména kvůli
tomu, že v jeho případě se jedná o jedinou komunikaci, kterou
s domovem vedl, kdežto Dadmanly mohl ještě simultánně používat Skype či
e-mail. Autoři studie pak zdůrazňují, že nejen potenciální, ale i faktický
rozsah čtenářů Dadmanlyho milblogu je výrazně vyšší a to i v porovnání s těmi
Macovými dopisy, které byly publikovány v novinách.
Poslední
oblastí využití, která je v článku analyzována je samotná komunikační
funkce zpráv, kteří vojáci domů zasílali. Tou první identifikovanou je válečné
zpravodajství. Oba vojáci měli již před svou službou v armádě
žurnalistické sklony a oba využívají svých dopisů/příspěvků k informování
o válečné situaci, ale také k napravování dezinformací, které mohli jejich
čtenáři získat z jiných zdrojů (zejména z masových médií). Druhou
funkci jejich komunikaci pak bylo udržování vztahů, přičemž dopisy Charlieho Maca
jsou v tomto směru výrazně osobnější, protože jak už bylo zmíněno, tak to
pro něj byl jediný prostředek komunikace. Poslední komunikační funkci, kterou
autoři studie u těchto textů rozlišují je funkce terapeutická. Psaní o
válečných zkušenostech pomáhá podle citovaných psychologických studií překonat
traumata, ale také zachovat si zdravou morálku a emocionální vyrovnanost. Tuto
funkci ale psaní plní pouze pokud autor ví, že má pozornost čtenářů, což bylo
potvrzeno v případě blogu návštěvností a v případě dopisů osobními
odpověďmi.
Diskuse nad
zjištěnými fakty poukazuje na mnoho podobností, které má komunikace obou vojáků
navzdory velmi rozdílnému historickému kontextu. Stejně tak diskuze poukazuje
na již zmíněný zásadní nedostatek tohoto výzkumu - tedy chybějící osobní
komunikace Dadmanlyho. Zajímavým rozšířením výzkumu by pak také byly odpovědi
od jejich blízkých.
Závěry studie
jsou nicméně zajímavé. Poukazují na to, že samotné médium nemá až takový vliv
na komunikační možnosti využití (affordance), ale spíše na jejich intenzitu. Ve
srovnání blogu a klasické korespondence je tak myšlena zejména rychlost
interaktivity, rozsah čtenářů a úroveň na jaké se daří plnit požadovanou
funkci. Krom toho autoři studie zdůrazňují, že další nesporný vliv na povahu
příspěvku měl i kulturní a sociální kontext. Zajímavým závěrem je i fakt, že
podobnost obou komunikací poukazuje i na to, že korespondenci Charlieho Maca
lze považovat za určitý precedens pro způsob, jakým psal svůj milblog Dadmanly.
Pro český
kontext není příliš relevantní fenomén milblogů. Zejména kvůli tomu, že počet
vojáků na zahraničních misích je velmi malý a i proto je menší pravděpodobnost,
že některý z nich si bude psát blog. Studie nicméně vypovídá mnoho o
charakteru a versatilitě blogu jako média, což je pro český kontext relevantní,
protože blogy jako takové jsou v českém prostředí poměrně populární.
Nejblíže k fenoménu milblogů snad mohou mít v českém prostředí blogy
lékařů působících v zemích třetího světa. Studie na takové téma by
pravděpodobně mohla potvrdit mnoho závěrů ze studie prezentované v tomto
textu.
No comments:
Post a Comment