Miyase Christensen
Profesorka
mediálních a komunikačních studií na Stockholmské univerzitě a hostující
profesorka katedry filozofie a technologické historie v Královském
technologickém institutu (KTH). Je zároveň editorkou Populární komunikace:
Mezinárodní magazín o médiích a kultuře. Působí i jako předsedkyně divize etnického
původu a rasy v komunikaci v Mezinárodní komunikační asociaci (ICA) ve
Stockholmu.
Television & New Media (TVNM)
Mezinárodní časopis, věnující se
nejnovějším trendům a kritickým studiím televize a nových médií. Věnuje se
otázkám a problémům v oblasti ekonomiky, politiky, kultury a moci, které se
promítají do oblasti televize a nových forem médií, textů, odvětví a kontextů.
Témata magazínu se zabývají kritickým a multioborovým výzkumem publik a
spotřebitelů, tvůrců a producentů, kulturní historií, geografií, globalizací,
politikou, občanskou angažovaností, aktivismem a pedagogikou a taktéž průsečíky
mezi sociálními identitami: pohlaví, třída, rasa. Magazín vychází jednou za dva
měsíce.
Vymezení tématu
Vybrala
jsem si ke zpracování článek z časopisu Television & New Media. Miyase Christensen,
autorka článku z roku 2013, se zabývá aktuálním tématem výzkumu mediálních
technologií, společnosti a kultury na Blízkém východě z rozmanitých
metodologických a analytických perspektiv. Témata, o kterých píše, pokrývají
široké spektrum od cirkulace arabských hudebních videoklipů, veřejný diskurz přes
libanonské blogery, zprostředování veřejné sféry až po nadnárodní televizní
publika a ontologickou bezpečnost. Zmiňuje sociální média, televizní zábavní
pořady a také námět politické změny v Egyptě. Dále mládeží generovaná
arabská média a kulturní politiku a v neposlední řadě také Arabské jaro -
vše jako prchavý komunikativní prostor. Dohromady nabízí přehled, jak
dnešní víceúčelové mediální geografie a aktéři přímo či nepřímo zapojení,
přepisují veřejnou kulturu a politiku na Blízkém východě.
Charakteristika textu
Christensen
předesílá fakt, že kvůli strategickým zájmům se upírala pozornost amerických a
evropských médií k Blízkému východu a Severní Africe ještě dávno před začátkem
Arabského jara. Až jeho vypuknutí ale nasměrovalo celou oblast do globální
pozornosti. Již v minulosti, před nástupem internetu a mobilních technologií,
bylo ve značném prostoru studia médií (od filmu k mezinárodnímu tisku) věnováno
zkoumání reprezentace, kultury a politické komunikace ve vztahu k
regionu Blízkého východu a Severní Afriky. Rozvoj sítí a jednotlivých
komunikačních technologií v posledních letech vyvolal notný zájem
o digitální a on-line technologie. Off-line byl naopak často zanedbáván či
analyzován nedostatečně. Dále poukazuje na skutečnost, že používání mobilních
aplikací, blogů a sociálních médií v povolebních protestech v průběhu
roku 2009 v Íránu a dále v průběhu Arabského jara, se transformovalo,
do prolongované meta události za předpokladu, že impuls pro technologické změny
byl předurčen k postupnému úspěchu. Takovéto úvahy byly oplaceny různými
kritickými a materialistickými přístupy poukazujícími na zdlouhavé rozměry
kromě (nyní společně) mediálního nasycení.
Hlavní
faktory, které spustily blízkovýchodní události:
ekonomická bída
nezaměstnanost (což často vedlo
k hledání naděje v tragických cestách do Evropy)
potlačení disentu
celková únava veřejnosti po desetiletích
strávených v útlaku
pronikavé využití souboru médií jako
kanálů k vyjádření vlivu, ke komunikaci a k sítím
Ve
svém článku autorka také odkazuje na autory Hetheringtona a Morleyho, a rozvíjí
jejich myšlenky, že intelektuální nástroje a přístupy nepostradatelné
k porozumění složitostí současných reforem šly za rámec tradiční teorie demokracie
a veřejného mínění. Po Arabském jaru se otevřel neobyčejný diskurzivní prostor
intenzivních diskusí skrze globální, a tolik populární komunikační sítě. To
způsobila koexistence několika klíčových faktorů:
1)
Masové protesty měly národní charakter a došlo ke svržení režimu jako celku (v
Tunisu, Egyptě, Lybii a Jemenu), ale měly zároveň regionální charakter a
globální nadnárodní význam (s ohledem na dlouhotrvající geopolitiku regionu).
2)
Silná paralela rozzuřených protestujících (toužících po svržení represivního
režimu) s protestními hnutími a masovými demonstracemi v post globálním
seřazení. Arabské jaro udeřilo s některými frakcemi globální komunity v lidské
síle ke změně režimu a kultivaci vlivu.
3)
Spojení dvou výše uvedených faktorů s existencí techno důvtipné mladé populace
organizující a spojující: s navenek otevřeným působením masmédií i globálně (prostřednictvím
trans mediálních cest) přišli znovu zdůraznit a vyzdvihnout význam
technologického pokroku (v mediálních příbězích a populárním diskurzu se tak
často stali jediným bodem).
Tvůrkyně
textu sumarizuje, že Arabské jaro mělo charakter meta události, jejíž význam a
diskurzivní prostor obstojně překračuje specifické časoprostorové komponenty,
které ho konstituují (stejně jako otázka, zda nakonec dojde k demokratické
sociální změně). Konsekvence Arabského jara jsou v celosvětovém měřítku
nevratné a bez ohledu na směr v důsledku změn byly události s ním
spojené nadřazeny věcem náboženským, světským a pravicové i levicové politice. Širšími
komponenty obklopujícími meta události tohoto typu, jsou veřejné diskurzy a akty,
a mnohé z nich předchází událostem nebo s nimi nesouvisí přímo, a
vyžadují tak zaměřené analýzy, aby mohly zvýraznit materiální a symbolické
dimenze ve speciálních kontextech.
Výsledky
Autorka
tak shrnuje jednoznačný cíl aktuálního vydání. Příspěvky nabízející zevrubnou
analýzu rozdílných fenoménů, událostí a momentů (před, během či po povstáních)
a umožňují tak lépe chápat kontext užití a přivlastnění si médií v různých
místech. Přibližuje práci: „Spory a digitální šíření na Blízkém východě:
Videoklip jako katalyzátor“, v níž Marwan Kraidy zkoumá význam politické
angažovanosti a videoklipů v podněcování veřejné diskuse, ve světě hypermédií.
Odráží výzkum v článku Kristiny Riegert (s další spoluautorkou)
podrobující analýze arabské blogy a zkoumající do jaké míry blogování rozšiřuje
veřejný prostor, a jestli blogy psané v Libanonu prezentují (v klasické veřejné
debatě) názorovou opozici závěrů. Na základě práce dalších autorů Giddense a Silverstonea, vede Myria Georgiou pozornost čtenářů k stále významnému vlivu televize, který,
jak sama autorka argumentuje, je s projevy Arabského jara v rozporu,
alespoň, co se hledání smyslu bytí arabských náboženských skupin týče. V podobném
duchu přibližuje analýzu Naomi Sakr o fungování sociálních sítí a televizních
debat během politických změn v Egyptě, při mapování vzestupu opozičních
hlasů ve vysílání egyptské televize, a když zkoumá, jak cenzura masových médií
v Egyptě ovlivnila to, že se nakonec politické debaty přesunuly
z off-line do on-line prostoru. Christensen se vrací ještě k on-line
platformám, a odkazuje na Joe F. Khalila, který spatřuje média tvořená mladou
generací: BloggingBeirut.com, jako alternativní formu komunikace.
Zhodnocení relevance pro aktuální kontext v ČR
Vzhledem k demokratickému politickému
systému České republiky a sousedních států, se jeví možnost zhodnotit aktuální
kontext jako irelevantní. Lze si pouze představovat a domnívat se, jak by takové „České
nebo středoevropské jaro“ s ohledem na rozšiřování nových médií vypadalo u
nás nebo v okolních evropských zemích. Tento rok si připomeneme 25. výročí od
sametové revoluce a pádu komunismu. Pokud bychom s událostmi doby dávno
minulé počkali do vzniku a rozšíření nových médií, určitě bychom zjistili, jak
by nová média zafungovala v našem prostředí. Už pouze tato primární
představa je však děsivá.
Zdroje:
Christensen, Miyase.
Television & New Media. SAGE journals. July 2013. Vol. 14,4:pp267-70. First
published on March 20, 2013. [cit. 2014-04-16].
Dostupné z: http://tvn.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/14/4/267.full.pdf+html
Christensen,
Miyase. Institutionen för medienstudier. Forskning. Journalistik, medier och
kommunikation. Last update 12. November 2013. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.ims.su.se/forskning/forskningsomr%C3%A5den/journalistik-medier-och-kommunikation/miyase-christensen-1.150833
Christensen,
Miyase. ICA. Ethnicity and Race in Communication. 2014. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://community.icahdq.org/ohana/groups/details.cfm?id=20
Obrázky:
Christensen,
Miyase. Photography. Institutionen för medienstudier. Forskning. Journalistik,
medier och kommunikation. Last update 12. November 2013. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.ims.su.se/forskning/forskningsomr%C3%A5den/journalistik-medier-och-kommunikation/miyase-christensen-1.150833
Television & New Media. Title page. SAGE journals.
[cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://tvn.sagepub.com/
No comments:
Post a Comment