Televize ve sdíleném věku
Článek
pod názvem Reconfiguring Television for
a Networked, Produsage Context byl vydán v roce 2008 a byl zařazen do
databáze odborných textů autorovy mateřské Queenslandské univerzity.
V textu se autor věnuje aplikaci pojmu produsage na médium televize, resp.
změnou pojetí televize jako média v kontextu networku. Toto sdílení,
typické pro sociální sítě a prostředí internetu, nově ovlivňuje také tzv.
klasická média, jako je televize, neboť ono sdílení a provázání stejnou měrou
jako komunikační sítě ovlivňuje také obrazové přenosy, zobrazovaní videí apod.
Navíc propojení informačních technologií a televize (on-line přenosy, stream
apod.) nahrávají tomuto šíření. Nahrávaní vlastního příspěvků a umožnění, aby
je vidělo (a sdílelo) publikum na celém světě přesně definuje pojem produsage.
Autorem
článku je dr. Axel Bruns, docent na Fakultě kreativních průmyslu Queenslandské
technologické univerzity v Brisbane. Bruns je autorem mnoha odborných
článků a publikací, mj. Blogs,
Wikipedia, Second Life, and Beyond: From Production to Produsage (New York: Peter
Lang, 2008). Je také hlavním výzkumníkem Centra excellence ARC pro kreativní
průmysly a inovace. Ve své vědecké činnosti se věnuje fenoménu produsage,
občanské žurnalistice. Kromě odborných médií, jako mj. M/C Journal nebo M/C
Reviews, jejichž je spoluzakladatelem, uveřejňuje své články na své webové
stránce snurb.info[1].
V článku Bruns velmi často odkazuje na odborné
články Marka Pesce. Tento vědec, univerzitní pedagog a autor se dlouhodobě
věnuje výzkumu technologiím spojeným s virtuální realitou, crowdsourcingem
a sdílením informací. Bruns jeho závěry cituje velmi často (v článku pracuje
konkrétně se čtyřmi jeho texty) a dále je rozvíjí. Velmi zajímavé jsou Burnsovy
odkazy na Pesceho článek o internetovém pirátství (Piracy is good. How Battlestar Galactica killed Broadcast
TV.), které přímo souvisí se zvoleným tématem televize v kontextu sdílení
a produsage. Bruns také navazuje ve své vědecké činnosti na
Herberta Ganse a jeho myšlenky o multiperspektivialitě. Domnívá se, že současná
pluralita médií může vést k vytvoření tzv. mediasféry (Gansův pojem), což
je stav, kdy média vyjadřují mnoho různých postojů a přístupů souběžně a kdy je
zdrojem informace publikum (čtenářstvo).
Brunsova
práce nevyznívá nijak kontroverzně, popisným, čtenářům dostupným jazykem,
popisuje současnou situaci v oboru nových medií a na příkladu televize,
jako svébytného mediálního fenoménu, aplikuje své nové poznatky. Jak již bylo
uvedeno, opírá se zejména o dřívější výzkum M. Pesceho. Problematiku produsage aplikuje na televizní
vysílání a televizní přenos a charakterizuje technologické a sociální změny a
procesy, kterými je televize v současnosti ovlivňuje. Fenomén tvorby
vlastního obsahu samotnými diváky musel nutně narazit právě u televize, neboť
se nejedná o tzv. neutrální medium, práva na vysílání a technologické
požadavky, umožňující celoplošné vysílání, byly tradičně v rukou
nejbohatších společností, které s ohledem na adekvátní práci
s publikem (a inzerenty) pevně určovaly vysílací schéma. Bruns ale
konstatuje, že diváci, zvyklí s mediálním obsahem svobodně a kreativně
nakládat, nejsou již ochotni pouze „trpně“ přijímat televizní diktát. Rovněž
komerční poloha televize, z pohledu diváku prezentována reklamními spoty,
již není tolerována. V tomto smyslu Burns upozorňuje na další zajímavý
fenomén, a to na cenzuru a její odmítnutí „účastníky produsage“: existuje-li
více verzí, diváci sdílejí méně cenzurované nebo necenzurované verze daného
pořadu.
Velmi
zajímavý je také Brunsův názor na kritiku tohoto fenoménu ze strany odborníků
na média, kteří tvrdí, že chybějící editace příspěvků vede ke snižování kvality
informací. Bruns uvádí, že v současné době je více ceněnou hodnotou
zábava, nikoli informace či obsah.
Právě provázanost médií díky komunikačních
technologiím a internetu, která se týká mediálního prostředí také v České
republice, činí z Burnsova článku významný text i pro české prostředí.
Autor popisuje technologické jevy a s tím spojenou sociální komunikace
zcela běžnou také v České republice. V tomto směru je možné jen
podotknout, že s ohledem na politicko-historický vývoj jsou nová média (a
tím tedy i problematika navozená Burnsem) oborem týkajícím se zejména mladších
ročníků – tedy jen určité části obyvatel. Nicméně přenášená a sdílená sdělení
jsou cíleně produkována s ohledem na tuto skutečnost (i když se objevují
první reklamní spoty zobrazující seniory jako aktivní uživatele nových médií,
kdy senioři dokonce používají příslušný slovník, běžně přisuzovaný dospívající
generaci).
Strategie pro přežití TV
Bruns
jmenuje tři hlavní strategie, které mohou televize zaujmout, s cílem
zachovat si svou pozici a udržet (či přilákat) své publikum. Jedním z nich
je ovládnutí fenoménu sdílení videí a souborů. S ohledem na technologický
pokrok a velké proměny mediálního publika, upozorňuje Bruns na vzrůstající
nárůst televizního signálu šířeného přes internet (IPTV) a na komunikační a
informační technologie na podobné bázi. Zvládnutí těchto inovací považuje za
číslo jedna a přímo jmenuje nastupující úspěšné projekty, které inovativním způsobem
promlouvají do současného vývoje.
S faktickou
technickou možností propojování a sdílení úzce souvisí druhá strategie, kterou
Bruns televizím doporučuje, a tou je přistoupit na model hyperdistribuce a
těžit z něj. V tomto bodě je adekvátní znovu připomenout Pesceho
článek, věnovaný pirátství, které podle něj znamená definitivně konec televize
jako mocného média a šiřitele informace. Bruns cituje Pesceho a uvádí, že se dá
do budoucna počítat s „legalizací pirátství“, protože v sobě nese
mnoho zajímavých možností souvisejících s rychlým přenosem informací a
mediálních sdělení. Se sdílením souboru, ať už jakýchkoliv, se již
v současné době pojí mnoho marketingových nástrojů a dá se očekávat jejich
další nárůst, právě s ohledem na rychlé tempo pronikání fenoménu produsage
do všech typu médií, i těch konzervativních. V souvislosti s termínem
hyperdistribuce, uvádí Bruns základní paradox fenoménu produsage: čím je něco
častěji sdíleno, tím je to cennější. Toto zjištění jde zásadně proti klasické
televizi na bázi vysílačů.
V článku
věnovanému současnému postavení televize, streamingu a sdílení videí nemůže
chybět zmínka o youtube, na kterou Bruns odkazuje jako na modelový příklad
média, dostupného rovnou mírou všem jeho uživatelům. Důležitost youtube, resp.
jeho principu si už uvědomují také klasické televizní společnost, jako BBC
apod, kteří část svého obsahu zpřístupňují divákům formou video podcastingu.
Třetím
klíčovým bodem jsou pak pojmy „producer“ a „produser[2]“,
které v sobě nesou samou podstatu konfliktu mezi klasickou televizí a
novými médií. Bruns tvrdí, že je nutné oslabit hranice mezi těmi dvěma
skupinami a umožnit jejich propojení a spolupráci: jedná se o souběžný tok
informací od profesionálů i amatérů. Např. youtube je klasickým příkladem pro
společné využití média jak profesionál tak amatéry. S ohledem na televizi
uvádí Bruns příklad current.tv, která vysílá profesionální i amatérské
příspěvky, kterou jsou hodnoceny samotnými uživateli. Zajímavá je nicméně jeho
poznámka, že většina diváků sleduje tuto televizi přes své webové stránky,
nikoli na jeho televizním kanále.
Bruns
se každopádně domnívá, že klasické vysílání a kabelové televize nebudou již mít
dlouhou existenci. Pro televizi naději vidí, ale jen pokud se přemění na jinou
kategorii média, s dominancí streamingu, nahratelných (downloadable) videí
apod. Každopádně se domnívá, že již nikdy nebude mít svou exklusivitu a
výjimečnost – v budoucnu bude jen jedním z možností, kam své
příspěvky umisťovat a kde jiné příspěvky sledovat.
Internetové zdroje:
Bruns, Axel (2008) Reconfiguring Television for a Networked, Produsage
Context. Media International Australia incorporating Culture and Policy(126). (On-line:
http://eprints.qut.edu.au/13002/1/13002.pdf)
http://medialniproroci.blogspot.cz/2013/11/odmitani-prosudage-vyjadreni-vlastniho.html
[2] Definice
pojmu na http://medialniproroci.blogspot.cz/2013/11/odmitani-prosudage-vyjadreni-vlastniho.html
No comments:
Post a Comment