Amatéři vs. profesionální novináři: partneři nebo konkurenti?

Viděli jste výbuch domu v centru města? Byli jste svědkem týrání zvířete nebo malého dítěte? Máte nahrávku dokazující policejní šikanu na tramvajové zastávce? Pošlete fotku, natočte video, sepište očité svědectví. A hurá tím na internet nebo do redakční pošty vybraného média. Hned je z vás novinář amatér a stáváte se součástí mašinérie, která nás dennodenně informuje o dění doma i ve světě. A vlastně, aniž byste to věděli, právě jste přispěli do kapitoly „občanská žurnalistika“.

Snad každé médium, zejména ta internetová, dnes nabízí blogy a možnosti vyjádření amatérským přispěvatelům a rádo se pochlubí jejich příspěvky, v ideálním případě zcela exkluzivními. Pasivní čtenář / divák / posluchač se tak svým způsobem stává součástí redakce a svým počínáním se podílí na obsahu periodika a informování široké veřejnosti. A přidává tak svou kapku v moři občanské žurnalistiky. Tedy ve zpravodajské či publicistické činnosti, ve které jako novináři-amatéři vystupují obyčejní lidé bez novinářského vzdělání a profesionální praxe a spoluvytvářejí funkční mediální prostor. Způsoby, jakými se mohou zapojit, je celá řada. Nejčastěji se jedná o blogy, fóra, sociální sítě nebo různé diskusní pořady.

Občanská žurnalistika v některých publicistech vzbudila dojem, že klasická žurnalistika by se mohla začít obávat o své místo na slunci, že by vzhledem k technickým možnostem mohli zavedené redakce přestat fungovat jako „gatekeepeři“ informaci. Naštěstí se ale tak nestalo a profesionální žurnalistika se do ohrožení nedostala. A má to i svou logiku. Občanská žurnalistika má totiž i své stinné stránky. V jejím případě se totiž setkáváme s různě kvalitními příspěvky. O objektivnosti u mnoha z nich nemůže být ani řeč. To jsou úskalí, kterým se média samozřejmě snaží vyhnout a také důvod, proč mnozí občanské žurnalistice nedávají velkou šanci na výraznější zastoupení v médiích. A je to způsobeno nejen tím, že občanskou žurnalistiku tvoří amatéři, ale také tím, že v ním převažuje kvantita nad kvalitou a novinářská etika s objektivitou jde v mnoha případech stranou.

Ideálním se může stát propojení obou typů žurnalistů – amatérských i profesionálních. Nebát se spolupráce s amatéry, ale zároveň si udržet úroveň, důvěryhodnost a kritický přístup k získaným informacím. Přijímat informace od široké veřejnosti jako jedinečný zdroj, který médiu pomůže orientovat se v informačním spektru a v tom, o čem má čtenářská / divácká / posluchačská obec zájem.

Byl jsem u toho, citujte mě!

Být součástí nějakého prostoru, byť i toho mediálního, je v dnešní době velmi populární. Na oblibě stále více získávají i různé sociální sítě. A stejně jako různé blogy fungují na principu „produsage“. Jedná se o spojení anglických slov „production - tvorba“ a „usage - používání“. Bavíme se tedy o procesu, při kterém se uživatel stává zároveň i tvůrcem určitého obsahu. Typickým příkladem v českém prostředí je síť Facebook. Ve světě pak hodně táhne i Twitter nebo MySpace. A technologie, které dnes dennodenně využíváme, nabízejí celou škálu možností, jak být s těmito sítěmi a systémy stále v aktivním kontaktu.

Zůstaňme ještě chvíli u sítě Twitter. Ten se často stává tím, kdo plní zpravodajské příspěvky. Je rychlý, aktuální a redakce různých médií z něj mohou mnohé čerpat. Nejčerstvější zkušenost v českém prostředí máme například z pozorování krize na Ukrajině. Kdekteré médium nabízí online reportáž ze zdejšího dění. A často v těchto reportážích vídáme odkaz na účet Twitter některé z významných osobností, lokálních novinářů nebo prostě jen hodně podařenou fotografii, kterou na síť umístil některý z očitých svědků, který s žurnalistikou do té doby neměl krom každodenního čtení zpráv pranic společného.

Jsou ale projekty, které byly založené doslova a dopísmene na principu občanské žurnalistiky a snaží se podpořit její rozvoj. Jedním z těch nejvýraznějších, který se dobře uchytil, je iReport americké televize CNN: www.ireport.cnn.com. Nabízí kvalitní zpravodajský obsah, nikoli však bulvární, který tvoří jen a pouze amatéři. Vznikl v průběhu roku 2006, kdy diváci měli možnosti zasílat vlastní fotografie a videa ze světového poháru FIFA v Německu do televizního vysílání. V roce 2007 zase projekt získal díky amatérům několik cenných úlovků, například nahrávku z masakru na universitě ve Virginii. To byl s největší pravděpodobností i impuls ke spuštění samotného projektu v následujícím roce (m-journal.cz).

Svým způsobem iReport ukázal jednu z cest, kudy se může občanská žurnalistika v budoucnu vydat. Ovšem o využívání zpráv a informací od autentických svědků se snaží i další slavná zahraniční média. Například redakce BBC v době teroristického výbuchu v londýnském metru v červenci 2005 přijala během šesti hodin přijala na 1000 fotografií očitých svědků, 20 amatérských videí, 4000 textových zpráv a 20 tisíc emailů. Následující den večerní zprávy odstartovaly reportáží složenou jen z materiálů, které dorazily od diváků.

Tehdy redakce poprvé zaznamenala tak silný zájem lidí podílet se na kompletování skutečnosti a interpretaci toho, co se stalo. Do nové role se ale díky elektronickým vymoženostem dostali kromě publika i samotní novináři. Museli si najednou umět poradit s nečekaným kvantem informací a nejen s těmi, které si dokázali obstarat sami. Materiál amatérů sice média vždy využívala, nikdy ale v takové míře. Ze čtenářů a diváků a posluchačů, kterým dosud poskytovala média informační servis, se stali partneři (Niemann Reports).

A jak u nás?

Přeneseno do českého rybníčku, můžeme i u nás nalézt příklady toho, jak se občanská žurnalistika zabydluje v médiích. A to nejen v oblasti významných událostí, kdy se lidé sami a hojně zapojují do informování a poskytují médiím své amatérské materiály, záznamy a očitá svědectví. Takovou událostí byl například výbuch domu v Divadelní ulici. Podobně se ale publikum chová například i při úmrtí významné osobnosti nebo při stěžejní sportovní události. Velmi často se také setkáváme s tím, že bulvární média zveřejňují fotky čtenářů s celebritami nebo osobnosti zachycené v nelichotivých situacích.

Pořadem, který staví na interaktivním zapojení publika, je Hyde Park České televize. Pomocí hned několik různých komunikačních kanálů mohou lidé vyjadřovat své názory nebo pokládat hostovi ve studiu své dotazy. Najdeme u nás ale i celou řadu dalších pořadů, které se snaží o cílenou komunikaci s divákem. Patří mezi ně i bulvárnější programy typu Kotel nebo Máte slovo. Interaktivní byla například i Bezstarostná jízda Českého rozhlasu Regina, která prostřednictvím redaktorů na motorkách, pracovníka u kamer i desítek telefonátů od běžných posluchačů, aktuálně popisovala dění na pražských silnicích. Dopravní zpravodajství jako komunikaci s posluchačem využívají ale samozřejmě i další stanice.

Za jeden z nejvýraznějších pokusů o občanskou žurnalistiku u nás by se dal považovat koncept regionální žurnalistiky Naseadresa.cz z roku 2010. Projekt za 200 milionů korun ale skončil ještě dřív, než se stihl pořádně rozjet. „Našeadresa.cz měla čtyři pilotní redakce, které vydávaly okresní týdeník v tištěné podobě, někde navíc v mutacích přizpůsobených jednotlivým menším městům v okrese. Pro každé takové město existovala i zvláštní mutace webového zpravodajství. Dalších čtyřicet redakcí bylo údajně připraveno ke spuštění, dalších 40 redakcí měl projekt spustit také příští rok,“ uvádí ve svém článku server Aktuálně.cz.

Podle původních plánů měli obsah projektů vytvářet profesionální novináři, a to na úrovni okresů. Co se týká menších obcích, spolupracovaly by externě místní komunity. Zpočátku se na projektu mělo podílet až 90 lidí. Vlastník, kterým byla skupina PPF, ale nevyhodnotil projekt jako dostatečně výdělečný a zastavil ho dřív, než mohl ukázat svůj potenciál.

Udržitelný rozvoj?

Odborníci i laici se jednomyslně nikdy neshodnou na hranici, kdy lze aktivity občana už považovat za součást občanské žurnalistiky. Amatérským novinářem se pro mnohé můžete stát už ve chvíli, kdy diskutujete na fóru pod profesionálním článkem. A proč vlastně občanskou žurnalistiku podporovat?

Tak například informace od novinářů-amatérů mohou být skutečně pohotové. Profesionální redaktoři prostě nemohou být úplně všude. A přesun na místo události nějakou chvíli trvá. To jsou cenné minuty, které v živém vysílání může vyplnit právě amatérské video, v online reportáži rychlý post na Twitteru. Místní občan je navíc dobře vybaven znalostí okolního terénu a poměrů. Může tak podat skutečně aktuální a do jisté míry hodně objektivní a výstižnou zprávu. Ovšem pozor, v případě například politické kauzy hrozí, že se amatérský novinář staví ve svém komentáři na stranu, které dlouhodobě fandí.

Jistě by se našla i další pro a proti. Sečteno a podtrženo, občanská žurnalistika své místo ve světě informačních technologií uhlídala. Co nám přinese v příští dekádě, se teprve ukáže. Klasická média, která byla vždy zvyklá být strážcem brány informací, se ovšem v nejbližších letech o své místo na slunci bát nemusí. Jen si musí zvyknout na to, že budou mnohem víc sledována těmi, kterým poskytují své služby. Informační toky totiž přináší nové nároky na informační servis. Nechme se tedy překvapit, kam nás zanesou příští roky.

Zdroje

· Aktuálně.cz  [online], Konec projektu Naše adresa přišel náhle. PPF nevydělala. Karel Toman. 2010.  [cit. 15/04/2014]. Dostupný z WWW: <http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/konec-projektu-nase-adresa-prisel-nahle-ppf-nevydelala/r~i:article:675892/>

· iReport CNN, [online], Share your story, discuss the issues with CNN.com. Dostupný z WWW: <http://ireport.cnn.com/>

· Lupa  [online], Občanská žurnalistika – ukázkově na CNN. Jan Handl. 2008. [cit. 17/04/2014]. Dostupný z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/obcanska-zurnalistika-ukazkove-na-cnn/>

· Marketing journal [online], Fenomén občanské žurnalistiky - lze ji pevně ovládnout? Pavla Knotková. 2009. [cit. 17/04/2014]. Dostupné z WWW: <http://www.m-journal.cz/cs/medialni-scena/fenomen-obcanske-zurnalistiky---lze-ji-pevne-ovladnout-__s404x5764.html>

· NIEMAN REPORTS [online], Citizen Journalism and the BBC. Richard Sambrook. Winter 2005, Vol. 59 Issue 4, p. 13 – 16. [cit. 15/04/2014]. Dostupný z WWW: <http://www.nieman.harvard.edu/reports/article/100542/Citizen-Journalism-and-the-BBC.aspx>

· MEDIÁŘ [online], Iluze občanské žurnalistiky. Filip Rožánek. 2011. [cit. 17/04/2014]. Dostupný z WWW: <http://www.mediar.cz/iluze-obcanske-zurnalistiky/>