Spojme se a bude nám lépe aneb Kompletní případ Sherlocka Holmese

        Jestli byl počátek 20. století podle Hrabala dobou zkracování, je počátek století jednadvacátého dobou spojování, propojování a sjednocování. Globalizace sbližuje a obrušuje jednotlivé kultury do tvaru unifikované globální podoby, která zahrnuje jídlo, oblékání, hudbu, filmy i všechny myslitelné výrobky. Vedení národů touží po sjednocování a sdružování se ve větší celky, uzavírání koalic a společenství. Internet a moderní komunikační technologie spojily celý svět. Vzdálenost už není to, o co tu běží. Kdysi diferencované technologie postupně srůstají v jedinou. Fotoaparát, telefon, kamera, hodinky, diář, počítač, hudební přehrávač, budík, fotoalbum, adresář, poznámkový blok – kdo by se s tímhle vším tahal, když na to stačí mít jedno jediné zařízení?

Smyslem tohoto textu není sladkobolné nanášení jednoho klišé na druhé. Úvodní výčet měl posloužit jako rámec pohledu, který chci zaměřit na téma transmediálního vyprávění a produsage. Na věci, které jsou ve svých základních charakteristikách tolik věrným obrazem naší doby. Transmediální vyprávění rozvíjející příběh chvíli v tomhle, pak zase v jiném médiu, vzájemně se doplňující a hledající nové možnosti. Filmy rozpínající se jako parazit i na další média, která jim dříve nepříslušela. A produsage – sjednocování rolí, stírání rozdílů mezi tvůrci a diváky, mazání nastavených hranic.

Produsage fandomů. Lenost nebo vypočítavost?

Proč fanoušci určitých filmů, seriálů, herců, či zpěváků vytvářejí vlastní webové či facebookové stránky a plní je autorským obsahem? Je nabídka producentských společností nedostatečná? A byla by vůbec někdy schopna uspokojit specifickou poptávku všech fanoušků? Nebo již tyto společnosti přistoupily na nová pravidla webu 2.0 a nechávají všechny svobodně tvořit, aby tak ještě posilovali oblibu svých komerčních projektů? A pokud ano, proč jim ale vadí vytváření sestřihů videí či koláží fotografií a ohánějí se při tom autorskými právy? Je možné, že je zábavní průmysl natolik hladový po každém zisku, že na jednu stranu vítá aktivitu fanoušků, která generuje další zisk, ale zároveň se úzkoprse bojí o jakoukoli potenciálně zmařenou obchodní příležitost?

Fanoušci povětšinou tvoří obsah na svých stránkách v případech, že: oficiální systém je příliš pomalý – překlady titulků nebo dokonce dabing může trvat i v řádech měsíců; požadované informace jsou roztroušené – oblíbená je kumulace videí, fotografií či rozhovorů z různých zdrojů na jednom fan webu; když je nabídka produkcí nedostatečná – např. výroba vlastních reklamních předmětů, zjišťování značek oblečení hlavních postav, lokací natáčení apod., tedy informace, které jsou od štábů zjistitelné, ale tvůrci je sami nikde nepresentují nebo jen v omezeném množství; a za další je důvodem vzájemná saturace fanoušků v situaci, kdy druhá strana mlčí. Příkladem může být fanouškovská základna britského seriálu BBC Sherlock. Ta s koncem druhé série dostala velký impuls ke své aktivitě. Byla jím fingovaná smrt Sherlocka Holmese a dlouhé čekání na nové díly, které měly objasnit hlavní otázku – Jak? Následně se rozpoutala řada diskuzí a spekulací, jak to vlastně doopravdy bylo. Lidé stále znova projížděli a zastavovali celou epizodu, poslouchali každé slovo, spojovali všechny detaily a společně se snažili najít pravdu. Každý alespoň trochu zapálený fanoušek Sherlocka po skončení třetího dílu druhé série na chvíli zauvažoval nad tím, jak to vlastně udělal. Na tom by nebylo nic zvláštního. Zajímavý je až ten druhý krok. Ta nutkavá potřeba opět na Sherlocka myslet, zkrátit si dlouhé čekání, zpřítomnit si ho něčím víc, než jen opětovným puštěním videa. Potřeba zavítat na fanouškovské stránky a pročítat si diskuze s různými spekulacemi a hypotézami, případně se do nich i aktivně zapojit. Sama jsem takovéto stránky navštívila, konkrétně http://www.edna.cz/sherlock/. A když přemýšlím o své hlavní motivaci, nebyla to ani chuť dozvědět se pravdu – žádná z nabízených možností nebyla neprůstřelná a navíc tvůrci mohou vždycky ještě vytáhnout nějaké eso z rukávu, o které neměl nikdo tušení. Více než to to byla chuť sdílet prostor, který je prosycen společným zájmem. Kde všichni myslí na Sherlocka a nemusí se za to stydět. Byl to ten pocit „být mezi svými“. Funguje tam zasvěcování „zkušenějšími“ fanoušky, kteří projíždějí zahraniční weby a sledují rozhovory s tvůrci a přinášejí do české komunity nové poznatky a informace. Fanoušci se tak dokázali na dobu prostoje mezi sériemi sami zabavit a udržovat sami mezi sebou zájem o seriál.

Reakce tvůrců, kteří část spekulací o fingované smrti zapracovali do nové série a dali tím fanouškům najevo – Ano, my vás posloucháme, je jistě hodna obdivu. Stejně tak jako jejich políček všem fanouškům z úst Johna Watsona, který zarazí Sherlocka při jeho vyprávění slovy „Mě nezajímá jak, ale proč?“, kterým smetli ze stolu všechny naděje na úplné vysvětlení.

Ano, fandomy mohou být pro společnosti užitečné už jenom proto, že za ně odvedou „špinavou práci“ během čekání na nové díly a zároveň jim mohou stejně nakonec dát přezíravě najevo, že oni jsou tu pány.

„Napsal jsem o tom článek. Je to na webu.“

Když tato věta zazní v seriálu Sherlock, neznamená to jen scénáristické plácnutí do větru. Naopak tato věta je ztělesněním transmediálního vyprávění par excelence. Sledujete již po osmé, jak Watson píše na svůj blog a Holmes ho za to kárá? Hle, můžete se podívat na web a vidět skutečné výsledky jeho práce. Na stránkách http://www.johnwatsonblog.co.uk/ si můžete přečíst skutečné Watsonovy záznamy, fotografie a diskuze všech postav pod příspěvky. Na Holmesově stránce http://www.thescienceofdeduction.co.uk/ zase můžete narazit na jeho studii o druzích tabákového popela, kterou ostentativně smazal. Dostáváte se tak virtuálně přímo do jejich světa. Dostáváte se dál za televizní příběhy. Sledujete, co dělá Sherlock, když Watson odjel na líbánky. Jak to prožívá, co to s ním dělá. V době kdy je pro nás fungování na internetu běžnou součástí našeho života, je toto proniknutí na web oblíbených postav skoro tak magické, jako kdyby nás pozvaly k sobě domů. Seriálu to dodává dojem věrohodnosti, že Sherlock někde v Londýně skutečně žije a fanouškům pocit, že ho jednou možná potkají.

Co bude dál? Facebookový profil Sharlocka Holmese, kde bude komentovat svůj život? Proč ne, já bych si ho přidala. 

Zdroje:
Sherlock. Edna [online]. 2014 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.edna.cz/sherlock/
The blog of Dr. John H. Watson [online]. 2014 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.johnwatsonblog.co.uk/
The Science of Deduction [online]. 2014 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.thescienceofdeduction.co.uk/