Od klávesnice ke keckám... aneb o běhání online

Zavazuju tkaničky a vybíhám.... NE! Zastavuju se a vracím se těch sto metrů, co už jsem stihla uběhnout. Zapínám aplikaci na mobilu a znovu vybíhám. Při běhu ji několikrát kontroloju, jestli funguje. Dobíhám na kopec, odkud je vidět západ slunce nad Prahou. Nádhera... Zastavuju aplikaci. Fotím na mobil a okamžitě postuju na facebook. Běžím dál... Až skoro doma si vzpomínám, že sem tu aplikaci na mobilu po pauze zapomněla zapnout. Vztekle si sedám na lavičku, už je to stejně jedno. Domů už neběžím, spíš se naštvaně pomalu ploužím. V chodbě skopávám boty a ještě v běžeckým, zpocená a smradlavá, jdu k počítači zkontrolovat, kolik trasy se mi vlastně nenehrálo. Zbytek naklikám na mapě a nahraju do aplikace ručně. A postěžuju si v běžecký skupině na facebooku, že to dneska vůbec nešlo...

Úvodní odstavec popisuje realitu většiny dnešních běžců a běžkyň "hobíků". Objevují se jemné nuace, ale základní message je pořád stejná. Za současným boomem běhu do značné míry stojí i to, že si své úspěchy (či neúspěch) mohou běžci zaznamenávat, vyhodnocovat, vzájemně porovnávat a především sdílet.

Současné technické vymoženosti s chytrými telefony v čele nabízejí běžcům nepřebernou škálu možností, jak si zaznamenat každý uběhnutý kilometr. Stejně jako například u nerozhodnutelného sporu Windows vs. Mac mají i jednotlivé běžecké aplikace ohnivé zastánce i odpůrce. Na internetu, který běžcovým nejlepším pomocníkem, se horlivě diskutuje nad jejich výhodami a nevýhodami a začátečníci se topí v množství článků, které radí, jak vybrat tu nejlepší.

Emil Zátopek v kanadách a s pneumatikou uvázanou za pasem by se divil... Pro dnešní "hobíky" totiž (s trochou nadsázky) není  nejdůležitější, kolik a za kolik uběhnout. Ale jestli se to nahrálo na web...

Běžecké aplikace totiž nabízejí v naprosté většině také internetové verze s nespočtem skvělých funkcí. Umí vyjet statistiku za poslední týden, měsíc, rok... Ale hlavně se umí přes e-mailové adresy nebo sociální sítě skamarádit s vašimi přáteli, kteří pak uvidí každý váš naběhaný kilometr prakticky v přímém přenosu. A to je, oč (se) tu běží....

Běžec-začátečník má v dnešním světě internetu tisíce a miliony možností, kde najít informace jak vyběhnout a hned zpočátku se nezmrzačit. Dozví se co je supinace a pronace, že na začátku je lepší indián a dozvědí, se kdo je guru českého běhu Miloš Škorpil...

Líný běžec-začátečních má internetová diskusní fóra o běhu. O tom, že je lepší nejdřív hledat, potom se ptát (podle vzoru "nejdřív střílí, pak se ptá" :-) bylo napsáno mnoho a platí to i pro běh. I běžci (přestože jsou většinou milí a klidní lidé) nejsou bez nervů a i je vytočí začátečník, který se ptá na něco, o čem bylo popsáno už tisíce a tisíce virtuálních stránek. Ale není to tak hrozné jako v jiných oborech...

To, že běh v dnešním Česku něco znamená, dokládá i fakt, že běžci mají po ženách, mužích, cestovatelích, příznivcích techniky či automobilů a dalších subkulturách svoji vlastní stránku na iDnesu. Už i nejčtenější český zpravodajský server, kterému "Můžeme věřit", si všiml, že do ulic, polí a lesů naší krásné země vybíhají každý den tisíce (desetitisíce? statisíce???) lidí. Škoda jen, že se na ten web z homepage iDnesu nedá dostat přímo (co svědčí za se o tom, že zas až tak "cool" běhání ještě není....)

Kromě webové stránky věci, kde se čtenáři dočtou o testech nejnovějších bot či dalšího vybavení, dostanou rady o tom, co jíst a co ne, rady jak běhat a jak neběhat nebo najdou termíny všech možných (i nemožných) závodů, se RUNGO snaží fungovat hodně interaktivně - propojovat se s čtenáři (což dělá každý trochu úspěšný web), ale hlavně propojovat svět na obrazovce se světem venku. A to přesně běžci potřebují....

Aby za ně někdo zorganizoval společný výběh či závod pro začátečníky. Aby je hecoval (třeba Předběhni Rungo nebo Liga 100) a motivoval....

Protože člověk (a sportovec-amatér zvlášť) je od přírody tvor líný, potřebuje především motivaci. Dříve to možná byly medaile, stupně vítězů či snaha shodit pár kilo, než se dozvěděl, že během se moc dobře nehubne...

...dnes běžec víc než co jiného potřebuje uznání, pochvalu, poplácání po zádech od svých přátel na facebooku.

A přesně proto existují skupiny jako Báječné ženy v běhu (nebo jako jakákoliv jiná skupina na sociálních sítích vytvořená kolem nějakého běžeckého spolku nebo webu). Skupina žen i mužů, začátečníků i horských maratonců, na facebooku sdílí své úspěchy a neúspěchy a čeká na pochvalu nebo politování od ostatních. A z nějakého neznámého důvodu to funguje...

Úplně cizí lidé, kteří se často znají jen z profilových fotek, se najednou chtějí setkávat a přináležet. Na běžeckých závodech dobrovolně oblékají stejná trička a ještě se chválí, jak jim sluší...

Ale takové skupiny jsou také o "kolektivní inteligenci", protože 1500 hlav ví víc než jedna. Pokud potřebuje běžec vybrat nové boty, nechá si nejdřív poradit ve skupině, pak jí představí svoje návrhy, nechá si je schválit a až potom kupuje boty. Sdílejí se také tipy na výhodné koupě, dohadují společné cesty na závody.

To nejdůležitější je ale motivace. Lenochod bez chlupů jménem člověk nikdy nevybíhá z tepla domova do nástrah světa venku úplně dobrovolně. Především začátečníci, než zjistí, že běh je droga jako každá jiná (včetně "absťáku") mají spoustu výmluv, proč to dneska nejde. Jednou prší, podruhé příliš svítí slunce a potřetí dávají v televizi pěkný film... A přesto nakonec vyběhnou. JAK TO??? 

Protože na to ti cizí lidé na druhém konci internetu čekají a věří jim. Že překonají lenost, že budou o trochu lepší než posledně, že doběhnou dál a stihnou to rychleji...

A lenoši v elasťákách a keckách pravidelně - kvůli cizím lidem tam na internetu a statistikám v mobilní aplikaci - pravidelně překonávají všechny myslitelné i nemyslitelné výmluvy a překážky. A běží jako o život....

Autor: Vanda Králová