Dítě a internet
Vliv internetu na vývoj dítěte a na
proces socializace jedince se s jeho dostupností neustále zvyšuje. Stejně tak
stoupá riziko v podobě závadných obsahů, k nimž může mít dítě přístup. Odpověď
na otázku, jak správně nastavit mantinely přístupu nezletilých k těmto obsahům
asi neexistuje. Obzvláště vezmeme-li v úvahu, že velká část adolescentů má l k
dispozici vlastní mobilní zařízení, ať již tablet, laptop či telefon,
prostřednictvím nichž se může prakticky kdykoliv k síti připojit. Jistě, existuje
celá řada softwarových a hardwarových opatření, které tomu mohou zamezit. Jsou
taková opatření účinná, zvláště pokud přistoupíme ke skutečnosti, že drtivá
většina adolescentů je počítačově gramotnější než jejich rodiče?
O tom, že nejdůležitějším prvkem v
socializaci dítěte je v jeho první fázi rodina, není pochyb. Zde se dítě učí
základy komunikace, které později, byť v jiné podobě uplatní mezi vrstevníky a
také na internetu. Právě položení zdravých základů komunikace a vytvoření
dobrých pravidel v komunikaci ve vztahu rodiče a dítěte je dobrým pomocníkem v
eliminaci negativních dítě ohrožujících vlivů. Sdílení společných zážitků i
problémů, otevřenost a vzájemná důvěra umožní rodiči lépe dítěti vysvětlit,
jaká jsou úskalí přístupu k internetu a proč kupříkladu sahají k některým
represivním opatřením. U mladších dětí samozřejmě je aplikace omezeného
přístupu na síť dobře proveditelná.
Autor knihy věnované této
problematice G.S Smith dokonce uvádí několik příkladů pravidel pro omezení
nežádoucích dětských online aktivit. Tím nejjednodušším krokem pro lepší
kontrolu je umístit počítač do společné místnosti. samozřejmostí je pak
kontrolování historie, nastavení filtrů a blokace pornostránek a stránek třeba
s násilnými obsahy. [1]
V období povinné školní docházky na
dítě působí výrazně další socializační faktor - vrstevníci. Dítě s vrstevníky
kromě interpersonální komunikace započne dříve nebo později provozovat i online
formy komunikace. Aktivita na sociálních sítích s sebou přináší další rizika v
podobě například kyberšikany. tento jev je velice nebezpečný zejména proto, že
není jednoduché jej odhalit a často může mít tragické následky. Jsou známy
případy, kdy byla oběť kybešikany dohnána až k sebevraždě.[2]
Pro formu šikany ve virtuálním světě, jež se vyznačuje především nadávkami a
ponižování se někdy používá rovněž termín "cyberbullying"
Další hrozbou, před kterou je nutno
potomka varovat, je možnost kontaktu s neznámými lidmi. V prostředí internetu
si nikdo nemůže být jistý identitou druhého. Jev, kdy se dospělý člověk vydává
za vrstevníka potenciální oběti se označuje pojmem "cybergrooming" . Dítě se může stát obětí trestného činu.
Nemusí se při tom jednat hned o skutek fyzické podstaty. Naivní zaslání
citlivých fotografií s erotickým obsahem (tzv.
sexting) nebo zneužitelných údajů mohou sloužit jako nástroj k vydírání a
jiným forem nátlaku. Takové jednání je
naštěstí právně uchopitelné a na rozdíl od šikany se jím zabývá i policie. Zde je na místě skutečná obezřetnost,
nejlepší je, pokud dítě a rodič vědí, kdo se opravdu za tím kterým
"nickem" skrývá. [3]
Musíme si ale uvědomit, že dítě
můžeme vystavit ústrkům stran vrstevníků, pokud mu budeme aktivity na
sociálních sítích vehementně odepírat. V takovém případě hrozí, že se dítě
vyčlení z kolektivu, kde je být "online" normální a virtuální svět sociálních
sítí má podobnou váhu jako ten reálný.
Povinností rodičů je dítě s
obdobnými nástrahami seznámit. dítě by od určitého věku mělo pochopit například
to, že údaje, fotografie a soubory, které na síť vloží tam mohou existovat po
mnoho let. Stejně tak i to, že k nim mohou mít přístup jiné osoby, než ty, jimž
byl obsah určen. Je důležité, aby rodiče věděli, s kým se jejich dítě stýká a
nebránili se diskusi na obdobné téma ani s jeho kamarády. Právě od nich mohou
získat informace, zda se s jejich potomkem neděje něco "divného".
Ohrožení uživatele bez rozdílu věku
představují různé druhy počítačové kriminality. Jak děti, tak i mnohé dospělé
je třeba neustále informovat a existenci podvodných emailů, virů, trojských
koňů jiných nástrah, které mohou kromě poškození počítače způsobit odcizení
citlivých dat, v horším případě vyprázdnění bankovních účtů.
Svou úlohu hraje také škola.
Výchova k mediální gramotnosti je součástí výuky společenskovědních předmětů. V
neposlední řadě je nezbytná komunikace školy s rodiči.
Zvýšení povědomí o bezpečnosti dětí
na internetu podporují i různé jiné projekty.
Projekt „Bezpečný internet“ vznikl
za podpory společností Microsoft, Česká spořitelna a Seznam.cz, jeho hlavním
úkolem je zvýšit povědomí o možných rizikách užívání internetu. Obsahuje řadu
praktických informací, jež jsou roztříděny do několika kategorií dle typologie
uživatele. Nachází se zde rady jak pro rodiče, tak pro děti a pedagogy,
uživatele jak pokročilé, tak začátečníky.
Pod názvem „Seznam se bezpečně!“
uspořádal v roce 2008 Seznam.cz osvětovou kampaň zaměřenou na pedagogické
pracovníky. Vzhledem k úspěchu celé akce byl o rok později natočen stejnojmenný
krátký film zaměřený na internetovou osvětu pro děti ve věku 10 – 16 let. V
roce 2012 byl natočen druhý díl a vznikla i divadelní inscenace nazvaná „jsi
user“.
Česká republika se účastní rovněž
celosvětové akce „Den bezpečného internetu“, jenž je stanoven na 7. února.
Formou různých her a soutěží se děti seznamují se zásadami správného používání
internetu.[4]
Jak se zdá, v prostředí internetu a
jeho možných nástrah rovněž platí osvědčený slogan „prevence, ne represe“.
Autor: Ondřej Fišer
[1] SMITH, Gregory S. How to protect your children on the
Internet: a roadmap for parents and teachers. Vyd. 1. Greenwood Publishing
Group, 2007, s 88 - 89.. ISBN-13: 978-0-275-99472-3.
[2] Dvanáctiletá Američanka
spáchala sebevraždu kvůli kyberšikaně. Deník [online]. 16.9.2013 [cit.
2014-04-13]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ze_sveta/dvanactileta-americanka-spachala-sebevrazdu-kvuli-kybersikane-20130916.html
[3] DANEŠOVÁ, Markéta. Děti,
rodiče a jejich povědomí o bezpečném a legálním užívání obsahu internetu. Praha,
2012. 48 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd,
Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií.
Vedoucí diplomové práce Mgr. Radim Wolák.
[4] Seznam se bezpečně. [online]. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.seznamsebezpecne.cz/
No comments:
Post a Comment