Sunday, April 20, 2014

Transmediální publikum a televizní tvorba: srovnání seriálů Skins (UK) a El Barco (Španělsko)


Internet a nové technologie přinesly nový model nelineální distribuce – způsob Videa on Demand. Na to jak výrobci audiovizuálních děl, tak i televizní stanice museli nutně reagovat, a tudíž změnit své dosavadní distribuční strategie.
Digitalizace přinesla možnost sledovat pořady nejen v čase jejich reálného TV vysílání, ale i v době, kterou si konzument sám zvolí. Navíc si může zvolenou relaci či film pustit nejen na klasickém TV přijímači, ale také na notebooku, mobilním telefonu a tabletu, což znamená téměř kdekoli. V tak složitém a vysoce konkurenčním prostředí je tedy logické, že kromě změn distribučních modelů podstatnou proměnou prochází také nabízený obsah.
Pro každého producenta, kmenového distributora i tvůrce AVD je zásadní co nejvíce maximalizovat výdělky z každého snímku. Byť ziskovost není kritériem uměleckého ani společenského přínosu díla, je klíčovým parametrem v mnoha jiných ohledech.
Tím se dostáváme tedy nejen ke způsobům distribuce daných audiovizuálních děl, ale též novým formám jejich propagace.
Vznikl nám tak nový vztah mezi médiem a publikem, a proto muselo v televizním světě dojít ke dvěma zásadním změnám: způsobu vyprávění a vytvoření co nejaktivnějšího publika.
María del Mar Grandío a Joseba Bonaut se ve své práci zaměřili na fenomén marketingových strategií týmů okolo britského seriálu Skins a španělského El Barco, dvou nejpopulárnějších seriálů na bristkém a španělském trhu, kteří kromě samotného lineárního vysílání seriálů nabídly svým divákům další zábavní aktivity – pro vyšší míru zapojení do děje a zároveň rozšiřování fanouškovské základny.

Skins je britský seriál sledující životy mladých lidí z Bristolu, kteří se snaží vyrovnat s rozpadem rodiny, partnerskými vztahy, drogami apod. Španělské El Barco vypráví příběh čtyřiceti dvou lidí, uvíznutých po strašlivé bouři na lodi, přičemž to začne vypadat, že bouři přežili jako jediní na planetě.
Seriál Skins je specifický tím, že každá epizoda je věnována jedné postavě. Navíc se každé dvě série postavy kompletně vymění, a vytvářejí tím tak „generace“. Oproti tomu El Barco se drží lineární struktury vyprávění a jednotlivé epizody se točí ani ne tak kolem jedné postavy, ale kolem určité události, která se na lodi stane.

Detailní analýzou jednotlivých vyprávěcích prostředků a míry zapojení diváků do světa seriálu, začali zkoumat samotnou interakci mezi divákem a fiktivní zápletkou. K tomu využili čtyři faktory: vztah mezi příběhem a médiem, aspekty vyprávění (postavy, téma, zápletka, prostředí), intertext a formu distribuce seriálu.

Významnou změnou není jen možnost nelineárního zhlédnutí pořadu, ale především to, že jej diváci mohou konzumovat v tentýž čas formou diskuzí i na sociálních sítích. Tak došli k závěru, že zásadní je pro úspěch pořadu co největší zapojení diváků, na co nejvíce platformách-expanze fiktivních světů je nejefektivnější.
Využítí platforem jako Twitter, Facebook, Myspace nemusí slouži ale jen k vytvoření fanouškovských stránek pořadu, ale i fiktivním uživatelským profilů jeho hrdinů, kteří pak i komentují statusy jiných uživatelů, přidávají na svůj profil vlastní (vždy se samozřejmě týkají aktuálního dění v pořadu).
Jde tu vlastně o snahu vypěstování divákovy loyality a vytvoření komunit.
Podobný příklad je i u televizního kanálu Channel 4, který nabídl u seriálu Misfits fanouškům například počítačovou hru zdarma. Chtěl-li však hráč získat lepší schopnosti či nástroje k rychlejšímu dosažení cíle, musel zaplatit.


Srovnáním marketingových strategií seriálů Skins a El Barco autoři zjistili, že oba dva používají stejné metody, lišící se pouze ve větší čí menší míře zapojení té které sociální sítě. Zatímco El Barco pořádá videomeetingy s představiteli hlavních rolí a komunikuje s diváky především pomocí Twitteru, Skins mají videoblogy nikoli herců, ale postav a hlavní komunikace probíhá přes facebook, kde jsou občas i uveřejňovány exkluzivní epizody nebo jejich části.
Skins se především snaží pracovat s konceptem exkluzivity, kdy se osobní záležitosti a pocity hlavních postav divák dozvídá jen a pouze prostřednictvím videoblogů a sociálních sítí. Nejde tedy tak úplně o nějaký nezajímavý nadstandard pro ty největší fanoušky, ale o celkem zásadní informace o vývoji postav.

I přes nespočet platforem s pořadem spojených je ale stále základním, vztyčným, bodem pro diváka televizní vysílání, od kterého se veškeré ostatní multimediální aktivity odvíjejí. Zásadním poznatkem i fakt, že tento způsob budování fanouškovské základny je ideální pro seriály zaměřené na mladší obecenstvo, které nové technologie a sociální sítě používají na denní bázi.

V českém mediálním prostředí je tento model ještě hudbou budoucnosti-sice se na sociálních sítích na profilech seriálů občas objeví odkazy na předpremiérová videa či rozhovory s hlavními protagonisty, ale do cross-platformových strategií, které můžeme vidět u zahraničních televizních stanic, máme ještě hodně daleko.

Autoři:

María del Mar Grandío je profesorkou audiovizuálního programování a reklamy na Catholic University of Murcia, a scenáristiky na International University of La Rioja. Její výzkum se zabývá především televizní zábavní tvorbou, se zaměřením na nová média a jejich diváky.

Joseba Bonaut je děkanem na fakultě komunikace na San Jorge University. Zabývá se především tématem vývoje televizních formátů na britských a amerických trzích, spolu ještě s otázkou vztahu mezi sportem a televizí.

Zdroj:

DEL MAR GRANDÍO, María, BONAUT, Joseba, Transmedia audiences and television fiction: A comparative approach between Skins (UK) and El Barco (Spain), Participations [online], 2012, č.9/2, [cit. 2014-04-20], dostupné z 
WWW: http://www.participations.org/Volume%209/Issue%202/30%20Grandio%20Bonaut.pdf

No comments:

Post a Comment