Tuesday, April 22, 2014

Generace tvůrců mediálních obsahů? Omyl!


Výzkumný projekt z let 2010 – 2012 realizovaný na University of Tampere ve Finsku zkoumal, jak se změny mediálních návyků a nedávný rozvoj počítačem zprostředkované komunikace projevují v oblasti uživatelsky vytvářeného obsahu. Zaměřil se na populaci „mladých dospělých“ Finů, převážně na lidi ve věku 18 – 30 let. V rámci diskuze o aktivní roli publika v éře online médií autoři vycházejí z teoretického konceptu kolektivní inteligence a participativní kultury. Zkoumají, jestli tyto přístupy projevují na vlastní mediální produkci oslovených respondentů, a zjišťují, jaké formy mediální produkce lidé upřednostňují. 

Výzkum se zaměřuje na respondenty ve věku 18-30 let, kteří bývají popisovaní také jako Net Generation (N Gen) nebo Digitální generace, která prožila mládí obklopena Internetem, počítači a mobilními telefony. Tvorba mediálního obsahu je v rámci výzkumu chápána jako akt tvorby textů, obrazu, nebo audiovizuálních výstupů a jejich následné zveřejňování v online prostředí. Díky masově rozšířeným technologiím prakticky kdokoliv může vytvářet online obsah, nicméně neznamená to, že všichni uživatelé online sítí jsou automaticky mediální producenti. K tvorbě mediálních obsahů jsou potřeba specializované dovednosti, sebejistota a podpora okolního prostředí. Nejčastější způsoby tvorby obsahu jsou spojeny s přispíváním a komentováním na blozích a diskuzních fórech, v získaných datech se ovšem objevily i jiné formy mediální produkce, jako například zveřejňování fotografií a kreseb, sdílení odkazů a obsahů, nebo psaní fan-fiction. 

Henry Jenkins naznačuje, že participativní kultura je v rozporu se starší představou pasivního sledování médií. Spíše než vnímat mediální producenty a konzumenty mediálních obsahů v odlišných rolích navrhuje nahlížet na tento vztah jako na účastníky v interakci vzájemně mezi sebou. Jenkins čerpá z myšlenek Pierra Lévyho, o znalostních komunitách definovaných dobrovolnou, dočasnou a taktickou příslušností  a společnými intelektuálními zájmy. Pro popis procesu shromažďování informací a kolektivního rozvíjení myšlenek v prostředí digitálních sociálních sítí používá termín kolektivní inteligence.

Popisovaná studie však ukazuje, že mediální návyky mladých dospělých jsou spíše pasivního rázu, alespoň co se týče respondentů popisovaného výzkumu. Spíše než o projev kolektivní inteligence a participativní kultury se prý často jedná o banální každodenní využití médií. Tvůrčí uživatelské aktivity jsou obvyklejší v rámci zájmových komunit. 

K výzkumu autoři využili kombinovanou metodu získávání dat - kvantitativní náhled umožnilo dotazníkového šetření (vzorek 323 respondentů) a kvalitativní přístup představovaly řízené rozhovory, mediální deníky respondentů a focus group rozhovory. Dotazníky zkoumaly každodenní mediální chování, čtenářské návyky a mediálně-tvůrčí činnost respondentů. Poskytly kvalitativní data například o tom, jaké mediální produkty lidé využívají, prostřednictvím jakých zařízení, zda respondenti čtou blogy a diskuzní fóra a zda na ně přispívají, nebo zda publikují online obrazové nebo audiovizuální materiály. Otevřené otázky umožňovaly zjistit, jestli lidé tvoří mediální obsah jinými způsoby. Patnáct studentů komunikačních studií na University of Tampere si vedlo po dobu 5 dní (středa – neděle) mediální deníky s cílem zaznamenat podrobně své mediální návyky. S týmiž studenty byly vedeny řízené rozhovory.  Tři focus group sezení byla realizována se specifickými sociálními komunitami, s japonskými fanoušky popkultury, se skupinou hráčů RPG počítačových her a také se členy knižního klubu, kteří však byli starší, než účastníci předchozích dvou focus groups a věkově neodpovídali Net Generation. U prvních dvou zmiňovaných focus group s příslušníky určitých subkultur byla pozorována významně vyšší míra participace na kolektivní tvorbě obsahu. Autoři výzkumu si uvědomují omezení plynoucí z výběru vzorku založeném na dostupnosti respondentů – drtivá většina sestává ze studentů University of Tampere. Přiznávají, že výsledky nejsou zobecnitelné a stěžejní význam studie připisují spíše kvalitativnímu hlubšímu vhledu do dané tematiky. 

Z výsledků dotazníkového průzkumu vyplývá, že téměř 90% respondentů využívá Facebook k mediální participaci, v případě YouTube se jedná o téměř 70% (viz. Graf č.1). Autoři výzkumu však poukazují na to, že respondenti u těchto sociálních sítí v hloubkových rozhovorech často zdůrazňovali jejich pasivní využití, kdy spíše sledují obsah zveřejňovaný ostatními, než že by sami aktivně sdíleli vlastní příspěvky. 

Využití sociálních sítí (v % respondentů) Zdroj: Participations.org 

Většina respondentů měla výborné podmínky pro produkování a zveřejňování materiálů online – vlastnili počítače se síťovým připojením a měli k dispozici software pro zpracování textu, často i obrazu, zvuku, nebo video materiálů. Přesto většinou uváděli, že obsah pouze sledují, nikoliv vytváří. V rámci otázek na téma vytváření vlastního obsahu se ukázalo, že převažují spíše ad hoc příspěvky do online fór, než publikování na pravidelné bázi. 60% respondentů uvedlo, že již někdy psali do otevřeného diskuzního fóra, ale pouhých 18% potvrdilo, že prostřednictvím online fór přispívají pravidelně.

Tvorba obsahu na sociálních sítích (v % respondentů) Zdroj: Participations.org

K zajímavým zjištěním patří vztah věku respondentů a jejich autorské činnosti – výzkum ukázal, že čím vyšší je věk respondenta, tím častěji vytváří a zveřejňuje mediální produkty.
Vztah věku respondentů a tvorby obsahu (v % respondentů podle
věkových kategorií) Zdroj: Participations.org

Při hloubkových rozhovorech se ukázalo, že komunitní aspekt uživateli generovaného obsahu byl zcela zanedbatelný, navzdory počátečním očekáváním. Přestože respondenti vytváří mnoho mediálních obsahů, které mohou být považovány za produkt participativní kultury, často se jedná spíše o individuální aktivitu a nelze o nich referovat jako o výstupech kolektivní inteligence. Přibližně jedna pětina respondentů vytváří a distribuuje vlastní mediální obsahy. Celkově vzato, počet dotazovaných publikujících relevantní materiály je poměrně nízký na to, aby participativní kultura mohla být považována za typický projev Net generace. Ukázalo se, že tvorba online obsahu byla reprezentovaná nejčastěji běžnou komunikací skrz sociální sítě, nikoliv spoluvytvářením významnějších mediálních obsahů. Prvky kolektivní inteligence jako stěžejního teoretického východiska se při empirickém výzkumu vyskytly jen velice výjimečně. Autoři se na základě uskutečněných focus group domnívají, že její projevy lze pozorovat spíše ve specifických komunitách, například fanouškovských subkulturách. Členové Net generace při svých každodenních aktivitách aktivně využívají různé sociální sítě, ale jsou obezřetní s ohledem na své soukromí. 

Autorky studie:

Eliisa Vainikka (M.A.) je výzkumný pracovník a účastník doktorandského studia na the School of Communication, Media and Theatre, University of Tampere ve Finsku. Ve svém disertačním projektu se zabývá tématem spolupráce a konfliktu v internetové kultuře. V poslední době uskutečnila výzkum na téma sociálních médií a proměn mediálního chování.

Juha Herkman (Docent, D.Soc.Sc.) působí v oblasti akademického výzkumu na Department of Social Research at the University of Helsinki. V rámci výzkumné činnosti se zabývá m.j. politickou ekonomií v oblasti médií a vztahem kultury a politiky. 

Zdroje:


No comments:

Post a Comment