Autory článku Digital Media Studies Futures jsou - Ben Aslinger, který je profesorem na Bentley University v USA. Jeho profesním zájmem jsou zejména současná mediální studia, video hry a vývoj žurnalistiky. Výzkumem se pak zaměřuje na proměnu mediálního odvětví vlivem digitalizace. A Nina B. Huntemann, která je profesorkou na Suffolk University, USA. Zaměřuje se na studium nových technologií, video her a aspektu feminismu.
Dle autorů stála mediální studia vždy na pomezí mezi sociálními a humanitními vědami, což podněcovalo debatu o budoucnosti tohoto oboru. Snahou tohoto článku je obohatit stávající analýzu Johna Hartleye a Graeme Turnera o budoucnosti mediálních a kulturních studií o analýzu studií digitálních médií. Digitální média budou do budoucna patrně ještě více rozštěpená mezi vědeckými disciplínami. Značná část digitálních médií je značně odlišná a nezapadá do konceptu klasických mediálních studií. Autoři zmiňují potřebu promyslet způsoby, jakými nás digitální technologie oslovují a jak by měla vypadat diskuze uvnitř akademické obce. Zmiňují, že se do debaty o postavení digitálních médií zapojují odborníci z mnoha odlišných disciplín a vyvstává tak podle nich potřeba definovat jaké znalosti je třeba mít pro zapojení se do veřejné diskuze.
Autoři zmiňují, že mnoho akademiků a učitelů používá video hry a digitální média pro výuku v 21. století. Jsou diskutovány nové formy diváctví, sdílení a ekosystémů, ale současné velké nadšení pro digitální média může přerůst ve znechucení. Produkty digitálních médií jsou často popisovány jako nehmotné. Autoři si vypomáhají citátem Richarda Maxwella - “Dříve, než vznikne příběh k interpretaci, zpráva k dekódování, či vzorek k analýze, musí zde být fyzické médium - prostředek komunikace. ” Těmito prostředky jsou myšleny mobilní telefony, notebooky, herní konzole, elektronické čtečky atd. Digitální média by neměla ignorovat výrazný vliv těchto výstupu na životní prostředí. Studia digitálních médií by rovněž měla zohledňovat problematiku samotné věděcké práce. Pokládají si otázku jakým způsobem ovlivní digitální média práci akademiků a učitelů, dále zdali je potřebné, aby tito rozuměli kódu a programování. Pokládají si dále absurdní otázku jak se mohu naučit programovat, pokud se tak nestalo v průběhu jejich studií a jak toto lze skloubit s frenetickým akademickým životem (sic!). V neposlední řadě je dle autorů třeba zaručit, že studia nových médií zůstanou místem pro studium genderu, sexuality, rasy a třídního postavení.
Na závěr předpovídají, že bude do budoucna čím dál obtížnější odlišit od sebe odborníky na televizi, film či video hry, jednak z důvodů ekonomických a také z důvodu přebytku výzkumníků zkoumající tyto problematiky.
Autoři v tomto textu zamýšlejí nad budoucností oboru digitálních studií. V první části se věnují postavení studia digitálních médií a jejich kategorizaci mezi ostatní subdisciplíny sociálních, potažmo humanitních věd. Vyplývá se z toho nejasné východisko, jednak z důvodné obtížné definice oboru a dále ze samotné roztříštěnosti akademické debaty a oborového ukotvení píšících akademiků. V dalších částech jde o mlhavé a vágní otázky spjaté s pohledem na konkrétní obory digitálních studií - zejména pak studia video her (games studies).
Závěrečná část je pak naprosto neanalytická a příklady možných scénářů, které se v rámci studií digitálních médií dle autorů mohou diskutovat je zřejmě naprosto okrajová.
Obor studia digitálních médií není v našich podmínkách příliš rozvinut a z objektivních důvodů stojí na okraji vědeckého zájmu. Skutečnost, že se k problematice digitálních médií vyjadřují odborníci s vedlejšími specializacemi je autory kritizována. Z textu je zřetelná snaha o vyjasnění jakéhosi znalostního minima pro seriózní diskuzi. Ačkoli je snaha o zplošťování a relativizaci veřejné diskuze chválihodná, mají-li být zástupci té správné skupiny například autoři tohoto článku, pak bude možné lépe, když v ní i nadále budou raději působit neodborníci s jinými specializacemi.
No comments:
Post a Comment