Monday, April 14, 2014

DOLPHINS ARE JUST GAY SHARKS


Vybrala jsem si článek, který je zprávou výsledků výzkumu z časopisu Television and New Media. Na výzkumu se podíleli tři autoři. Alice Marwick z New Yorku se zabývá studiem internetového prostředí, vyvýjí teorie o nových médiích, bezpečnosti na internetu, konzumní kulturou, celebritami a identitou na sociálních sítích. V roce 2013 vydala svoji první knihu “Status update”.
Druhým výzkumníkem je Mary L. Gray, která se zabývá hlavně tím, jak lidé užívají digitální a sociální média v každodenním životě a jak to formuje jejich sociální identitu. Poslední vydaná kniha s názvem “Out in the Country: Youth, Media, and Queer Visibility in Rural America” se zabývá LGBT (lesbian, gay, bisexual, transgender) komunitou na americkém venkově a jak tam vyjadřují svoji identitu třeba i za pomoci digitálních médií.
Třetím výzkumníkem je Mike Ananny, jehož oborem online jsou média a jak jsou ovlivněny institucionálně, sociálně i technologicky. Nyní pracuje na knize, kde se věnuje právu veřejnosti v oblasti online žurnalistiky.
Americká televizní stanice Fox vysílá muzikálně komediální seriál Glee, který je zasazen do prostředí střední školy v Ohiu. Hlavní postavy seriálu jsou “outsideři” školy, dohromady je svede mladý profesor a společně vytvoří “Glee club”, kde se věnují muzikálnímu zpěvu. Hlavní role se postupně vyprofilovaly jako gayové a lesby. Výzkumníci používají pro účely svého článku pojem LGBT  a zkoumají, jak je mladí diváci seriálu vnímají a identifikují se právě s touto menšinou označovanou také jako “queer”.
Studie čerpá z textové analýzy, etnografického výzkumu z terénu, který se dělal mezi skupinou 18-ti až 20-ti letých lidí a analyzuje diskuze, které probíhaly na Twitteru. Zkoumali jak a kdy sociální sítě používali a co v diskuzích řešili. Z výše uvedeného vyplývají výzkumné otázky:
1) jak reagují diváci na reprezentaci “queer teens” v seriálu Glee
2) jak se vliv Glee na fanoušky mění s použitím nových médií
3) jak může tento projekt sloužit výzkumníkům médií, kteří analyzují vše od samotného seriálu až po četnost “hashtagů” (dále jen #) na Twitteru.
Twitter dokresluje odlišné chování fanoušků, které by se jinde než na Twitteru nenašlo. Kombinací kvalitativní a kvantitativní analýzy došli k tomu, že fanoušci se chovají velmi výrazně ve srovnání s jinými seriály (i těmi, ve kterých hraje LGBT svoji roli). Pro diváky nejsou důležité epizodní příběhy ani linky postav, ale líbí se jim patřit do skupiny fanoušků seriálu a berou seriál jako součást svého sociálního života.
Autoři se odkazují na výzkumy, které byly provedeny doposud ve dvou oblastech a z nich vycházejí.
První se týká historie reprezentace LGBT v médiích (Gerbner a Gross, 1976 – ovšem frekvence zobrazování jiné sexuální orientace v televizi byla zaznamenána rokem 1990 jen výjimečně). Zobrazení LGBT charakterů v médiích lze pozorovat od 90.let  (Gross 1991; Walters 2001). Do té doby bylo běžné, že se gay muži zobrazovali jako vysoce postavení, bohatí, bílí – tedy takoví, aby byli akceptovatelní i heterosexuály. Zároveň jejich filmový charakter byl jako podpora pro heteroxuální vztahy (Avila-Saavedra 2009; Helene Shugart, 2003).Přibližně kolem roku 2005 se začaly objevovat “odvážnější” seriály a vztahy LGBT se vizualizovali (L-Word, Grey’s Anatomy, True Blood atd.)
Dále se zaměřili ve výzkumu jen na fanoušky seriálu, kteří tvoří určitou subkulturu.  Tím se jim otevřelo spektrum textových reakcí při a po sledování epizody a následně viděli, jak to ovlivňuje život nebo chování takového fanouška. Autoři výzkumu čerpali ze studie Henryho Jenkinse (konkrétně z publikace Convergence Culture) a používají jeho termín “transmédia”. Použití více mediálních platforem dávají možnost fanouškům větší zainteresovanosti a zábavy a autoři / herci / vysílatel tak podporuje jejich věrnost seriálu.
Autoři použili kombinaci několika metod. Sledovali publikum – hlavně fanoušky – se kterými dělali rozhovory. Zjištovali, kde a s kým se na seriál dívají a jaké jsou jejich návyky při sledování nebo po odvysílání epizody (jak používají Facebook, Twitter a o čem se baví). Výzkumníci se zaměřili hlavně na posledních 5 epizod druhé série pořadu. V nich se totiž profilují vztahy hlavních homosexuálních párů: Britany a Santany a Kurta s Blainem. Provedli zúčastněné pozorovnání se skupinou fanoušků, kteří každý týden seriál sledují. Na rozhovory si vybrali šest fanoušků (jejich průměrný věk byl 19,6, všichni tři muži ve skupině se označili za gaye, ženy za heterosexuální; dva z nich byli jiná než bílá rasa). Zjistili, že hlavním médiem pro komunikaci mezi fanoušky i s herci je Twitter. Analyzovali nejpoužívanější “#” a zjistili, že to (kromě #glee) jsou #klaine a #britana. Obě slova jsou zkratky jmen hlavních homosexuálních charakterů. Sledovali také počet “tweetů” a jejich četnost v průběhu vysílání seriálu i mimo něj.
Hlavní charaktery Glee jsou “menšiny” na střední škole, kteří se sdružili a snaží se něco dokázat společně a vymezit od “těch normálních” studentů. Menšinu tvoří různé rasy, sociální vrstvy, jeden kluk na vozíčku, jedna postava s downovým syndromem, nikdo z nich není “Hollywoodsky” hubený a o reprezentaci LGBT již byla  řeč. Výzkumníci si všímají, jak se tyto charaktery vypořádavají s problémy s kamarády, dalšími studenty, rodinými starostmi.
Další zajímavý poznatek zaznamenali v souvislosti se zvyky při sledování seriálu. Mladí lidé sledují pořady často každý týden společně, je to pro ně společenská událost a užívají si to. Nevylučují ani sledování s rodiči, kteří proti Glee nic nemají. Popisují, že si více užijí zážitek ze seriálu pokud ho sdílí.
Jeden z fanoušků popisuje, jak lze podle facebooku jiného fanouška zjistit, že je homosexuálně orientovaný. Automaticky se předpokládá, že pokud sleduje Glee, tak jen co se týče sexuální orientace, velmi tolerantní, s velkou pravděpodobností poslouchá Lady Gaga a to, že je gay, usvědčuje spousta fotografií s dívkami.
Být fanouškem Glee se stal identifikačním signálem pro komunitu, která se identifikuje s LGBT, nebo jsou alespoň tomuto tématu otevřeni.
Kvalitativní a kvatitativní data se uplatila při sledování Twitteru. Tam se nejvíce tweetů objevuje při sledování epizody v televizi a to hlavně při romantických scénách s Britany a Santanou. Oproti tomu není překvapivé zjištění, že všechny reakce na sociálních sítích jsou pozitivní. Jedna z respondentek vysvětlila, proč Twitter a facebook používá při sledování epizody: chci o tom mluvit hned, dřív než to bude staré a mám pocit, že jsem “u toho”. Z toho vyplynulo, že sociální média poskytují možnost diskuze, i když fanoušek sleduje pořad sám. Fanoušci jsou rozděleny na dvě skupiny – stahují si díly nebo je sledují v televizi – není tedy ten stejný “požitek” ze sdílení se spoustou lidí po sociálních sítích, protože to každý sleduje jindy. Zážitky si pak sdělí nejčastě podle mě osobně mezi svými kamarády.
Na začátku výzkumu se nepočítalo s tím, že by mladí lidé brali seriál jako skutečně revoluční. Výzkumníci považovali příběhy za klišé a často urážlivé. Bylo ale zjištěno, že mnoho diváků považuje seriál za poučný a nápomocný při jejich vlastních sexuálních zkušenostech. Twitter prozradil, že mnoho fanoušků má silné emocionální pouto k programu a hlavním postavám. Používají transmédia ne jako nástroj pro získání informací, ale spíš pro sdílení zážitků.
Z výzkumu lze jasně doložit dva závěry:
-Glee slouží jako ukazatel těch, kteří jsou otevřeni LGBT tématu
-Glee funguje jako “scénář pro sexuální zkušenosti” mladých diváků
V České republice seriál Glee vysílala Prima COOL a i u nás si vybudoval seriál základnu fanoušků. Lze jen těžko odhadnout, jestli i mladí Češi mají stejné důvody a motivace ke sledování. Všeobecně v Česku není rozšířená aplikace Twitter; Facebook je sociální médium, které se využívá pro komunikaci mezi fanoušky nejčastěji.
Americké seriály všeobecně již nyní nepatří u nás k těch nejsledovanější pořadům. Diváci dávají přednost vlastní tvorbě s herci, které znají a prostředím, které jsou jim blízká. 


Zdrojová studie:
DOLPHINS ARE JUST GAY SHARKS: GLEE AND THE QUEER OF TRANSMEDIA AS TEXT AND OBJECT
Alice Marwick, Mary L. Gray, Mike Annany
Television and New Media, 26.2.2013


No comments:

Post a Comment