Že se nedá mluvit
o umění? Anebo součásti kultury? Vždyť se jedná jen o bandu navzájem
nekomunikujících "ajťáků" výhradně mužského pohlaví... Jako by
některý z nich dokázal stvořit jakýkoli výtvor pyšnící se uměleckou hodnotou.
Podobných stereotypů je více: digitální hry hrají pouze obézní muži se špatnými
hygienickými návyky, potenciální vrazi, ztroskotanci. Na samotné hry je
společností nahlíženo jako na ztrátu času, zdroj pasivní konzumace, nebezpečí
závislosti aj. Na každém šprochu pravdy trochu. I tady se najdou negativní
výjimky, ale proč hned paušalizovat a házet všechny hráče a hry do jednoho
pytle?
Existuje kultura
hráčů?
Definicí kultury hráčů digitálních her se ve svém textu "What is Video Game
Culture?: Cultural Studies and Game Studies” zabývá i doktorka Adrienne Shaw z Temple University ve
Philadelphii (mimochodem tento článek byl jedním z nejstahovanějších článků na
internetu v roce 2010!). Herní kulturu neboli kulturu hráčů digitálních her lze
definovat podle toho:
- kdo hry hraje,
- co hraje
- a jak hraje.
Zaměříme-li se ale na každou oblast definice jednotlivě, zjistíme,
že nejen hry ale i hráči jsou ve své podstatě nejednotní a rozmanití. Digitální
hry ale mají v kultuře své nezastupitelné místo a pro své uživatele, ať už
o tom pochybujeme více či méně, představují platformu pro kreativní činnost.
Lze považovat
videohry za umění?
Novozélandský filosof Grant Tavinor ve své knize „The Art of Videogames“ upozorňuje na
fakt, že něco jako jednoznačná definice umění neexistuje a připomíná model tzv. klastrové teorie, která
stojí na tvrzení, že umění lze definovat na základě sady charakteristických
vlastností, které objekt může, ale nemusí splňovat. Čím více jich však splňuje,
tím pravděpodobnější je, že ho bude široké publikum považovat za umění. Podle
tohoto modelu je uměním objekt, který:
- má pozitivní estetické vlastnosti (krása, půvab, elegance),
- je emocionálně expresivní,
- je intelektuální výzvou,
- je formálně komplexní a soudržný,
- má kapacitu přenášet složité myšlenky,
- je výrazem individuality,
- je cvičením tvůrčí představivosti,
- je výtvorem vysokého stupně zručnosti,
- přináleží zavedeným uměleckým formám,
- a je produktem intence vytvořit umění,
A navíc zahrnuje podmínku:
- stylu, kreativity a novostii,
- imaginativní zkušenosti,
- reprezentace světa,
- zvláštní pozornosti,
- ustanovené kritiky,
- a podmínku institucí a tradic.
Podle klastrové teorie pánů Beryse Gauta a Dennise Duttona můžeme za
umění považovat i ty výtvory/objekty, které některé z těchto charakteristických
vlastností postrádají. Videohry (přinejmenším některé) ale významný podíl
podmínek splňují. Je jim mimo jiné vlastní estetický požitek, stylová
bohatnost, emocionální sytost, zapojení imaginace, tvůrčí virtuosita,
reprezentace.. A tak mohou být počítány jako nový a svérázný druh umění.
Let’s play a
Gameplay vs. performance a happening
Počítačové hry jako specifické médium vykazují vlastnosti, kterých
se kultura hráčů zmocňuje a vytváří na jejich základě mnohá zajímavá díla.
V odborných pracích, statích, esejích či článcích proto obvykle narážíme
na pojmy jako machinima, modding, gameplay nebo fanfikce.
Laikovi mohou připadat známé spíše pojmy jako happening a performance. Ty hrály
důležitou roli už v samotných dějinách výtvarného umění. I v této
oblasti vzbuzovaly pochybnosti ze strany široké veřejnosti.
Happening obvykle označuje
způsob uměleckého výrazu, který se formuje náhodným rozvíjením děje formou
inscenované události za účasti umělce i diváků, tedy účastníků happeningu. Performance naopak se v širším smyslu užívá
jako označení pro všechny formy uměleckého sdělení, které využívají jako
výrazový prostředek živé předvádění před diváky nebo za účasti diváků. V užším
smyslu bývá performance odlišována od happeningu, tj. starší výrazové formy,
tak, že diváci u performance nejsou nutně aktéry děje. Od divadelního
představení se výtvarná performance liší především tím, že vždy zůstává
fragmentem příběhu. Jako každé výtvarné dílo je pouze podnětem pro konečnou
realizaci díla v mysli diváka.
Vidíte také ty podobnosti? Už víte, kam tím vším mířím? Ve světě
digitálních her, v kultuře hráčů chcete-li, najdeme podobné akce také.
Znáte třeba DreamHack? Největší LAN párty
světa? Velkolepý mezinárodní event, který do švédského Jönköpingu každoročně
přiláká tisíce hráčů a fanoušků elektronického sportu. A nejen oni se stávají
součástí happeningu. Toto kreativní vyjádření hráčů je charakteristické
využitím komunikační platformy streamovaného vysílání – možností vysílat
v reálném čase audiovizuální záznam z hraní hry. Účastníci tak
společně s hráči vytvářejí neopakovatelnou atmosféru.
Elektronický sport
jménem StarCraft
Profesionální hráči také často streamují svoje tréninky nebo celé
zápasy. A fenomén elektronického sportu, i když pro širší veřejnost
neviditelný, existuje i u nás v České republice. Server Hitpoint.cz je
toho důkazem. Nejen že tu na podobné akce najdete pozvánky, ale díky live
streamům můžete herní atmosféru zažít i z obrazovky svého počítače.
Herní zážitek, i když třeba jen divácký, ještě umocňují komentátoři
zápasů. Vhodným příkladem je populární hra StarCraft. Právě s úspěchem této
herní série od společnosti Blizzard Entertainment se pojí i herní komentátoři,
kteří jsou součástí každého více sledovaného zápasu a dokážou v průběhu streamu
vytvořit z běžného zápasu zábavný pořad, interaktivní show.
No comments:
Post a Comment