What’s on your mind? Writing on Facebook as a tool for self-formation
 |
| Autorka článku |
Autorka článku, socioložka a
specialistka na nová média Theresa Sauterová, působí na dvou australských
univerzitách: Queensland University of Technology a University od Queensland.
Předmětem jejího zájmu je sociologie v kontextu se současnými společenskými
trendy, ovlivněnými novými technologiemi. Konkrétně jsou to sociální a
digitální média; věnuje se také sociální teorii, procesům sebeutváření (self-formation) a inspiruje se teoriemi
filozofa Michela Foucaulta.
V článku What’s on your mind? Writing on Facebook as
a tool for self-formation spojuje takřka všechny výše zmíněné disciplíny,
když aplikuje Foucaultovy sociální teorie na ryze současný fenomén
facebookových statusů, které považuje za novou formu sebevyjádření a sebeutvářeníí,
která má ovšem kořeny už ve starověkých civilizacích. Autorka podrobila analýze
facebookové statusy z hlediska jejich obsahu, tedy toho, co jimi chce
autor sdělit, jakou formou to dělá a co je jeho hlavním cílem. Následně dává do
kontrastu tyto produkty veřejného „tvůrčího psaní“ s jejich ekvivalenty v historii
a sleduje souvislosti i rozdíly mezi touto formou prezentace v minulosti a
nyní; často se citacemi obrací na poznatky jiných sociologů, především již
zmíněného Foucaulta.
Psaní představuje jako formu
sebeprezentace a také jistého sebeformování, sebeutváření, pochopení sama sebe
a vlastní identity a role ve společnosti. Tato forma individuuálního „psaní o
sobě“ (self-writing) se projevuje ve
starořeckých stoických spisech, které přinášely zamyšlení nad správným životem,
ale silně ovlivňuje i křesťanské myšlení, kde funguje jako vypsání se
z hříchů, vyznání a předložení sebe sama k jistému posouzení
ostatními (bohem či knězem). Autorka zmiňuje i období romantismu a jeho
vyzdvihování individuality, kdy psaní sloužilo k „vytvoření já, kterým bude člověk schopen definovat
sebe sama ve společnosti.“ Toto „psaní o sobě“ může být i prostředkem, jak
vyjádřit své skryté myšlenky a „hříchy“ a publikováním je do určité míry
zlegitimizovat (jako třeba v případě textů markýze de Sade), nebo může
sloužit jako určitý způsob psychoterapie, sebeobjevení a následného nalezení
cesty, jak na sobě pracovat.
Jsi to, co píšeš – píšeš to, co jsi
Tyto poznatky o účelech „psaní o
sobě“ pak zužitkovává právě v analýze facebookových statusů. Facebook
samotný nepovažuje jen za „okénko narcismu“, či novou formu komunikace, ale
také za „moderní prostředek sebeodhalení, vyznání, sebeovládání a
sebezdokonalení.“ Nezapomíná upozornit na fakt, že sám Facebook je do jisté
míry aktivní, a to už tím, že nás vybízí k určitému
projevu dotazem
„What’s on your mind?“ v publikačním okénku. Zároveň nám dává na vědomí,
že naše myšlenky, zážitky, chyby i vítězství budou veřejně dostupné.
V neposlední řadě nám dává jistá omezení – např. vyjádřit se úspornou
formou několika vět. Na druhou stranu můžeme přidávat komentáře, fotografie, naši
GPS pozici a označovat přátele – nejsme tak už dále limitováni fyzickou
přítomností (sebe nebo někoho dalšího) či reálným časem. Tato nezávislost na
vzdálenosti nám ale nabízí i určité přiblížení cíli, kvůli kterému příspěvek
píšeme; a sice zpětné vazbě, která se díky internetu zkracuje na minimum
(oproti historickým formám písemného vyjádření). Cíle psaní ale zůstávají
stejné: vyznáváme se ze svých prohřešků a hledáme jisté ujištění, že jsme se
nezachovali až tak nesprávně, či spřízněné duše, které odpoví zase svým
vyznáním. Hledáme rady a zkušenosti ostatních, když si s něčím nevíme rady
(ať už je to právní problém či cesta do neznámé země); sdílíme svoje nálady a
už samo sdílení poskytuje určitou úlevu nebo omluvu. Takové sdílení čehokoliv,
co momentálně ovlivňuje náš život, pak napomáhá k sebepochopení ,
sebeutváření a uchopení reality, která
nás obklopuje. Stejně jako středověká disputace o správném žití v souladu
s pravidly, ovšem aplikovaná na dnešní zrychlenou dobu, kdy nemůžeme půl
roku čekat na polemický spis jiného filozofa. Svoji analýzu dává autorka do
kontextu mimo jiné se studií vedenou The
New York Times Customer Insight Group, která mapovala názory 2500 uživatelů
sociálních sítí. 68% dotázaných odpovědělo, že sdílí svůj obsah, aby ostatní
lépe pochopili, kdo jsou a o co se zajímají. Tedy ne jen pomoci sobě lépe
pochopit sebe sama, ale umožnit to i ostatním. Skrze sociální sítě mnohdy
vyjádříme to, k čemu bychom v běžném životě neměli příležitost nebo
na to neměli např. i dost odvahy.
Facebooková zpovědnice - „first world problem“
Autorka článku tak shrnuje, že
„psaní o sobě“ má v průběhu historie de facto stále stejnou funkci a cíl,
které byly popsány výše. Zároveň dodává, že moderní technologie i doba celkově
kladou mnohem menší nároky na autora těchto textů. Zatímco dříve to mohl být
jen vzdělaný filozof, později intelektuál, dnes stačí „jen“ umět číst a psát a
mít připojení k internetu. V této souvislosti několikrát zdůrazňuje,
že to je případ moderní, vyspělé, demokratické společnosti západního typu,
která má přístup k moderním technologiím, žije v „technosociální“ realitě.
Tím pádem je studie aplikovatelná i na naše české prostředí, kde je možnost být
on-line prakticky všudypřítomná a sociální sítě nejsou nijak centrálně omezeny
(jako je tomu např. v Číně, nebo jako tomu bylo před nedávnem
v Turecku v období voleb). Zároveň mají víceméně všichni prostředky
na to, aby byli on-line (mobilní zařízení, počítače, případně i veřejné
počítače a internetové sítě v kavárnách nebo školách). V praxi, při
sledování českých sociálních sítí, se pak můžeme snadno přesvědčit, že
k autorkou popsanému účelu skutečně slouží. Především tedy Facebook, na
rozdíl od Twitteru, který stále nemá v České republice tolik uživatelů a
zdá se, že funguje spíše na určité „formálnější“ úrovni.
(Oproti Facebooku se
zde málokdo svěřuje se svými intimními pocity, zážitky, problémy, radostmi, a
pokud ano, tak v obecnějším kontextu nějaké – např. politické – události.)
Nicméně uživatelská základna se rozšiřuje i zde a jisté formy „psaní o sobě“
zde pozorovat můžeme, především sdělování vlastních přešlapů nebo malých výher,
u kterých ovšem považujeme za neškodné je šířit i mimo okruh svých přátel.
_________________________________________
Autor: Karolína Hornová
Zdroj článku: Sauter, Theresa: What’s on your mind? Writing on Facebook as
a tool for self-formation. New Media & Society, publikováno on-line 8.
6. 2013. Dostupné on-line na http://nms.sagepub.com/content/early/2013/07/051461444813495160
Zdroje obrázků:
No comments:
Post a Comment