Thursday, April 14, 2016

Pohoupejte se a jděte k lékaři

Ačkoli značná část české společnosti by slovo „inteligence“ v této souvislosti vyslovila s ironizující či tázací intonací, dají se za jeden z příkladů kolektivní inteligence považovat také četné babyweby. Spíše negativní konotaci má na svědomí zejména nechvalně známý a často parodovaný Mimibazar. Je však jen jedním ze skupiny webů věnujících se tématům okolo mateřství a byla by škoda zavrhnout kvůli jeho svéráznému designu, používanému mateřskému sociolektu v jeho nejkrystaličtější podobě či kvůli zástupům hopsajících, tleskajících a zvracejících emotikon i všechny ostatní. (Zmíněný „blicí smajlík“ je mimochodem jedním z nejžádanějších a nejpostrádanějších na mnoha dalších diskusních fórech a určitě by se stal hitem také na Facebooku.) Faktem totiž je, že se v dnešní době značná část mateřského diskursu odehrává právě online, a babyweby, dostupné online 24 hodin denně, přicházejí ke slovu jako pokladnice moudrosti a zkušeností.

V dalším textu se zaměřím na jeden z nejznámějších babywebů, konkrétně web Modrý koník. Tento web jako platforma umožňuje individuím se virtuálně scházet a generovat jeho obsah.
V rámci webu tak vznikají kolektivně inteligentní skupiny fungující na principu sociálního pouta, v tomto případě mateřství či plánovaného mateřství, a vykazující určitou míru sebeorganizace. Za předpokladu, že v těchto skupinách dochází k uplatnění kolektivní inteligence, vykazují tyto virtuální komunity společně vyšší úroveň vědění (z hlediska kvality a kvantity), než kterou by představovala úroveň vědění daná prostým součtem vědění jejich jednotlivých členů.

Pěkňoučké fórum

Web nabízí několik způsobů, jak sdílet informace, zkušenosti a názory. Uživatelé (přestože provozovatel webu není ve věci statistických údajů zrovna sdílný, dá se procházením jednotlivých profilů dojít k závěru, že zde převažují uživatelé ženského pohlaví nebo alespoň jedinci, kteří se za ženy vydávají) mohou například tvořit své vlastní fotoblogy, u nichž sami nastavují míru soukromí. Příspěvky tak mohou být zcela veřejné a nebo mohou mít omezenou viditelnost pouze pro další registrované uživatele, případně pro „přátele“ či jen pro samotného tvůrce. Posledně zmíněný obsah je vlastně jen jakýmsi soukromým deníčkem a nemá tedy význam z hlediska sdílených informací. Ve veřejných příspěvcích je možné vyhledávat dle klíčového slova, nebo jsou defaultně zobrazovány od nejnovějších po nejstarší. Další funkcionalitou webu je diskuzní fórum, které je přehledně uspořádáno do kategorií a podkategorií. Zde v názvech jednotlivých podkategorií se můžeme setkat s výrazy typickými pro sociální skupinu matek a nastávajících matek, které mají zřejmě v uživatelkách vzbudit dojem, že jsou zde tak říkajíc „mezi svými“. Subjektivně však může takovéto oficiální použití nespisovných a citově zabarvených výrazů působit také neprofesionálně. Uživatelé mají možnost přispívat do již běžících diskuzí a nebo, pokud je stávající nabídka neuspokojí, zakládat diskuze nové.

 

Jak je známo, vznik fenoménu kolektivní inteligence je potencován, respektive založen správným nastavením procesních pravidel (např. pravidel pro komunikaci, pravidla respektu k ostatním čelnům komunity) v rámci virtuální komunity a jejich dodržováním. V rámci virtuálních komunit na babywebu je to administrátor konkrétní komunity, který nastavuje pravidla, kontroluje jejich dodržování a určuje faktory ovlivňující kvalitu kolektivní inteligence. Proto je u každého příspěvku nejen ve fóru ale také v blozích kromě možnosti vyjádření kladného názoru také možnost označení příspěvku jako nevhodného. Tímto se správcům dostane upozornění a následně mohou situaci vyhodnotit a s příspěvkem naložit dle interních postupů (upravit jej či vymazat, popřípadě zablokovat autora).

Muži nepracují

V diskuzním fóru existuje také možnost položení otázky. Jedná se o funkci specifickou tím, že na otázku může každý uživatel odpovědět nejvýše jednou, a tedy nedochází k rozvinutí diskuze. Uživatelé mohou vyjádřené názory hodnotit a nejpopulárnější názor se zobrazuje jako první pod otázkou. Toto vše jsou relativně běžné funkce a spolu s dalšími (například bazarem) je nabízejí také konkurenční weby. Modrý koník však neustrnul a neustále se mění. Jedním z počinů posledních let je vznik skupin, které umožňují sdružování uživatelů na základě společných zájmů. Skupiny jsou stejně jako diskuze zakládány z popudu uživatelek, od diskuzí se kromě způsobu interakce odlišují zejména tím, že roli adminů částečně přebírají takzvané moderátorky skupiny. Je zajímavé, že označení této funkce není genderově neutrální, přestože při registraci na webu Modrý koník se ještě s mužskými uživateli počítá. Zřejmě jsou tito určitým způsobem diskriminování a nepřísluší jim zastávat vyšší funkce. Zapovězená mužům je dále například funkce Ambasadorek, které mají za úkol přibližovat prostřednictvím svých postů a vedení tematicky zaměřené skupiny ostatním uživatelům výrobky a celkové působení určité obchodní značky.


Naše malá Wiki

Blogy, diskuzní fórum a skupiny patří sice k nejviditelnějším a zřejmě i nejoblíbenějším funkcím webu, přesto (nebo právě proto) pokládám za důležité zmínit se ještě o další podsekci. Poměrně nenápadně zde totiž vzniká jakási obdoba otevřené encyklopedie Wikipedia pod zdrobnělým názvem Wiki Modrý koník. Oproti své celosvětově známé předchůdkyni se samozřejmě liší v řadě aspektů. Zejména je předurčena k mnohonásobně menšímu rozsahu, což je dáno velice úzkým tematickým zaměřením (samozřejmě pokrývá kategorie související s těhotenstvím a rodičovstvím) a dále se na její tvorbě podílí o mnoho méně přispěvatelů. Admini zde vystupují v roli redaktorů, kteří jednotlivé příspěvky schvalují, a přinášejí také návod, jak do Wiki relevantně přispívat.

Za jeden z nejvýznamnějších kreditů, které se této online otevřené encyklopedii mateřství musejí přičíst, a zároveň za potvrzení úrovně a kvality se dá pokládat fakt, že sama upozorňuje na své hranice poznámkou „Uveřejněné informace nenahrazují návštěvu zkušeného odborníka (lékaře, právníka apod.).“ Jen hlupák o sobě nepochybuje. 

Analýza deníkových záznamů o pozorování zvěře

Článek „A good day to see a bobcat“: Elementary students´ online journal entries during a structured observation visit to a wildlife center přináší závěry analýzy záznamů v elektronických denících, které zapsali žáci základní školy během svých návštěv v přírodním centru Tallahasse Museum, kde měli možnost pozorovat divoká zvířata v téměř přirozeném prostředí. Tyto exkurze byly součástí projektu Habitat Tracker, který má za cíl přiblížit žákům vědeckou práci. Na výzkumu a zprávě z něj se podílelo několik výzkumných pracovníků.


Michelle M. Kazmer, PhD. působí jako profesorka na School of Information v rámci Státní univerzity na Floridě. Její výzkum se zaměřuje na procesy distribuovaných vědomostí, zejména na vytváření a sdílení vědomostí mezi staršími lidmi. Na tomto multidisciplinárním tématu spolupracuje s mnoha dalšími lidmi a upřednostňuje práci se studenty. Publikuje často v odborných periodikách.
Nicole D. Alemanne je přednášející na Graduate School of Library and Information Studies na Universitě na Rhode Island. Ve svém výzkumu se zaměřuje na pochopení sociálních procesů společného vytváření vědomostí, využití informačních a komunikačních technologií k podpoře těchto ptocesů a vytváření odpovídající sociální teorie. Dlouhodobým cílem, který sleduje, je přispět k vyššímu pochopení významu vytváření společně získávaných vědomostí a možnosti podpořit spoluvytváření digitálního vědění.
Anne Mendenhall je absolventkou Státní univerzity na Floridě, je také členkou rady Nevadské virtuální akademie (veřejné online školy). Mezi její zájmy se řadí zejména distanční online vzdělávání a e-learning a technologie a edukačvní strategie s nimi spojené.
Paul F. Marty je profesorem na School of Information na Státní univerzitě na Floridě. Jeho výzkum a výuka se zaměřují mimo jiné na informace a společnost, na vývoj sociotechnických systémů, digitální konvergenci a zapojování uživatelů do spoluvytváření distribuovaného digitálního vědění.
Sherry A. Southerland působí na pedagogické fakultě Státní univerzity na Floridě. Ve svém výzkumu se zabývá zejména na studenty orientovaným způsobem výuky přírodních věd. Publikuje v mnoha odborných periodikách, jako například Journal of Research in Science Teaching, Science nebo Science Education.
Victor Sampson je docentem na pedagogické fakultě Texaské univerzity v Austinu. Jeho výzkum je zaměřen na výuku a studium přírodních věd.
Ian Douglas je výkonným ředitelem Institutu pro výuku přírodních věd na Arizonské státní univerzitě. Těžištěm jeho výzkumů je technologický design, vzdělávací organizace a management vědění.
Amanda Clark je vysokoškolskou asistentkou na Chipola College. Její výzkum se soustředí na přírodní vědy se zaměřením na vzdělávání, na výuku přírodních věd a jejich praktika na základních školách.
Jennifer Schellinger je postgraduální studentkou na Státní univerzitě Florida. Zabývá se vývojem vzdělávacích programů, které zvyšují státní a národní přírodovědecké standardy.

V projektu Habitat Tracker, který byl určen pro čtvrtý a pátý ročník základní školy, a který má především vést žáky k větší vlastní aktivitě při přírodovědných praktikách, potažmo k zlepšení vědeckých dovedností, bylo využito několika moderních technologií. Jednalo se o aplikaci pro iPad, v níž studenti zaznamenávali svá pozorování a zkušenosti, a webová stránka projektu, kde měli k dispozici informace divokých zvířatech v přírodním centru a mohli zde prohlížet i upravovat deníkové zápisy, diskutovat s ostatními studenty a spoluvytvářet databázi pozorování.
Exkurze probíhaly v období podzim 2011 až podzim 2012. Jednotlivé fáze se poněkud odlišovaly, zejména pokud jde o rozsah vedení ze strany výzkumníků (větší vedení v první fázi versus spíše kontrola průběhu ve druhé fázi) a podmínky zaznamenávání deníkových vstupů (jeden zápis u výběhu s rysy v první fázi versus více zápisů u různých výběhů ve druhé fázi).


Výzkumný tým si pro zamýšlenou kvalitativní analýzu stanovil tři výzkumné otázky.
1: Jakými způsoby vykazují deníkové záznamy studentů znaky vědeckých zápisků?
2: Jak často a jakým způsobem se studenti při použití deníků věnují vědeckým postupům jako je kladení otázek nebo vyvozování závěrů založených na datech?
3: Jak ovlivní začlenění více míst pro zadání deníkového vstupu během exkurze titulky a zápisy samotné?
Ke zkoumání celkem 929 deníkových zápisů bylo použito induktivní tematické analýzy. Tři kodéři vytvořili celkem 20 kódů popisujících titulky a 20 kódů popisujících obsah deníkového záznamu pro první fázi projektu, které po diskusi s ostatními mírně upravili, aby lépe pokryli pole výzkumu. Pro druhou fázi probíhalo kódování samostatně a použito bylo celkem 17 kódů .
První výzkumnou otázku zodpověděli autoři pomocí vyhodnocení jednotlivých zápisů a kvantitativního výskytu určitých kódů následovně. Za znaky žánru přírodovědecký deník považovali v případě titulků zejména volbu vhodného identifikovatelného nadpisu (např. „Rys“), případně popis činnosti studentů („Pozorování rysa“) či činnosti pozorovaných zvířat („Pochodující rys“). V případě obsahu zápisu nenalezli tolik explicitních znaků žánru, ale několik kódů popisovalo souvislost s vědeckými zápisky: Publikum (student si je vědom toho, že práce je určena ke čtení), Jméno studenta (svou práci student podepíše), Pozorování a Pozorování – minulý čas (formulace zápisu svědčí o proběhlém pozorování, tedy vědecké práci). Ve druhé fázi se objevil nový typ titulků, které naznačovaly obsah zápisu (např. „Otázky“, „Naše otázka“). Zjevný byl ve Fázi 2 také vliv konkrétních vyučujících na podobu zápisů, zejména titulků.
Při zodpovídání druhé výzkumné otázky se autoři výzkumu zaměřili na kódy záznamů, které byly spojeny s pozorováním, vyvozováním závěrů, argumentací, názory, vyjádřením vědomostí, a u titulků na kódy implikující pozorování či vyjádření názoru. Z analýzy vyplynulo, že studenti prováděli pozorování a zapisovali je do deníků (kód Pozorování se vyskytl 521 krát, Pozorování – minulý čas 309 krát). Formou zápisu byly většinou jednoduché věty inspirované pracovními listy, které studenti používali při výuce či při exkurzi, studenti však také používali vlastní výrazy. Při vyvozování závěrů studenti použili pozorované konkrétní zvíře a jeho vlastnosti/aktivity k vytvoření závěrů o celém daném živočišném druhu, což bylo považováno za pokus o vědecké zobecňování. Dále se objevily záznamy, v nichž studenti popsali konkrétní chování zvířat a následně se pokusili jej vysvětlit a nebo předvídat další jednání. Studenti také ze svých pozorování vyvozovali výzkumné otázky, někdy zcela bez souvislostí, ale někdy bylo patrné provázání s tím, co pozorovali („Jak se dostanou ze stromů?“), jiné zápisky nabídly také několik možností odpovědi. Tato část nadnesla možnou potřebu vedení studentů k používání vhodných vědeckých obratů v dalších verzích použité aplikace.
Třetí výzkumná otázka byla zodpovězena takto. V druhé fázi vznikalo nejvíce záznamů do deníků u výběhů s aktivními zvířaty (zejména vydry – 43 procent zápisů – a panteři – 16 procent zápisů). Přestože tedy více výběhů podnítilo více zápisů, obsah těchto vstupů většinou nebyl zaměřen na vědecké procesy jako pozorování, vyvozování závěrů či kladení otázek.


Hlavní závěry, které autoři vyslovují, jsou následující. Pokud jsou studenti vhodně vedeni, mohou používat vedení vědeckých zápisků k procvičování a předvedení vědeckých procesů jako je kladení otázek a vyvozování závěrů z pozorování. Pozorování zábavných jevů může vést k větší angažovanosti studentů a delším zápiskům, které mohou být cestou k pochopení procesů, jimiž studenti procházejí při uchopování přírodních věd. Pozitivní přístup studentů k přírodním vědám může podpořit zapojení nadšených a nových odborníků (např. zaměstnanců muzea).
Jedním z hlavních výstupů analýzy je přiblížení procesů, kterými žáci tvoří otázky a vyvozují závěry ze svých pozorování. Otevřel se prostor také pro další výzkum, který by pomohl prozkoumat, jakým způsobem žáci začleňují závěry získané pozorováním zvířat do svých vědomostních struktur.

Dle mého názoru by bylo zajímavé zrealizovat podobný projekt a výzkum v prostředí českých základních škol. Samozřejmě i zde dochází k postupnému zapojování nových médií a technologií nikoli jako pouhých zdrojů zábavy, ale jako prostředků poznávání a učení. Obzvláště zajímavá v případě zaznamenávání přírodovědných pozorování mi připadá skutečnost, že technologie zde neodděluje její uživatele od přírodního prostředí, ale naopak vybízí k jeho pozorování a objevování. Tento způsob využití by mohl rozptýlit obavy některých zejména starších pedagogů z neblahého vlivu nových médií a technologií na žáky, a těžit by z něj mohli všichni zúčastnění.

KAZMER, Michelle M., Nicole D. ALEMANNE, Anne MENDENHALL, Paul F. MARTY, Sherry A. SOUTHERLAND, Victor SAMPSON, Amanda CLARK a Jennifer SCHELLINGER. "A good day to see a bobcat": Elementary students´online journal entries during a structured observation visit to a wildlife center. First Monday [online]. 2016, 21(4) [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/6152/5353
Tallahassee Museum [online]. [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: http://tallahasseemuseum.org/ 
 

Wednesday, April 13, 2016

Kvalita vztahů a užití médií v mezilidských vztazích



Úvod






Tato studie zkoumá vztah mezi kvalitou mezilidských vztahů v závislosti na použitém druhu komunikačního média mezi lidmi. Nejdůležitějším bodem výzkumu je to, že se zabývá dopadem ostatních potenciálně důležitých proměnných, jako je například pohlaví účastníků vztahu, či druh posuzovaného vztahu. Účastníci v podobě vysokoškolských studentů odpověděli na otázky Nancy Baymové a jejího kolektivu, ve kterém se soustředili na komunikační zkušenosti se známými, kamarády, partnerem nebo členy rodiny.
Tímto dopomohly k vytvoření velice zajímavého výzkumu v oblasti nových médií.



O autorech


NANCY BAYM je docentka komunikačních studií na University of Kansas. Její práce se zabývá online komunitou a jak jsou online i offline interakce propojeny se soukromým životem a online "fandom" (zjednodušeně komunita lidí se společným zájmem).
Je spoluzakladatelka a bývalý prezident "Association of Internet Researchers".


Dr. YAN BING ZHANG je odborná asistentka v oddělení komunikačních studiích na University of Kansas. Její výzkum se zaměřuje na mezikulturní, mezigenerační a masivní komunikaci, zejména v souvislosti s kulturními hodnotami, věkovými stereotypi, zvládání konfliktů a účinky médií.

Dr. ADRIANNE KUNKEL je docent komunikačních studií na University of Kansas. její výzkum se zaměřuje na sexuální/pohlavní problematiku, sociální podporu a mezilidskou komunikaci.

ANDREW M. LEDBETTER je odborný asistent na School of Communication Studies, Ohio University.

MEI-CHEN LIN je odborná asistentka na SCHOOL of Communication Studies, Kent State University. Objektem zájmu jejího výzkumu jsou starší dospělí lidé, senioři, použití nové komunikační technologie, mezigenerační komunikace a aktivity dospělých k dosažení informací.



S růstem internetu a mobilních telefonů


Komunikace v mezilidských vztazích je zprostředkována čím dál více technologií. Mnohokrát již bylo demonstrováno, jak je dnes komunikace přes internet běžná. A právě z tohoto důvodu je otázka, zda toto zprostředkování vylepšuje, či zhoršuje kvalitu vztahů, čím dál více relevantní. Ačkoli byly výsledky průzkumů promíchány, tak vesměs vyvodily výsledky, že jsou počítače neverbální, chudá a líná média, což komplikuje proces vytváření pocitu presence jiné osoby a vede k narážkám, že je velmi důležité, aby se tvořila a udržovala emocionální blízkost normálním způsobem.

Mnoho výzkumů se zaměřuje na technologii, přes kterou se komunikuje a na její potenciál měnit mezilidské vztahy. Existují důkazy, že internet svým vývojem mění společenské vzory chování díky svému hlubokému začlenění do každodenního života. Tyto vzory ovlivňují například i kdo s kým a jak často komunikuje. Malé studie se pokoušely posoudit kvalitu vztahů zprostředkovaných přes internet. Bohužel tyto studie nejsou přímo srovnatelné a jejich zjištění nejsou konzistentní.

Naproti tomu tato studie, o které píši, zkoumá média v širším kontextu faktorů, které jsou známé, že ovlivňují kvalitu vztahů, a to konkrétně druh vztahu a pohlaví účastníků. Tato kombinace proměnných napomohla k porozumění rozsahu vlivu médií a napomohla k identifikaci uživatelů médií za účelem navázání mezilidských vztahů.



Kontext s ostatními výzkumy


Co se týče konkrétních médií a ostatních výzkumů, například email se ukázal jako dobrý nástroj k udržení a podpoře důležitých vztahů na dálku. Některá studie popisují internet jako katalyzátor pro navázání a udržení jak přátelských, tak i rodinných vztahů. Nicméně tato studie nedokázala vztahovou kvalitu, nýbrž pouze že vede k navýšení a zvyšování komunikace.

Parks a kolektiv dotazovali lidi, kteří navázali přátelství přes online veřejné diskuzní prostory a zjistili, že i když byly vztahy navázané tváří v tvář více komplexnější, nebyl velký rozdíl v hloubce a druhu interakce.

Na rozdíl od obecně pozitivního hodnocení těchto studií, Cummings (2000) se svou studií oponoval, že jsou online vztahy méně kvalitní., než ty reálné. K tomuto názoru došel výzkumem, kde zkoumal obsah komunikace na internetu a v reálném životě. Komunikaci v reálném životě shledal přínosnější. Následně se zeptal respondentů jak blízké vztahy byly a jak často po takto vzniklých přátelích chtěli nějakou laskavost, či radu. Tyto dvě žádosti ve vztazích byly podle Cumminga přetvořeny na index, kterým měřil „sílu vztahu“. Na základě tohoto indexu přišel k názoru, že komunikace tváří v tvář vytváří silné vztahy. Bohužel toto "upnutí" na silné vztahy podle Baymové tíhne k záměně intimity s kvalitou vztahů, jelikož i volné vztahy nevyžadující rady, či laskavosti mohou mít velmi vysokou kvalitu a mohou být velice důležité nebo dokonce nepostradatelné pro kvalitu života jako takového (viz. Albrecht and Adelman, 1987). Podle mnoha dalších studií je považována kvalita vztahů přes internet o málo menší, než těch osobních, při čemž ale vliv na tuto kvalitu má mnohem větší druh vztahu, než komunikační médium samotné.



Důležitost prvku druhu vztahu


Studie Baymové a kolektivu se s vědomím že se kvalita mezilidské komunikace odvíjí od druhu vztahu rozhodla pro další zkoumání tohoto prvku v komunikaci mezi lidmi.

Lidské vztahy byly rozděleny na rodinné, přátelské, partnerské, spolupracovní/vztahy se známými a na vztahy mezi osobami, které se neznají. Jiné typy vztahů totiž znamenají jiné pravidla komunikace, vyjadřování a očekávání.

Berscheid a kolektiv (1989) porovnával blízkost vztahů v jednotlivých kategoriích a došel k výsledku, že jsou romantické (partnerské) vztahy bližší, než jsou ty rodinné a přátelské, při čemž se ty dvě poslední od sebe nijak významně nelišily.
Ostatní studie ukázaly, že přátelské vztahy více tíhnou k internetové komunikaci oproti těm rodinným. Z posledně zmíněných studií lze tedy vyvodit, že kvalita vztahů může být spojena s jeho druhem, stejně jako s použitými médii.


Důležitost zohlednění pohlaví v mezilidských vztazích

Pohlaví partnerů a osob ve vztazích je také velice důležitý prvek, který ovlivňuje onu kvalitu vztahů. Tento prvek by tedy měl být zařazován při zkoumání vlivu užívání médií.
Některé studie zjišťují rozdíly mezi muži a ženami v chápání a hodnocení jejich osobních vztahů. Obzvlášť ženy tíhnou k pečlivějšímu a vztahově založenému přístupu života oproti mužům, kteří jsou zaměřeni spíše projektově.
Jiný výzkum zase hovoří o tom, že si ženy více váží jejich užších/bližších vztahů, než muži. Navíc byly ženy shledány za přesnější "vysílače" i "přijímače" non-verbální komunikace.
Proto mohou být často vztahy a jejich kvalita ovlivněny participací jednotlivých pohlaví, kdy ženy zakládají předpoklad, i když ne nutně zjevně kvalitnějšího vztahu.
Nicméně ale existuje velice rozrostlá literatura o tom, že jsou ve vztazích mnohem důležitější společné rysy obou pohlaví, než jejich rozdíly.
Již mnohokrát zmíněná kvalita vztahů je také ovlivněna tím, zda je v nich mezi-pohlavní prvek. Obzvláště u přátelství. Průzkum zkoumající vztahy stejných a opačných pohlaví říká, že i když mohou být často mezi-pohlavní vztahy i v podobě přátelství často složitější, přinášejí nepopíratelné odměny.
Mezi-pohlavní přátelství přinášejí problémy v podobě žárlivosti, sexuálního napětí, komunikačních rozdílů a v neposlední řadě problémy okolí v posudku povahy přátelského mezi-pohlavního vztahu. Naproti těmto nevýhodám ale přinášejí mnoho výhod. Mezi ně patří nepopíratelně poznání opačného pohlaví a podle jedné studie slouží takové přátelství jako „emocionální výfuk“.
Co se týče přátelských vztahů stejného pohlaví, výhody jsou zjevné, a to stejné koníčky, aktivity a porozumění.
Ve vztahu k internetovým médiím se ukázalo, že jsou ženy mnohem více fixované na komunikaci přes média, kde mají tendenci udržovat mezilidské vztahy více, než muži.



Položené otázky ve výzkumu Baymové a kolektivu:


Celkem 12 druhů dotazníků bylo položeno 496ti vysokoškolským studentům, aby byly zjištěny odpovědi na následující tři otázky. Tito studenti prokázali, že používají komunikační media na internetu. 40,9% byli muži a 59,1% ženy.



Otázka první: Liší se míra, do jaké je medium (tj. tváří v tvář, telefon a internetová komunikace) používáno v závislosti na pohlaví účastníků a typu jejich vztahu? (tj. známí, kamarádství, partnerství, rodina)

Otázka druhá: Liší se vnímaná hladina kvality vztahu (tj. vztahová spokojenost a blízkost) v závislosti na pohlaví účastníků a typu jejich vztahu? (tj. známí, kamarádství, partnerství a rodina)

Otázka třetí: Když nebudeme brát ohled na pohlaví ani na druh vztahu, předpokládá druh užívaného media (tj. tváří v tvář, telefon a internet) i obdrženou kvalitu vztahu?



Výsledky výzkumu


Složité kalkulace z vyplněných dotazníků s pomocí například Bonferroniho metody přinesly překvapivé zjištění, která odkryla následující fakta:

První otázka ukázala, že obě pohlaví využívají podle průzkumu stejnou mírou komunikační média. Nejvíce komunikace přináší partnerský vztah, přičemž je nejvíce využívána komunikace tváří v tvář a prostředkem telefonu. Také se ukázalo, že lidé komunikují tváří v tvář nejméně s rodinnými příslušníky, při čemž telefonická komunikace u rodinných vztahu naopak kraluje.

Druhá otázka vynesla najevo, že vztahy se známými měly nejmenší vztahovou kvalitu a partnerské vztahy, i když jsou důvěrnější, byly méně vydatné, než rodinné nebo kamarádské vztahy.
Zajímavé je také zjištění, že byly obecně osoby ve vztazích stejného pohlaví více spokojeni, než je tomu u vztahů opačných pohlaví.
A konečně Třetí otázka přinesla většinový názor, že druh komunikačního media nemá vliv na kvalitu mezilidského vztahu.



Diskuze


Pokud se zaměříme na výsledek výzkumu a proč tomu tak je, můžeme dojít k různým úvahám. Výsledek, že používají média obě pohlaví stejně nás může překvapit, jelikož ze zmíněných studií (na začátku článku) jsme se dozvěděli, že k užívání internetu tíhnou nejvíce ženy.

Důvod této změny v průzkumu je nejspíš druh respondentů výzkumu, jelikož studenti, jako mladá generace, tíhne k tomuto způsobu komunikace.

To je i odpověď na otázku převažující komunikace přes telefon s rodinnými příslušníky. Studenti totiž často studují daleko od domova.
Možná nás udivuje, že jsou partnerské vztahy považovány méně kvalitní, než ty rodinné a přátelské, přesto že respondenti považovali partnerské vztahy za nejdůvěrnější. Odpověď lze naleznout ve vyšších nárocích na tyto partnerské vztahy a jejich budoucnost.
Co se týče pohlavních rozdílů ve vztazích, asi nás nepřekvapí, že si stejná pohlaví rozumějí více.



Závěr


Uvedený výzkum z roku 2007 je třeba brát s rezervou a je ho nutno vnímat v kontextu dnešní doby, ve které se již internet a komunikační media rozrostla plným proudem.

Jistě by jsme dnes v takovémto průzkumu došli k většímu rozsahu užívání internetových komunikačních médií. Hlavně vzhledem k dostupnosti chytrých mobilních telefonu a internetu v mobilu, bez kterého by většina lidí již nedokázala žít.

Tato studie také přispěla k našemu porozumění ostatních faktorů, které ovlivňují kvalitu mezilidských vztahů.
A Konečně, bylo prokázáno, že použitá média podle průzkumu neznamenají rozdílnou blízkost a uspokojení lidí v oblasti mezilidských vztahů.



zdroje:

  • Nancy K. Baym
  • Yan Bing Zhang
  • Adrianne Kunkel
  • Andrew Ledbetter
  • and Mei-Chen Lin
New Media & SocietyOctober 2007vol. 95: pp. 735-752.

Blízké info o lásce k AI


Jako jedináček a potomek učitelů vyučující výpočetní techniku jsem byla ještě před nástupem do základní školy obdarována novým kamarádem - počítačem. Měl černobílé podání barev, velikost obrazovky odpovídala mini tabletu a jeho start byl tréninkem pro zenovou meditaci.

Kromě nenasytného pac mana a hada mi byl nainstalován také program “na povídání” (programování přišlo později). Ten měl omezené základní znalosti, které bylo třeba rozšířít vzájemnou komunikací. Program: „To neznám, vysvětli mi to prosím”. Já: „Jasně”. Dětská kreativita a imaginace se projevila naplno a “naše” hodinové rozhovory byly podobně absurdní a vtipné jako první spam v e-mailové schránce.

Kdo by tušil, že v roce 2011 vydá Apple iPhone 4S zabudovanou asistentkou Siri (jméno je norského původu a označuje “krásnou ženu vedoucí k vítězství”). Mluví americkou angličtinou a vlastní ženský hlas středního věku, jenž budí “příjemnou autoritu” a člověk spíše poslechne. Tato vševědoucí žena svou původní zamýšlenou funkci ale plní minimálně. Místo vyhledání a rezervace last-minute letenky či objednání e-knížky (s audio verzí) z nejlépe hodnoceného e-shopu nám složí haiku báseň anebo zavolá taxi, pokud jí oznámíme (nevlastníme “ještě” Apple watch) svůj podnapilý stav. Není divu, že se do ní Rej ze seriálu Big Bang Theory zamiloval a nebyl pak schopen komunikovat s reálnou ženou. Nyní se zvažuje její zabudování v další verzi Maca OS X (10.12).

Sci-fi filmy či knihy o umělé inteligenci už jsou, s nadsázskou řečeno, hudbou blízké budoucnosti. Stačí zhlédnout několik záznamů robotů z dílny Boston Dynamics, jež vlastní Google. Zatím představili zvířecí roboty a robota člověka (na procházce v lese). Mají zabudovaný procesor a jsou ovládáni dálkově přes Wi-Fi. V budoucnu by měli nahradit mechanické práce, ale podle různých dotazníků by byl zájem tyto stroje využít i na “poli lásky” či pro manželství.



Pokud vezmeme v úvahu údajnou přitažlivost sociopatů, nemusela by být ani cena “umělého partnera” překážkou. V nedávné době byl proveden výzkum, v němž byly účastníkům ukázány fotografie poraněné lidské a robotické ruky a přes elektrické signály v mozku participujících bylo zjištěno, že projevují stejnou míru empatie vůči živé i umělé bytosti.




Nejznámější tvůrce “uvědomělého” robota a 3D tiskárny Hod Lipson by rád v budoucnu sestrojil robota majícího lidskou inteligenci, vědomí (i svého já) a program, který ho bude “hlídat”. Již nyní umí projevit zvědavost, provést vědecký průzkum, přijít s novými nápady a vytvořit umělecké dílo.

Proč je ale toto třeba, když měli být jen chytřejšími stroji? Steven Hawking, Elon Musk a Bill Gates již nyní varují před nebezpečím umělé inteligence. “Etika použití robotů” je stále málo probádanou disciplínou a dá se předpokládat, že o mnoha výzkumech veřejnost nemá, pro své klidné spaní, povědomí.

Doktor David Hanson pracující na “co nejvíce lidských robotech” má opačný názor, tvrdí, že takto “pokročilá umělá inteligence” nám může být opravdovým přítelem. Co je prý nejvíce příjemné je míra pozornosti a “nadšení” robota při interakci.

Zajímavé je, nakolik jsou roboti ve filmech zakomponovány do milostné či alespoň přátelské role (například filmy Her, ExMachina). Jistěže byly natočeny i apokalyptické, ale v mnohem menším měřítku. Souvisí to snad s lidskou touhou po dokonalosti? Kolektivní nevědomí možná jen prahne po kolektivní umělé inteligenci, tzv. bezchybnosti, anebo zániku. (Podle Junga je kolektivní nevědomí strukturální vrstva lidské psýché, která obsahuje kolektivní duševní obsahy - nepatří individuu, ale celému lidskému společenství či lidské rase obecně.)

Ale zpátky k sympatické Siri, jež přirozeně budí zájem i psychologů. Spisovatelka a psycholožka se 45letou praxí Francine Toder s ní strávila klasickou terapeutickou hodinu, během níž jí kladla různé otázky (i vážnějšího typu “kdo jsi”), avšak nezjistila nic. Pouze sama sebe překvapila, jak v poměrně krátkém čase podlehla iluzi “reálného rozhovoru” a začala Siri antropomorfizovat.



Program byl na počátku stvořen k tomu, aby pomáhal handikepovaným, starším lidem anebo urychlil vyhledávání, zařizování. Má sarkastický smysl pro humor a vlastně nijak neškodí. Nepřiznává “uvědomělost”. Přesto by stálo za výzkum, jak která generace nahlíží na Siri, umělou inteligenci a potenciální lásku vůči ní.



Je všeobecně známo, že jakákoliv častá interakce s umělou inteligencí je riziková a nezdravá, jelikož zhoršuje interpersonální dovednosti. Pokud se tedy roboti stanou v budoucnu našimi stoprocentně efektivními spolupracovníky či bezvýhradně přijímajícími přáteli a partnery, pravděpodobně zcela zmizí naše schopnost empatie a transformujeme se na lidské stroje dříve (?) než stroje dospějí do “nového lidstva”.



Siri byla vyvinuta ve startup Viv Labs Adamem Cheyerem, Dagem Kittlausem a Chrisem Brighamem. Její konkurencí je například Google Now


Zdroje

http://www.huffingtonpost.com/entry/technology-female-voices_us_56c8a6cbe4b0928f5a6c1942

http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-3366228/Would-MARRY-robot-Artificial-intelligence-allow-people-lasting-love-machines-expert-claims.html

Tvůrce robota a 3D tisku - Hod Lipson http://www.hodlipson.com/

http://www.cnbc.com/2016/03/16/could-you-fall-in-love-with-this-robot.html

http://jung.sneznik.cz/soubor_slovnik/slovnik_kolektivni.htm

http://www.huffingtonpost.com/francine-toder-phd/a-psychologist-analyzes-s_b_3969758.html

Dám to na Instagram! Analýza sebeprezentace atletů na Instagramu

                V červnu 2015 vydali autoři Lauren Reichart Smith a Jimmy Sanderson článek „I'm Going to Instagram It! An Analysis of Athlete Self-Presentation on Instagram“. Publikován byl akademickým čtvrtletníkem Journal of Broadcasting & Electronic Media a autoři se v něm zabývají obsahovou analýzou 27 instagramových účtů profesionálních sportovců, jejímž cílem je zjistit, jak využívají tohoto vizuálního média k sebeprezentaci.  Zkoumány byly jak fotografie samotné, tak i jejich popisky.
Akademický čtvrtletník Journal of Broadcasting & Electronic Media byl založený v roce 1957 jen jako Journal of Broadcasting, od roku 1985 nese své současné jméno a zabývá se elektronickými médii. Vydává ho Broadcast Education Association a je považován za přední médium zabývající se komunikačními studii. Jsou v něm zveřejňovány články o vývoji, trendech a výzkumech v tomto poli, psané akademiky, výzkumnými pracovníky a dalšími specialisty na elektronická média. Jeho současným šéfredaktorem je Zizi Papacharissi z University Illinois v Chicagu.
Lauren Reichart Smith je odbornou asistentkou a ředitelkou pro styk s veřejností na Universitě Auburn. Dříve pracovala pro televizní trhy Atlanty a Birminghamu jako producentka a za svou práci si vysloužila nominaci na cenu Emma v roce 2015. Jejím hlavním výzkumným zaměření je sport v médiích. Zabývá se otázkou pohlaví, rasy a národní identity. Analyzovala obraz sportovců v médiích a jak pokrok v nových technologiích ovlivnil fanouškovský prožitek ze hry. Sma je aktivní sportovkyní. Pravidelně se například účastní závodů v biatlonu a triatlonu. (http://www.cla.auburn.edu/cmjn/public-relations/faculty/lauren-smith/)
Jimmy Sanderson je odborným asistentem oddělení Komunikačních studií na Universitě Clemson a ředitelem studijního BA programu Sportovní komunikace. Zároveň je aktivní ve výzkumu vlivu sociálních médií na sport se zaměřením na sportovní média, organizace a sociální a parasociálni interakci. Vede také výzkum, který se zabývá zdravotními a bezpečnostními hledisky ve sportu. Jeho práce byly publikovány vy významných médiích. Stejně jako Lauren je také sportovním nadšencem. (https://www.clemson.edu/caah/faculty-staff/facultyBio.html?id=1614)
Ve své práci autoři nejdříve zasazují sebeprezentaci sportovců na Instagramu do širšího kontextu dalších tradičních i sociálních médií a objasňují, proč zvolili pro svůj výzkum právě toto médium. Instagram považují za jednu z nejrychleji rostoucích platforem, navíc dříve byla analyzována spíše textová média, jako jsou blogy, proto se zaměřují na primárně vizuální Instagram. Dále mapují literaturu a předchozí průzkumy, které se sebeprezentací a sociálními médii zabývají. Prezentují zajímavou teorii Ervinga Goffmana, který říká, že lidé se při sebeprezentaci  chovají jako herci a snaží se vytvořit pro svou postavu co nejzajímavější pro jejich publikum. Dále se zabývají teorií Trammella a Keshelashviliho, kteří na základě průzkumu dospěli k závěru, že muži mnohem více filtrují osobní informace, které jsou ochotni sdílet na sociálních sítích a zabývají se spíše okolními událostmi, zatím co ženy například blog pojímají spíše jako svůj deníček a jsou ochotné se podělit se detailně o svůj osobní život. Tato teorie je dále podpořena také výsledky jiných výzkumů, například od Lebela a Danylchucka nebo Andrewse and  Herbstreita. Na základě výsledků těchto výzkumů pak sestavují své tři výzkumné otázky.
Ve výzkumu se zaměřují na ověření Goffmanovy teorie, vypozorování rozdílu v prezentaci mužů a žen napříč sporty a jakými tématy se sportovci v popiscích u fotografií zabývají. K jejich zodpovězení volí mix výzkumných metod. Nejprve provedli obsahovou analýzu a později pak analýzu textu. Při výběru vzorku zvolili osm sportů, které jsou porovnatelně populární jak v mužské, tak ženské variantě. U každého sportu pak vybrali dle popularity a aktivity na Instagramu dva zástupce ženského i mužského pohlaví. U každého sportovce pak analyzovali 50 nejnovějších fotografií. Celkem jich bylo 1.352.
Výsledky výzkumu ukazují několik zajímavých fenoménů. Skoro polovina fotografií zobrazuje atlety ve fyzickém kontaktu s jinou osobou. Potvrzeno bylo také Goffmanovo tvrzení, že tento způsob prezentace je typičtější pro ženy, které na zkoumaných fotografiích byly většinou v kontaktu s jejich přáteli. Z pohledu velikosti postavy na fotografii bylo vypozorováno, že většina fotografií zachycuje celé tělo sportovců. Přitom u předchozích výzkumů, které nebyly zaměřené na sportovce, naopak převažovaly fotografie zachycující spíše jen horní polovinu těla nebo portrét. To může ukazovat na hrdost sportovců na své tělo, které chtějí ukázat. To dokazuje také to, že jinak velice populární „selfie“ byla u sportovců využívána jen v minimální míře. Dalším výstupem z výzkumu bylo zjištění, že pozorovaní sportovci využívají Instagram jako nástroj pro osobní prezentaci. Jen velmi málo postů se týkalo přímo sportu samotnému.
V České republice zatím není Instagram u sportovců tolik oblíbený. Upřednostňují raději jiné sociální platformy pro komunikaci se svými fanoušky. Podobný výzkum by bylo možná zajímavé provést pro prezentaci sportovců na Facebooku, kde jich je více aktivních. Facebook využívají také jako vizuální sebeprezentaci, podobně jako je tomu na Instagramu. Nejaktivnějším sportovcem je pravděpodobně Jaromír Jágr. Jeho chování na Facebooku částečně odpovídá vypozorovaným vzorům. Kromě informací přímo ze zápasů, Jaromír raději sdílí okamžiky ze svého života.

BIBLIOGRAFIE RECENZOVANÉHO ČLÁNKU:
SMITH, Lauren Reichart a Jimmy SANDERSON. I'm Going to Instagram It! An Analysis of Athlete Self-Presentation on Instagram. Journal of Broadcasting [online]. 2015, 59(2), 342-358 [cit. 2016-04-12]. DOI: 10.1080/08838151.2015.1029125. ISSN 08838151.

Infinity: příběh nekonečných podob a možností


Píše se rok 2285, cestujeme vesmírem pomocí červích děr. To nám umožnilo objevit vzdálené světy a následně kolonizovat celkem jedenáct nových hvězdných systémů. Vznikla „Lidská sféra“, náš nový domov. Rivalita mezi jednotlivými kulturami však nezná mezí. I přes nebezpečí hrozící od mimozemských civilizací se lidstvo zmítá v neustávajícím konfliktu nadnárodních korporací toužících po moci. 
 
Tak by se dala přiblížit realita fiktivního sci-fi světa Infinity. Hry, která v době digitální zábavy může působit jako nostalgický výjev minulosti, avšak spojující tradiční pojetí deskových válečných her s miniaturami a moderního světa technologií a to nejen svou tématikou.
Tabletop wargaming lze hledat již u tradičních her, např šachu či dámy. Jako základ jeho moderní podoby je často zmiňován Kriegspiel z počátku 19. stol., na kterém cvičili taktiku pruští důstojníci a později např. kniha známého spisovatele H. G. Wellse z počátku 20. stol. Floor games a Little wars.

V té době začala vznikat první jednoduchá pravidla, zejména pro oblíbené námořní střety a později pro další hry, které však byly provozovány prakticky výhradně vyššími vrstvami společnosti.
Zlom nastal v polovině dvacátého století, kdy se v důsledku společenských změn, které znamenaly i více volného času pro hobby, tato zábava rozšířila i mezi běžné obyvatelstvo. V 80. letech se začaly objevovat četné herní alternativy, zejména RPG a později i první počítačové hry.
Hry s miniaturami zaznamenaly alespoň částečný návrat v roce 1983, kdy na trh vstoupila firma Games Workshop, která řadu let dominovala tomuto zábavnímu odvětví. To se zásadně změnilo především s rozvojem internetu a obecně zdokonalení technologie průmyslové výroby herních komponent.
Moderní technologie umožnily vznik mnoha alternativních herních systémů nabízejících nepřeberné množství rozličných miniatur odkazujících nejen na historické prameny a populární světy fikce, ale daly vzniknout zcela novým příběhům vyprávěným napříč médii.

Zdálo se, že zejména počítačové online strategické hry budou předzvěstí konce tabletop wargaming her, avšak ty se ukázaly být zážitkem nenahraditelným počítačovou platformou. Prostředí internetu naopak přineslo další rozměr. Najednou bylo možné se sdružovat s dalšími nadšenci pro wargamingové hobby po celém světě. Vznikla globální komunita, která zpočátku na fórech, později i prostřednictvím specializovaných stránek, či hostovaných videí sdílela nejen zkušenosti, ale především zážitky a příběhy jejich her. Jen krok byl k systému, který by nabídl hraní v kampani propojující nejprve regiony a později celý svět.
Právě takovou je právě probíhající Operace Flamestrike, kterou si pro své hráče Infinity: the Game připravil její španělský výrobce Corvus Belli. Spustil ji společně s wargamingovým serverem Beasts of War a jde o vůbec první on-line celosvětové kampaňové hraní této hry.
Příběh Operation Flamestrike nás zavede na planetu Paradiso, kde se odehrávala první a zatím jediná kampaňová kniha. Bodem zájmu je nyní však doposud nepříliš důležitý ostrov Flamia.

Účastníci kampaně naleznou všechny potřebné informace o aktuálních misích na stránkách Beasts of War v přehledných briefingových PDF, která obsahují nejen potřebná pravidla, ale především příběh exkluzivně připravený pro tuto příležitost. Hráči si jednoduše vyberou svou frakci, lokalitu a misi a pořadatelům zasílají reporty svých střetů.
Byť se jedná o velmi dobře zvolený marketingový nástroj, hráčům se tak otevírá zcela nové rozhraní prostřednictvím kterého mohou nejen virtuálně soupeřit prakticky s celým světem, plnit úkoly a stoupat v hierarchii velení jednotlivých sil, ale také s reálnými lidmi dosahovat společných cílů a možná i získat jejich uznání při dosažení společné mety. Ano, stále zde hovoříme o hře dvou lidí u jednoho stolu, ale zcela zásadní roli v tomto pocitu sounáležitosti hrají příběhy.



Na mapě, průběžně aktualizované podle jejich úspěchů, mohou sledovat progres svůj i kampaně jako celku. Území ostrovu Flamia se tak celých deset týdnů vyvíjí v závislosti na vítězstvích a porážkách stran zapojených do konfliktu.

Důležitější je však co se děje na účtech jednotlivců, kteří nejenže využívají možnost vymýšlet, prožívat a sdílet příběhy, ale případně je i doplnit o fotografie, video, či další materiál, který dále rozvíjí událost, která se děje na stole v oblíbené herně, či obývacím pokoji.
Pro skalní fanoušky hry je však nejdůležitější sama příležitost psát historii univerza Infinity, protože výsledky dění na Flamii se přímo promítnou do příběhu dalších knih vydávaných přímo autory hry. Až do současné doby, pokud hráči chtěli mít komplexní vhled do světa Infinity, museli si načíst podrobně herní pravidla, na webu si vybrat jednu z více jak deseti znepřátelených skupin, za kterou budou hrát, koupit knihy o příbězích z tohoto scifi světa, aby pochopili souvislosti a v neposlední řadě si vždy u každé figurky přečíst při jejím zakoupení její osobní příběh a schopnosti. Nyní se jim ovšem otevírá nová dimenze – poprvé v historii této hry jejich vlastní činy ovlivňují historii herního světa a tvoří tak nový prostor pro prožitek hráčů ze hry.

Podivuhodná zákoutí internetu: bizarní webové projekty a sociální sítě

Facebook, Twitter, YouTube, Instagram nebo třeba Swarm. Dnes běžně používané sociální sítě, nebo chcete-li sociální média. Prakticky nikdo se nad jejich existencí už nepozastaví, jelikož se staly běžnou součástí našeho světa. Snad jen starší generace může nechápavě (a nutno říci, že často oprávněně) kroutit hlavou nad tím, proč mají někteří z nás potřebu se chlubit světu s tím, co měli zrovna k obědu, kde se zrovna nachází nebo každodenně nesmyslně vystavovat fotky svého obličeje. Nekončící rozmach internetu a kromě toho také svoboda jeho využití však dávají prostor pro vznik ještě daleko bizarnějším projektům. A právě jim je věnován tento článek.

Pochlubte se svým milostným životem

K napsání tohoto textu mě inspirovala vzpomínka na dnes již nefunkční sociální síť „I just made love“, která fungovala několik let na adrese ijustmadelove.com. Popisek na twitterovém účtu tohoto webu zní dostatečně výmluvně: „Shows you where in the world happened something beautiful :-)“, tedy volně přeloženo „Podívejte se, kde na světě se stalo něco krásného“. Jednalo se totiž o web, kde se uživatelé vzájemně chlubili s tím, že zrovna prožili sex. A to rovnou tak, že na mapě zvolili místo, kde k aktu došlo. A aby toho nebylo málo, bylo možné svůj zážitek i blíže specifikovat, např. vybrat polohy, prostředí nebo další detaily. Web také umožňoval srovnání vlastních „milostných statistik“ s ostatními. Bohužel (nebo bohudík?), tento projekt je již nějakou dobu mimo provoz. Krátce před svým koncem však vykazoval slušný počet více než 300 000 zaznamenaných „událostí“.

IJustMadeLove.com, zdroj obrázku: lidovky.cz

StachePassions: domov všech kníračů

Kníry se znovu dostávají do kurzu. V popředí zájmu jsou v posledních letech pravidelně především na podzim, kdy se tisíce lidí zapojují do charitativního Movemberu. Slyšet je také tu a tam o soutěžích pro nositele této chlouby. A tak není divu, že pro ně na adrese www.stachepassions.com vznikla i specializovaná sociální síť Stache Passions. Ta nabízí komplexní služby nejen samotným „kníračům“, ale také jejich příznivcům. Proto na webu funguje kromě fóra, galerie, chatu a dalších sekcí i seznamka.

Ilustrační obrázek. Zdroj: pinterest.com

Sociální sítě pro mrtvé

I mrtví mají svoje místo na webu. A je jich dokonce více. Například projekt DeadSocial na adrese deadsocial.com. Ten umožňuje, stručně řečeno, posílat zprávy ze záhrobí. Ještě během svého života si uživatel připraví příspěvky, které jsou pak po jeho smrti automaticky odesílány na příslušné sociální sítě, například Facebook nebo Twitter. Podle tvůrců může mít tento projekt pozitivní terapeutické účinky jak z pohledu přípravy na vlastní smrt, tak následně i na pozůstalé, kteří by se díky přísunu zpráv měli lépe vyrovnat se smrtí blízké osoby. Nabízí se asociace s filmem P.S. I Love You…

Trochu jiný přístup k mrtvým zvolil projekt Rip Cemetery, který v minulém roce hledal sponzory na crowdfundingovém portálu Indiegogo. Mělo se jednat o jakýsi virtuální hřbitov, kde by pozůstalí sdíleli u virtuálního náhrobku zemřelého své vzpomínky, mohli sem umístit virtuální květiny nebo fotografie. Nutno říci, že tento absurdní projekt potřebnou částku nezískal, a tak je jeho budoucnost ve hvězdách.
Mrtví ve vašem mobilu. Zdroj obrázku: indiegogo.com

Podobný projekt běží v Izraeli pod názvem Neshama (hebrejsky „duše“ nebo „dech“) – www.neshama.info. Trefně, ale trochu morbidně, se o tomto serveru vyjádřili na foxnews.com: „Pokud si můžete nahmatat puls, tato sociální síť není pro vás“. Stránka obsahuje databázi více než 130 tisíc náhrobních kamenů ze skutečných izraelských hřbitovů, v níž je možné vyhledávat a k nebožtíkům rovněž jako u minulého projektu přidávat svoje vzpomínky.

Kousek internetu pro domácí mazlíčky

Po tom všem, co již bylo v tomto článku popsáno, nebude asi překvapením, že své místo na webu mají i domácí mazlíčci. Stránek, kde hlavní roli hrají kočky, psi, leguáni, žáby nebo třeba rybičky, je relativně mnoho a popsat je všechny by vydalo na samostatný obsáhlý článek. Vybral jsem tedy alespoň dva zástupce.

Jedním z nejprogresivnějších webů tohoto zaměření je Cuteness – cuteness.com, v překladu „roztomilost“. Komplexní web pro chovatele, který nabízí kromě „sociálních“ služeb, mezi nimiž pochopitelně nesmí chybět profily zvířátek, i chovatelský e-shop, blogy, žebříčky a další funkce. Uživatelé mohou hlasovat v tzv. „cutewars“, tedy vybírat, který ze dvou zobrazených mazlíčků je roztomilejší. K hodnocení pak zde slouží místo tlačítka „like“ tzv. „Cuteness points“ – čím více cuteness points, tím lepší pozice v žebříčku.

Praktické využití a řešení určité potřeby nelze upřít dalšímu projektu - DoggyBnB.com. Inspiraci tvůrci zřejmě čerpali na známém webu Airbnb, kde lidé nabízejí ubytování. DoggyBnB je naopak síť, kde majitelé psů a jiných zvířat mohou najít řešení v případě, když potřebují někoho, kdo se jim postará o mazlíčka. Funguje na principu budování sociální sítě. Chovatelé zadají poptávku a pak stačí už jen vybrat toho správného „Buddyho“ ze své sítě. Tomu mohou, ale nemusí, po vrácení zvířete vyplatit za hlídání odměnu.

Fronta do nebe

„První nábožensky založený Web 2.0 server v dějinách“, tak o sobě hovoří projekt Line for Heaven. Po registraci a nahrání své fotky se uživatel zařadí do fronty před nebeskou bránu. Přiznání hříchů, zapojení do charitativních projektů nebo třeba udělení požehnání jiným uživatelům – to vše přináší „karma body“, které znamenají posun dopředu ve virtuální frontě do nebe.

 Aktuální pořadí ve frontě do nebe. Zdroj: lineforhaven.com

Výše jsem shrnul pouze malé procento bizarních sociálních sítí. Kromě zmíněných existují weby, kde se sdružují členové elity, rozvedení, zájemkyně o silikonové implantáty nebo dokonce fanoušci seriálu My Little Pony. Existence těchto projektů svědčí o tom, že lidé mají potřebu se sdružovat s jedinci stejných zájmů, budovat sociální sítě, ale také se chlubit a vystavovat na odiv. Internet toto vše umožňuje a dá se očekávat, že s jeho dalším rozvojem budou přibývat i ještě daleko absurdnější projekty.

Přirozený cyklus evoluce nových médií – Intermediální boj o přežití ve věku internetu

Mediální systémy dnešní doby představují jakéhosi organického tvora, který neustále reaguje na vnější podněty a podle nich se také vyvíjí. Profesor Sam Lehman-Wilzig spolu se spoluautorkou článku doktorkou Navou Cohen-Avigdorovou si této skutečnosti všimli a popisují ji ve svém teoretickém článku věnujícímu se cyklu evoluce nových médií. Popisují zde vývoj nového média a jeho postavení vůči médiím starším, stejně jako možnosti vyústění střetu obou fenoménů. Ačkoliv se jedná o starší článek, jeho teoretický rámec je relevantní i v dnešní době a je velmi zajímavé a prospěšné porovnat soudobý stav s vývojem predikovaným v době vzniku článku. 



Profesor Sam Lehman-Wilzig působí na Fakultě sociálních věd izraelské univerzity v Bar-Ilanu, která představuje se svými šesti fakultami druhou největší izraelskou akademickou instituci. Věnuje se především výzkumu nových médií, komunikačním technologiím & společnosti, fenoménu virtuality a mediální evoluce. Je autorem více jak 30 vědeckých článků, 17 kapitol odborných statí a 2 odborných knih. Článek o cyklu mediální evoluce plánuje rozpracovat do samostatné knižní podoby. Doktorka Nava Cohen-Avigdor je spolupracovnicí profesora Lehman-Wilziga a spoluautorkou tohoto článku.

Studie představuje teoretické pojednání o šesti stupňovém životním cyklu nového média vstupujícího do společnosti – od jeho vzniku přes penetraci do společnosti, maturaci až po uzavření cyklu pomyslnou „smrtí média“. Stejně jako Darwin však i autoři článku vnímají rozdíl mezi mikroevolucí z pohledu jedince (konkrétního média) a makroevolucí z pohledu druhu (typu média). Uvádějí, že i mezi médii panuje darwinovský „boj o přežití“, který iniciují zejména nově vzniklá média vůči médiím již existujícím, tedy „starým“. Tento boj může skončit buď zánikem jednoho z médií, jejich vzájemnou specializací a koexistencí, ale nejčastěji jejich modifikací a následnou konvergencí, kterou autoři pokládají za velmi důležitou ve vývoji nových druhů médií, čímž tak prosazují přístup „mediálního konstruktivismu“. Otázkou však zůstává, nakolik lze takto metamorfované médium stále považovat za původní „staré médium“.



Článek neobsahuje žádná vlastní výzkumná data, uvádí pouze nový teoretický přístup postavený na základě již existujících prací, které hojně cituje. Jako příklad ke své teorii uvádí internet, coby bezpochyby nejvýznamnější nové médium dnešní doby. V tomto případě jsou autoři zastánci multimediálního pojetí internetu. Ačkoliv je již staršího data a jisté názory jsou již překonány, obecný princip popisovaný v této práci je nadčasového charakteru a je zajímavé se na něj podívat s časovým odstupem a zamyslet se nad možným dalším vývojem nových médií ve vztahu k médiím stávajícím.

Zajímavé je, že autoři si jako podklad pro svou práci zvolili právě Darwinovu evoluční teorii. Důvodů, proč se takto rozhodli, je hned několik. V prvé řadě se jedná o skutečnosti, že stejně jako živočich, i médium je pevně zasazeno do kontextu okolí, které velmi výrazně ovlivňuje jeho podstatu. Dalším důvodem je, volně parafrázováno, nadčasovost evolučního cyklu a fenomén „pokračujícího života po smrti“. Jinými slovy, že zánik jednoho jedince neznamená zánik celého druhu, ale že může daný druh naopak stimulovat ve svém dalším vývoji. V neposlední řadě byla významným důvodem skutečnost, že stejně jako organický živočich se ani média neřídí striktními, absolutně neměnnými pravidly, ale uzpůsobují svou existenci vlivům okolí.

Jak již bylo zmíněno výše, jako případovou studii pro svou teorii zvolili autoři internet. Zamýšlejí se nad ranými stádii vývojového cyklu tohoto nového média a mezi hlavními důvody, proč došlo k tam masivnímu rozšíření během relativně krátké doby, uvádějí:

1)      technologické předpoklady – kdyby došlo k šíření internetu ještě před zavedením telefonních připojení a počítačů do domácností, internet by jisto jistě nezaznamenal takový náhlý rozmach. V této konstelaci však šíření nového média žádné zásadní technologické bariéry nebránily.
2)      Multi-funkčnost internetu – na webu se dá zkrátka najít vše, skýtá mnoho možností využívání (např. zdroj informací, interpersonální komunikace, skupinové diskuze, nakupování aj.)
3)      Na rozdíl od všech médií existujících před příchodem internetu, přináší toto nové médium radikálně zvýšenou možnost interakce publika.
4)      Poslední z uvedených důvodů je poměrně jednoduchý – využívání internetu je zkrátka velmi levné – nicméně právě tento zdánlivě nedůležitý důvod však pomohl nasadit tak rychlé tempo rozšiřování tohoto nového média.

Od počátků životního cyklu internetu pokračují autoři k stávajícímu stavu maturace. Internet považují za skutečné multi-médium, které postupně konverguje se stávajícími médii. Novinářské zpravodajství se přesouvá na webové stránky on-line deníků, rádio si čím dál tím častěji vzhledem ke své lepší dosažitelnosti pouštíme přes internet a televizní pořady rovněž sledujeme, ať živě nebo ze záznamu, prostřednictvím webových serverů.

Právě ve fenoménu konvergence médií spatřuji důležité poselství tohoto článku. Proces slučování sice pravděpodobně nejde tak rychle, jak si autoři představovali (např. predikce zániku papírových novin se doposud nenaplnila), nicméně jisté znaky lze ve vývoji nových médií spatřovat i dnes. Zejména nástup sociálních médií začíná tuto centralizaci mediálních kanálů stále více připomínat. Na sociálních sítích dnes nalezneme téměř vše – nejen ze soukromého života lidí kolem nás, ale stále více tam nacházíme i odpovědi na věcné otázky – ať již prostřednictvím samostatných stránek, nebo diskusních skupin. Zdá se tedy, že předzvěst konvergence mediálních kanálů skutečně zatím postupuje dle predikce autorů článku. Jaké však budou konečné důsledky a zda je i internet předurčen k extinkci, nebo bude i nadále představovat vysoce úspěšný, dynamický a neustále se metamorfující „živočišný druh“, to je otázka, jejíž odpověď je prozatím vepsaná kdesi ve hvězdách.


Zdroje:

LEHMAN-WILZIG S., COHEN-AVIGDOR N.: The natural life cycle of new media evolution: Inter - media struggle for survival in the internet age. New Media & Society. December, 2004; vol. 6, 6: pp. 707-730.