Produsage v televizním zpravodajství anebo natočte si to sami!

Dostává se to k nám ze všech stran – dnes může být „novinářem“ každý. Záměrně používám pro toto označení uvozovky. Už jen mobilní telefon stačí proto, aby mohl člověk studiem žurnalistiky či jiných podobných oborů nepolíbený svými příspěvky tvořit zpravodajství. Dochází tedy k tzv. produsage - ti, kteří určité médium použivají, zároveň tvoří jeho obsah. A z tzv. consumers jsou rázem prosumers.

Zdroj: www.cherispeak.files.wordpress.com

Kde jinde začít, než u sociálních sítí – pro potenciální občanské žurnalisty nejsnadnější a poměrně rychlá možnost přispět svým především obrazovým svědectvím do médií všech druhů. Po fotografiích nebo videích většinou šáhnou hlavně ta audiovizuální – internetové servery a zpravodajské televize, pro které jsou tyto materiály někdy i jediným možným způsobem, jak o dané události vůbec a především rychle informovat.

Kdo by řekl, že jde o záležitost novou, mýlil by se.  Rok 2010 – média mluví o prudkém nárůstu uživatelů sociálních sítí, především Facebooku.  Jen v Česku jejich počet v lednu tohoto roku dosahoval dvou milionů.[1] A už  tehdy jejich „Zdi“ neplnily jen fotky z dovolených, lidé se naučili Facebook používat jako nástroj, prostřednictvím něhož ukazují světu, co konkrétně se kolem nich děje.  Tak třeba povodně 2010, facebookový profil zpravodajské stanice ČT24 doslova zaplnily fotografie dotčených míst a nejen to, lidé jeho prostřednictvím snažili nabízeli pomoc ostatním.

Zdroj: www.ceskatelevize.cz

Editoři sedící na velíně zpravodajského kanálu tyto informace shromažďovali, třídili a následně využívali ve zpravodajství. Najednou to nebyli jen televizní kamery a redaktoři, byli to běžní lidé, kteří vzali fotoaparát nebo mobil a zdokumentovali to, co se kolem nich děje. Televizní zpravodajství jako by najednou chytilo druhý dech a ukázalo, že nové technologie potažmo sociální sítě  nejsou jeho nepřítelem, ale jeho nezbytnou součástí. A dodnes především zpravodajské programy na celém světě těží z rychlosti a bezprostřednosti sociálních sítí jako zdrojů informací a řídí se heslem: „Kde nemáme reportéry, tam máme diváky“.

Změna to byla nejen pro zpravodajský tým, který měl najednou mnohonásobně větší počet informací a využitelného materiálu, ale i pro samotné diváky. Jako uživatelé a tvůrci v jednom mohli zasahovat do výroby zpráv a svým způsobem je i určovat. I když jistota, že právě jejich snímek tým editorů vybere, není stoprocentní, můžou si alespoň na chvíli zkusit práci novináře a reportovat přímo z místa.

V řeči čísel – na Facebook tehdy diváci poslali na 4000 fotek a víc než 1000 videí. Před povodněmi měl facebookový profil ČT24 přes 7000 fanoušků, po nich jejich počet vzrostl až na dvacet pět tisíc.[2]

Největší  boom občanské žurnalistiky u nás ale představoval rok 2013 – opět povodně a opět mimořádné vysílání, které po celý týden těžilo z toho, co natočili  nebo vyfotili novináři amatéři.

Zdroj: www.ceskatelevize.cz

V podobné souhře se sociálními sítěmi potažmo svými diváky kooperují i ostatní světové televize. Nejen BBC či CNN pravidelně využívají materiály od citizen journalists, aby obohatili a především zrychlili své zpravodajství. Pro zmínku, výbuchy v Bostonu, série teroristických útoků v Paříži nebo naposledy výbuchy na letišti v Bruselu – záběry a fotografie z těchto míst by se na veřejnost nedostaly tak rychle, pokud by televize spoléhaly hlavně na své reportéry a svou techniku. Materiálů  od diváckých reportérů v průběhu let přibývalo, a tak CNN přišla s nápadem zavést speciální diváckou rubriku iReport. To se psal rok 2006 a dodnes je tato služba velmi hojně využívaná. Lidé do ní přispívají materiálem, který natočili na své mobilní telefony nebo tablety.

Zdroj: www.brandwatch.com

 I když o deset let později, ale přeci. Taky Česká televize dala lidem možnost, aby mohli konstantně přispívat do vysílání pomocí aplikace iReportér.

Kdo se může stát iReportérem?

Prakticky kdokoliv, stačí k tomu mobilní telefon, připojení k internetu a dvě ruce. Kroky jsou následující:

1. Nejdřív je potřeba stáhnout aplikaci iReportér – podrobný návod je na stránkách České televize.

2. Pak už je možné natáčet a poslat cokoliv, co může obohatit vysílání (aktuální dění, vtipné záběry, zajímavé situace,...)[3]

Takovýto materiál následně prochází několikanásobným výběrem a filtrací, nicméně pokud jde o záběry, které jsou pro zpravodajství užitečné, zařazují je editoři do vysílání. Samozřejmostí je uvedení celého jména autora v pravém horním rohu.

Pro ČT24 jsou diváci nepostradatelným doplňkem, a to že si jejich „výtvorů“ váží, dokazuje i vznik speciální rubriky s názvem ProjektČT24 iReportér, která se ve vysílání objevuje každý pátek. V ní redaktor Oldřich Borůvka shrnuje co, vše lidí za uplynulý týden natočili, poslali a co se ve vysílání nakonec objevilo. Zároveň oznamuje Téma příštího týdne, na které se mohou potenciální iReportéři zaměřit. Smyslem této rubriky je taky poradit amatérským reportérům, jak videa točit tak, aby byly pro vysílání co nejpoužitelnější.   

Zdroj: www.ceskatelevize.cz

---

[1] Na sociálních sítích stále převládají mladí a mladší uživatelé. In: Effectix [online]. [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.effectix.com/cz/pro-media/304-na-socialnich-sitich-stale-prevladaji-mladi-a-mladsi-uzivatele

[2] KVAPILOVÁ, Pavlína a Milan FRIDRICH. ČT24 jako otevřená televize. in MOTAL, Jan et al. Nové trendy v médiích II.: Rozhlas a televize. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 223 s. ISBN 978-80-210- 5826-2. s. 191

[3] IReportér: Jak to funguje. Česká televize [online]. [cit. 2016-03-18]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ireporter/jak-to-funguje/