Proměna žurnalistiky v éře Twitteru

Studie s názvem: Tweet or be sucked: Twitter and the new elements of journalistic practices analyzuje na pozadí Bourdieuovy teorie nové praktiky v žurnalistice, které se v souvislosti s Twitterem objevují. Jedná se o čerstvou studii, kterou vypracoval Stephen R. Barnard a publikoval ji v časopise Journalism v únoru roku 2016.

Stephen R. Barnard je profesorem  na katedře sociologie na Univerzitě sv. Lawrence v New Yorku.  Jako vědec se primárně věnuje studiu médií, komunikačních technologií a jejich vlivu na sociální dynamiku.  Ve své práci se většinou zabývá digitální sociologií, nově vznikajícím oborem, který se zabývá digitálním světem a využívá digitálních nástrojů pro vědecké analýzy a komunikaci. Konkrétně se zabývá rolí Twitteru při transformaci žurnalistiky v Americe, což je i předmětem tohoto výzkumu. Snaží  se tak popsat a dokázat vliv této sociální sítě na proměnu žurnalistiky.

Na začátku studie se autor zamýšlí obecně nad konvergencí médií, stavem žurnalistiky a nad tím jak nové technologie mění její tvář. Slučování inovací v mediálních technologiích a sociálních aktivitách, které všichni pokládají za narůstající konvergenci médií, mají dopad na různorodé sféry a aktivity. Jedním z oborů, kde se tyto změny projevují nejmarkantněji je právě žurnalistika. Nárůst nových informačních a komunikačních technologií  na služby sociálních médií jsou předzvěstí nové éry zprostředkovaných vztahů. Vznikají nové silné mediální platformy jako je Twitter. Jeho novinářská hodnota roste exponenciálně ruku v ruce s tím, jak se zasahuje do dalších oblastí. Žurnalistická praxe je nepochybně vázaná na nové mediální technologie. Nároky na novináře se čím dál více zvětšují, rozpočty se snižují.  Je třeba, aby novináři pracovali rychle a uměli si vystačit s málem. Současné šíření nástrojů sociálních médií a jejich zvětšující se rozsah způsobuje, že se stávají hybnou silou v novinářské praxi. Mnoho reportérů se tak stává závislými na Twitteru. Dokonce i některé mediální organizace jako např. BBC nutí novináře k jeho využívání.

Bourdieuova teorie kapitálu, habitusu a doxy

Autor k popisu praktik novinářů ve výzkumu užívá Bourdierovy teorie kapitálu, habitusu a doxy, na jejichž pozadí je vysvětluje. Bourdieu rozlišuje více druhů kapitálů – ekonomický (peněžní), kulturní (znalosti získané na základě příslušnosti k určité třídě, vkus, zdroje), sociální (vztahy mezi aktéry) a symbolický (čest a prestiž). Habitus Bourdieu definuje jako systém neustále proměnlivých dispozic, které mají fungovat jako strukturující faktory. Zjednodušeně řečeno, habitus je něco jako mít cit pro hru. Jedná se o určitá očekávání, představy a ideály nějaké komunity v určité oblasti. Doxu lze chápat podle Bourdieua jako univerzum nevyřčených předpokladů, které však ale uznáváme jako něco přirozeného pro společnost, komunitu, či nějakýobor.  Doxa jsou přijaté hodnoty v dané oblasti, které nejsou nějak široce diskutovány.

Metoda výzkumu a data

Výzkum využívá směsi kvalitativních metod. Skládá se z části z textové analýzy a etnografické obsahové analýzy Twitteru. Jednotkou analýzy je tedy příspěvek „tweet“ a i delší forma dat v podobě linků. Bylo analyzováno  27,045 příspěvků.  V rámci též etnografického přístupu bylo využito zúčastněné pozorování po dobu tří let (2009-2012) za účelem hlubší sondy do praktik novinářů na Twitteru, přičemž byla využita metoda sněhové koule a vzorek klíčových aktérů. Výzkum zahrnoval jednak samotnou platformu sociální sítě ale i diskurz novinářů, aby zajistil vhled do toho, jak používají Twitter a jak mluví o jeho samotném používání. Zúčastněné pozorování odhalilo řadu hashtagů, přičemž pro analýzu byly vybrány tři, protože každý z nich reprezentuje žurnalistiku unikátním způsobem. Pomocí programu Archivist software bylo archivováno 27 045 tweetů, přičemž v rámci meta – diskurzu se stav nakonec ustátlil na 1044 příspěvcích (viz tabulka).

Výsledky:

Výzkum shrnul tyto nejčastější novinářské praktiky:

1.Shromažďování informací
Tato aktivita je jednou z ústředních motivací využívání platformy. Pomáhá novinářům být v obraze  a udržet krok s celou řadou novinek.

2.Šíření zpráv

Jednou z nejviditelnějších aktivit novinářů na Twitteru je šíření zpráv a sdílení informací.

Limit 140 znaků poskytuje dostatek prostoru pro příspěvek tak, aby obsahoval citát nebo titulek a odkaz na stránku se zprávou. Struktura sítě Twitter poskytuje ideální systém pro sdílení informací s uživateli z řad veřejnosti.

3.Mnozí novináři používají Twitter jako propojení s potenciálními zdroji
4. Střetávání novinářů s veřejností
5. Diskuze mezi novináři ohledně důležitých témat a hodnot spojených s oborem

Twitter pomáhá novinářům získávat sociální kapitál v podobě navazování nových kontaktů s aktéry v této oblasti. Mnoho jich shledává Twitter jako vhodnou platformu pro vytváření tohoto kapitálu a to dokonce tak, že na to to téma zřídili speciální panel k diskuzi. Co se týče ekonomického kapitálu, ten tkví pouze ve vytvoření cest ke stránkám s reklamami. K tomuto tématu se nashromážděný materiál příliš nevyjadřoval. Twitter je platforma která  je spíše takovým nepřímým zdrojem pro zisk. Praktiky novinářů můžou však v podstatě vytvořit jiný kapitál, který může vést k onomu ekonomickému. Kulturní kapitál se na Twitteru projevuje nejviditelněji na komentářích a celkovém meta-diskurzu.  Zapojení veřejnosti pomáhá novinářům zvýšit vliv jejich zpravodajství, což jim usnadňuje kumulaci kulturního kapitálu. Velmi účinný se Twitter jeví ve vytváření symbolického kapitálu v podobě budování respektu jak u kolegů tak i u široké veřejnosti. Podle autora je nepochybné, že význam Twitteru je již nedílnou součástí habitu novinářů. Analýza příspěvku ukázala jeho důležitost v jejich praxi. V souvislosti s doxou jako nevyřčených předpokladů, které bereme jako samozřejmé hodnoty související s určitou oblastí nebo společností, podle autora lze konstatovat, že Twitter je nějak hlouběji nepozměňuje. Neustále platí tradiční hodnoty spojené s povoláním novináře jako je objektivita a pravdivé zpravodajství.

Zdroj:

BARNARD, Stephen R.,  Tweet or be sacked: Twitter and the new elements of journalistic practices, Journalism, February 2016; vol. 17, 2: pp. 190-207. Dostupné na: http://jou.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/17/2/190.full