Sociální sítě a internet obecně má většina uživatelů spojena
se svobodou projevu, nicméně stejně jako v reálném životě, i svoboda
virtuální člověka končí tam, kde začíná svoboda uživatele dalšího. Příspěvky na
internetu jsou zpravidla veřejně přístupné široké skupině uživatelů a i projevy
na virtuální síti je tedy potřeba kontrolovat tak, aby příspěvky nebyly
v rozporu s nastavenými pravidly, dobrými mravy, apod. Vzhledem
k obrovskému množství uživatelů a příspěvků je pro jednotlivé platformy
nezbytné nejen nastavit si pravidla, jež návštěvníci musí dodržovat, ale neméně
důležité je vymyslet také mechanismus kontroly a postup při porušení
nastavených pravidel.
Naprostá většina sociálních sítí aktivně využívá tzv.
flaggingu, což je výraz odvozený od anglického slova „flag“, tedy vlajka.
Vlajka má poměrně dlouhou historii; poprvé byla použita v Římsko-perských
válkách kvůli rozlišení nepřátelských armád v boji, později se ujala v námořnictví.
Vlajka nejen napověděla původ lodi, ale sloužila také ke komunikaci. Zvláštním
druhem pak byla vlajka červené barvy, která sloužila k signalizaci
nebezpečí. Na stejném principu funguje i známá ikona vlajky na internetu; tu
mají uživatelé spojenou s možností nahlásit nevhodný obsah na většině
sociálních sítí. Mezi platformy využívající mechanismu vlaječky patří Facebook,
Twitter, YouTube, Instagram, Flickr, Foursquare, Vine a další.
 |
| Červená vlaječka jako symbol nahlašování nevhodného obsahu Zdroj: trintech.com |
Vedle notoricky známého tlačítka „like“ v nejrůznějších
podobách či komplexnějších nástrojů jakými jsou hlasovací tlačítka „upvote“ a
„downvote“ na síti Reddit je vlaječka či jiný prostředek nahlašování nevhodného
obsahu dalším způsobem, jak může běžný uživatel vyjádřit svůj názor a reagovat
na obsah. Tato malá a zdánlivě nenápadná ikona má velký význam: díky ní dochází
k interakci mezi uživateli a platformou, ale také mezi lidmi a algoritmy a
jakousi vyšší mocí, například tou politickou, jež má pravomoc regulovat dění na
internetu.
Vlaječka má dvě základní úlohy: za prvé umožňuje sociálním
sítím identifikovat závadný obsah, což by vzhledem k množství příspěvků bez
pomoci mechanismu nahlášení uživateli bylo pravděpodobně velmi složité, ne-li
nemožné. Mnohdy povinnost kontrolovat obsah vyplývá ze zákona, nicméně většina
platforem kontroluje obsah i nad rámec svých povinností. Účast uživatelů je
velmi podstatnou, či spíše zásadní, součástí takovéto kontroly obsahu. Kromě
zachování uživatelsky příjemného prostředí díky odstranění nevhodného obsahu je
další výhodou zapojení uživatelů také fakt, že slouží sociálním sítím
v podstatě jako neplacení dobrovolníci a dochází tak k významnému
ušetření pracovní síly a tím pádem také finančních prostředků.
 |
| Nahlášení spamu na síti Facebook Zdroj: facebook.com |
Další ze základních úloh vlaječky má podobu značně alibistickou:
uživatelské nahlášení obsahu slouží sociálním platformám k legitimizování
vlastního rozhodnutí obsah odstranit či naopak ponechat. Argumentace podložená
jednáním jménem uživatelů a v jejich zájmu se stává prakticky
neprůstřelnou. Nicméně je třeba si uvědomit, že sociální platformy by se jen
těžko mohly podrobit externí kontrole; nejedná se o firmu omezenou hranicemi
státu a neexistuje vláda schopná úspěšně monitorovat online obsah tohoto
rozsahu. V tomto směru jsou vlaječky symbolem relativně dobře fungující
samoregulace a zároveň způsobem, jak se vymanit z dozoru jakékoli národní
či mezinárodní vlády.
Z hlediska mediální teorie má podíl uživatelů na
regulaci online obsahu význam také jako prostředek veřejného vyjednávání. U
kontroverzních témat, jakými v minulosti byly například fotografie polibku
homosexuálního páru či baculaté slečny v plavkách, jež byly označeny za
nevhodné, dochází pomocí nahlašování obsahu k vytváření veřejného
diskurzu. Zde můžeme najít paralelu s pojmy produsage a kolektivní
inteligence, které jsou také spojeny s účastí uživatelů na vytváření
obsahu a řešení problému pomocí zapojení kolektivu.
Mechanismus nahlašování funguje u každé platformy jinak;
v případě sítě Vine nahlášení končí kliknutím na tlačítko „report a post“.
Pinterest nabízí omezený výběr kategorií, Tumblr umožňuje také nahlásit
uživatele. WordPress nabízí konkrétní kategorie, např. násilný či urážlivý
obsah nebo porušení autorských práv. Zpravodajské servery jako The New York
Times a The Guardian umožňuje nahlásit nevhodné komentáře v diskuzi, a to
včetně prostoru pro přidání vlastního komentáře uživatele. Nejpodrobnější
způsob nahlašování nevhodného obsahu a komentářů nabízí patrně YouTube;
figuruje zde celá řada kategorií a podkategorií a uživatelé jsou nuceni připsat
vlastní vysvětlující text. Uživatel zde nicméně nemá jistotu, co se
s příspěvkem stane po jeho nahlášení. Daleko transparentnější je
v tomto směru Facebook, který nabízí možnost monitorovat proces
přezkoumávání stížnosti a umožňuje dokonce uživatelům stížnost vzít zpět.
 |
| Obsáhlé menu nahlašování videa na YouTube. Zdroj: Crawford, 2016 |
Nahlášením příspěvku tedy celý proces nekončí; pouhé
nahlášení uživatele nevede k automatickému odstranění příspěvku, nýbrž je
obsah přezkoumáván buď zaměstnanci dané platformy, nebo osobou, kterou si
platforma za tímto účelem najala. Tato osoba se pak většinou rozhodne obsah buď
odstranit, nebo ponechat. Existuje ovšem i tzv. šedá zóna, tedy příspěvky, u
kterých si osoba přezkoumávající příspěvek není jistá, zda by měl být
odstraněn. V tomto případě je povolán speciální tým odpovědný za obsahovou
strategii. Pro sociální síť není totiž vždy žádoucí odstranit příspěvek, i když
byl nahlášen mnoha uživateli; kontroverzní příspěvky vyvolávají totiž zájem
veřejnosti a pomáhají platformu zviditelnit.
Zde narážíme na jednu z nevýhod flaggingu, tedy
netransparentnost rozhodování o odstranění či zachování nahlášeného příspěvku.
Mezi další nevýhody patří také to, že ne každý je ochoten příspěvky nahlašovat
a ti, kdo příspěvky nahlašují, jsou pouze marginální částí uživatelů.
Nahlašování příspěvků je také snadno zneužitelné jak jednotlivými uživateli,
tak například firmami. Strategické nahlašování příspěvku je bohužel velmi
častým jevem. Vedle netransparentního odstraňování nahlášených příspěvků ovšem
existují i platformy, jež umožňují dialog a uživatelé mohou příspěvky sami
upravovat či hodnotit jejich kvalitu. Takovýto diskurz o vhodnosti příspěvků se
objevuje na Wikipedii, Redditu a v některých online hrách pro více hráčů.
I přes nesčetné otazníky a kritiku, jež současný systém nahlašování příspěvků
uživateli vyvolává, se nicméně jedná o patrně jediný možný způsob zachování kvality
příspěvků při jejich ohromném množství.
CRAWFORD, K. a T. GILLESPIE. What is a flag for? Social
media reporting tools and the vocabulary of complaint. New Media.
2016, 18(3), 410-428. DOI: 10.1177/1461444814543163. ISSN
1461-4448. Dostupné také z: http://nms.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1461444814543163
LÉVY, Pierre. Collective Intelligence. TREND, David (ed.). Reading
digital culture. Malden, Mass.: Blackwell, 2001, s. 253-258. ISBN
0631223029.
