How it should have ended. Tak trochu cynická fanfiction

Kladli jste si někdy otázku, proč princ, který dostane možnost splnění tří přání, všechna vyplýtvá na na dílčí úkoly namísto toho, aby si rovnou přál mít už všechno hotovo, tedy princeznu získanou a ještě dvě přání k dobru? A víte, že Frodo vlastně vůbec nemusel jít do Mordoru pěšky? Videa How it should ended, zkráceně HISHE, která se zaměřují na vymýšlení alternativních konců známých filmů, uvažují přesně tímhle způsobem.

Nejslavnější postava sluhy v české literatuře, Saturnin, ze stejnojmenného románu Zdeňka Jirotky spoluzakládá s dědečkem svého pána Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Důvodem je skutečnost, že v jejich očích krásná literatura doslova přetéká nelogičnostmi, které jsou hotovým zemětřesením pro důvěru čtenáře v pravdivost nebo pravděpodobnost příběhu. S víceméně podobným principem si pohrávají tvůrci animovaných videí youtube kanálu HISHE. Začínali v roce 2005 a od té doby získali přes tři miliony odběratelů (podle svých stránek) a několik cen za komediální a parodickou tvorbu. Vytvářejí krátká videa od jedné do šesti minut, v nichž uplatňují zvláštní směs vtipu, nemilosrdné logiky a detailních znalostí filmu, kterým se zabývají. Mají vlastní výtvarný styl animace, který mírně hraničí s karikaturou, a na svých oficiálních stránkách doprovázejí videa blogem nebo komiksem. Za nepřeberným množstvím alternativních konců pod touto hlavičkou stojí v podstatě tři lidé: Daniel Baxter, Tommy Watson a Tina Alexander.

HISHE razí heslo, že někdy příběhy potřebují nový konec. Vše začalo u parodického videa na Matrix a od té doby se terčem animovaných parodií staly legendy jako Vetřelec, Pán prstenů, Transformers, Avatar, Pulp Fiction, James Bond, filmy o hrdinech marvelovského universa i záležitosti fanouškovsky úzce vymezené jako Stmívání. Pravidlo je jasné, vybraný film musí vzbuzovat ohlas a především, podle logiky měl skončit úplně jinak.

Na straně jedné je lze přiřadit ke klasické fanfiction, na straně druhé ji rozvíjejí v její moderní podobě s pomocí nových médií. Fenomén fanouškovského pokračování v cizím díle je záležitostí hluboké historie a začíná pochopitelně u literatury.

Stará záležitost

Když na konci devatenáctého století spatřil světlo světa geniální detektiv z Baker Street Sherlock Holmes, jeho autor zřejmě netušil, že se tento detektiv stane doslova a do písmene nesmrtelným. Když se totiž sám Doyle pokusil svého hrdiny definitivně zbavit, zvedla se obrovská vlna odporu a traduje se, že i dokonce sama královna Viktorie se přimluvila za Holmesovo vzkříšení. Doylovům čtenářům ovšem ani to nestačilo. Dospěli k závěru, že je na něj třeba navázat a zrodil se specifický kánon Holmesových pokračovatelů, a to z různých částí světa, jejichž díla vycházejí knižně jako volné pokračování. Fanfiction se od té doby samozřejmě rozvíjela.

Dá se říct, že je původně doprovodným fenoménem populární literatury. Zakládá se na několika málo skutečnostech: známém díle, které vytváří fanouškovskou komunitu, a pootevřených dvířkách příběhu, který nabízí spekulace, co se mohlo dít tam, kde končí hranice autorova díla. Populární literatura je oblastí největší aktivizace fanouškovských komunit. Zatímco ještě v devadesátých letech se organizovaly kolem svých fanzinů, časopisů, do nichž koncentrovali svůj zájem, s rozvojem moderních komunikačních technologií se plynule přesunuli do online prostředí, které možnost sdružování posílilo o snadnou dostupnost. Pole působnosti se rozšířilo od literatury do dalších fikčních světů, herních i filmových. Hledáte-li informace o Star Wars, Zeměploše, Hunger Games nebo Stmívání, fanouškovské blogy a servery vám je ochotně poskytnou a ještě můžete zaníceně diskutovat.

Tím ale fanouškova procházka fikčními světy nekončí, protože se do nich namnoze doslova noří a vytváří v rámci existujícího světa konkrétního díla své vlastní příběhy. Moderní technologie umožňuje, aby to, co dříve bylo doménou světa literatury, dokázalo vstoupit do audiovizuálního věku. K tomu se navíc připojuje pro internet typický jev, kdy se tvůrcem mediálního obsahu může stát sám uživatel, respektive uživatelé kolektivně.

Fikční světy (ne)logických konců

Literární komunikace stejně jako libovolná jiná komunikace skrze fikci předpokládá, že autor i čtenář vstupují do hry na „jako“, která musí mít daná jistá pravidla. Ta utvářejí a definují logiku příběhu. Slovy Lubomíra Doležela, spoluzakladatele teorie fikčních světů, se každé dílo odehrává ve svém vlastním světě, který ovlivňují autorem definované tzv. aletické podmínky. Tedy ve fikčním světě Tří mušketýrů nemůže existovat Wolverine, protože aletické podmínky jejich fikce odpovídají Francii 17. století, která nepřipouští možnost adamantia nebo mutací. Tradiční fanfiction vychází z již existujících fikčních světů a je víceméně založena na pokračování, které se podřizuje jejich aletickým podmínkám. Porušením těchto pravidel vznikají fikční světy paralelní.

Při vytváření alternativních konců daných děl se autorům HISHE naskytuje několik možností, jak daný film uchopit. V první řadě pracují s jeho detailní znalostí, která je průvodním jevem fanouškovství a vytváří tak jednak často velmi věrohodnou návaznost na dílo a jednak rezonuje ve fanouškovské komunitě. Při tom buď zachovávají aletické podmínky fikčního světa, do nějž svým alternativním koncem vstupují, nebo je v kontextu panující reality, proto například vznášející se svíce z Harryho Pottera kapou ve Velké síni horký vosk. Jinými slovy, na logiku budovanou fikčním světem uplatní přísnou logiku reality. Nebo využijí druhou možnost, kdy konečné řešení problémů postav spěje k absurditě rozvinutím myšlenky „co kdyby...“, přičemž se se občas i mihnou postavy odjinud. Proto se Gandalf stane učitelem obrany proti černé magii nebo do velmi alternativních Hvězdných válek vstoupí Spock.

Vznikají tím nové fikční světy kombinující nemilosrdně logické konce a absurditu, které jsou paralelní k původním světům konkrétních filmů. Cíl je jasný: parodie. Hříčky založené na kontrastu reality a fikce nebo pro skalní fanoušky drzé vkládání ikonických postav či pasáží z jiných děl shazují populární filmy z piedestalu zbožňování.

Zarytý fanoušek má nakonec jen dvě možnosti. Smát se, nebo proklínat. S největší pravděpodobností ale zůstane u varianty první a podívá se na další videa.