Článek pojednávající o různých typech
neplacené práce v mediálním sektoru byl sepsán autory působícími na
katedře Mediálních a komunikačních studií na Karlstad univerzitě ve Švédsku. Karin
Fast je odborná asistentka, specializuje se na výzkum medializace, konvergenci
médií, transmedialitu, mobilitu, práci bez odměny atd. Co se týče metodologie, Fast
je expertka na etnografii, kvalitativní rozhovory a netnografii. Další výraznou postavou a spoluautorem
článku je profesor katedry médií a komunikace Henrik Örnebring. Před nástupem na Karlstad univerzitu
působil mimo jiné na univerzitě v Oxfordu (St Antony's College), jako vědecký
pracovník Evropského výzkumného centra na projektu Média a demokracie ve
střední a východní Evropě. Posledním autorem je Michael Karlsson, docent
v oblasti médií a komunikace na téže katedře. Článek byl zveřejněn online 7.
března 2016 v rámci sborníku Media, Culture & Society.
 |
| Karin Fast |
Hlavním tématem
článku autorů z Karlstad university je koncept takzvané „práce bez odměny“,
tedy uživatelsky generovaný obsah bez nároku na ohodnocení, v historizujícím kontextu
mediálního průmyslu, digitálního věku a sociálních sítí. Tento fenomén se
objevil v posledním desetiletí a je klíčovým termínem, který umožňuje analyzovat
a pochopit nové způsoby práce v digitální ekonomice. Autoři ve svém článku potom prezentují 7
metafor, typů uživatelů digitálního prostředí, ať už vědomých nebo nevědomých
poskytovatelů takovéto druhu práce. V rámci článku jsou tedy metaforicky
představeni tito uživatelé: Otrok, Pečovatel, Učeň, Prospektor, Nadšenec, Dobrovolník a Obětní beránek (volně přeloženo).
Autoři navazují na Terranovu (2000) analýzu uživatelské produktivity,
která může být využívána ke kapitalizaci a zhodnocení. Staví proti definici
práce bez odměny jako „dobrovolně konanou bez odměny, s potěšením a
zužitkováním“. Další důležitou premisou, ze které tvůrci vychází, je Marxova
klasická teorie práce a odcizení. Tedy, že termín bezplatné práce je oxymóron. „Práce
je stojí v kontrastu činnosti, protože práce je placená, pokud není
placená, není prací. Pokud by se tedy aktivita, která něco produkuje, měla
nahlížet jako práce, musíme si nejdřív zodpovědět otázku, kdo vytváří jakou
hodnotu pro koho.[1]“ Dále
se tvůrci článku ohrazují proti prezentaci termínu práce bez ohodnocení jako
něčemu novému. Autoři právě poukazují na historizující kontext, který
v současném diskurzu chybí a ze kterého sami vycházejí.
Podle pracovníků univerzity v Karlstadu je tedy důležité definovat
jak, kdo, kdy a kde rozumí hodnotě bezplatné práce. To platí jak pro organizace
a firmy, tak pro samotného poskytovatele této činnosti. V zásadě
postihnout výměnu hodnoty za hodnotu, kdy měřítko není monetární.
K tomuto tématu nutně patří až paradoxní připomínka tristních
pracovních podmínek lidí, vyrábějících hardware v rozvojových zemích, přes
který uživatelé realizují „bezplatnou práci“ vytvářením různých typů
digitálního obsahu. Využívání dětské pracovní síly a práci v podmínkách,
které nemají daleko k otroctví a daleko od dobrovolné činnosti, která
přináší potěšení.
Dalším byznysem, vydělávajícím na obchodu s lidmi a otrocké práci, těsně propojeným s médii, je pornografie. V pornografii se právě tyto dva světy kriminální a uživatelské „neohodnocené práce“ až absurdně propojují, je to tedy sociokulturně-ekonomická konsekvence produkce na internetu.
Rozdílné metaforické přirovnání druhů bezplatné práce vychází
z nespokojenosti nad tím, že akademický svět nerozlišuje různé formy
neohodnocené práce a
pokud ano, je to v rámci televize, počítačových her, populární hudby,
žurnalistiky a literatury. Tato potřeba rozlišení je uvedena na příkladu, že
kliknutí na tlačítko „Like“ na Facebooku je mnohem odlišnější forma činnosti
než podílení se na vývoji počítačové hry.
Ve zkratce popíši autory navržené definice jednotlivých kategorií aktérů
poskytující práci zdarma:
Otrok
Otroctví jako ekonomický systém je založen na vlastnictví otroka, který
za své úsilí nedostává zaplaceno. Podle údajů z roku 2013 (Global Slavery
Index) je v otroctví drženo 30 milionů lidí, prestože otroctví je
v mnoha zemích nelegální. Autoři mimo jiné zmiňují příklad kauzy firmy
Foxconn, která vyrábí produkty firmy Apple, a kde také byly zdokumentovány
otřesné pracovní podmínky, zneužívaní dělníků a dětské práce.
Pečovatel
Práce tohoto typu je definovaná jako bez nároku za odměnu, protože její
náplň z z historického hlediska
stojí mimo monetární ekonomii. Jendá se o jakousi emočně-privátní sféru a péči
o komunitu. Poskytovateli takovéto práce bývaly z velké části ženy. Podle
Glenna (1992) tyto práce zahrnovaly: starost o domácnost, příprava a
servírování jídla, praní, údržba oděvů, spotřebičů, starost o děti, poskytování
péče a podpory dospělým a udržování vazeb na komunitu. V současném
kontextu mediálního byznysu se tyto činnosti dají překlopit do udržování online
komunity, kontrola civilizovaného chování na síti, urovnávání konfliktů,
povzbuzování k další účasti v kumunitním dění atd (Baym, 1999; Butler et al., 2002).
Tento typ bezplaté práce je
zaměřen emocionálně, orientován na komunitu a často gendrově vymezen.
Učeň
V předmoderní Evropě se příprava na povolání realizovala učením od starších
mistrů svého řemesla, kdy po několika letech, kdy učni pracovali pro svého mistra
výměnou za jídlo a ubytování, mohli sami začít podnikat. Tento způsob neplacené
práce autoři přirovnávají k současnému jevu, kdy absolventi, nebo zájemci
o obor a práci v médiích musí absolvovat bezplatné stáže. Podle článku deníku
The Guardian z roku 2010 až téměř polovina pracovníků v mediální sféře
po nějaký čas takovouto práci vykonávali.[2]
Takovéto formy práce bez odměny jsou pak investicí do budoucí potenciální
kariéry.
Prospektor
Prospektoři jsou
jedinci, kteří podle autorů riskují, investují dlouhé hodiny práce bez záruky
odměny. Pracují tedy bez výplaty, ale s vidinou návratnosti v budoucnosti
(podobně jako učni).
Jedná se například o nezávislé filmové tvůrce, kteří investují
práci a čas do filmu a potom spoustu úsilí aby jejich projekt měl šanci na
úspěch a zaplacení. Učeň a prospektor tedy provádějí bezplatnou činnost jako
strategický prostředek k dosažení vyšších cílů.
Nadšenec
Nadšenec oproti tomu je veden emocemi a samotný proces práce vnímá
jako cíl. Autoři dodávají, že záliby jako způsob trávení času se u široké
veřejnosti objevily až v 19. století spolu si industrializací. Nadšencovou
odměnou je tedy hlavně zábava, žádnou jinou odměnu ani neočekává. Hodnota
tvořená nadšencem je nehmotná a úzce spojená s fanouškovstvím.
Dobrovolník
Dobrovolníci v mediálním sektoru jsou velmi výraznou
skupinou. Nejznámějším příkladem je vytvoření operačního systému Linux,
otevřený přístup ke zdrojům (např.: Wikipedie, otevřený přístup k akademickým
článkům atd.). Tento fenomén je alternativou ke komerčním ekvivalentům.
Obětní beránek
Obětní beránci jsou takový uživatelé, kteří si své práce, která
generuje hodnotu pro někoho jiného, anejsou vědomi. Jedná se o uživatele generující
algoritmy a „traffic“ vyhledáváním přes Google, uživatele sociálních sítí, digitálních
služeb atd. Autoři tuto skupinu uživatelů považují za vývojově a historicky nejmladší.
Tito uživatelé za obsah, který generují na sociálních sítích žádnou kompenzaci
nedostávají.
Problematika
neplacené práce je vskutku fenoménem posledního desetiletí a rozpíná se napříč
globalizovaným a digitalizovaným světem, Českou republikou tedy nevyjímaje. Jak
sami autoři připomínají, téma zdaleka není probádané. Závěrem tedy je, že práce
bez odměny je vykonávána různými aktéry na obou stranách čím dál tím
složitějšího hodnotového řetězce, kdy je vyžadováno opatrného používání
konceptu neplacené práce. Autoři tento koncept kritizují a nabízejí teoretický
rámec této problematiky zasazený do historických okolností právě v návaznosti
na mediální produkci. Pokouší se o otevření širší diskuze o kultivovanosti a
začlenění bezplatné práce v mediální sféře při stále větší vrtkavosti
preferencí konzumentů a vysokých nákladů na výrobu. Definice a typologie práce
bez odměny jsou autory prezentovány jako začátek řešení výše uvedených
problémů.
Seznam literatury:
Baym NK (2009) Amateur experts:
international fan labor in Swedish independent music.
International Journal of
Cultural Studies 12(5): 433–449.
BROWN, Maggie. Almost half of media workers start with unpaid
jobs, says training body. The Guardian[online]. 2010 [cit.
2016-04-12]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/media/2010/mar/26/media-workers-start-unpaid
Butler B, Sproull L, Kiesler S,
et al. (2002) Community effort in online groups: who does the work
and why? In: Weisband S (ed.) Leadership
at a Distance: Research in Technology-Supported
Work.
New York: Lawrence Erlbaum, pp. 171–183.
FAST, Karin, Henrik ÖRNEBRING a Michael KARLSSON. Metaphors of
free labor: a typology of unpaid work in the media sector. Media, Culture
& Society [online]. 2016, 2016, 16 [cit. 2016-04-12]. Dostupné z: http://mcs.sagepub.com/content/early/2016/03/07/0163443716635861.abstract
Glenn EN (1992) From servitude to
service work: historical continuities in the racial division of
paid reproductive labor. Signs 18(1): 1–43.
Terranova T (2004) Network Culture: Politics
for the Information Age. London; Ann Arbor, MI:
Pluto Press.
[1] FAST, Karin, Henrik ÖRNEBRING a Michael KARLSSON. Metaphors of
free labor: a typology of unpaid work in the media sector. Media, Culture
& Society [online]. 2016, 2016, 16 [cit. 2016-04-12]. Dostupné z:
http://mcs.sagepub.com/content/early/2016/03/07/0163443716635861.abstract
[2] BROWN,
Maggie. Almost half of media workers start with unpaid jobs, says training
body. The Guardian[online]. 2010 [cit. 2016-04-12].
Dostupné z:
http://www.theguardian.com/media/2010/mar/26/media-workers-start-unpaid
No comments:
Post a Comment