Znamená otevřená věda poučenou veřejnost?

Hnutí Open Science si klade za cíl, aby byl celý proces vědeckého získávání poznatků byl veřejně přístupný. Vědci by měli sdílet všechny své poznámky, myšlenky a průběžné výsledky - to vše dříve, než ucelené výsledky svého výzkumu publikují v odborných časopisech. Jako jedna z motivací se uvádí, že to povedu k vyššímu zapojení veřejnosti, která se o novinky ve vědě zajímá, k produktivní diskuzi mezi vědci a veřejností, která přinese nové pohledy na věc, a celkově ke vzdělanější společnosti. Otázku, zda Open Science skutečně vede k vysněnému vědeckému crowdsourcingu, si klade článek "Mapping the hinterland: Data Issuesin Open Science" (který je paradoxně přístupný pouze za poplatek).

Výzkum vznikl na univerzitě v západoanglickém Bristolu jako součást dizertace Ann Grandové. Ta už už deset let koordinuje britské Science Café (v roce 2014 o tom přednesla TEDx talk) a organizuje mezinárodní konferenci Science in Public. Výzkumná skupina profesora Alana Winfielda, která za výzkumem stojí, se dlouhodobě zabývá komunikací ve vědě a zapojením veřejnosti do vědecké činnosti. Profesor Winfield se kromě komunikaci ve vědě věnuje i svému původnímu oboru - robotice a kooperaci mezi autonomními roboty.

Co je Open Science

Pojmem Open Science se rozumí soubor zásad vědecké práce, které se mohou ale velmi lišit. V užším smyslu se hovoří o tzv. "Open Access," tedy publikování výsledků výzkumu na internetu bez jakýchkoli omezení přístupu, většinou aniž by článek prošel recenzním řízením. Od ukončení výzkumu k publikaci jeho výsledků klasickou cestou někdy může uběhnout i celý rok - zbytek vědeckého světa se tak o objevech svých kolegů dovídá se značným zpožděním. Do zásad Open Science i patří publikování všech dat, která byla pro výzkum shromážděna (Open Data) a zdrojových kódů programů, které byly použity pro zpracování dat (Open Source). V extrémním případě se hovoří o takzvaném "Open Logbook" přístupu, kdy vědec zveřejňuje všechny své poznámky z průběhu práce, nápady a předběžné závěry například formou blogu. Sociální média vytváří jedinečnou příležitost sdílet vědecký proces s veřejností do začátku do konce.

Open Science se většinou zdůvodňuje tím, že věda financovaná z veřejných prostředků by měla být veřejnosti co nejotevřenější a pod veřejnou kontrolou, a že veřejné provozování osvícenských myšlenek, které vedly v 18. století ke vzniku prvních tzv. učených společností. Pro mladé vědce je přínosné, že mohou nahlédnout pod pokličku svých zkušenější kolegů vlastně kdekoli na světě. Poněkud spornější představou je to, že otevřenost vědy může zvýšit povědomí veřejnosti o vědě a diskuze s laickou veřejností může přinést nečekané pohledy na zkoumané problémy. To by se přitom nemělo dít formou klasické popularizace vědy, která zpřístupňuje jen to, co už bylo v minulosti vyzkoumáno - interakce by měla probíhat online. S trochou nadsázky by se dalo říct, že každá myšlenka zveřejněná myšlenka poučí veřejnost a vrátí se obohacená o neotřelé pohledy, které ovlivní výzkum do budoucna.

Klidně pište, nikdo to nečte

Článek britských vědců se na tyto předpoklady dívají kriticky a v 30 rozhovorech se snaží zjistit, jak lidé otevřenost vědy vnímají. Ve svém výzkumu vyzpovídali vědce, kteří měli zkušenosti s nějakou formou popularizace vědy nebo zapojením veřejnosti. Druhou skupinou byli návštěvníci britských Science Café -- pravidelných neformálních popularizačních přednášek a diskuzí s vědci (Science Café probíhá mimochodem i v mnoha českých městech). Třetí skupinou byli lidé, kteří se narozdíl do návštěvníků Science Café o novinky z vědy a techniky nezajímají.

Zajímavé je to, že všichni, se kterými výzkumníci provedli rozhovory souhlasili s tezí, že sdílení průběžných výsledků a myšlenek online na blozích a sociálních sítích může povede jak většímu povědomí veřejnosti o vědě, tak k inspirativní diskuzi. Většina laiků dokonce tvrdí, že by se o vědeckých projektech rádi dozvídali a účastnili se jich, pokud by k tomu měli čas a příležitost

Vědci nachází v provozování otevřené vědy mnoho problémů, od těch vyloženě praktických až po problémy spíše společenské a etické. Mezi praktické problémy patří to, že data, se kterými pracují, jsou často obrovská nebo vyžadují speciální hardware nebo software pro jejich interpretaci. Vidí také problém v tom, jak své "otevřené poznámky" formulovat. Poznámky, které si píší sami pro sebe nebo pro své nejbližší spolupracovníky by bylo nutné formulovat tak, aby jim porozuměl někdo jiný, je potřeba je zařadit do nějakého kontextu a interpretovat. Nejenom, že se to vědcům nechce dělat, ale v raných fázích výzkumu by to ani nebylo vhodné. Další obava je ta, že pokud by neformulovali své poznámky dostatečně důkladně, mohli by naopak přiživit různé psudovědecké nebo konspirační teorie, které často na sociálních sítích putují.

V medicíně je limitující především to, že lékaři nepovažují za etické okamžitě sdílet informace o svých pacientech, a to i v případě by byly v maximální možné míře anonymizované. Pacientům by to ale překvapivě nevadilo. Ukazuje to i velký počet komunitních serverů, kde lidé běžně zveřejňují své zkušenosti s nemocemi.

Česko a otevřená věda

V Českém prostředí se setkáváme spíše s tradiční popularizací vědy, kdy se srozumitelnou formou vykládají už hotové výsledky výzkumu a samotný proces vědecké práce zůstává za zavřenými dveřmi. Přestože popularizátoři často respektované osobnosti, přímá angažovanost veřejnosti je spíše výjimkou. Snahou o zapojení veřejnosti do výzkumu je v Česku s poslední době známý především Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty UK. Kromě toho, že se daří vcelku úspěšně popularizovat svůj výzkum Toxoplazmózy, provozuje webový projekt Pokusní králíci. Zaregistrovaní dobrovolníci z řad veřejnosti jsou v tomto projektu čas od času vyzváni k vyplnění dotazníku. V nedávné době se takto podařilo provést výzkumy o vlivu Rh faktoru na zdraví a chování clověka nebo vztahu mezi strachem, lekáním a sexem.

Na podobném principu se snaží fungovat i jiné projekty v Česku (například psychologie.cz zdaleka), ale zdaleka ne s takovým úspěchem. Nikdo, kdo by provozoval v Česku Open Logbook ale asi není.