Mediální systémy dnešní doby představují jakéhosi
organického tvora, který neustále reaguje na vnější podněty a podle nich se
také vyvíjí. Profesor Sam Lehman-Wilzig spolu se spoluautorkou článku doktorkou
Navou Cohen-Avigdorovou si této skutečnosti všimli a popisují ji ve svém
teoretickém článku věnujícímu se cyklu evoluce nových médií. Popisují zde vývoj
nového média a jeho postavení vůči médiím starším, stejně jako možnosti
vyústění střetu obou fenoménů. Ačkoliv se jedná o starší článek, jeho
teoretický rámec je relevantní i v dnešní době a je velmi zajímavé a
prospěšné porovnat soudobý stav s vývojem predikovaným v době vzniku
článku.
Profesor Sam Lehman-Wilzig působí na Fakultě sociálních věd
izraelské univerzity v Bar-Ilanu, která představuje se svými šesti
fakultami druhou největší izraelskou akademickou instituci. Věnuje se především
výzkumu nových médií, komunikačním technologiím & společnosti, fenoménu
virtuality a mediální evoluce. Je autorem více jak 30 vědeckých článků, 17
kapitol odborných statí a 2 odborných knih. Článek o cyklu mediální evoluce
plánuje rozpracovat do samostatné knižní podoby. Doktorka Nava Cohen-Avigdor je
spolupracovnicí profesora Lehman-Wilziga a spoluautorkou tohoto článku.
Studie představuje teoretické pojednání o šesti stupňovém životním
cyklu nového média vstupujícího do společnosti – od jeho vzniku přes penetraci
do společnosti, maturaci až po uzavření cyklu pomyslnou „smrtí média“. Stejně
jako Darwin však i autoři článku vnímají rozdíl mezi mikroevolucí
z pohledu jedince (konkrétního média) a makroevolucí z pohledu druhu
(typu média). Uvádějí, že i mezi médii panuje darwinovský „boj o přežití“,
který iniciují zejména nově vzniklá média vůči médiím již existujícím, tedy
„starým“. Tento boj může skončit buď zánikem jednoho z médií, jejich
vzájemnou specializací a koexistencí, ale nejčastěji jejich modifikací a
následnou konvergencí, kterou autoři pokládají za velmi důležitou ve vývoji
nových druhů médií, čímž tak prosazují přístup „mediálního konstruktivismu“. Otázkou
však zůstává, nakolik lze takto metamorfované médium stále považovat za původní
„staré médium“.
Článek neobsahuje žádná vlastní výzkumná data, uvádí pouze
nový teoretický přístup postavený na základě již existujících prací, které
hojně cituje. Jako příklad ke své teorii uvádí internet, coby bezpochyby
nejvýznamnější nové médium dnešní doby. V tomto případě jsou autoři
zastánci multimediálního pojetí
internetu. Ačkoliv je již staršího data a jisté názory jsou již překonány, obecný
princip popisovaný v této práci je nadčasového charakteru a je zajímavé se
na něj podívat s časovým odstupem a zamyslet se nad možným dalším vývojem
nových médií ve vztahu k médiím stávajícím.
Zajímavé je, že autoři si jako podklad pro svou práci
zvolili právě Darwinovu evoluční teorii. Důvodů, proč se takto rozhodli, je
hned několik. V prvé řadě se jedná o skutečnosti, že stejně jako živočich,
i médium je pevně zasazeno do kontextu okolí, které velmi výrazně ovlivňuje
jeho podstatu. Dalším důvodem je, volně parafrázováno, nadčasovost evolučního
cyklu a fenomén „pokračujícího života po smrti“. Jinými slovy, že zánik jednoho
jedince neznamená zánik celého druhu, ale že může daný druh naopak stimulovat
ve svém dalším vývoji. V neposlední řadě byla významným důvodem
skutečnost, že stejně jako organický živočich se ani média neřídí striktními,
absolutně neměnnými pravidly, ale uzpůsobují svou existenci vlivům okolí.
Jak již bylo zmíněno výše, jako případovou studii pro svou
teorii zvolili autoři internet. Zamýšlejí se nad ranými stádii vývojového
cyklu tohoto nového média a mezi hlavními důvody, proč došlo k tam
masivnímu rozšíření během relativně krátké doby, uvádějí:
1) technologické
předpoklady – kdyby došlo k šíření internetu ještě před zavedením
telefonních připojení a počítačů do domácností, internet by jisto jistě nezaznamenal
takový náhlý rozmach. V této konstelaci však šíření nového média žádné
zásadní technologické bariéry nebránily.
2) Multi-funkčnost
internetu – na webu se dá zkrátka najít vše, skýtá mnoho možností využívání
(např. zdroj informací, interpersonální komunikace, skupinové diskuze,
nakupování aj.)
3) Na
rozdíl od všech médií existujících před příchodem internetu, přináší toto nové
médium radikálně zvýšenou možnost interakce publika.
4) Poslední
z uvedených důvodů je poměrně jednoduchý – využívání internetu je zkrátka
velmi levné – nicméně právě tento zdánlivě nedůležitý důvod však pomohl nasadit
tak rychlé tempo rozšiřování tohoto nového média.
Od počátků životního cyklu
internetu pokračují autoři k stávajícímu stavu maturace. Internet považují
za skutečné multi-médium, které postupně konverguje se stávajícími médii.
Novinářské zpravodajství se přesouvá na webové stránky on-line deníků, rádio si
čím dál tím častěji vzhledem ke své lepší dosažitelnosti pouštíme přes internet
a televizní pořady rovněž sledujeme, ať živě nebo ze záznamu, prostřednictvím
webových serverů.
Právě ve fenoménu konvergence
médií spatřuji důležité poselství tohoto článku. Proces slučování sice
pravděpodobně nejde tak rychle, jak si autoři představovali (např. predikce
zániku papírových novin se doposud nenaplnila), nicméně jisté znaky lze ve
vývoji nových médií spatřovat i dnes. Zejména nástup sociálních médií začíná
tuto centralizaci mediálních kanálů stále více připomínat. Na sociálních sítích
dnes nalezneme téměř vše – nejen ze soukromého života lidí kolem nás, ale stále
více tam nacházíme i odpovědi na věcné otázky – ať již prostřednictvím
samostatných stránek, nebo diskusních skupin. Zdá se tedy, že předzvěst
konvergence mediálních kanálů skutečně zatím postupuje dle predikce autorů článku.
Jaké však budou konečné důsledky a zda je i internet předurčen k extinkci,
nebo bude i nadále představovat vysoce úspěšný, dynamický a neustále se
metamorfující „živočišný druh“, to je otázka, jejíž odpověď je prozatím vepsaná
kdesi ve hvězdách.
No comments:
Post a Comment