Negramotnej, hlavně po ránu!

Jste mediálně gramotní? A kterou gramotnost ovládáte? Lze ji vůbec ovládat, a co to znamená? Je gramotnost jenom jedna? A co s tím vším udělal Internet?

„Umíš číst a psát, synu? Copak je tohle?“ ptá se otec převor. „Domeček“ odpoví Lotrando a starý Lotrando mu dá za pravdu: „Kluk není hloupej. Mně to taky přijde jako barák.“ „Vy račte být taky negramotný, pane?“ zjišťuje zděšeně otec převor. „Taky vašnosti, taky. Nejvíc po ránu.“

Gramotnost jako schopnost čtení a případně psaní je tou nejzákladnější podobou míry vzdělanosti pokud jde o příjem sdělení. Rozvoj masových médií; pokrok sdělovacích prostředků a proměny v jeho vlastnictví a mocenském rozdělení jak médií, tak celého státního zřízení kdekoli na světě, způsobují nutnost prohlubovat význam slova gramotnost a to, jaké schopnosti a um se pod ním vlastně schovávají.

David Buckingham je spisovatelem, učitelem, odborníkem a badatelem v oblasti mediální gramotnosti, je jednou ze světových kapacit posledních desetiletí. Na proměnu médií reaguje i svými knihami, které se tematicky posouvají od soustředění se na gramotnost televize; Children Talking Television (1993), přes zaznamenání technologického rozvoje; Beyond Technology: Children’s Learning in the Age of Digital Culture (2007), k aktuálním publikacím, zohledňujícím Internet jako součást lidských životů; Youth Cultures in the Age of Global Media (2014).

V návaznosti na rozmach Internetu a jeho přijetí do samozřejmosti žití napsal Buckingham studii Digital Media Literacies: Rethinking Media Education in the Age of Internet, která byla v roce 2007 publikována v odborném online časopise Research in Comparative and International Education. V článku nejprve shrnuje mnohé pohledy dalších odborníků na mediální gramotnost jako takovou, hlavním přínosem textu je však jeho přizpůsobení základních konceptů mediální gramotnosti Internetovému věku.

Už název jeho článku mluví o „literacies“, tedy gramotnostech. Je tedy gramotností více? Mimochodem, v knize Media Education (2003) mluví Buckingham také o výrazu multiliteracies, který začal být používán na přelomu 20. století (např. Kathleen Tyner in Literacy in a Digital World: Teaching and Learning in the Age of Information 1998). Není to tak, že bychom různé gramotnosti mohli počítat na prstech. Pomnožněním slova vyjadřují autoři jeho univerzálnost, či návaznost na mnoho technologií a principů, které se k médiím vážou. Lze mluvit o gramotnosti tisku, gramotnosti televize, dokonce i gramotnosti  YouTube. Vezmu-li si příklad z terminologie mediálních studií (konkrétně koncentrace vlastnictví), dalo by se o typech gramotnosti, navázaných k jednotlivým technologiím mluvit jako o horizontální gramotnosti, nesmí pak ale chybět ta vertikální; zde lze mluvit o gramotnosti, jako schopnosti používání média pro zisk informací – umím si přečíst noviny, užívání média pro produkci informací – umím napsat článek a přidat ho na blog, avšak nejhlubší význam a ten ve své podstatě pravý význam zahrnuje porozumění obsahu, umění si ho vyložit v rámci kontextu daného média, jeho autora, kultury a společenských problémů. V samotném textu využil Buckingham definice Patircie Aufderheide (1997): „mediální gramotnost znamená schopnost najít přístup ke komunikaci, rozumět jí a vytvářet ji v různých kontextech“. Buckingham tvrdí, že „mediální gramotnost je nevyhnutelně napadnutelná, či zpochybnitelná,“ jelikož vykládání kontextu a kultury je subjektivní a zároveň jsou média neustále proměnlivá. Upozorňuje také na ideologičnost mediální gramotnosti jako takové – ta vychází z předpokladů, že určité vztahy, normy, svobody a typy chování jsou správné, stejně tak předpokládá určitý způsob korektnosti mocenských a vlastnických vztahů.

V mediálním světě dochází k paradoxu – tvůrci mediálních obsahů se učí, jak nejlépe kódovat různá sdělení, jak předat potřebnou informace, jak nepřímo příjemce ovlivnit. Příjemci mediálních sdělení se učí, jak tyto obsahy rozkódovat, jak vidět do zákulisí a jak se nenechat ovlivnit.

V Británii byly stanoveny čtyři koncepty mediální gramotnosti, které byly zahrnuty do britského vzdělávacího programu, a postupně došlo k jejich rozšíření po světě. Buckingham se nejprve věnuje původním konceptům a posléze je upravuje tak, aby efektivně sloužily i dnešní společnosti.

(1)   Reprezentace (Representation) – Média jsou prostředkem, který zobrazuje realitu. Jakým způsobem ji zobrazuje? Jaká ovlivnění a úpravy mohou média při přenosu sdělení způsobit? Nejde o pouhé zobrazování, ale o způsob reprezentace. Kdo je za sdělením, a co je předmětem sdělení? Která témata sdělována naopak nejsou?

Reprezentace v době Internetu – Jak se webové stránky snaží „říci pravdu“, jaké zkušenosti a úhly pohledu nabízí? Je nutné sledovat relevanci a kvalitu online zdrojů, umět zařadit web do příslušné ideologie, kontextu, diskurzu.

(2)   Jazyk (Language) – Mediálně gramotná osoba umí jazyk nejen používat, ale také rozumí tomu, jak funguje. Nejde jenom o gramatiku, ale o používání jazyku v rámci různých žánrů.
Jazyk v době Internetu – Porozumění a užívání meta-jazyku – jazyku, který popisuje, jak jazyk v prostředí internetu funguje. Zahrnuje sem i znalost toho, jak jsou webové stránky (a digitální média) vystavěny a strukturovány, možnosti interaktivity, hypertextu, navigace na webu a jeho srozumitelnost pro uživatele. Používání grafiky a „verbální rétoriky“ při designování stránek, použití zvuku.

(3)   Produkce (Production) – Kdo komunikuje s kým a proč? Jak a kam se umisťují reklamy? Jejich rozpoznání v jakékoli formě a principy na kterých je postavena, za jakých podmínek je zobrazována.
Produkce v době Internetu – Reklama na Internetu má množství podob a její rozpoznání je stále složitější. Buckingham mluví o preferenci  - které položky se při vyhledávání zobrazí na předních pozicích? Mluví o globálním dopadu reklamy, o používání Internetu velkými společnostmi a zájmovými skupinami s cílem ovlivnit společnost, řeší jejich praktiky. Nevynechává ani vztahy mezi internetem a dalšími médii a technologiemi.

(4)   Publikum (Audience) – Jak média cíli na své publikum a jak různé typy publik reagují?
Publikum v době Internetu – Jak se uživatel dostal na web a jak ho využívá? Jaké obsahy vyhledává a jak používá Internet v průběhu celého dne? Diskutuje se zde i sběr dat o uživatelích a jejich využití pro komerční účely. Buckingham zahrnuje i téma jak Internet ovlivňuje své uživatele i společnost jako takovou.

Buckinghamova práce byla publikována v roce 2007, dnes, téměř o deset let později lze rozšířit jeho úpravy o další množství myšlenek. Momentální marketingový trend – nativní reklama, anebo komerční využívání YouTuberů jsou jen dílčími obsahy zapadajícími do konceptu Produkce, avšak základní principy, na kterých Buckingam stavěl, zůstávají aktuální.

Nakonec je nutno podotknout, že jakkoli rozvinutá mediální gramotnost jde vždy v ruku v ruce s všeobecným rozhledem a znalostí kultury a společenské situace v dané zemi. V Evropě patří k nejrozvinutějším zemím Finsko – propracovaný systém mediálního výchovy je příkladný. Za nadstavbové programy v některých oborech (v rámci základního vzdělávání) lze získat diplom, mezi tyto obory patří právě i mediální výchova. V České Republice, kde se častěji využívá pojmu mediální výchova, je obor spíše v plenkách. Mediální výchova nemá jasné postavení ve vzdělávacím programu a má být vyučována v rámci společenských věd. Přístup k mediální výchově je tak závislý na konkrétních učitelích. Problematiku stavu mediální výchovy v ČR zpracovává ve své disertační práci mgr. Radim Wolák. Jenže mediální výchovu by nepotřebovaly jenom děti a dospívající generace. Její absence v minulosti zasahuje do schopnosti přijímat rozumně mediální sdělení napříč celou českou společností (a to nemluvím zdaleka jen o gramotnosti Internetu). A to by člověk čekal, že po nacistické a komunistické propagandě nějaká špetka touhy po pravdě a objektivitě (jakkoli je tento termín samotný nenaplnitelný) v našich rodičích a prarodičích zůstane…

PŮVODNÍ TEXT:

BUCKINGHAM, DAVID. Digital Media Literacies: rethinking media education in the age of the Internet. Research in Comparative and International Education. 2007, 2(1), 43-. DOI: 10.2304/rcie.2007.2.1.43. ISSN 1745-4999. Dostupné také z: http://rci.sagepub.com/lookup/doi/10.2304/rcie.2007.2.1.43

DALŠÍ ZDROJE:

BUCKINGHAM, David. Media education: literacy, learning and contemporary culture. 1st pub. Cambridge: Polity Press. ISBN 07-456-2829-X.

FINNISH SOCIETY ON MEDIA EDUCATION. FINNISH MEDIA EDUCATION POLICIES: approaches in culture and education. Helsinki. Dostupné také z: www.mediaeducation.fi/seura

POTTER, W. Media literacy: základní metody a aplikace. 5th ed. Los Angeles: SAGE, c2011. ISBN 14-129-7945-5.