Tvrdé kontrole čínského komunistického režimu se nevyhýbají
ani sociální sítě. Vláda na výtky Západu reaguje, že lid chrání před
negativními vlivy, ve skutečnosti se ale před obrovským vlivem sociálních sítí
jinak než manipulací bránit nedokáže.
Nejpopulárnější světové sociální sítě jako Facebook,
Twitter, Instagram a YouTube jsou v Číně spolu s dalšími třemi tisíci
weby blokovány. Místo nich se čínští uživatelé připojují na Renren a Sina
Weibo, který registruje na 500 milionů profilů. Navzdory cenzuře se ukazuje, že
Číňané nepatří k pasivním uživatelům, ale naopak se na vytváření obsahu
sociálních sítí aktivně podílí.
První celoplošné omezení přišlo ze strany čínské vlády už v roce
1996. Uživatelským organizacím bylo zakázáno publikovat nebo rozšiřovat
informace, které by mohly ohrozit veřejnou bezpečnost, případně její mravnost.
Postupem let opatření přitvrdila. Od roku 2011 se musí každý uživatel
internetu, který hodlá cokoliv publikovat, předem zaregistrovat. A jeho obsah
samozřejmě musí vyhovovat zájmům čínské vlády, podobně jako před dvaceti lety.
Začátkem roku 2013 pak úřady přidaly nové nařízení, podle kterého musí všichni
uživatelé vystupovat pouze pod svým skutečným jménem. Zatím poslední zpřísnění
se týká zahraničních společností, které na síti nesmějí publikovat nic, co by
předem neprošlo schválením čínskými úřady.
Zdroj: Facebook Page Thomasa Kutty Vittodaaa, 22-11-2012.
Obsah internetu hlídá v Číně geniální systém, takzvaný
Golden Shiled Project (GSP). Nejen že dokáže sledovat webové servery, zároveň
umí monitorovat i on-line komunikaci a pomocí veřejného kamerového systému
rozpoznávat obličeje. A je jisté, že reálné možnosti GSP jsou ještě mnohem
širší. Čínský deník The Beijing News před dvěma lety napsal, že systém
podporují dva miliony státních úředníků, oficiálně nazývaných „analytici
internetových názorů“.
Americká studie zveřejněná v časopise New Scientist zanalyzovala
60 milionů příspěvků ze Sina Weibo. Ukázalo se, že se automaticky mažou
příspěvky obsahující slova či fráze, které má systém na „zakázaném“ seznamu.
Patří k nim vybraná jména, slova s politickým podtextem jako
demokracie nebo diktatura, ale třeba i pornografické výrazy (uživatelé systém
obchází například vkládáním různých interpunkčních znamének mezi jednotlivá
písmena). Navíc se cenzura daleko více uplatňuje v místech politických
nepokojů – například v Tibetu se odstraňuje pětkrát více příspěvků než v Pekingu.
Možnost částečně svobodného pohybu na síti dává takzvaná
virtuální privátní síť, kterou si mohou Číňané za v přepočtu zhruba 200
korun měsíčně zakoupit. Ani s ní se ovšem na Google a další weby nedostanou
vždy a samozřejmě ani tady se uživatelé nevyhnou neúnavnému monitorování
státními úřady.
Profesorka kalifornské univerzity Gloria Mark se svou
studentkou Yiran Wang posunula téma čínské cenzury na sociálních sítích dál
velmi zajímavým průzkumem. Ženy zajímalo, zda mají čínští uživatelé internetu
důvěru ve zprávy na sociálních sítích ve srovnání se zprávami v oficiálních
sdělovacích prostředcích a jak si zprávy na sociálních sítích ověřují.
Většina Číňanů podle sociologů není ani extrémně loajální vůči
vládě, ani nejde o explicitní disidenty. Projevuje se to tak i v on-line
prostředí – jako kdekoliv jinde i v Číně využívá většina lidí
internet k zábavnému trávení volného času. Tato obrovská „průměrná“
skupina na internetu čelí dvěma pólům – na jedné straně stojí oficiální kanály
a na straně druhé sociální sítě i se všemi hlasy aktivistů a dalších kritiků.
Profesorka Mark se studentkou Wang poslaly několika stovkám
uživatelů sítí Renren a Sina Weibo dotazníky a nechaly je důvěryhodnost
posuzovat na škále 1 až 7 bodů. Ukázalo se, že nejnižší důvěru mají na
sociálních sítích uživatelé obecně ve zprávy, které předkládají věc jen z vládní
perspektivy. Zároveň zprávy, které jsou k vládě kritické, se těšily
důvěryhodnosti jen o málo větší. Nejvyšší důvěryhodnost přiřazovali respondenti
zprávám s neutrálním vyobrazením vlády.
Výzkum se dotkl i způsobu odkazování. Významně vyšší
důvěryhodnost měly nejen odkazy od blízkých známých (což není překvapením), ale
míru důvěryhodnosti ovlivňovalo také to, zda byl příspěvek uváděn s URL adresou původního textu. Opět nepřekvapivé je i zjištění, že důvěryhodnost
příspěvku rapidně zvyšuje počet komentářů, lajků či sdílení od ostatních
uživatelů.
Jak se dlouhodobě ukazuje, Číňané se také orientují v tom,
jaké informace mají na sociálních sítích hledat. Rozdílná očekávání od „občanských“
a státních médií potvrdil například případ srážky vlaků v roce 2011.
Zatímco oficiální média vydala jednotnou věcnou zprávu o počtu obětí, příčině
nehody a důvodech pro okamžitou likvidaci torza vlaků, uživatelé sociálních
sítí se zaměřili na dílčí informace, například jakou rychlostí vlaky jely či
jakou vzdálenost si mezi sebou udržovaly. Syntézou občanských příspěvků dali
dohromady nejen alternativní příčiny nehody, ale také i jiný počet obětí, než
hlásala vláda. Po zásahu úřadů byly profily šiřitelů těchto alternativních
informací zrušeny.
Po dotazu na ověřování informací 79 procent respondentů uvedlo, že si už alespoň jednou nějakou zprávu ze sociálních sítí ověřilo, většinu zajímal především určitý detail. Výzkumnice se dále dotazovaly, jak s takovou zprávou uživatel po ověření naložil. Pokud byla pravdivá, sdílela ji podle svých slov polovina uživatelů. Pokud obsahovala dezinformace, téměř 40 procent respondentů jí přesto sdílelo, ovšem s vlastním dovětkem, který dezinformaci vyvracel. Třetina lidí pak takovou zprávu nesdílela, ale napsala pod ní vysvětlující komentář. To je zajímavé, protože zároveň většina dotázaných se domnívala, že odpovědnost leží na straně autora zprávy, nikoliv na těch, kteří zprávu sdílí. Nejběžnější je pro uživatele ověřování jak z oficiálních zdrojů, tak i z těch „občanských“.
Výsledky ukázaly, že snaha vlády umlčet hlasy svých kritiků vede k tomu, že lidé méně věří zprávám, které ji vykreslují v pozitivním světle. Zároveň potvrdily předpoklad, že sociální sítě mají velkou moc při tvorbě veřejného mínění. Jak píší Mark a Wang, Číňané jsou schopni vyrábět nové vlastní příběhy. Za hranicí všudypřítomné oficiální propagandy.
Julie Kochová
BBC. China employs two milion microblog monitors state media
say. In: BBC.com, 4-10-2013. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-asia-china-24396957
MARK, Gloria ; Wang, Yiran. News trustworthiness and
veriication in China: The pension of dual media channels. New media and
political protest. In: First Monday. 2016. vol. 21, no. 2-1. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/6147/5195
MARKS, Paul. Revealed: How China censors its social network.
In: New Scientist. 8-3-2012. Dostupné z: https://www.newscientist.com/article/dn21553-revealed-how-china-censors-its-social-networks/
No comments:
Post a Comment