Tweetuju poctivě, tweetuju vášnivě: Twitter - uživatelé a jejich publika

Jak už samotný název napovídá, článek se věnuje mikroblogovací platformě Twitter a procesům, které ze zde odehrávají. Autoři této studie se zaměřují na uživatele Twitteru a na jejich představu svých vlastních publik. V rámci výzkumu mezi aktivními uživateli Twitteru bylo zjišťováno, jak probíhá jejich sebeprezentace na této sociální síti a jak vnímají své odběratele, tedy jakési imaginární publikum. Na závěr studie autoři přicházejí s různými modely publik a přibližují ten současný, tedy model "zasíťovaného publika".

Autorky článku, Alice E. Marwick a Danah Boyd, jsou poměrně mladé americké akademičky. Alice E, Marwick má titul PhD. z New York University v oblasti média, kultura a komunikace. Její práce se často zabývají online identitou a konzumní kulturou z pohledu soukromí, sledování, spotřeby a celebrit. Často se účastní vědeckých konferencí, kde přednáší na téma sociální média. Vedle akademických publikací ji vychází i články v tisku, např. v The New York Times nebo The Guardian. Danah Boyd provádí výzkumnou činnost v rámci Microsoft Research, zároveň přednáší na New York University. Její výzkum se soustředí na to, jak dnes mladí lidé využívají sociální média; toto bádání bylo korunováno vydáním knihy It's Complicated: The Social Lives of Networked Teens (2014). Společně se tyto dvě autorky podílely ještě na dalších studiích.

Studie "I tweet honestly, I tweet passionately: Twitter users, context collapse, and the imagined audience" vyšla v únoru 2011 v odborném časopise New Media & Society. Ačkoliv se v kontextu dnešní doby, kdy se nová média vyvíjejí neskutečně rychle, může zdát, že se jedná o neaktuální studii, je podle mě obsahově velmi zajímavá a přínosná.


IMAGINACE PUBLIKA
Základní premisou autorek je, že každý účastník komunikačního aktu si nějak představuje své publikum. Ať už jdeme na pracovní pohovor nebo osobní schůzku, vždy uvažujeme o svojí sebeprezentaci a chceme na své okolí zapůsobit co nejlépe. Stejně jako v reálném životě vystupujeme i online na internetu. Většina uživatelů sociálních sítí pečlivě zvažuje své online aktivity, aby se neztrapnila před svými přáteli nebo širším publikem. Profil na seznamce, fashion blog či příspěvek na Facebooku odkazují k naší identitě a rozhodují o tom, zda, a s jakou odezvou, oslovíme publikum.

Autorky podkládají tuto tezi staršími významnými studiemi a teoriemi. Joshua Meyrowitz se v knize No Sense of Place (1985) zabývá změnami ve společnosti, které přinesly elektronická média jako rádio a televize. V ještě mnohem starší publikaci The Presentation of Self in Everyday Life  (1959) se Erving Goffman zaměřuje na zkoumání identity a prezentování sebe sama.

Tyto dvě a jiné další teorie posloužily autorkám jako teoretický rámec pro zkoumání mnohem aktuálnějšího fenoménu, jakým je Twitter. Mikroblogovací stránka Twitter dovoluje dynamickou a interaktivní sebeprezentaci, která ale směřuje k neznámému publiku. Autorky ve svém výzkumu vycházejí z hypotézy, že uživatelé Twitteru vědí, že mají nějaké publikum, ale nevědí, jaké přesně, proto si ho musí představovat.

VÝZKUM: JAK SI UŽIVATELÉ TWITTERU PŘEDSTAVUJÍ SVÉ PUBLIKUM?
K tomu, aby autorky zjistily, jak si vlastně uživatelé Twitteru představují svoje publikum, použily samotný Twitter a zeptaly se jich přímo skrz něj. Základní otázky byly: 'Kdo si představujete, že čte vaše tweety?', 'Komu tweetujete?', 'Co činí jedince na Twitteru autentickým?' a 'O čem byste nikdy netweetovali?' Z tohoto výběru je zřejmé, že se zaměřily jak na publika, tak na obsah samotných sdělení na Twitteru.

Otázka 'Ke komu tweetuju/promlouvám?' přinesla zajímavá zjištění. Většina uživatelů odpověděla, že ke svým přátelům; někteří ale i k sobě - dělají to sami pro sebe, je to jistá forma sebereflexe. Z jedné z odpovědí autorky získaly i titul pro svůj článek ("When I tweet, I tweet honestly, I tweet passionately. Pure expression of my heart"). Uživatelé si své odběratele také často představují jako zrcadlový odraz sebe samého. Mnoho uživatelů za své hlavní publikum považuje přátelé nebo rodinu, ale část z nich vidí v publiku svoji fanouškovskou základnu - což v nich vytváří představu jakéhosi kultu "mikrocelebrit".

Dalším téma výzkumu představovaly obsahy sdělení na Twitteru. V rámci výzkumu se často objevovalo slovo 'autenticita' - uživatelé chtějí působit hlavně autenticky. Důležitá je pak vyrovnanost. Aby si uživatelé Twitteru získali nová publika, tak musí balancovat mezi osobní autenticitou a očekáváním těch publik. Není snadné nalézt hranici mezi uváděním osobních a veřejných informací tak, aby zaujala dané publikum.

DOZVUKY VÝZKUMU
Autorky na závěr výzkumu uvádí ještě různé modely publik a hodnotí, že Twitter přispívá k tzv. "networked audience". Vzhledem k tomu, že tato studie vznikla již v roce 2011, tak se během následujících pěti let s dalšími studiemi, vzhledem k boomu sociálních sítí, roztrhl doslova pytel (což je patrné i na výběru témat k tomuto  úkolu). Ačkoli se jedná o poměrně nové téma, vznikají k němu už akademické diskurzy i kritické postoje. Zájem o Twitter v České republice se nedá porovnávat se Spojenými státy, Twitter u nás nedosahuje takové obliby jako např. další sociální siť Facebook. Nicméně i v našem akademickém prostředí bychom na toto téma mohli nalézt některé studie.


ZDROJE:

Boyd, D.M. and Marwick, A. (2011) ‘I tweet honestly, I tweet passionately: Twitter users, context collapse, and the imagined audience’, New Media & Society, 13 (1), pp. 114-133. Sage Journals [Online]. Dostupné z: http://nms.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/13/1/114.full.pdf+html (Citováno: 2016-04-09).