Jak technologie ničí schopnost mladých chlapců stát se muži?

Představte si, že jste úspěšný mladý muž. Máte dobrou práci, která vás baví a v níž jste se už během několika málo let dočkal zajímavého kariérního postupu. Díky svým znalostem a navzdory stále ještě relativně nízkému věku i svým zkušenostem jste ve svém oboru respektovaným člověkem, k němuž si každý rád přijde pro radu. A když pak přijdete ze zaměstnání domů, čeká na vás vaše krásná přítelkyně, aby vás překvapila nejnovějším kouskem ve své sbírce svůdného spodního prádla. 

Tak fajn, přestaňte snít. Nic z toho totiž nemáte, protože jste pecivál, který místo dennodenního docházení do práce od rána do rána jen dřepí u počítače, kde podle nálady střídá počítačové hry a pornografické stránky. Záleží, zda zrovna toužíte po pohledu na nahou holku, která před kamerou předvádí věci, které jste v reálném životě ještě nezažili, a pokud okamžitě nezměníte životní styl, tak nejspíš ani nezažijete, nebo máte zrovna potřebu uspokojit své ego a nesmlouvavým rozkazem poslat svou armádu vyhladit nepřátelskou vesnici. Přitom když se vám váš pes vydělá do nových bot, nejste schopen na něj ani zvýšit hlas a málem ho za to pochválíte. A ano, je to přesně ten pes, který vám zrovna teď kňučí za zády, protože zase kvůli vašemu neustálému vysedávání u kompu nedostal nažrat. Pokolikáté už?

Gratulujeme! Právě jste se totiž stal středem zájmu známého psychologa Philipa Zimbarda. Ale nemyslete si, že jste něco extra. Takových neschopných týpků, jako jste vy sám, jsou po světě hromady. A právě jimi se Zimbardo ve svém výzkumu zabýval. 

Philip Zimbardo není žádným nováčkem ve světě psychologie. Naopak. Dnes už legendární je jeho Stanfordský experiment z počátku sedmdesátých let minulého století. Tehdy si tento absolvent univerzity Yale vybral z pětasemdesáti dobrovolníků čtyřiadvacet psychicky i fyzicky zdravých lidí, které rozdělil na dvě poloviny. Z jedné udělal vězně, druzí byli dozorci a všechny umístil do uměle vytvořeného vězení, kde museli především vězni dodržovat určitá pravidla. Zimbardo zkoumal jejich chování, jenže s tím musel skončit už po necelém týdnu, protože dozorci vykazovali známky stále se stupňujícího krutého chování a vězni se proti nim dokonce vzbouřili a několik jich experiment nevydrželo a předčasně jej opustilo. Závěrem experimentu bylo, že zdravý člověk, pokud je vystaven takto extrémním podmínkám, může radikálně změnit své chování.

  Philip Zimbardo

Od té doby uplynuly více než čtyři desítky let a Zimbardo provedl celou řadu dalších výzkumů. Zabýval se stydlivostí, násilím či hypnózou. I přes svůj relativně pokročilý věk, v březnu oslavil třiaosmdesáté narozeniny, stále přednáší na Standfordské univerzitě v Kalifornii a jeho přednášky patří k těm nejvyhledávanějším a nejnavštěvovanějším. 

Tenhle vitální pán se ale rozhodně nebrání technologickému pokroku a jde s dobou. Jedním z jeho zatím posledních počinů je právě výzkum světa virtuální reality v podobě vlivu počítačových her a pornografického materiálu na mladé muže. Této problematice věnoval dokonce celou knihu, která vyšla v loňském roce v londýnském vydavatelství Ebury publishing pod názvem Man (Dis)connected: How technology has sabotaged what it means to be man.

Zimbarda v posledních letech zaujaly změny v chování mužů. Všiml si, že v dospívajícím věku se často izolují od okolního světa, nevyhledávají sociální interakci s jinými lidmi, naopak se čím dál tím častěji uchylují do virtuálních a fiktivních světů počítačových her či internetových stránek s pornografickým materiálem. Své domněnky dokládá rostoucí popularitou právě webových stránek s pornografickou tématikou u dětí ve věku od šesti do čtrnácti let. 

Psycholog vypočítává, že pornografický materiál a počítačové hry pokrývají všechny potřeby mladého muže. A vše vede k začarovanému kruhu. Mladý muž, kterému k sexuálnímu uspokojení stačí pornografické stránky a k ukojení touhy po úspěchu vyhraná bitva v některé z on-line počítačových her, nemá šanci získat potřebné dovednosti a zkušenosti nutné k tomu, aby si našel skutečnou partnerku. A když se o to přece jen pokusí a zjistí, že vlastně neví, jak na to, usedne zpátky k monitoru, kde má „vše, co potřebuje, a bez námahy“. 

Například hraním her stráví mladý muž ve Velké Británii zhruba až čtyři hodiny denně. Přitom například čeští odborníci doporučují, že podobným aktivitám by se mladý člověk či dítě neměl věnovat více než jednu hodinu za den. Skutečnost je ale i v našich podmínkách rozdílná. Průměrná doba, kterou stráví český muž na internetu je kolem dvou a půl hodiny denně. Nejvyšší průměr pak vykazuje právě inkriminovaná skupina dospívajících chlapců. Podle výzkumu realizovaného Národním institutem dětí a mládeže a publikovaného počátkem tohoto roku stráví zhruba 40 procent českých dětí ve věku 13 – 15 let ve všední den na internetu minimálně hodinu a půl. Hned u jedenácti procent to pak jsou minimálně tři hodiny. 

Zpět ale do Velké Británie a k hledání příčin, proč Zimbardo došel k takovým závěrům, k jakým došel. Vlastně to do určité míry souvisí i se Stanfordským experimentem. Jak ve výzkumu z roku 1971, tak v tom z druhého desetiletí jednadvacátého století totiž jde o vliv sociálních podmínek na člověka. Jde podle něj o dlouhodobý vývoj, za nějž jsou zodpovědné i předchozí generace. Stále se zvyšující rozvodovost totiž radikálně snížila počet rodin, v nichž dítě vyrůstá s oběma rodiči. V životě s jedním z rodičů, častěji to bývá matka, jim tak chybí vzor partnerských dlouhodobých vztahů. A pokud na někoho, kdo se snaží budovat dlouhodobější vztah, ve svém okolí náhodou narazí, kroutí hlavou, proč do toho jde, když to stejně nemá šanci na dlouhou budoucnost a zbyde nakonec jen hořkost a špatné vzpomínky. 

Větší ovlivnění chlapců než dívek přisuzuje Zimbardo tomu, že právě chlapci jsou více fixovaní na otce, více než dívky potřebují jeho výchovu. A tudíž, když otec z domácnosti odejde a chlapci jsou vychováváni pouze matkou, více jim otcův vliv chybí.

Generace rodičů dnešních mladých lidí ještě žila ve snaze usilovat o dlouhodobé vztahy, přestože to mnohdy nevycházelo. Problémy s tím spojené jim pak komplikovaly život například v zaměstnání, nebo vedly dokonce i ke zdravotním problémům.

Jejich potomci se tomuto chtějí vyvarovat. U svých rodičů viděli špatný vzor a často jsou jejich spory a potížemi už z dětství unaveny. Rozhodnou se proto si nějakým vztahem nekomplikovat svůj vlastní život. A dochází k oné izolaci od reálného světa. Zimbardo mluví o tom, že virtuální svět pak přenastavuje centra odměny v mozku mladých chlapců. Uspokojení svých potřeb nehledají ve skutečném životě, ale v tom fiktivním. Zde by měla podle britského psychologa nastoupit právě role rodičů. Ti by měli své ratolesti odtrhnout od počítače a věnovat jim více pozornosti než doposud. Nicméně sami řeší své problémy a na děti si nenacházejí čas.

Uspokojování potřeb prostřednictvím virtuálních aktivit se pak projevuje například i ve statistikách vzdělanosti. Chlapci žijící v „kybersvětě“ neztrácejí jen schopnost navazování mezilidských vztahů, ale trpí i jejich intelekt. To se projevuje mimo jiné i při studiu. Výzkumy v posledních letech dokázaly rostoucí vzdělanost u dívek, u chlapců je tomu právě naopak. A máme tu další začarovaný kruh. Horší studijní výsledky zhoršují i následné možnosti zapojení se do života dospělých. Klesá možnost najít si dobrou práci. A nezaměstnaný muž si většinou složitěji hledá partnerku než muž, který je finančně zabezpečený.

Velký vliv počítačových her a pornografie na psychiku člověka je podle renomovaného psychologa zapříčiněn jejich snadnou dostupností. Stačí jen v pohodlí domova sednout k počítači a máte nadosah uspokojení všech nejzákladnějších potřeb. A to velmi často zdarma. 

Snad nic na světě ale nemá jen své zastánce, a tak i Philip Zimbardo a jeho teorie mají řadu odpůrců a těch, kteří s jeho závěry nesouhlasí. Ti se odvolávají například na statistiky, které ukazují, že hraní her na počítači nelze přisuzovat jen mužům, naopak v některých ohledech jsou na vyšších místech žebříčků dokonce ženy.

Zdroje: 

ZIMBARDO, Philip G a Nikita D COULOMBE. Man (dis)connected: how technology has sabotaged what it means to be male. First published. London: Rider, 2015. ISBN 978-1-84604-484-7.

NÁRODNÍ INSTITUT DĚTÍ A MLÁDEŽE. Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let [online]. [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/KA1-vyzkumy/zz-hodnotove-orientace-deti-ve-veku-6-15let.pdf