Již několik let dochází
v některých arabských zemích k vlnám protestů, povstání a nepokojů,
které mají za následek postupné proměňování podoby současného arabského světa.
Pro tyto protesty, které probíhaly nebo ještě stále probíhají zhruba od roku
2011, se vžilo označení Arabské jaro, které mělo za následek svržení několika
dlouholetých vládců v různých arabských zemích (Egypt, Libye, Tunisko
aj.), nebo částečné reformy a ústupky čelních představitelů země.
Článek s názvem Foreing reporting and sourcing practices in
the network sphere: A quantitative content analysis of the Arab Spring in
Belgian new media (Zahraniční zpravodajství a získávání zdrojů ve sféře
sítí: kvantitativní obsahová analýzy Arabského jara v belgických nových
médiích) vydali společně 3 autorky: Sarah van Leuven, Ansgard Heinrich a
Annelore Deprez a článek se objevil v dubnu 2015 v měsíčníku New Media & Society. Zabývají se v něm pokrytím a
vyhledáváním zahraničních zpráv v současných newsroomech. Autorky vychází
z teorie založené na souhře digitálních technologií a novinářské praxe,
která má prozkoumat užívání sociálních médií jako zdrojů profesionálních
novinářů. Hlavní výzkumná otázka se zabývá diverzitou zdrojů v belgických
novinách a v televizním zpravodajství během povstání v Egyptě, Sýrii
a Tunisku v roce 2011.
Autorky
Sarah
Van Leuven v současnosti
pracuje jako asistentka na oddělení překladu, interpretace a komunikace na
Univerzitě Ghent v Belgii, kde se zaměřuje na změny ve výzkumu komunikace
a na novinářské studie. Nedávno dokončila PhD studium.
Ansgard
Heinrich je odbornou
asistentkou v Groningenově centru pro média a novinářské studie
v Nizozemí. Strávila několik let vyučováním a výzkumem v Austrálii,
v Německu a na Novém Zélandu, kde získala PhD titul na University of
Otago. Zabývá se médii a globalizací, technologií digitálních médií a
alternativní žurnalistikou.
Annelore
Deprez je členkou centra
žurnalistických studií na Univerzitě v Ghentu. Má PhD. titul
z komunikačních věd. Účastnila se výzkumného projektu zaměřujícím se na
sport a žurnalistiku, rámcování a reprezentaci konfliktu ve zpravodajství
a profilování žurnalistů.
Úvod
V současném globalizovaném světě,
kdy dochází k propojování národů, představuje informační pokrytí zahraničí
pro občany důležitý zdroj informací, aby mohli rozšiřovat své znalosti o světě.
V dnešní době digitálních technologií jsou informace dostupné
prostřednictvím mnoha kanálů včetně sociálních sítí. Stačí se spojit
s ostatními téměř z jakéhokoli místa na zemi. Autorky zmiňují, že
v několika výzkumech o tom, jak uchopují tyto informace tradiční média, se
ukázalo, že sociální média jsou jako zdroj používány zřídka kdy. Je u nich
problém s velkým množstvím těchto informací, jazykovými překážkami, ale i
s pochybnou důvěryhodností. I když vznikly také případové studie, které
poukazují na to, že ve chvílích, kdy novináři například nemají okamžitý přístup
na místo události, jsou potom ochotni spíše používat sociální média jako zdroje
informací. Autorky uvádějí jako příklad egyptské nepokoje v lednu 2011,
kdy bloggeři a twitteři posílali zprávy přímo z davu lidí na Tahrirském
náměstí. Sdílení těchto jednotlivých kousků informací přineslo unikátní mix
textů.
Koncepční
rámec
Prostřednictvím teoretické literatury
nejprve autorky předkládají vývoj zdrojů zahraničního zpravodajství od
tradičních velkých zpravodajských agentur, před 24 hodinové vysílání CNN, až po
rozšiřování internetu a rychlý nárůst digitálních technologií. V ten
moment se každý mohl připojit online, konzument se mohl stát aktivním
přispěvatelem a brány informačních toků doposud kontrolované mainstreamovými
médii se staly propustné. Digitální média tak nesou potenciál vymezit si
fyzické hranice a umožnit spojení, interakci a spolupráci mezi profesionály
jako jsou žurnalisté a alternativními poskytovateli informací jako jsou blogeři
a twitteři.
Network
journalism and sourcing practices
(česky asi síť žurnalistiky a získávání
zdrojů)
V této
kapitole se autorky hodně opírají o odbornou literaturu, snaží se definovat
různé pojmy jako třeba network journalism a sourcing practices. Sourcing
(„zdrojování“) představují jako základní praktiku žurnalistů, pomocí které
získávají přístup k informacím, poskytují perspektivu nebo hodnotí zprávy.
Tradiční sourcing praktiky se spoléhají na oficiální a další mainstreamové
zdroje, a to kvůli objektivitě a produktivitě.
Zmiňují McNairea a Entmana, kteří
přišli s myšlenkou, že informace poskytované skrze blogy, twittery,
YouTube videa nebo facebookové stránky mohou přispívat k větší diverzitě
zpravodajské mapy (news map) a ukazovat také různé postřehy a příběhy
z jiných úhlů, které by mohly zůstat nepovšimnuty oficiálními zdroji
Metodologie
V této
analýze si autorky položily 4 otázky, první tři (RQ 1-3) se zabývají tím, zda a
jak belgické zpravodajství pokrývalo povstání ve třech arabských zemích při
zobrazování různých postupů získávání informací. Čtvrtá (RQ4) se potom zabývá
praktikováním síťové žurnalistiky. Zaměřily se na tři případy:
Egypt a Tunisko byly
vybrané proto, že v nich oproti ostatním zemím byly velké protesty a jsou
to jediné dvě země, kde v době výzkumu padla vláda.
· Sýrii si autorky vybraly kvůli násilí, které rozpoutal syrský
režim jako odpověď na protesty, kdy tak celý konflikt přerostl v občanskou
válku.
Výzkumné
otázky stanovily autorky
takto:
RQ1:
Jsou nemainstreamové zdroje (obyčejní občané a nemainstreamové skupiny)
důležitým zdrojem informací?
Zde stanovily 9 kategorií zdrojů a
seskupily je podle mainstreamových (politici, vládní instituce, společnosti,
žurnalisti, experti a ostatní jako celebrity) a nemainstreamových zdrojů (běžní
občané, nevládní organizace, skupiny demonstrantů) a jednu kategorii nechaly
pro nedefinované zdroje.
RQ2: Jsou sociální média využívaná jako informační kanály? (Facebook, Twitter, weblogs, YouTube, WikiLeaks atd.)
RQ3:
Je o povstání informováno z perspektivy lokálních zdrojů nebo jsou to
zprávy domestikované pro belgické/západní publikum?
Tady se autorky zabývají otázkou a
úrovní domestikace zahraničních zpráv, které mohou být adaptovány pro belgické
nebo západní publikum.
RQ4:
Inklinovali žurnalisté více k praktikám síťové žurnalistiky při pokrytí
syrského povstání?
Autorky
provedly kvantitativní obsahovou analýzu, ve které zkoumaly pokrytí vybraných
událostí ve 4 belgických novinách (populární Het Nieuwsblad and Het
Laatste Nieuws a seriózní De Standaard and De Morgen)
a ve dvou belgických televizích (veřejnoprávní Eén a komerční VTM). Aplikovaly
selektivní výběr vzorku k nashromáždění všech článků v časovém rámci
aktuálních protestů, který zde také detailně popisují. Novinové články sbíraly
pomocí Mediargus, televizní zprávy
pak prostřednictvím the Electronic News Archive.
Celý vzorek čítal 1121 položek a byl analyzován týmem 4 trénovaných
kódovačů. Kriticky sestavený vzorek 40 článků byl testován kvůli spolehlivosti
kódovačů s výsledky Cohen’s Kappa hodnot od 0,76 do 1. Analýza byla
provedena s použitím PASW Statistics 18.
Výsledky
Výsledky výzkumu autorky rozebraly pro
každou výzkumnou otázku velmi podrobně. V rámci přehlednosti však jen
několik čísel k této části - z 1121 vybraných položek bylo 79,5%
novinových článků a 20,5% televizních, s tím, že situace v Egyptě
byla obsahem 45,3% článků, Sýrie potom 24,4% článků a Tunisko 16,4% článků.
13,9% článků kombinovaly jednu ze tří vybraných zemí s protesty
v jiné arabské zemi.
Tabulka představuje základní čísla
k RQ1, která se zabývala
otázkou důležitostí nemainstreamových zdrojů
M: mainstream.
K RQ2 zjistily autorky, že sociální média byla v 10,3% brána
v potaz jako zdroj informací. Nejvyužívanějšími sociálními sítěmi v roli
zdrojů informací byl Facebook, následovaný Twitterem, YouTube, WikiLeaks a dalšími.
Nejvíce těchto výskytů bylo zaznamenáno u událostí z Egypta, poté Sýrie a
nakonec z Tuniska. Z toho autorky usuzují, že je víceméně jasné, že
belgická média ještě stále bojují se sociálními médii jako zdroji informací.
Otázka RQ3 se ptala po zahraničních nebo domestikovaných zprávách. Jak
zjistily autorky 46,7% článků byly
zahraniční zprávy, 19,7% článků bylo v menší či větší míře domestikovány
belgickému publiku, 33,5% článků pak bylo v menším či větším rozsahu
upraveno ze západní perspektivy (viz tabulka č. 2)
Figure 3. Country versus level of domestication (N=1121, % of items).
K otázce RQ4 autorky zmiňují, že našli více charakteristik práce se
síťovou žurnalistikou ve zprávách o Sýrii. Větší roli měla nemainstreamová
média a platformy sociálních médií, nižší byla také úroveň domestikace zpráv
pro belgické publikum.
Závěr
Závěry
studie se podle autorek mísí. Na jedné straně zjistily znaky větší diverzity
zdrojů informací ve srovnání s předchozími výzkumy (uvádí Van Leuven a
kol.). Občané a nemainstreamové stupiny jsou důležitým zdrojem zpráv, sociální
média jsou relativně často užívána v rozhodujícím procesu výběru zpráv a
zprávy o povstání jsou méně často domestikované. Na druhé straně se zdá, že
belgičtí novináři sahají hlavně po oficiálních politických zdrojích informací. Nemainstreamové
zdroje mohou sice být důležitými zdroji informací, co se týče množství, ale zdá
se, že jsou většinou ve zprávách užívány pro ilustraci/názornou ukázku. Tyto
závěry jsou ve shodě s předchozími studiemi, které ukázaly, jaký dávají
žurnalisté stále význam tradičním zdrojům informací.
V České
republice je podle průzkumu z roku 2014 dopad sociálních médií (u nás
hlavně nejužívanější Facebook, dále Twitter a YouTube) na mainstreamovou
zpravodajskou agendu českých médií stále relativně malý. Vědci
z Univerzity Karlovy, konkrétně skupina PolCoRe, se zabývali výzkumem na
toto téma v českém prostředí a zkoumali tak intermediální nastolování
agendy. Uvádějí, že například z celkového množství jimi zkoumaných článků
bylo v 58% zmíněno, že zdrojem je sociální médium. Nejvíce užíval jako
zdroj informací sociální média bulvární Blesk. Dále uvedli, že Twitter není
v České republice mezi obyčejnými uživateli moc rozšířen, ale novináři jej
relativně dost využíván jako zdroj informací. Zjistili také, že pokud jsou
sociální média citována jako zdroj, je to většinou u méně závažných témat
(sport, celebrity, kriminalita). Což ukazuje na jakýsi trend bulvarizace tisku,
což je v současnosti jedno z obecnějších témat mezi odborníky.
Je pravda, že dnes má mnoho významných
(ale i téměř bezvýznamných) Čechů svůj twitterový, ale i facebookový účet,
který média využívají k získávání informací pro své články. Když se
podíváme na příklady, tak třeba ministr obrany Martin Stropnický twitter rád
využívá jako komunikační kanál s novináři. Miroslav Bobek, ředitel pražské
zoo užívá svůj twitterový i facebookový účet nejen k propagaci zoo, ale i
ke komunikaci aktuálních událostí (viz. narození slůněte, případ uprchlých
ibisů, apod.), které pak citují také noviny. Pak jsou zde třeba celebrity,
sportovci, kteří zde zveřejňují fotky a informace ze svého soukromí, které se
potom čas od času objevují v některých médiích.
Zdroje:
Foto autorek: http://www.cjs.ugent.be/members/sarah-van-leuven
Hájek, R. Sociální média jsou zdrojem zpráv méně, než se čekalo. [online] 7. 10. 2014 [cit.
2016-04-07] Dostupné z: http://cz.ejo-online.eu/3062/nova-media-a-web-2-0/socialni-media-zdrojem-zprav-mene-nez-se-cekalo.
Sedlářová, B. Jak začalo arabské jaro? [online]
PressExpress.eu [cit.
2016-04-07]
Dostupné z: http://www.pressexpress.eu/analyzy/jak-zacalo-arabske-jaro.
No comments:
Post a Comment