Wednesday, January 28, 2015

Kniha a nová média - vývoj nebo propad?

Crossing media boundaries: Adaptations and new media forms of the book
Alexis Weedon, David Miller, Claudio Pires Franco, David Moorhead and Samantha Pearce Convergence 2014 20: 108 originally published online 14 January 2014

Příchod nových médií znamenal zásadní změnu především pro jednu z těch nejstarších forem masové komunikace- tištěná média. Přechod těchto médií do elektronických, interaktivních anebo jiných formátů však málokde vyvolává tolik otázek a přináší tolik rozdílných názorů, jako je tomu u knihy. Kniha již není jen tlustým svazkem potištěných papírů, ale stala se interaktivní hračkou, materiálně neexistujícím datovým souborem nebo kombinací obojího. Ve světě milovníků a obdivovatelů psaného slova tento „vývoj“ vzbuzuje rozličné emoce.

Role knihy je v současnosti, a byla již v minulosti, hojně diskutována. Někteří autoři, jako například Jean-Claude Carriere a Umberto Eco argumentují, že hypertextualita u knihy ničí ono prazvláštní pouto a intimitu mezi autorem a čtenářem. Zastánci přerodu knihy do digitálního světa jsou však přesvědčeni, že kniha si neoddiskutovatelně zachovává své základní charakteristiky, jako je právě hloubka a intenzita vztahu mezi autorem a čtenářem. Pokud máme o tomto tématu diskutovat, pojďme se spolu podívat, co „kniha“ ve světě nových médií vlastně znamená.

Crossing media boundries: Adaptations and new media forms od book“ je studie publikovaná v roce 2014, jejímiž autory jsou Weedon, Franco, Moorhead & Pearce. Studie, má především za cíl poukázat na proměny knihy v posledních letech a na důležitost neustálé evoluce definice knihy jako takové. Její podstata se zásadně proměnila - především s rozvojem různých elektronických zařízení. Již nelze knihu chápat, jako tomu bylo dříve, jako produkt vázaný na svou materiální formu, nýbrž je třeba na ni nahlížet jako na variantu uměleckého vyjádření, které je především definována svou funkcí - prostředek komunikace. Studie při svém zkoumání současných způsobů zakotvení knihy v „nových médiích“ využívá příkladu dvou relevantních projektů: Elektronická kniha (e-book) a čtenářské fórum pro „Nature Mage“ a transmediálně augmenotovaná realita – fikce „Sherwood rise“. V rámci tématu se pak autoři pokouší odpovědět na tři základní výzkumné otázky:
1) Jaká je klasifikace těchto „elektronických“ knih a jaké existují typy adaptace knihy v nových médiích?
2) Jaká je role autora v kolaborativním procesu se čtenáři na online fórech?
3) Jaké existují možnosti rozšíření světa knihy pomocí kolaborace se čtenáři při současném zachování autorských práv?

Jaká je klasifikace těchto „elektronických“ knih a jaké existují typy adaptace knihy v nových médiích?
Existuje celá škála různých typů knih, které se objevují ve světě nových médií. Typickým zástupcem je například e-book, který vzniká čistým převedením tištěného textu do textu elektronického. Ale zde možnosti nekončí, ačkoliv se to mnozí mylně domnívají. Další kategorií jsou „rozšířené“ nebo „obohacené knihy“, což jsou digitální knihy, které kromě textu samotného obsahují řadu odkazů, her, videí a dalších doplňků. Nebo interaktivní knihy, jako například pro děti na tabletech), kde jedinec může poklepem na displeyi provést určitou akci. A ještě dál jde formát iBook, který obsahuje jak videa, hypertextové odkazy, animace, 3D objekty a další widgety. IBook připomíná spíše webovou stránku než knihu. Knihy podporující „augmentovanou relalitu“ (dále AR) připojují k textu různé 3D obsahy a zvuky, aby posílily možnost učení nebo obohatily vyprávění příběhu. AR knihy mohou být také v klasickém papírovém formátu ale s přídavnými doplňky.
Různí umělci experimentovali s augmentovanou realitou v knihách již dlouhou dobu. Například v roce 2010 Yuri Suzuki obohatil knihu čárovými kódy, které při snímání spouštěli audio nahrávky atd. Ačkoliv jsou to šikovné a chytré inovace, zůstávají ve světě knih pouze výjimkou.

The Nature Mage
Nature Mage projekt přidává takový obsah, který rozšiřuje knižní příběh i na jiná média, včetně webových stránek a sociálních médií, kde mohou fanoušci šířiit a diskutovat práce vzniklé na základě knižní předlohy. Je to tedy v podstatě cross-mediální adaptace. Vytváří multimediální a multimodální práci, která, v protikladu k adaptovaným textům, může být přístupná pouze slkrz digitální média.
Tento projekt vyzývá čtenáře, aby poskytovali na fóru své náměty na příběhy jednotlivých hrdinů, odehrávajících se předtím, než se ocitli v knize (tedy určitou historii jednotlivých postav), na vedlejší příběhy – sledující jinou než hlavní dějovou linii, anebo aby třeba sdíleli vlastní vytvořené vizuální reprezentace příběhového světa. Aby tímto obsahem plnili vyhrazené fórum, a tudíž  spoluvytvářeli také „iBook“ (internetovou verzi knihy). Přitom ovšem původní příběh stále zůstává v knihách samotných. Fanouškovské fórum, sociální média a iBook  slouží pouze k tomu, aby rozšířily původní dílo.
Jenkins uvádí jako příklad také franšízu Matrixu, která sděluje různé klíčové informace na rozdílných kanálech. Jak ve filmu, animovaných krátkých videích, komixových knížkách a video hrách.
Transmediální publikace jsou velice často cíleny na dětské značky které přecházejí pole her od knih, přes filmy a hračky až k digitálním médiím jako jsou video hry a i- a e-booky, televizní seriály a stránky. TRansmédia z tohoto pohledu, podle Reilyho, mohou povzbuzovat nový přístup k čtivosti díky tomu, že děti se učí rozumět multumediálním textům.

Sherwood Rise
Příběh je volná adaptace Robina Hooda zasazená do současného světa ekonomické krize. Je to experiment multilineárního, epizodického vyprávění za použití dostupných technologií open-sourcových softwarů a android tabletů, internetu a emailu. Tento projekt zkoumá především aplikaci dostupných technologií na multilineární vyprávění a zkoumá dostupnost AR vyprávění a jeho efekt na konstrukci a celkový charakter původního příběhu.
Jak uvádí Tony Mullen „myšlenka za augmentovanou realitou je propojit to, co skutečně existuje s tím, co tam není tak dokonale jak jen možné a prezentovat uživatelům takto obohacenou realitu.
Miller ve svém projektu zvolil formát série novin, kde AR pomalu odhalovala příbizné příběhy k hlavnímu ději. Příběh byl přitom strukturován tak, aby jednotlivá vydání novin obdrželi  po 3 dny každý den jedno vydání. Edice novin, kterou čtenář obdržel závisela na tom, jak moc byl čtenář aktivní v podpoře hlavního hrdiny Robina. Augmentovaná realita má dva hlavní směry účinku : narušuje běžný lineární tok tištěných knih, představuje  herní aspekt knihy a tudíž augmentovaná realita se stává celkově součástí příběhu.

Závěr
V článku od Inglobe Technologies publikovaném v roce 2011 se můžeme dočíst o výhodách augmentované reality u knih díky tomu, že je tak snížena kognitivní nálož na čtenáře, přičemž se zvyšujícím se počtem různých typů podnětů se zvyšuje i výkon čtenářů a uchování informace, zvyšuje se úroveň přítomnosti a zapojení do děje a tudíž vytvoření  pohruživé čtenářské zkušenosti. V případě dětského trhu to může znamenat, že jsou do knih přidávány přídavné aplikace čtené ze stránky pomocí webové kamery nebo mobilního zařízení. V případě knihy iSolární systém, například, je text knihy informativní a aplikace ke stažení je použitá k tomu, aby rozeznala obrázky v knize a ukázala 3D modely sluneční soustavy na android nebo apple zařízení.
Nová realita knižního světa tedy přináší mnohé nové formy vyprávění příběhu, které překračují hranice prostého textu. Výše uvedená klasifikace se pokouší tyto nové formy smysluplně třídit a poukázat na to, jaké výhody či nevýhody přináší. Za pomocí příkladů pak studie uvádí jejich praktické využití a lze snadno pozorovat, že nové typy knih mají obrovský potenciál, nejen co se týče zapojenosti čtenářů do samotné tvorby děl, ale také co se týče výuky např. u školních dětí. Argumenty uváděné v této studii jsou relevantní a podložené a určitě stojí za zamyšlení, co vše nám ještě augmentovaná realita může nabídnout.


Wednesday, January 14, 2015

Víkend bez mobilního telefonu - 2. úkol Nová média

Víkend bez mobilního telefonu
(případová studie dobrovolníků)

(Disconnect: A case study of short term voluntary mobile phone non-use)

(Diana Dvořáková)

Autory případové studie jsou Sun Kyong Lee, asistent profesora na oddělení komunikace Oklahomské univerzity a James E. Katz profesor nových medií na Fakultě nových medií, působící na Bostonské univerzitě.
Na případovou studii byla vybrána skupina mladých lidí, kteří měli za úkol strávit víkend bez mobilního telefonu a připojení na internet. Organizátorům se podařilo nalákat na „odpojený víkend“ 37 studentů. Hlavním cílem této studie bylo, zjistit jak jsou studenti schopni fungovat v běžném životě, v osobních střetnutích a při běžných činnostech bez neustálého vyzvánění mobilního telefonu.
Není to tak dávno, kdy bylo bráno používání mobilního telefonu ve společnosti ostatních lidí za nezdvořilé. V dnešní době je naprosto běžné vidět skupinku lidí, kteří tráví volný čas tak, že mají všichni v ruce svůj mobilní telefon a jsou připojeni ke stejné sociální službě nebo jinému komunikátoru. Nezřídka se stává, že titíž lidé, kteří spolu sedí u jednoho stolu, spolu komunikují v daný čas přes sociální síť. Tolerance užívání mobilního telefonu se za posledních 20 let velmi posunula a stala se součástí běžného života. Znamená to, že se mobilní komunikace začlenila do naší sociální interakce?
Díky mobilní komunikaci jsme a musíme být nepřetržitě na dosah. V době „před mobilními telefony“ byly tzv. proluky v komunikaci akceptované. Dnes je tomu ale jinak, vybitá baterie, nebo chvíle bez signálu je pro obě strany nepřijatelná a stresující. Studie nám poskytuje vzácnou příležitost k zamyšlení se na tím, jak daleko jsme došli  a jak moc spoléháme na tu malou krabičku, kterou máme neustále při sobě.
Na základě Goffmanovy „občanské nepozornosti“ analyzoval Ling to, jak narušuje komunikace přes mobilní telefon osobní setkání mladých lidí. Ling došel k závěru, že mobilní komunikace (chatování, nepřetržitá on-line přítomnost na sociálních sítích, telefonování) výrazným způsobem narušuje atmosféru face-to-face setkání.
Mnoho článků a odborné literatury se zaměřuje na to, jak jsou interakce a každodenní život ovlivněny a provázány s používáním internetu a mobilního telefonu. Předposlední výzkum díky závěrům upozornil na generační rozdíly v oblasti informačních a komunikačních technologií. Konkrétně jde například o lexikální zkratky používané v textových zprávách, jak od teenagerů, tak od vysokoškoláků. Vědci dále zkoumali, jak každodenní komunikace ovlivňuje gramatiku mladých Britů. Další ze studií naopak vyvolala obavy z upřednostňování mobilní komunikace, před osobním setkáním.
K tomu, abychom pochopili, zda mladí lidé upřednostňují mobilní komunikaci, před osobním setkáním, je třeba zamyslet se nad tím, jak uživatelé fungovali před tím, než se mobilní telefony a internet staly běžnou součástí domácnosti. Mnoho mladých lidí není schopno řešit problémy každodenního života osobně, nebo je vůbec začít řešit. V momentě, kdy se cítí trapně nebo nepříjemně, se raději se odpojí a ztiší upozornění na zprávy a vyzvánění. V lepším případě řeší problém prostřednictvím sociálních sítí, zřídkakdy osobně.

Průběh výzkumu
I přes všechny tyto domněnky a vyřčené otázky se sešlo 40 studentů, aby se stali součástí této studie.
Pět týdnů před uskutečněním cesty byla vytvořena událost na Facebooku, pozvánky s textem: „Připojte se na víkend plný zábavy a relaxace. Víkend bez mobilních telefonů, notebooků a čímkoliv, přes co můžete komunikovat s okolním světem. Užijete si jízdu na saních, cross-country lyžování, turistika a mnohem více v našem vyhřátém srubu v lese. Víkend tě vyjde na 50 dolarů, čímž pokryješ náklady na dopravu, ubytování a stravování“. Tento text byl odeslán všem členům, kteří se připojili ke skupině na Facebooku. Událost byla oznámena i na oficiálních stránkách školy.
Před samotným začátkem výletu koordinátoři výletu probírali otázku, že budou muset rodiče před odjezdem obeznámit s tím, že děti nebudou na dosah. Dále bylo nutné vyřešit, jak se koordinátoři ujistí o tom, že děti opravdu nebudou během daných 48. hodin používat přístroj. Koordinátoři se nakonec shodli na tom, že bude nejjednodušší, když děti přístroje odevzdají na cestě na výlet a budou průběžně sledováni.
Skupina studentů strávila víkend bez přístupu k jejich mobilním telefonům a internetovému připojení. Studenti odjeli v rámci univerzity na víkend, kde si mohli naplánovat různé aktivity, např. lukostřelbu, lezení, sáňkování atp. Víkend byl ale také koncipován, jako relaxační, kdy měli studenti volný čas pro sebe. Výzkumný pracovník se zúčastnil cesty, jako pozorovatel. Současně byl na výletě k dispozici, aby odpovídal studentům, na jejich dotazy. Původním záměrem bylo, učit děti komunikovat na osobní rovině, bez mobilního telefonu v ruce.
Před odjezdem děti informovali rodiče o telefonním čísle na vychovatele, kterému mohli v případě nouze kdykoliv zavolat.
Většina z rodičů a kamarádu byli schopni respektovat to, že jejich potomek nebo přítel bude 48 hodin mimo dosah. Část z rodičů byla dokonce ráda, že jejich potomek zažije víkend bez technologií.
Na zpáteční cestě oznámil koordinátor výletu Mike (pozn. zaměstnanec univerzity), že výzkumník potřebuje sepsat pocity a zkušenosti pozorované skupiny. Všichni mohli dobrovolně vyplnit on-line průzkum a šest z nich bylo podrobeno hloubkovému rozhovoru. Průřezové názory najdete níže.
Co se týče přímých účastníků výzkumu, tak na otázku, co se jim líbilo nejvíce na „odpojeném víkendu“, bylo poznání nových lidí a seznámení se s různorodými aktivitami, které byly v táboře k dispozici. Většina účastníků výzkumu ale uvedla, že bylo pro ně příjemné být off-line a věnovat se na plno jiným aktivitám a mít na ně opravdu čas.
Jedna z účastnic si při tradiční korejské hře Gongi uvědomila, jak Facebook ovlivňuje a dotírá na její soukromý život. Přišlo ji divné, že po nějaké party, Facebook ukázal všem ostatním přátelům, že se stala přítelem nějakého účastníka zmíněného večírku. Najednou si přišla, jako pod dohledem.
Další část účastníků velmi ocenila jakousi flexibilitu a svobodu ve výběru činnosti. Počínaje jídlem, u kterého netextovali nebo netelefonovali a konče poobědovým spánkem, na který díky technologiím a potřebě být neustále „v obraze“ nezbýval čas.
V podstatě devadesáti procentům z pozorovaných přístup na internet a komunikace s okolním světem přes mobilní telefon, nechyběla. Cítili se být více svobodní a líbilo se jim, že měli více času na osobní konverzaci. Najednou se vrátili k tradiční komunikaci a užívali si ji.
Mezi účastníky byli i dva, kteří si i přes zákaz mobilní telefon s sebou vzali, nebo jej nechtěli odevzdat. Jeden z nich zpočátku užíval telefon, jako MP3 přehrávač, nicméně posléze bylo zjištěno, že se během víkendu připojoval na síť, druhý byl několikrát spatřen, jak si textuje. Tito dva účastníci patří mezi nejmladší a byli ukázkou toho, že je zde již určitá závislost.
Diskuse - shrnutí
V dnešní době je 48 hodin bez jakéhokoliv připojení velmi dlouhá dobá. I přes to, že se účastníci cítili divně a nepřirozeně, „odpojený víkend“ si vlastně užili. Většina z nich znovuobjevila kouzlo osobních setkání a navazování mezilidských vztahů. Na základě zkušeností koordinátorů s takovýmto druhem výzkumu se koordinátoři shodli na tom, že se ve skupině sešla sestava lidí, která si mimořádně rozuměla a měla chuť a snahu vzájemně navazovat kontakty. Dalším obrovským pozitivem bylo, že si účastníci užili zábavu na 100 %, nerušeni mobilním telefonem a životem na sociálních sítích.
Vliv používání informačních a komunikačních technologií na vnímání času byl již zkoumán. Některé výzkumy zjistili, že je část uživatelů díky moderním technologiím efektivnější a pružnější. Naopak jiná část uživatelů se cítí pod určitým tlakem a to hlavně z důvodů množství dostupných informací. Výsledky naší studie se přiklánějí spíše k druhé skupině, tedy že používání mobilních telefonů přispívá k pocitu stresu a rychlejšímu tempu života. Uživatelé se domnívali, že se nejsou schopni uvolnit a užít si výlet bez neustálého kontrolování telefonů a sociálních sítí.
Díky „odpojenému víkendu“ je možné spekulovat také o tom, co a kolik jsme díky komunikaci ztratily. Oba autoři vyjádřili obavy z toho, že díky soustavnému přerušování nějaké činnosti a rostoucímu objemu zprostředkované komunikace, jako jsou emaily, telefonní hovory nebo upozornění na zprávu, je pozornost rozmělněna.  Zapojení se do smysluplných interakcí s ostatními osobami je více než složité. Na druhou stranu, vzhledem k pouhému 48. hodinovému trvání „odpojeného víkendu“ není možné s jistotou tvrdit, že by účastníci zažili stejné potěšení z odpojení, pokud by byla cesta delší.
Omezení
Hlavní omezením této studie bylo, že účastníci této akce, netvořili reprezentativní vzorek vysokoškolských studentů. Vzhledem k dobrovolnosti, byla větší šance, že budou studenti ochotni podstoupit tento typ události. Ve skutečnosti je možné, že studenti, kteří se na tuto akci přihlásili, byli již dopředu smířeni s tím, že budou bez připojení, případně se na víkend bez telefonu těšili. Dalším záporem této studie může být malý počet výzkumných pracovníků, z čehož vyplývá, že ne každá scéna nebo akce byla zachycena. A v konečné fázi mohli ovlivnit výsledek studie nebo dotazování i předsudky pozorovatele.
Zhodnocení relevance
Dle mého názoru je tato studie naprosto relevantní. V případě, že by tato studie vznikla na vzorku studentů z ČR, domnívám se, že by výsledky byly dost podobné. Mladí lidé jsou s mobilními telefony a sociálními sítěmi natolik sžití, že si ani neuvědomují, kolik času s nimi denně stráví a jak se omezuje jejich komunikace s přáteli a rodinou.
V dnešní době není výjimkou vidět skupinu mladých lidí, kteří spolu sedí u stolu, mlčí a každý z nich je zornicemi přisát na svůj mobilní telefon, tablet nebo notebook. Tato studie je přínosná v určité identifikaci a může mladým lidem v dnešní „mobilní době“ pomoci v zamyšlení se nad sociálními interakcemi a nad tím, abychom vyvažovali mobilní komunikaci s běžným osobním kontaktem, nerušeným jakýmkoliv vyzváněním.

Sunday, January 11, 2015

Alchymie práce s daty, které nám přinášejí sociální sítě


    Využití a nedostatky měření dat ze sociálních sítí

       (Data not seen: The Uses and shortcomings of social media metrics)


 Tuto studii publikovala Nancy K. Baym. Autorka je hlavní výzkumnou pracovnicí ve společnosti Microsoft Research, profesorkou komunikačních studií na Kansaské univerzitě a hostující profesorkou Mediálních studií/ Tvůrčího psaní na Massachusettském technologickém institutu. Zabývá se tématy sociální komunikace, nových médií, či fandomů. Napsala řadu studií či komentářů a vydala hned několik úspěšných knih. Sama je velmi aktivní například na sociální síti Twitter, kde již publikovala více než 40.000 tweetů.

 V této práci se Nancy Baym věnuje problematice vyhodnocování online dat, kterých v poslední době máme k dispozici obrovské množství. Pracuje zde s pojmy jako masa, publikum, fandom, informační systém, či big data. Využívá závěrů celé řady autorů z let dřívějších (Ang, Anderson, Benigen, aj.), i ze současnosti (Napoli, Buzzard, Cohen), tedy z několika posledních let po "boomu sociálních sítí". Zaměřuje se hlavně na hudební průmysl, kde jak ona píše, jsou změny nejmarkantnější.

Co je to publikum?

 Různé skupiny lidí vnímají publikum odlišně. Vzhledem k tomu, že každá z těchto skupin odvádí jinou práci a často se zaměřuje na rozdílný výsledek než druhá, tak je to logické. Jinak berou publika akademici, společnosti, či samotní tvůrci.

 Známý je citát Raymonda Williamse: "Nejsou tu masy, jen způsob vidění, kterým vidíme masy." Z toho vyplývá, že i na samotné publikum lze pohlížet z mnoha různých úhlů, často zrovna z těch, které se pozorovatelům nejvíce hodí.

Každopádně je velice důležité publikum a jeho projevy, kterých je s příchodem technologií a především nových médií čím dál tím více (již prakticky neexistuje pasivní publikum), pečlivě zkoumat a rozebírat. K tomu slouží nejrůznější způsoby. Záleží také na tom, kdo data zkoumá, jelikož často stejná data vyhodnotí jinak, na základě toho, co je pro něj důležité a co z nich chce dostat.

Pojďme měřit

 Jak již Baym ve své práci popsala, existuje velká poptávka po kvalitním změření a vyhodnocení co možná největšího počtu dat. Před pár desítkami let bylo vše o poznání jednodušší a měření se také omezovalo pouze na čísla, Ang to nazval "fetiš okamžitého numerického uspokojení". Postupně se systém měření vyvíjel, a to hlavně s příchodem WWW, a nyní je pro každé odvětví typické trochu něco jiného. Samotné měření se pak samo o sobě stalo komoditou (např. firma Nielsen).

 Nyní se již dostáváme k oblasti hudebního průmyslu. V hudbě se vždy měřily prodeje (dominantní postavení má už dlouhé roky Billboard chart - měří jednak prodejnost alb, a pak také singlů). Dříve ale šlo většinou jen o objednávky různých obchodů a nedalo se přesně změřit, kde se kolik prodalo kusů. To změnil Soundscan, ke kterému ale už od počátků mělo spoustu hudebníků nedůvěru. Mimochodem mu ale vděčíme za to, že prokázal popularitu žánrů jako hip hop či country, které byly dříve opovrhované. Změna přišla s příchodem internetu (a moderních technologií celkově).

  Najednou je k dispozici obrovské množství dat a je velmi těžké se v nich zorientovat, správně je "zachytit" a zanalyzovat. Na trh přišlo mnoho hudebních online prodejců a poslechových služeb (iTunes, Spotify, Amazon), či webů (YouTube, Vimeo) a nesmíme opomenout ani nelegální stahování. Právě ty se zpočátku nedaly příliš dobře kontrolovat, teď už je to o něco "lepší" a existují statistiky i mezi nelegálními staženími.

Informační systémy

 Co se měření online dat týče, často dochází spíše než k měření "počtu hlav" k měření "emocí", což je velmi dobrá cesta. Spousta managementů se snaží hledat v záplavě fanoušků ty nejvlivnější a s těmi se dostat do kontaktu. Nelze se ale zaměřovat pouze na ně, nýbrž na celý celek. Čísla ale nejsou vše, důležité je se o své fanoušky kvalitně postarat.

 Informační systém je soubor lidí, technologických metod a prostředků, které zabezpečují sběr, přenos, zpracování a uchování dat za účelem tvorby prezentace informací. Nyní jsou více než kdy dříve potřeba odborné znalosti a schopnosti, a to jak v oblasti software, tak i v lidských zdrojích. Aktuálními trendy jsou mj. využití technologie cloudu, implementace podpory soc. sítí, či zajištění mobilního přístupu k informačním systémům.

 Po dlouhých letech praxe se přišlo na to, že nejlépe funguje kombinace komerčních informačních systémů s těmi DIY, což samozřejmě vyžaduje investice do softwaru i zaměstnanců, ale v dnešní době už to bez nich na té nejvyšší úrovni nejde. Zajímavostí v oblasti komerčních systémů je The Echo Nest, který se s využitím hudebního vkusu snažil prediktovat vkus ve filmu, či politice.

Sociální sítě - nekonečná studna dat

 Zatímco Soundscan dříve třeba ani umělcům neprozrazoval jejich prodejní čísla, sociální sítě dneška vyznávají politiku zveřejňování čísel, což uživatele tlačí k jejich navyšování. Neustále se tak něco děje a tzv. like ekonomika zajišťuje třeba právě Facebooku, že pokud se nestane nic nečekaného, zůstane tu s námi ještě pěkných pár let.

 Baym se ve své práci věnuje kritice přeceňování údajů ze sociálních sítí. Poukazuje na to, že je špatné na ně pohlížet nekriticky a jen je přejímat bez bližší analýzy. Jaké jsou hlavní nástrahy? Jednak zkreslení (třeba u Facebooku chybí tlačítko dislike, většinou jsou na stránkách fanoušci, apod.), pak nereprezentativnost a nejednoznačnost (vždy jde jen o část publika, lidé se mohou chovat jinak na Facebooku a v reálu, někdy se uživatelé stali fanoušci na základě nějakých výhod a slíbeného obsahu a ne na základě svého názoru) a v neposlední řadě také podvody. Trh s fanoušky, případně views na YouTube, je velmi rozšířený (často jde o falešné účty). Odborníci se však shodují na tom, že podvádění na sociálních sítích příliš nemá smysl. Když už investovat peníze, pak do reklamy.

 Co má skutečně hodnotu?

  Slavné osobnosti (tedy nejen oni, ale samozřejmě i firmy a jiní) jsou motivovány porozumět internetovým datům. Už to není jen o produktu, ale i o chování a komunikaci. Věta, která si dle mého zaslouží "vypíchnout" zní: "Less tied to production and more tied to reputation" (to je velká pravda, která platí a táhne ke dnu mnohé osobnosti, některé naopak dokáže držet až překvapivě vysoko). Ze změti dat se tak vytahují tzv. vlivné momenty a jak jsme zmínili již v úvodu, také vlivní lidé, o které je často pečlivě postaráno.

  Co vůbec pro osobnosti sociální sítě znamenají? Pro mnohé z nich jsou skvělými nakopávači nebo také mořem inspirace, kde se dozví spoustu cenných rad a tipů od kolegů, či fanoušků. Pro většinu osobností jsou také velmi důležité osobní zprávy se speciální hodnotou. Pokud nemají čas je hledat přímo oni, udělá to za ně management. Hodně prý dojmou dvě věci: 1) Když se dozvědí, že jejich song hrál na něčí skladbě, 2) Když se dozví, že jejich hudbu poslouchá někdo, kdo umírá. Pokud se ale neomezíme jen na top stars s širokým managementem, pak jsou samozřejmě fan pages pro většinu hudebníků i dalších slavných především motivací pro současnou i budoucí práci. Je ale důležité si uvědomit, že hodně fanoušků na Facebooku nemusí nutně znamenat i spoustu lidí pod pódiem na koncertě.

  Co říci závěrem?

 Existuje množství dat (aktivit publika), na které bychom se měli zaměřit: počítat, analyzovat je a vyhodnocovat. Firmy to moc dobře vědí a jistě je začnou zkoumat (pokud tak již nečiní). Je viditelná snaha o predikci chování, k čemuž je potřeba lépe rozumět a interpretovat jednotlivé reakce. Již nyní se mj. osvědčil software, který rozpoznává hity na základě analýzy populárních songů z minulých let. To, že kvantitativní analýza obsáhne vše, je zastaralý a již překonaný názor. Vše se rychle vyvíjí a co fungovalo před měsícem, nemusí fungovat dnes nebo za týden. Je potřeba stále zlepšovat své znalosti a tvořit za pomocí spousty dat kvalitní informační systémy. Online data je potřeba nepodceňovat a přistupovat k nim zodpovědně, zároveň si ale musíme dát pozor na jejich přeceňování, k čemuž je potřeba právě vhodná analýza (online dat i reálného světa).

  Autor: Lukáš Bilinec

  Zdroj: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/4873/3752