V srpnu 2015 přišla zajímavá zpráva: sociální síť Facebook překonala Google jako zdroj návštěvnosti pro tvůrce obsahu. Přestože se data týkají jen obsahu v angličtině, téměř 40% podíl a čtyřnásobný nárůst od roku 2012 dokládá, jak rychle roste popularita a důležitost sociálních sítí.
Obrovskému počtu uživatelů sociální sítě nenabízí jen možnost bavit se. Jedním z odvětví, které se díky nim dynamicky proměňují, je občanský aktivismus. Lidé se na sociálních sítích snáze dávají dohromady, domlouvají se a mobilizují. Síla sociální médií takto aktivizovat je dnes důležitým nástrojem pro zdravé fungování občanské společnosti a demokratické veřejné sféry.
V posledních letech určily sociální sítě podobu všech velkých demonstrací, a to napříč kontinenty. Za sérií protestů v Madridu (2011) stála občanská iniciativa Democracia Real Ya (Skutečná demokracie hned), která do ulic dostala stovky tisíc Španělů nespokojených s levicovou vládou, korupcí a volebním systémem. V Mexiku (2013) skončily demonstrace násilím. Tisíce lidí se postavili prezidentské rodině žijící v luxusu a především proti vládě, která nechala zmizet 43 studentů. Z Mexiko City se demonstrace díky bouřlivé reakci na sociálních sítích brzy rozšířily do dalších měst. Protesty zasáhly i Honkong (2014), kde se shromáždilo nejvíc lidí od roku 1997, kdy předalo Spojené království správu nad svou bývalou kolonií Číně. V Honkongu vyšli lidé do ulic, když pekingská vláda oznámila, že pro příští honkongské volby bude muset kandidáty nejprve nominovat a schválit speciální výbor. Proti regulaci se postavily desítky tisíc lidí, což je v Číně nevídané.
Spojnicí všech těchto demonstrací byla role sociálních médií. Britský sociolog John B. Thompson před dvanácti lety napsat, že k tomu, aby se vzkřísila veřejná sféra, je nezbytné podpořit rozvoj publicity nezávislé na státu a tržním prostředí. Takovým nástrojem jsou dnes právě sociální sítě.
V odborných i laických kruzích se už dávno mluví dokonce o novém vznikajícím režimu politické angažovanosti. V demokratických zemích znamenají sociální sítě především pro mladé lidi vytvoření zcela nového a velmi významného prvku jejich politické identity. Navíc podle odborníků on-line sítě dokáží své uživatele aktivizovat natolik, že se to následně v určité míře promítne i do jejich „offline“ postoje. Tedy že aktivismus nekončí jen na sociálních sítích, ale dokáže zájem přetavit i na účast na protestech nebo třeba volbách.
Jake Wallis, který působí na Univerzitě Charlese Stuarta v australském Bathurstu, a jeho kolegyně, profesorka Lisa M. Given, letos publikovali studii, která se zaměřila na roli nových médií při politickém protestu. Věnovali se kampani ekologického hnutí, která si vzala za cíl bojovat za ochranu původních lesů v Tasmánii. Na jejím příkladu ukázali, že strategická komunikace na sociálních sítích dokáže nejen propojovat lidi, ale i zvyšovat jejich soudržnost, což může reálně ovlivnit veřejnou diskusi a politický vývoj.
Téměř polovinu území Tasmánie pokrývají lesy (v Austrálii je to jen jedna pětina) a ty z většiny vlastní stát. Tasmánská divočina je od roku 1982 na seznamu světového dědictví UNESCO. Ochrana přírody je v zemi velmi privilegované téma, které se dostalo ještě více do popředí před volbami v březnu 2014. Australská federální vláda tehdy požádala UNESCO, aby desítky tisíc hektarů lesa ze seznamu vyřadila, a mohlo se tak na jejich území těžit. Okamžitě se rozjela kampaň environmentálních institucí, která skončila úspěšně. Studie Wallise a Given ukazuje propojení mezi dosažením politického výsledku a on-line kampaní. Více než výsledek (vcelku očekávaný), je zajímavý způsob, jakým autoři výzkum designovali.
Wallis a Given spojili při hledání politického aktivismu několik výzkumných metod (analýzu sítě, kvantitativní i kvalitativní analýzu obsahu a také analýzu formulování veřejné politiky). Základem jejich práce byly hypertextové odkazy. Linky jsou unikátní tím, že nejsou vytvářeny náhodně. Čím více autorů pak na dané pojmy odkazuje, tím vyšší mají relevanci. S těmito algoritmy pracují nejen velké vyhledávače, ale viditelnost určitých výrazů díky počtu lajků, přátel, retweetů a hastagů na sociálních sítích celkově zvyšuje i autoritu a význam daného výrazu mezi uživateli on-line prostředí.
Autoři studie použili software Issue Crawler, kterému zadali jako výchozí tři URL adresy: tasmánské strany zelených, zájmové organizace zabývající se životním prostředním Wilderness Society a tasmánského lesnického podniku Gunns Limited. Zatímco první dvě instituce aktivně hájily krajinu (jedna jako účastník veřejné politiky a autor právních předpisů, druhá jako lobby), Gunns Limited představoval jejich hlavního těžařského oponenta.
Nástroj Issue Crawler vyhledává všechny vazby mezi odkazy, v případě tasmánské diskuse zahrnul 50 webů, tedy uzlů, které odkazy posouvají dál nebo ukončují. Z nich více než polovina (26) zahrnovala zájmové a aktivistické skupiny v oblasti životního prostředí. Politická strana zelených si jich připsala 13. Centrální umístění ovládly Wilderness Society spolu s Australian Corsenvation Foundation, kterou – spolu s dalšími environmentálními organizacemi – dokázali zelení a Wilderness Society pomocí odkazů vtáhnout do diskuse.
Zdroj: WALLIS, Jake; GIVEN, Lisa M. #digitalactivism: New media and political protest. First Monday. 2016. vol. 21, no. 2-1.
Pro zvýšení počtu odkazů se pak jako klíčové ukázalo, jak umí instituce pracovat se sociálními sítěmi. Nejúspěšnější organizace propojovaly obsah sociálních sítí se svými webovými stránkami, a to například pomocí plug-inu AddThis, který návštěvníkům stránek nabízí přímo ze stránek příspěvek olajkovat či retweetnout.
Prvotní výzkumy na téma webometrie se zaměřovaly především na srovnávání hypertextových odkazů s citacemi. Od citací se ale odkazy zásadně liší mimo jiné kvůli neustálému pohybu (přesouvání, změny, odstranění) na síti nebo absenci jednotné normy pro odkazování. Při vědomé práci s limity se odkazy ukázaly jako vysoce efektivní pro hodnocení relevance webových stránek pro vyhledávače. Celosvětově mají využití a další potenciál i v rámci mediálních analýz. Velkou pozornost je ovšem vždy potřeba věnovat motivaci vytváření odkazů.
Julie Kochová
Zdroje:
ALMIND, Tomas C; INGWERSEN, Peter. Informetric Analyses on the World Wide Web: Methodological Approaches to „Webometrics". Journal of Documentation. 1997, vol. 53, is. 4, s. 404-426.
ČERMÁK, M. Jsou „tam“ na facebooku i jinde. Prostě na webu. Proč je nikdo nechce? [online]. In: Extra.cz. 23-11-2008 [cit 10-4-2016]. Dostupné z: http://extra.cz/blog/2008/11/jsou-tam-nafacebooku-i-jinde-prost-na.html
THOMPSON, J. B. Média a modernita: sociální teorie médií. Praha: Karolinum, 2004. 219 s.
WALLIS, Jake; GIVEN, Lisa M. #digitalactivism: New media and political protest. First Monday. 2016. vol. 21, no. 2-1.
No comments:
Post a Comment