Cestovatelské blogování: jak on-line interakce ovlivňují cestování (studie)

Založeno na článku Michelangelo Megasic: Travel blogging: An auto–ethnographic study of how online interactions influence a journey

Představení autora

Michelangelo Magasic byl v době vzniku této studie (2014) studentem postgraduálního studia na australské Curtin University. Zaměřuje se na výzkum cestovatelských blogů, sociálních médií a sdílení souborů.

Vymezení tématu

Psaní zážitků z cest formou příspěvků na blog je relativně nový fenomén, který souvisí s rozšířením internetu obecně a také s oblibou blogů jako veřejně dostupného kanálu, pomocí něhož může autor jednoduše a efektivně sdílet své zážitky prakticky s neomezeně širokým publikem kdekoli na světě. Interakce blogu a autora však probíhá obousměrně – nejen že autor vytváří zápisky z cest, ale zároveň tyto zápisky ovlivňují samotného autora, resp. jeho cestování.

Metodologie

Text vychází jednak z velkého množství teoretických zdrojů, kterými jsou především články v odborných magazínech. Ty se z většiny týkají nových médií, výzkumu a také souvisejícího tématu cestování. Kromě tohoto teoretického rámce pak autor přináší své nové poznatky, založené na vlastních zkušenostech, získaných při cestování a psaní cestovatelského blogu. Tyto poznatky jsou hlavní přidanou hodnotou textu, především pak tři hlavní závěry, kterým se budu věnovat níže.

Autor ve své studii využívá takzvanou autoetnografii. Jedná se o kvalitativní výzkumnou metodu založenou na zkoumání vlastních zkušeností autora. Někteří výzkumníci ji odmítají z důvodu vysoké subjektivity, což je prvek, který ji odlišuje od klasické etnografie. V případě tohoto článku se autoetnografie projevuje tak, že autor zkoumá společenský fenomén cestovatelského blogování na příkladu svého vlastního blogu. Ten si vedl během tříměsíční cesty po Evropě, Africe a Asii a celkem publikoval 28 příspěvků.  

Výsledky

Ze studie vzešly celkem tři závěry, které definují interakci vedení cestovatelského blogu a samotného cestování.

Prvním z nich je zjištění, že přinášení zpráv z cest s sebou přináší nutnost častého hledání internetového připojení a zdroje elektřiny. A právě to může významně ovlivnit plán cesty. Mnoho cestovatelů tvoří svůj blog primárně jako zdroj informací a zážitků pro lidi ze své blízkosti, ať už je to rodina, přátelé nebo třeba lidé spříznění na webových sociálních sítích. A právě pro toto publikum je důležité zveřejňovat cestovatelské zážitky co nejčerstvější, tedy zkrátit dobu mezi událostí a jejím zveřejněním na blogu. V civilizovaných zemích obvykle není tento problém tak závažný, ale při cestování v odlehlejších oblastech nebo v ne tolik rozvinutých zemích se může jednat o komplikaci nepřekonatelnou. Honba za výdobytky civilizace se však může stát nadřazenou samotným cestovatelským zážitkům a významně je tak ovlivnit.

Druhým závěrem je, že autor sám vnímá svou zodpovědnost za vytvoření atraktivních příspěvků. Už během samotných prožitků blogger přemýšlí nad tím, jak je zprostředkuje svému publiku, což samo o sobě ovlivňuje jeho prožitky a zároveň další cíle. Nutno zmínit, že tvorba obsahu – psaní poznámek v terénu, fotografování, psaní samotných příspěvků – to je proces, který je čtenáři blogu skrytý, ale zabírá významnou část cestovatelova času a tím také ovlivňuje jeho cesty. 

Třetí závěr souvisí s tím, že často jedinou odměnou pro bloggera jsou reakce jeho publika, čtenářů. „Platidlem“ na sociálních médiích, blogy nevyjímaje, jsou liky, sdílení, komentáře, odběratelé. A právě tato odměna může často být hnacím motorem pro autora blogů. Cestování se ale pak stane z velké části pouhým prostředkem pro získání této pomíjivé odměny. Blogger se kvůli tomu přestane zaměřovat na samotné prožitky, resp. vnímá je jiným pohledem. Pohledem zprostředkovatele co nejatraktivnějších zápisků, které povedou k získání zmíněné virtuální „měny“. Důležité proto je dokázat se vysvobodit z této honby za liky a vrátit se k podstatě cestování – tedy získávání vlastních prožitků, ne jejich zprostředkovávání druhým.

Kritické zhodnocení

Autor sám přiznává, že ačkoli výsledky autoetnografické studie je možné zobecnit na průměrného cestovatele-bloggera, pro větší vypovídající hodnotu by bylo vhodné zkoumat širší skupinu autorů, konkrétně různé typy blogů, např. zahrnout některé subkategorie jako fotografické cestovatelské blogy, cestovatelské foodblogy nebo zápisky určené čistě rodinným příslušníkům. Díky tomu by bylo možné vzájemně tyto typy srovnat a případně zjistit, jaké výsledky se dají zobecnit.

Zhodnocení relevance pro aktuální kontext v ČR

Výsledky této studie jsou podle mého názoru platné celosvětově, a to protože blogování i cestování jsou globální fenomény. Problematika, které se článek věnuje, je platná obecně a ačkoli autor studie je Australan a z principu se v článku mohly objevit některá subjektivní tvrzení, tři hlavní závěry jsou obecně platné a nezpochybnitelné.

Závěrem mě v tomto kontextu napadá přirovnání k pověstným neustále fotografujícím japonským turistům. Je dáno japonskou mentalitou, že své zážitky chtějí uchovat navždy a tudíž fotografují více, než jiné národy. Ve skutečnosti však u nich dochází k tomu, co je popsáno v předmětné studii – ochuzují se o samotný zážitek v zájmu jeho uchování. Je pochopitelně na každém z nás, jakým způsobem se k cestování a s ním spojeným zážitkům postavíme. Ale potřeba zaznamenání podle mého nevyváží neopakovatelnost okamžiku. Mysleme na to při svých cestách.

Zdroje:

Travel blogging: An auto–ethnographic study of how online interactions influence a journey
by Michelangelo Magasic.
First Monday, Volume 19, Number 7 - 7 July 2014
http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/4887/4098
doi: http://dx.doi.org/10.5210/fm.v19i7.4887