Posílání fotek a selfie jako způsob vizuální konverzace: Zprávy ze Spojených států amerických, Velké Británie a Číny

Následující článek se zabývá analýzou zprávy z výzkumu publikované v loňském roce v časopise International Journal of Communication. Autory této dvanáctistránkové výzkumné zprávy jsou akademici americké Bostonské univerzity, a to antropoložka Elizabeth T. Crocker a profesor komunikačních studií James E. Katz. Profesor James E. Katz věnuje svou kariéru analýze a sociálním důsledkům nově vznikajících komunikačních technologií a je ve svém oboru uznávaným odborníkem, jehož četné publikace jsou překládány do sedmi jazyků.

Předmětem zprávy je výzkum, který tato dvojice uskutečnila na jaře roku 2014.  Výzkumníci se zaměřili na současný trend vyskytující se v nových médiích, a to využívání selfie a dalších fotek jako způsobu vizuální komunikace. Výzkum proběhl ve Spojených státech amerických, Velké Británii a Číně, za pomoci Centra pro mobilní komunikační studie, čímž se tento výzkum stal součástí většího projektu zkoumajícího mobilní komunikaci (včetně produkce a konzumace osobních digitálních obrázků a fotek.) 

Vymezení výzkumu

Pro potřeby výzkumu vědci nejdříve vymezili vlastní definici pojmu selfie (pozn. autora: v češtině se slovo selfie gramaticky zařadilo ke střednímu rodu a skloňuje se dle vzoru stavení; hojně se též užívá zdrobnělina selfíčko). Selfie je tedy fotka, pořízená osobou, která je zároveň jejím předmětem, ať už je na obrázku sama či s více lidmi. Běžným jevem je, že autor pak takovou fotografii šíří skrze různá sociální média.

Základní zkoumané mediální platformy, na kterých vědci pozorovali využití této nové (na fotografiích založené) vizuální komunikace, byly aplikace Snapchat a WeChat. Jedná se v podstatě o identické aplikace, jen s tím rozdílem, že Snapchat je používán v USA a UK a WeChat v Číně. Obě dvě aplikace umožňují uživateli pořizovat fotky na svém mobilu a následně je sdílet s jedním nebo s více uživateli, které má ve svém seznamu přátel. Snapchat (i WeChat) je oproti jiným aplikacím jedinečný v tom, že zobrazuje fotky jen krátkodobě v rámci komunikace. Uživatel si může vybrat časový limit, po jakou maximální dobu adresát obrázek uvidí.

Vědce, kromě nových způsobů užití selfie jako prostředku konverzace mezi těmi, kteří si je vyměňují, také zajímalo, do jaké míry tato konverzace odráží teorii Richarda Harpera popsanou v jeho knize Texture. Harper považuje mobilní a online zasílání textových zpráv jako automatickou, okamžitou a bezmyšlenkovitou formu komunikace. Autoři od svého výzkumu očekávali vyvrácení této Harperovy teorie a naopak potvrzení Katzovy teorie o tzv. neutuchajícím kontaktu, kde se výměna textových (nebo obrazových) zpráv považuje za výsledek promyšleného až vypočítavého jednání. 

Metodologie

Autoři pro svůj výzkum použili metod kvalitativních (pozorování účastníků, nestrukturované rozhovory) i kvantitativních (dotazníková šetření). První dvě metody byly z časových důvodů aplikovány pouze v USA. Vědci svůj výzkum rozdělili na dvě části: první část výzkumu se zabývala praktikami selfie obecně, druhá se zaměřila na jejich výměnu na Snapchatu a WeChatu.

Výzkumníci získali celkem 214 řádně vyplněných dotazníků. Dotazníky vyplňovali vysokoškolští studenti, jejichž průměrný věk byl 21 let a větší část z nich (přes dvě třetiny) byly ženy. Rozhovorů se zúčastnilo 18 lidí z různých koutů USA. Výzkumníci následně pozorovali chování těchto 18 lidí při užívání Snapcahatu a sledovali koloběh jejich selfie napříč spřátelenými uživateli. 

Výsledky výzkumu

Autoři své výsledky podávají rozvětveně a poněkud nesourodě. Pro zjednodušení jsme výsledky dotazníkového šetření převedli do následující tabulky. Tam, kde autoři neuvedli náležitý údaj, jsme okno tabulky proškrtli.

Z rozhovorů vyplývá, že lidé fotí a sdílejí seflie z několika důvodů. Tyto důvody se většinou vzájemně prolínají a vědci jich ze svého výzkumu vydělili celkem sedm:

1. ovlivnění veřejnosti 
2. důkaz, že jsou součástí důležitého/zajímavého/vtipného momentu 
3. forma komunikace 
4. sdílení důležitých životních okamžiků 
5. zábava ve volném čase 
6. způsob, jak získat oporu alespoň v digitálním světě 
7. prostředek pro udržování kontaktů s přáteli a rodinou

Kvůli posledně uvedenému důvodu je většina lidí ochotna riskovat možný stupeň kritiky od ostatních, včetně nařčení z narcismu. Jinak ale uživatelé sociálních aplikací jako Facebook, Instagram či Snapchat často svá selfie nenahrají ze strachu, že by mohli být ostatními obviněni z povrchnosti. Zároveň většina dotazovaných odsuzuje ty, kteří si fotí jen obličeje nebo těla bez jakéhokoli kontextu k jejich aktuálnímu životu.  Respondenti souhlasí, že by selfie mělo sloužit jako vyprávěcí znak, nikoli jako způsob, jak získat plno kladných reakcí od okolí. 

Ve všech třech sledovaných zemích vědci dospěli k obdobným závěrům. Jediný rozdíl byl v tom, že v Číně se v aplikaci WeChat více než selfie používají různé emotikony, tedy různé animované obrázky.
Shrnutí

Dynamičnost selfie konverzace je asi nejvíce patrná na Snapchatu. Tato aplikace v uživatelích vzbuzuje pocit, že interakce je jen dočasná, tedy pomíjivá. Vzhledem k soukromí (nebo spíše k pocitu soukromí), které aplikace nabízí, jsou selfie více uvolněná a uživatelé tolik „neřeší“ případný možný dopad fotky.  Uživatelé přemýšlejí o obsahu (tedy o fotce samé) i o médiu, skrz které fotku publikuji (např. Facebook, Instagram, Snapchat ad.), o rychlosti odpovědi virtuální zprávy, a to s ohledem na to, jaký účinek může zpráva vyvolat.  Tyto výsledky výzkumu jsou tedy v rozporu s Harperovou teorií o spontánnosti a bezmyšlenkovitosti užití sociálních médií.

Na Snapchatu se fotky stávají „jazykovou hrou“, kde je obrázek používán namísto gramatiky a slovní zásoby. Jedná se tak o významný krok vpřed v oblasti vizuální komunikace v současné kultuře. Konverzační funkčnost zasílání selfie umožňuje vědcům zařadit tuto novou vizuální formu komunikace jako způsob interpersonálního komunikačního procesu. Na selfie konverzace tedy lze aplikovat různé teorie a rámce užívané v oblasti interpersonální komunikace.

Autoři chtějí svůj výzkum dále rozšiřovat, v rámci metodologie chtějí sesbírat více dotazníků, modifikovat otázky a provést rozhovory a pozorování i ve Velké Británii a Číně. Co se tématu týče, chtějí se více zaměřit na dialogické aspekty mobilní selfie komunikace. A v neposlední řadě chtějí zjistit, do jaké míry lze zjištěné výsledky vztáhnout i k jiným kulturám a kontextům. 

       Selfie v České Republice

            Výzkum se České Republiky netýkal a ani užívání Snapchatu zde není tak rozšířené jako ve zkoumaných zemích. Přesto si myslíme, že užívání selfie a vztah k nim je u nás téměř identický, ať už se jedná o důvody pořizování selfie, názory na ně či jejich používání. Česká kultura se od americké, britské nebo čínské samozřejmě liší, ale stejně tak, jako se vyvíjí nové technologie, vyvíjí se s nimi i protokol jejich užívání. Aplikace Instagram, Facebook nebo Snapchat se chovají ve všech zemích prakticky stejně. A stejně se chovají i jejich uživatelé. Mají podobné pocity, potřeby i názory.

            Jak to bude s vývojem selfie-komunikace dál, ukáže až čas.  V mediálním světě se objevují indicie, že se Snapchat (tento „král“ vizuální komunikace) bude dále rozvíjet a rozšiřovat. Je tedy možné, že v dohledné době zažijeme i zde Snapchatový boom.