- Tak,
ještě nějaká témata?
- Já
bych tu něco měla. Kamarádka měla včera na facebooku, že…
Dopolední
porada v redakci. A je jedno, jestli je to veřejnoprávní
televize nebo soukromý web. Sociální sítě sice médiím zdatně
konkurují a ubírají jim pozornost, jenže zrovna tak je zásobují.
Je to jednoduchá rovnice: čím víc lidí na síti, tím víc
obsahu – a pokud máte zajímavé kamarády, tak se mezi nimi najde
při trošce přemýšlení i fůra témat. A témata jsou to, co se
v čím dál vypjatější mediální konkurenci počítá
především.
Vlastně
je to logické. Hlavně Facebook jsme si v Česku zamilovali a
mezi novináři a jejich vrstevníky ho používá většina lidí.
Navíc to není ten typ zdroje, ve kterém by se člověk musel týden
učit vůbec hledat a další rok ladit, co z něj půjde
použít. Nebo se k jeho používání dokonce nutit. Nene,
sociální sítě jsou vlastně ideální způsob, jak změnit
flákání v užitečnou činnost.
- Neprokrastinuju,
šéfe, hledám informace. Navíc ty užitečné
informace, které chceme pro naší cílovou skupinu, rozuměj
příslovečnou babičku z Horní Dolní především, ne?
Tohle
je asi první efekt, který popularita sociálních sítí pro
„stará“ média má. Přibylo témat z běžného lidského
života. Důchody, kočárky, dávky, potraviny. Není to tak, že by
za jejich hojnost mohla nová média sama od sebe, ale při pohledu
zpátky se zdá, že někdy po roce 2000 se začala lídrům redakcí
zajídat elitnost českých médií. Žila si ve svém světě
tiskovek, ministerských mluvčí a ekonomů-analytiků.
Obzvlášť
ekonomické zpravodajství tehdy bylo sexy – firmy si bez problémů
kupovaly desítky výtisků novin a předplácely si i monitoring.
Z téhle idylické doby před pádem nákladů i bank se tradují
zkazky ekaunt-menežerů (to
jsou ti, co si myslí, že jejich práce živí redaktory a redaktoři
si naopak myslí, že oni tyjí z jejich dřiny), že jeden
čtenář Hospodářských novin má hodnotu tří čtenářů
Lidových novin, šesti čtenářů Metra a deseti čtenářů
Blesku. Míněno inzertním výnosem, samozřejmě.
Jenže pak
přestala být ekonomika sexy. Stačí se podívat na současné
poddimenzované redakce, seškrtané bloky ekonomických zpráv a
zeptat se v archivu, jestli by neměli na zhlédnutí nějakou
kazetu s burzovním zpravodajstvím – to už zmizelo úplně.
A jak
s tím souvisejí nová média? Kdy začaly padat v USA
banky? 2008? A kdy se v Česku rozjel naplno Facebook? 2008,
2009? Tyhle dva trendy se prostě potkaly a média definitivně
zbavily elitnosti – místo toho, aby byly jejich výstupy vzorem,
ke kterým se čtenáři připodobňují a učí se z nich,
začaly nadbíhat příjemcům.
A to je
vlastně přesně to, co dělají i sociální média. Dojdou si za
vámi a ukáží vám přesně to, co čekají, že chcete číst.
Hned za tematickou proměnou šla i změna přístupu.
- Že
poklesl objem peněz vyplácených na invalidních důchodech? O
miliardu a půl ročně? Pod tím si, sakra, nikdo nic nepředstaví.
Najdi mi nějakýho mrzáka, kterýmu důchod vzal zlej posudkovej
lékař, od něj se dostaň k Drábkovi a pak tam můžeš teda
to číslo dát, když chceš.
Za
posledních pět deset let se hodně proměnily cílové skupiny. I
„slušná“ média, včetně veřejnoprávních, začala
kalkulovat s hloupějším a míň vzdělaným příjemcem. A
očekávanou míru jeho inteligence čím dál víc nastavují podle
toho nejslabšího jedince. Jenže co s tím, když občas něco
náročnějšího musíte zařadit?
Řešení se našlo, takzvaná
háelpéčka. Tenhle termín (hluboce-lidský-příběh) údajně
vymysleli kdysi v Mladé frontě pro žánr, kterým plnili jako
podle šablony podval titulní strany. Od té doby se příběhy
rozšířily a stalo se z nich skoro klišé. Absurdní podobu
tomu dávaly svého času (cca. 2012-2013) hlavní zprávy
veřejnoprávní televize – v některých relacích začínala
podobným příběhem každá druhá reportáž, někdy i víc. A to
je druhý efekt – novinářům se hledají daleko snáz.
Březen
2014, Facebook redaktorky
Ahoj,
hledám někoho, komu je přes 50 a hledá marně práci. Pro
natáčení.
25.3.2014,
Facebook jedné neziskovky
Hledáme
osoby 50+ pro krátký rozhovor do pořadu XXX. Vzniká reportáž o
osobách 50+ na trhu práce, kde bude prezentována i XXX.
Do chystané reportáže tedy hledáme někoho, kdo má zkušenosti s
věkovou diskriminací. Reportáž se bude točit předem, nepůjde o
živé vysílání.
V případě zájmu se nám prosím ozvěte na email: XXX
V případě zájmu se nám prosím ozvěte na email: XXX
7.
4 .2014, Facebook jedné neziskovky
Zástupkyně
XXX byly v reportáži XXX o zaměstnávání osob 50+ (link)
Ekonomický
zákon ale tvrdí celkem neomylně: když je něco vzácné, má to
cenu. Čím větší je naopak převis nabídky nad poptávkou, tím
hlouběji cena klesá. Ještě jsme do toho bodu nedospěli, ale dá
se čekat, že témata ze sociálních sítí se stanou za pár let
čím dál zbytnějšími a okoukanějšími. A podle toho klesne i
jejich cena. Ale co bude ta věc, která bude v kurzu dál, to jde
říct jenom velmi těžko.
Ne,
novináři nepřestanou používat sociální sítě, naopak. Ale už
to bude úplně normální zdroj, asi jako katastr pozemků nebo
servis ČTK. A v historii mediálních obsesí bude další nová
položka. Jak ten moment zlomu poznáme? Dovolím si jeden tip –
trendem to přestane být tehdy, když otevře FSV seminář o tom,
jak může novinář využívat sílu sociální sítě…
Autor: Jan Beránek
No comments:
Post a Comment