HIPSTERBOOK

- Tak, ještě nějaká témata?

- Já bych tu něco měla. Kamarádka měla včera na facebooku, že…

Dopolední porada v redakci. A je jedno, jestli je to veřejnoprávní televize nebo soukromý web. Sociální sítě sice médiím zdatně konkurují a ubírají jim pozornost, jenže zrovna tak je zásobují. 

Je to jednoduchá rovnice: čím víc lidí na síti, tím víc obsahu – a pokud máte zajímavé kamarády, tak se mezi nimi najde při trošce přemýšlení i fůra témat. A témata jsou to, co se v čím dál vypjatější mediální konkurenci počítá především.

Vlastně je to logické. Hlavně Facebook jsme si v Česku zamilovali a mezi novináři a jejich vrstevníky ho používá většina lidí. Navíc to není ten typ zdroje, ve kterém by se člověk musel týden učit vůbec hledat a další rok ladit, co z něj půjde použít. Nebo se k jeho používání dokonce nutit. Nene, sociální sítě jsou vlastně ideální způsob, jak změnit flákání v užitečnou činnost.

- Neprokrastinuju, šéfe, hledám informace. Navíc ty užitečné informace, které chceme pro naší cílovou skupinu, rozuměj příslovečnou babičku z Horní Dolní především, ne?

Tohle je asi první efekt, který popularita sociálních sítí pro „stará“ média má. Přibylo témat z běžného lidského života. Důchody, kočárky, dávky, potraviny. Není to tak, že by za jejich hojnost mohla nová média sama od sebe, ale při pohledu zpátky se zdá, že někdy po roce 2000 se začala lídrům redakcí zajídat elitnost českých médií. Žila si ve svém světě tiskovek, ministerských mluvčí a ekonomů-analytiků. 

Obzvlášť ekonomické zpravodajství tehdy bylo sexy – firmy si bez problémů kupovaly desítky výtisků novin a předplácely si i monitoring. Z téhle idylické doby před pádem nákladů i bank se tradují zkazky ekaunt-menežerů (to jsou ti, co si myslí, že jejich práce živí redaktory a redaktoři si naopak myslí, že oni tyjí z jejich dřiny), že jeden čtenář Hospodářských novin má hodnotu tří čtenářů Lidových novin, šesti čtenářů Metra a deseti čtenářů Blesku. Míněno inzertním výnosem, samozřejmě. 

Jenže pak přestala být ekonomika sexy. Stačí se podívat na současné poddimenzované redakce, seškrtané bloky ekonomických zpráv a zeptat se v archivu, jestli by neměli na zhlédnutí nějakou kazetu s burzovním zpravodajstvím – to už zmizelo úplně.

A jak s tím souvisejí nová média? Kdy začaly padat v USA banky? 2008? A kdy se v Česku rozjel naplno Facebook? 2008, 2009? Tyhle dva trendy se prostě potkaly a média definitivně zbavily elitnosti – místo toho, aby byly jejich výstupy vzorem, ke kterým se čtenáři připodobňují a učí se z nich, začaly nadbíhat příjemcům.

A to je vlastně přesně to, co dělají i sociální média. Dojdou si za vámi a ukáží vám přesně to, co čekají, že chcete číst. Hned za tematickou proměnou šla i změna přístupu.

- Že poklesl objem peněz vyplácených na invalidních důchodech? O miliardu a půl ročně? Pod tím si, sakra, nikdo nic nepředstaví. Najdi mi nějakýho mrzáka, kterýmu důchod vzal zlej posudkovej lékař, od něj se dostaň k Drábkovi a pak tam můžeš teda to číslo dát, když chceš.

Za posledních pět deset let se hodně proměnily cílové skupiny. I „slušná“ média, včetně veřejnoprávních, začala kalkulovat s hloupějším a míň vzdělaným příjemcem. A očekávanou míru jeho inteligence čím dál víc nastavují podle toho nejslabšího jedince. Jenže co s tím, když občas něco náročnějšího musíte zařadit? 

Řešení se našlo, takzvaná háelpéčka. Tenhle termín (hluboce-lidský-příběh) údajně vymysleli kdysi v Mladé frontě pro žánr, kterým plnili jako podle šablony podval titulní strany. Od té doby se příběhy rozšířily a stalo se z nich skoro klišé. Absurdní podobu tomu dávaly svého času (cca. 2012-2013) hlavní zprávy veřejnoprávní televize – v některých relacích začínala podobným příběhem každá druhá reportáž, někdy i víc. A to je druhý efekt – novinářům se hledají daleko snáz.

Březen 2014, Facebook redaktorky

Ahoj, hledám někoho, komu je přes 50 a hledá marně práci. Pro natáčení.

25.3.2014, Facebook jedné neziskovky

Hledáme osoby 50+ pro krátký rozhovor do pořadu XXX. Vzniká reportáž o osobách 50+ na trhu práce, kde bude prezentována i XXX. Do chystané reportáže tedy hledáme někoho, kdo má zkušenosti s věkovou diskriminací. Reportáž se bude točit předem, nepůjde o živé vysílání.
V případě zájmu se nám prosím ozvěte na email: XXX

7. 4 .2014, Facebook jedné neziskovky

Zástupkyně XXX byly v reportáži XXX o zaměstnávání osob 50+ (link)

Ekonomický zákon ale tvrdí celkem neomylně: když je něco vzácné, má to cenu. Čím větší je naopak převis nabídky nad poptávkou, tím hlouběji cena klesá. Ještě jsme do toho bodu nedospěli, ale dá se čekat, že témata ze sociálních sítí se stanou za pár let čím dál zbytnějšími a okoukanějšími. A podle toho klesne i jejich cena. Ale co bude ta věc, která bude v kurzu dál, to jde říct jenom velmi těžko.

Ne, novináři nepřestanou používat sociální sítě, naopak. Ale už to bude úplně normální zdroj, asi jako katastr pozemků nebo servis ČTK. A v historii mediálních obsesí bude další nová položka. Jak ten moment zlomu poznáme? Dovolím si jeden tip – trendem to přestane být tehdy, když otevře FSV seminář o tom, jak může novinář využívat sílu sociální sítě…

Autor: Jan Beránek