Morální a etické smýšlení mladých lidí v kontextu užívání digitálních médií

Morality and ethics behind the screen: Young people's perspectives on digital life

Andrea Flores and Carrie James

New Media & Society

Výzkum v rámci Projektu Zero na Harvardově Univerzitě se zaměřuje na přístup mladých lidí a studentů k novým médiím stran morálky a etiky. Nová média zahrnující weby a stránky jako Wikipedie, Facebook nebo YouTube jsou v dnešní době již nedílnou součástí života mladých lidí. Výzkumy v této oblasti se často zaměřují na pozitivní nebo negativní dopad těchto médií na společenský vývoj, vnímání i učení, nicméně důležitou součástí tohoto tématu je i vztah nových médií a vnímání a citlivosti k etickým a morálním otázkám.

Andrea Flores je výzkumnou asistentkou na Harvardově Univerzitě v rámci Projektu Zero a kandidátkou na titul PhD. v oboru Antropologie na Brownově Univerzitě. Carrie James je vedoucí výzkumnou pracovnicí v rámci Projektu Zero, která se svými výzkumy zaměřuje na digitální život a občanskou výchovu mladých lidí. Samotný Projekt Zero je na Harvard University projektem, který obecně koncentruje své úsilí na výzkum vývoje procesu učení u dětí, dospělých i organizací a jeho výzkumy se soustředí na povahu inteligence, porozumění, myšlení, kreativity či etiky učení napříč disciplínami a v různých kontextech.

            Výzkum se soustřeďuje na způsob myšlení, který řídí užívání nových médií teenagery a mladými dospělými – to, jak přemýšlí a vnímají svou vlastní participaci na sociálních sítích, blozích či online hrách. Cílem je popsat rozsah a povahu individuálních morálních a etických úvah a situací, které dané způsoby myšlení vyvolávají.

            Pro posouzení přístupu mladých lidí k životu online vychází autorky z psychologické teorie morálního vývoje a prací autorů jako Kohlberg, Piaget či Selman. Dle publikovaných postulátů mají mladí lidé schopnost myslet morálně a eticky, ale potřebují takové situace rozeznávat, a ačkoliv může mladý člověk vnímat danou situaci jako morální, nemusí podle toho také jednat – morální myšlení se nerovná morálnímu chování. Nedávné studie navíc tvrdí, že amorální jednání jako podvádění, lhaní či šikana jsou mezi mladými široce rozšířeny a mladiství mají slabý smysl ve věcech morálních dilemat.

            Další základní skutečností je postavení digitálních medií v dnešním životě. Online prostor je dnes zásadním pro studium, poskytuje nové kontexty a příležitosti, ovšem i hrozby pro morální vývoj. Nekonečný prostor, který internet nabízí, ovšem může situaci stěžovat. Stav neustálého připojení ohrožuje vývoj osobnosti a digitální média mají tu moc destabilizovat vztah s ostatními oběma směry – sbližováním i odcizováním. S tím souvisí i to, že vlastní „neviditelnost“ a skutečnost, že jeden nemůže vidět ostatní online, prohlubuje možný efekt ztráty zábran.

            Autorky se při výzkumu zaměřily na tři oblasti myšlení a přístupu – 1) myšlení stran důsledků, 2) morální myšlení a 3) etické myšlení a stanovily si tři výzkumné otázky:

1)      Jak a kdy myslí mladí lidé primárně individualisticky, morálně a eticky v rámci jejich online aktivit?

2)      Do jaké míry jsou ve svých přístupech konzistentní?

3)      Jaké jsou jejich převládající amorální a neetické přístupy?

Metodou sběru dat byly kvalitativní rozhovory s 61 mladými lidmi ve věku 15-25 let, kteří se často angažují v aktivitách jako blogging, sociální sítě, hraní her, vytváření obsahů, účast v online fórech nebo vědomostních komunitách (jako Wikipedie). Vzorek dotazovaných byl rozdělen dle pohlaví, rasy, etnika a socioekonomického statusu. Výzkumu se zúčastnilo 32 žen a 29 mužů, dle užití to bylo 24 uživatelů sociálních sítí, 14 hráčů her, 13 bloggerů, 8 uživatelů zabývajících se vytvářením obsahu. Většina dotazovaných participovala na více platformách, ale pro každý rozhovor byla vždy zvolena jedna jako hlavní. Dotazovaní prošli nejprve přehledem jejich online aktivit a následně prošli dvěma cca 60 minutovými rozhovory, mezi nimiž byla pauza 6 dní. První rozhovor byl zaměřen na online zkušenosti a vnímání, druhý zahrnoval hypotetická dilemata online situací. Zřetel byl brán na jejich online minulost, jak se k dané aktivitě dostali, jaká je jejich volba sebeprezentace v různých kontextech a jak se staví k otázkám soukromí a přístupu obsahů. Dále také vnímání vhodného a nevhodného a pohled na rizika a přínosy online života, stejně jako otázky stran online situací, které je znepokojují a jak se k nim staví.

      I výsledky byly aplikovány na tři hlavní směry smýšlení – tedy stran domýšlení důsledků, morálního a etického. Nejvíce zaznamenaným přístupem bylo myšlení stran domýšlení důsledků, které se ukázalo jako velmi individuální, ale přítomné ve většině případů. Většina dotazovaných pomýšlí na možné důsledky svého jednání online hlavně z pohledu vlastní osoby, jen velmi málo přemýšlí o důsledcích pro ostatní. Spouštěče tohoto smýšlení jsou různé, velká část souvisí s online prostředím a postováním svého chování v kontextu sdíleného prostoru. Např. sportovci v tomto ohledu zmiňují, že nepublikují např. to, jak konzumují alkohol, protože se bojí sankcí od trenéra apod. Dalším významným aspektem bylo dbání na vlastní reputaci.

      Druhým dle četnosti zaznamenaným přístupem bylo myšlení morální a to především v ohledu přístupu k přátelům a blízkým. Odpovědi se vztahovaly ke skutečnostem nesdílení obsahů či komentů, které by mohly blízkým v komunitě ublížit či je nějak negativně konfrontovat. Zaznamenána byla snaha jednat s ostatními jako v offline prostředí. Spouštěče, které vyvolávaly toto myšlení, byly především vnímání přátelských vztahů a zvažování emocionálních dopadů na příjemce či čtenáře komentů, stejně tak morální myšlení v rámci sdílení a publikování „drbů“ o přátelích. Nejméně zaznamenáno bylo etické smýšlení, které autorky definovaly jako možný dopad něčího jednání na širší komunitu. Ačkoliv skoro každý dotazovaný vykazoval alespoň náznak takového přístupu, bylo přesto nejméně participujícím přístupem a často velmi nekonzistentním u každého jedince. Pokud bylo zaznamenáno, odkazovalo etické myšlení na kyberšikanu či podvádění při hrách, a jejich důsledky ovlivňující celou komunitu. V pozitivním světle vnímají dotazovaní online sdílení informací a vědomostí například v rámci Wikipedie. Nicméně v této instanci převládá domýšlení důsledků pro vlastní osobu nad převahou etického smýšlení rozšířeného na celou komunitu a zainteresované subjekty.   Alespoň každý jedinec vykazoval nejméně jednu instanci amorálního nebo neetického smýšlení. Toto se projevovalo hlavně v souvislosti a herními strategiemi, nelegálním stahováním či komentáři na sociálních sítích. Například někteří hráči nelitují podvádění při hrách s tvrzení, že „je to jen hra“ a tudíž ne morálně nebo eticky zatížená skutečnost. U ilegálního stahování si dotazovaní na jedné straně uvědomují negativní dopady na interprety, ale selhávají při začlenění empatie s tvrzením, že „jim je to jedno“. Téměř všichni dotazovaní vykazují schopnost etického myšlení, převažuje však smýšlení v souvislosti s vlastní osobou, méně ji pak umí ve skutečnosti aplikovat pro další zainteresované subjekty.

      Výzkum Andrey Flores a Carrie James je předzvěstí většího zájmu na psychologické a sociální dopady nových médií a digitálního světa. Podobné výzkumy jistě pomohou adaptovat a ukotvit roli nových médií ve společnosti. V této souvislosti je v dnešní době například hojně diskutováno téma využívání Wikipedie jako studijního zdroje a materiálu, podobně s tímto souvisí přístup studentů k plagiátorství a autorskému právu. Tyto oblasti z hlediska vzdělávání jistě zaslouží dalšího probádání, neboť se jeví jako významný stavební prvek současného vzdělávacího a společenského systému.