Videohry jako transmediální zdroj filmového odpadu

                Společně s tím, jak video herní fanoušci opouštěli sály kin po premiéře nového „hitu“ Need for speed, se jistě mnohým z nich proháněly hlavou následující otázky. Kdy se konečně tvůrcům povede natočit opravdu dobrý film podle herní předlohy? Jsou filmy podle videoher pouze zdrojem dodatečných peněz pro majitelé práv a filmová studia? Tento film se nejspíš v podvědomí herních fanoušků připojí k početnému zástupu neúspěšných filmových adaptací inspirovaných herními předlohou. Nicméně u tohoto filmu není záhodno mluvit o zklamání. Je totiž na místě se ptát, jestli zrovna série Need for speed byla nejvhodnějším kandidátem pro zfilmování a otázkou je i jaká očekávání jsme od tohoto filmu mohli a měli mít. Vždyť video herní předloha téměř postrádá jakoukoliv narativní složku, nemá prakticky žádné postavy, natož nějaké zajímavé, a navíc kromě rychlých vozidel a pouličního závodění se jen těžko mezi jednotlivými díly hledá nějaká paralela. Natočit film, který by nějak uspokojil fanoušky této závodní série, bylo podle mého názoru prakticky nemožné a ačkoliv výsledek nakonec není tak špatný, jak bych čekal, o žádné filmové nebe se rozhodně nejedná.

A to je na jednu stranu škoda. Protože tady se už na spásu čeká hodně dlouhou dobu. Fanoušků videoher každým rokem přibývá a už dávno se nejedná o odstrkovanou okrajovou komunitu tvořenou převážně asociálními jedinci. Videohry si kolem sebe vytvořily vlastní popkulturu a početnou masu zastánců obou pohlaví, která se ke hráčům dobrovolně hlásí. Navíc i věkový průměr této množiny populace se začal postupně zvyšovat, takže hráči se stávají zajímavou cílovou skupinou pro producenty všeho druhu. Hráči mají chuť a zájem vstřebávat obsahy inspirované jejich oblíbenou zábavou a tak se zde vytváří velmi zajímavý trh k zaplnění. Ale kde nic není ani smrt nebere. Nechápejte to špatně, filmů podle videoher bylo dost, ale až na výjimky se jedná o téměř nesledovatelné braky. A i ty výjimky, které se najdou, se rozhodně neřadí k filmovým skvostům. Na většině Top 10 žebříčků filmů s videoherní předlohou se na předních příčkách v různých obměnách opakují filmy Mortal Kombat, Lara Croft: Tomb Raider, Resident Evil, Prince of Persia a Silent Hill. Přičemž na IMDB se z nich nejlépe umístil Resident Evil (6,7 of 10) a například na Metacritic dopadl nejlépe Mortal Kombat (58 of 100). Což jsou ale dost žalostné výsledky pro premianty své vlastní kategorie. O poznání lépe jsou na tom filmy, které se videohrami pouze volně inspirují. Z posledních let jmenujme snímky Wreck-It Ralph a Scott Pilgrim vs. the World. Oba dva byly fanoušky velmi dobře přijaty. Ani jeden nemá přímo herní předlohu a oba jen používají herní prvky, principy a stylizaci, v případě Ralpha i některé známé video herní postavy.

Filmy podle her jsou obecně spíše známé pro svoje nekvality. Není se bohužel čemu divit, protože jako předlohy jsou z nějakého důvodu velmi často vybrány hry s neexistujícím nebo velmi nekvalitním příběhem (jako v případě Need for speed). Tento fakt se, společně s tím, že filmy jsou z pravidla nabídnuty k režii druhořadým režisérům, stává pro film smrtící kombinací. Samotnou kapitolou je v tomto ohledu režisér Uwe Boll, který od roku 1992 natočil již přes třicet filmů a ani jeden z nich není obecně uznáván alespoň jako ucházející. Tohoto režiséra bohužel video herní adaptace zaujaly natolik, že už jich stihl natočit osm, všechny s naprosto propastnou kritikou ze strany odborné veřejnosti i fanoušků herních předloh.

Takže v čem je (kromě Uwe Bolla) zádrhel? Je zvláštní, že v opačném směru tento problém není tak markantní. Podle filmů již vznikla celá řada skvělých her, ačkoliv k ideálnímu stavu je i zde daleko. Mimo kvalitní hry, které vycházely z filmů ze světa Pána Prstenů, Harryho Pottra, Star Wars je třeba vzpomenou například na výbornou hru Goldeneye 007 (podle známé bondovky s Brosnanem), nebo třeba Ghostbusters, sérii Kingdom Hearts, či Alien vs Predator a další. Samozřejmě je zde i opačná skupina výtvorů. Hry jsou totiž v rámci transmediálních obsahů vydavateli často chápány jen jako doplňkový, popřípadě mírně rozšiřující produkt k jejich hlavnímu dílu. Jejich vývoji se v těchto případech nevěnují ani vzdáleně taková pozornost a prostředky jako filmu a výsledky podle toho často vypadají.

Je s podivem, že ostatní média, jako například komiksy a knihy nemají se svou transpozicí do filmového formátu tak velké potíže, navzdory tomu, že technicky mají videohry k filmům mnohem blíže. Odborná veřejnost, ať už v negativním či pozitivním smyslu, u upozorňuje na to, že dnešní videohry často přejímají narativní postupy právě z filmového světa a nemálo zaznívá, že hraní počítačových her se stále více přibližuje zážitku podobnému sledování filmu (připomeňme například hry Heavy Rain nebo Beyond Two Souls). Tak proč to nefunguje obráceně?

                Velcí producenti mají strach věnovat filmu dostatečné množství finančních prostředků a zajistit pro natáčení schopného režiséra. Když je v herním světě nejčastěji se inspirujícím režisérem právě Uwe Boll, je někde zřejmě chyba. Troufám si tvrdit, že se tento fakt v několika dalších letech s rostoucím zájmem o videohry pravděpodobně změní. Až do nedávna byl celovečerní film o komiksových superhrdinech považován za podobně velký risk. A jaká je situace dnes? Producenti se nemohou dočkat, až se jim nějaký podobný film dostane do rukou a kasovní výdělky, ale i náklady na výrobu filmů neustále rostou. Úspěchy filmů jako Blade, X-men a Spider-man spustily lavinu a Iron man společně s Avengers dílo dokonaly. Herní průmysl potřebuje stejný impulz. Disney a spol. potřebují ujištění, že se jedná o správnou cestu, že filmy podle herních předloh mají stejnou šanci na úspěch jako ty podle komiksů a knih. A tohle ujištění jim ale přinese pouze úspěšný snímek, který si nejenom získá veřejnost, ale také dokáže vydělat pohádkovou sumu peněz, tak jak to dokáží třeba Avengers. V současné chvíli jsou v přípravě snímky, které mají slušnou šanci to dokázat, jako například Assassin’s Creed(08/2015) nebo Warcraft: The Last Guardian (03/2016). Nezbývá tedy než si počkat zda se jim toto prokletí podaří zlomit.

ZDROJE:

Video Game Adaptation. In: Boxofficemojo.com [online]. [cit. 2014-04-19]. Dostupné z:http://www.boxofficemojo.com/genres/chart/?id=videogameadaptation.htm
Screen Junkies. Youtube.com [online]. Dostupné z: https://www.youtube.com/user/screenjunkies
IMDB.com [online]. Dostupné z: IMDB.com
Metacritic.com [online]. Dostupné z: Metacritic.com