Když se prequel transmedializuje

V březnu roku 2013 uvedla americká televizní stanice A&E seriál Bates Motel v režii Tuckera Gatese. Milovníci klasických hororů mohou zcela správně odtušit souvislost s Hitchcockovým Psychem. Relativně nový americký seriál nahlíží na mladá léta Normana Batese a dobu, která předcházela ději jednoho z nejslavnějších Hitchcockových snímků.

V současnosti běží druhá řada a o diváky nemá nouzi (jak je patrno také ze sociálních sítí). Publikum patrně zajímá, jaká že měla být mladá léta Normana Batese. Ano, že prequely jsou teď zkrátka v kurzu a patří ke standardním postupům moderní televizní mašinérie. Nic proti, jenže v tomto případě se příběh posunul nejen v čase, ale i ve formátu. Postavy jednoho z klenotů světové kinematografie se vymanily z dávno mrtvého média a ožívají díky pravidelnosti, se kterou se dostávají ke svým divákům, ať už přes televizní obrazovky či monitory přenosných komunikačních zařízení. 

Film je mrtev, ať žije seriál. Je paradoxní, že v počátcích kinematografie to byly právě seriály, které lákaly diváky do přítmí zprvu pokleslé atrakce. Otázkou je, je-li to dnes jinak. Leckteré diváky nepochybně přiláká postava kdysi nejslavnějšího filmového psychopata, někteří ale díky seriálu vyhledají „ohromně starý“ černobílý film (a hodně se jich zasekne u barevných remaků).

Film je dnes virtuálním médiem. Sám na sebe dávno rezignoval a nenápadně se přemístil na médium jiné, digitalizované. Nelze se tedy divit, že komunikuje s dalšími mediálními formáty. Konvergence je ale oboustranná. Mnoho seriálů začíná delšími, tzv. pilotními díly, které jsou vlastně takovými malými filmy. Některé kdysi populární seriály se rozhodly (resp. se tak rozhodli jejich producenti), že vytěží zbytky své slávy a předvedou divákům „co bylo potom.“  Pokud však kdysi (ale není to zase tak dávno) platilo, že diváci byli lákáni odhalením tajemství onoho „co bylo dál“, nyní se je tvůrci stále častěji snaží nalákat na to, co bylo „předtím.“  Touha odhalit skryté nebo nezájem o budoucnost? Nebo je za tím něco úplně jiného. Ber(e)me, dokud je z čeho. Nárůstající počet všemožných sequelů a prequelů rozhodně není záležitostí jen několika posledních let. Nelze vymyslet nové postavy? Je jednodušší vzít postavu a operovat s její charakteristikou? Nebo je to lákavější? 

Při zmínění konceptu transmedia storytellingu, který bývá vymezován vůči tradičním adaptacím a popkulturnímu merchandisingu, je často operováno s předpokladem divácké iniciativy, či alespoň jakési minimální tvůrčí participace. V případě komerční tvorby se spíše jedná o prvoplánový kalkul. V praxi jde jedno s druhým ruku v ruce.