V několika
posledních letech začalo žánru fantasy literatury dominovat téma upírů a
vlkodlaků. Od ság typu Stmívání od Stephenie Meyer, přes Vampýrskou
akademii, Upíří deníky až po Pravou krev a desítky dalších. Dávno před touto
záplavou si ovšem vybudovala jméno spisovatelka Laurell K. Hamilton se svou
sérií knih o Anitě Blakeové. Po celém světě vyšly miliony knih o oživovatelce
mrtvých a legální upíří popravčí, které pravidelně patří mezi bestsellery v
žebříčku novin New York Times.
 |
| Laurell K. Hamilton (zdroj: http://www.laurellkhamilton.org) |
Anita Blakeová
žije v St. Louis a živí se jako animátorka zombií, popravčí zdivočelých
upírů a lykantropů a příležitostně vypomáhá policii s řešením vražd,
v nichž je zapletený někdo z nadpřirozené komunity. Aby toho nebyla
málo, je milenkou a lidskou služebnicí místního upířího vládce města
Jean-Clauda a partnerkou alfy místních vlkodlaků Richarda. Do náručí mnoha
jiných mužů ji navíc žene ardeur,
nadpřirozená sexuální moc, kterou nedobrovolně získala od svého upířího pána.
Knihy jsou psány v žánru takzvané dark
fantasy, která je okořeněna erotickou tématikou. Děj se odehrává v současných
Spojených státech, kde upíři získali statut legálního občana se všemi právy.
Laurell
Hamilton se podařilo vytvořit nový svět s vlastními pravidly, který je
natolik košatý, že láká i amatérské spisovatele, aby se ho pokusili obohatit o
své vlastní představy. Jednou z mnoha webových stránek, kde je možné přečíst si
další povídky o Anitě a jejích blízkých, které ale nenapsala původní autorka, je
například http://www.pommedesang.com/
- web, který svým názvem odkazuje na jednu z pozic v upířím společenství,
na „jablko krve“, tedy člověka, který je výsadní potravou nějakého upíra.
Autoři na těchto stránkách nejen navazují svou fantazií na existující dějové
linie a doplňují části, o kterých jsou přesvědčeni, že by zasloužily hlubší
zpracování, ale přidávají rovněž příběhy zcela nové, ve kterých tvoří pojítko
s originální sérií pouze některé z hlavních postav.
 |
| Zdroj: http://comicartcommunity.com |
Svět Anity
Blakeové je natolik oblíbený, že pronikl i na Wikipedii, a to nejen na tu
„oficiální“.
Anglicky hovořící fanoušci si vytvořili svou vlastní verzi kolektivní inteligence.
Na těchto stránkách se dozvíte vše nejen o hlavních postavách a dějových
liniích, ale rovněž o místech, kde se děj odehrává, jednotlivých rasách, ale i o
osobách, o kterých je v knihách pouhá zmínka. V Čechách pro změnu
existuje fórum, na kterém fanoušci společně vypracovávají medailonky hlavních
postav.
Také se zde domlouvají na další tvorbě těchto stránek a diskutují o celé sérii.
V této
rozsáhle tvorbě lze vysledovat také prvky transmediálního vyprávění. Ideální transmediální
vyprávění by mělo přinášet v každé z použitých podob (ať už se jedná
o knihy, videa, komiksy či cokoli jiného) nějaké nové informace, které teprve
společně vytváří komplexní obrázek daného světa.[1]
V sérii Anity Blakeové může jako příklad sloužit komiksová podoba příběhů
mocné nekromantky. Vzhledem k tomu, že se na tvorbě těchto komiksů autorka
přímo podílela, mohla do obrazové podoby prosadit svou představu hlavních hrdinů.
Čtenář tak získává komplexnější vjem – postavy jsou popsány nejen v knihách,
ale následně také zobrazeny ve větším detailu, informace do sebe zpětně lépe
zapadají a dávají více smyslu při čtení (i opětovném) původních knih. Zároveň
to ve čtenáři probouzí zvědavost a snahu dozvědět se o tomto světě upírů,
zombií a vlkodlaků něco víc, nutí ho to sdílet své představy s dalšími
fanoušky, snažit se pochopit četné náznaky, které jsou někdy vysvětleny a někdy
zatím ne (autorka na knihách dál pracuje a mistrně ovládá schopnost vracet se
k nedořešeným situacím z předchozích dílů a pak je využít
v nových knihách). Transmediální vyprávění připoutává fanoušky
k sérii pevnějšími pouty (ve spojitosti s Anitou by se chtělo říci
ocelovými řetězy s koženým hřeby pobitým obojkem na konci).
V roce 2009
se spekulovalo, že by mohl vzniknout také televizní seriál na motivy těchto
knih. Autorka skutečně připustila, že se nejedná o pouhé fámy, nakonec ale z natáčení
sešlo. Přestože ale film zatím nevznikl, na Youtube je již nyní možné najít
několik různých sestřihů, do nichž čtenáři a čtenářky této ságy vybírají herce,
kteří by podle jejich představ nejlépe vystihovali hlavní představitele románů.
Knihy o sexy
lovkyni upírů existují již také v audiopodobě, které lze najít volně
k dispozici na Youtube.
Těmito cestami si lovkyně upírů nachází nové příznivce a proniká na nová
odbytiště (a mediální trhy).
 | |
| Příklady několika různých obálek |
Ani čeští
fanoušci neodolali touze sdružovat se a diskutovat o svých oblíbených
postavách. V českém prostředí vznikl fanweb, na
jehož stránkách najdete nejen podrobné popisy hlavních postav, dějových linií i
chronologickou linku jednotlivých dílů, ale také výběr hudebních skladeb, které
podle fanoušků charakterizují vnitřní naladění jednotlivých postavy či hrdinů.
Je zajímavé, že
i oficiální český překlad vznikl původně jako počin fanynek Anity Blakeové. Původní
překladatelky nejprve amatérsky knihy přeložily pro sebe a nejbližší okolí, a
když je oslovilo nakladatelství Triton, ve kterém první díly vycházely,
upravily tyto překlady, aby poté mohly vyjít i v tištěné podobě.
[1] Henry
Jenkins, Transmedia Storytelling 101, http://henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html
No comments:
Post a Comment