Možnost lokalizovat sám sebe na určitém místě je dnes
samozřejmou součástí mnoha sociálních sítí a médií. A pokud tento nástroj
v nabídce některé sociální platformy chybí, pravděpodobně do ní brzy
přibyde. Data zachycující geografické umístění uživatele mají nejen obrovský
potenciál pro další výzkumné či komerční využití, ale zároveň jsou cennou
informací samy o sobě.
Jde v podstatě o jeden ze způsobů, jak lidé
prezentují sami sebe na sociálních sítích – naše online publikum nás nevnímá
jen prostřednictvím textových a vizuálních projevů, jako jsou statusy,
fotografie či videa, ale také skrze geograficky kódované digitální stopy, které
za sebou zanecháváme. Právě tento pohled zaujali autoři Raz Schwartz
z univerzity Cornell Tech a Germaine R. Halegoua z University of
Kansas ve své práci The spatial self:
Location-based identity performance on social media, v níž představují
svůj koncept nazvaný "spatial self".
 |
| Aplikace Foursquare |
Spatial
self: Souřadnice jako obraz osobnosti
"Sebelokalizace" je asi nejlepším vyjádřením
výrazu spatial self v češtině. Jde o teoretický rámec popisující proces
sebeprezentace, která probíhá online, a přitom se zakládá na zobrazení fyzické
aktivity, která se odehrává offline. Jak to vypadá v praxi? Jste právě
v posilovně a běžíte na páse – to je offline aktivita; ale zároveň máte u
sebe smartphone připojený k internetu a v něm zapnutou aplikaci
Endomondo, kterou dáváte přátelům vědět, jak si dáváte do těla – to je ta
online část. Nebo obědváte ve vyhlášené restauraci, přičemž se ohlásíte skrz
aplikaci Foursqare, aby všichni věděli, že se stravujete jen ve vybraných
podnicích. Spatial self může zahrnovat celou řadu aktivit, při nichž lidé
digitálně dokumentují, zveřejňují a archivují svoje zážitky znázorněné
prostřednictvím místa a prostoru s cílem projevit navenek určité aspekty
své osobnosti, a to typicky přes sociální sítě.
Geografický kód přitom může být podle Schwartze a Halegouaové
zakomponován v textu, obrázku či videu, a poskytuje cenné informace o
uspořádání a využití veřejného prostoru, městské infrastruktuře, vzorech pohybu
obyvatel i místní atmosféře. Autoři upozorňují, že ačkoliv bývá
s geografickými daty většinou nakládáno jako s čistě kvantitativními,
ve skutečnosti v sobě zahrnují kvantitativní i kvalitativní rozměr. Fakt,
že je online text či obrázek nějakým způsobem geograficky kódován, neznamená,
že je objektivním odrazem reality. Je třeba brát v potaz, že byl kódován
někým na základě jeho osobních kritérií a hodnot, čili musí být analyzován i
z tohoto kvalitativního kulturního hlediska. Koncept spatial self se snaží
upozornit na tuto složku sebelokalizace, která bývá často přehlížena.
Představení svého teoretického konceptu rozdělili autoři
do tří částí. První nabízí interdisciplinární diskuzi a průzkum prací, které se
zabývají vztahem mezi lokací, informačními technologiemi a sociální identitou.
V další části předkládají autoři základní charakteristiky spatial self a
kategorizují sociální média dle parametrů nastavených tímto konceptem. Na závěr
pak předkládají možnosti využití konceptu při budoucím sociálním výzkumu i
v praxi, přičemž apelují na zavedení metodologických změn ve výzkumu
geograficky kódovaných dat zveřejňovaných na sociálních sítích.
 |
| Fotografie s označením místa sdílená na sociální síti, tak vypadá moderní trend sebelokalizace. |
Mapa je
prostředek, sebeprezentace cíl
Problematika a způsoby sebeprezentace a tzv.
"impression managementu" jsou v posledních letech oblíbenou
oblastí výzkumu. Teoretikové se shodují, že obrázky, videa, statusy, profily,
seznamy přátel a zájmů, konverzace a příspěvky, které se objevují na sociálních
sítích, ukazují značně zkreslené a upravené verze skutečných uživatelů, což
zvyšuje zájem o výzkum tohoto tématu. Málokterá studie však podle Schwartze a
Halegouaové kombinuje aspekty prezentace identity, sociálních médií a lokace
osoby. Například Sutko a De Souza e Silva (2011) mluví o "prezentaci
místa" jako způsobu sebeprezentace prostřednictvím lokalizačních aplikací,
přičemž se však zabývají spíše sociální konstrukcí místa a dojmy, které
návštěvníci místa zprostředkovávají, než využitím tohoto místa pro prezentaci
vlastní identity.
Mnoho autorů však již v předchozích výzkumech
upozorňuje na fakt, že lokalizační aplikace jako Google Latitude, Foursquare či
Loopt, jejichž původním posláním byla koordinace fyzického (offline) setkávání
lidí, jsou mnohem častěji používány pro selektivní zveřejňování informací o
aktuálním umístění uživatelů, aniž by zde byla nějaká možnost osobního setkání
(např. De Souza e Silva a Firth, 2012). Humphreys (2012) si všímá, že
zaznamenáváni a archivování pohybu a umístění osoby je nástrojem k upevňování
určitých mezilidských pout, internímu vtipkování, sebepropagaci, předvádění,
vychloubání či také k zapamatování určitých významných momentů. Informace
poskytované lokalizačními digitálními aplikacemi sdílené na sociálních médiích
čili zdaleka neslouží jen k určení polohy jejich uživatele, ale především
k prezentaci jeho osobnosti, životního stylu, nálady a životních událostí,
a jako takové podporují důvěrné sociální vztahy.
Schwartz a Halegouaová s uvedenými výzkumníky
souhlasí a čerpají z jejich předešlých poznatků. Na rozdíl od některých
jiných autorů však ve svém výzkumu akcentují zejména hledisko sebeprezentace,
ontologie a produkce identity. Teoretická východiska hledají autoři zejména v kritické
a feministické geografii, přičemž se opírají nejen o předchozí studie
z oboru společenských a humanitních věd, ale také informačních a
výpočetních technologií. Inspiraci dále čerpají ve výzkumech online i offline
identit.
Sebelokalizace
na sociálních sítích
Ačkoliv je spatial self novým pojmem, není zcela novým
jevem. Spatial self může odkazovat k mnoha typům online i offline
činností, při nichž jedinci pořizují, zveřejňují a archivují informace o svém
pohybu za účelem sebeprezentace. Nová je však aplikace tohoto trendu do
prostředí sociálních sítí, které dávají sebelokalizaci dříve netušené možnosti.
Nevnímejme však tuto sebelokalizaci jako nějaký vedlejší
produkt používání geolokačních aplikací a sociálních médií. Spatial self je
zcela vědomá socio-kulturní činnost, jejímž prostřednictvím vytváří uživatel
sociálních sítí intencionálně zkreslený, zabarvený a idealizovaný obraz sebe
sama založený na tom, kde se nachází. Uživatelé těchto digitálních služeb totiž
nezveřejňují každou informaci o své poloze – naopak pečlivě vybírají, na kterém
místě budou "viděni" a na kterém nikoliv. Určitá místa totiž pro ně a
členy jejich sociální skupiny nesou určité konotace a významy, které jsou takto
posilovány a využívány k prezentaci vlastní identity.
Podle způsobu sebelokace pak Schwartz a Halegouaová
kategorizují sociální sítě na tři základní skupiny: fotografické sociální sítě
(photographic social networks), jako je například Instagram, sociální sítě
s kombinovaným využitím (mixed-use social networks), tedy Facebook či Twitter,
a sociální mádia zaznamenávající polohu (location-based social media), jejichž
typickým představitelem je Foursquare.
 |
| Vizualizace poskytnutých geografických dat platformou Facebook. |
Jak jsou autoři přesvědčeni, koncept spatial self nabízí
novou perspektivu, která umožní lépe porozumět datům získávaným skrze geolokační
aplikace a sociální sítě, a efektivněji s těmito informacemi nakládat. Teorie
sebelokalizace je způsobem, jak zkoumat jednotlivce – uživatele sociálních
médií, fyzická místa (například z hlediska jejich využití, sociální funkce
a rozvoje) i samotné sociální sítě, jejichž využití nabývá stále nových
významů.
Koncept
pro teoretiky i praktiky
Digitální vyjádření sebelokalizace nabízejí bezesporu
mnoho významných informací využitelných jak v rámci budoucích výzkumů, tak
i v okamžité praxi, ať už při územním plánování či například
k marketingovým účelům. Nejdříve je však třeba si uvědomit, že tato data
s sebou nesou rozsáhlý soubor významů a souvislostí a nelze je
zjednodušovat na pouhá čísla či hesla. Skutečná geografická poloha uživatele
těchto lokalizačních platform je pouze prvním z předpokladů k jejímu
oznámení a rozšíření této informace mezi určitou sociální skupinu. Dalšími
rozhodujícími faktory jsou však dále i osobní motivace, zkušenosti, cílové
publikum, sdílené významy a cíl, s nímž hlavní aktér do tohoto sociálního
procesu vstupuje.
Schwartz a Halegouaová přicházejí s teoretickým
konceptem, který ukazuje aktuální trend v nové neotřelé perspektivě a
okamžitě přesvědčují o jeho užitečnosti a velké škále možných využití. Trend,
který mohou miliony z nás sledovat v každodenním životě a který jistě
mnozí uživatelé sociálních sítí dávno zaznamenali, získává díky práci The spatial self: Location-based identity
performance on social media teoretický základ, jenž jistě poslouží jako
základní stavební kámen dalších výzkumů. Vzhledem k aktuálnosti tématu lze
totiž předpovídat zvyšování četnosti podobných studií a oblíbenosti konceptů
jako je spatial self.
A to se jistě netýká pouze amerických výzkumníků – stejně
tak v českém internetovém prostředí jsou sociální sítě populárním
fenoménem. Facebook, Twitter, Instagram i Foursquare jsou celosvětovým tématem,
které se nevyhýbá ani Čechům. Podobně i potřeba sebeprezentace se objevuje bez
rozdílu národnosti, i když různé národy mohou mít odlišné představy o tom, jak
by měl takový ideální obraz osobnosti vypadat a jakými prostředky ho dosáhnout.
Celkový nárůst uživatelů sociálních sítí, kteří mají potřebu sebelokalizace a
sebeprezentace je však v každém případě neoddiskutovatelný.
O
Autorech:
Raz
Schwartz
Raz Schwartz je postgraduálním výzkumným pracovníkem na
univerzitě Cornell Tech v New Yorku a odborný asistent Brownova institutu pro
inovaci médií na fakultě žurnalistiky Kolumbijské univerzity. Ve svých studiích
se Schwartz zabývá zejména využitím sociálních médií v městských podmínkách a s
využitím výpočetních metod zkoumá místní sociální interakce. Výsledky jeho
výzkumů byly publikovány v tak prestižních médiích, jako je například Wall
Street Journal, Wired, Rhizome či Atlantic.
Germaine
R. Halegoua
Germaine R. Halegoua je odbornou asistentkou Fakulty
filmových a mediálních studií Kansaské univerzity, doktorský titul získala na
University of Wisconsin. Své výzkumné úsilí věnuje zejména vztahům mezi
městským prostředím a digitálními médii, sociálními médii a geografickou
polohou, mocenskými vztahy a novými technologiemi či kulturní geografií
digitálních médií.
Zdroje:
Schwartz, R.; Halegoua, G.R.: The spatial self: Location-based identity performance on social media.
New media & Society, published online 9 April 2014. Dostupné z: http://nms.sagepub.com/content/early/2014/04/09/1461444814531364.
In
Schwartz, R.; Halegoua, G.R.: „The spatial self:
Location-based identity performance on social media.“:
De Souza e Silva, A.; Frith, J.: Mobile Interfaces in Public
Spaces: Locational Privacy, Control, and Urban Sociality. New York 2012:
Routledge.
Humphreys, L.: Connecting,
coordinating, cataloguing: communicative practices on mobile social networks.
Journal of Broadcasting &
Electronic Media, Vol. 56, No. 4, pp. 494–510.
Sutko, D.M.; De Souza e Silva, A.: Location-aware mobile media and urban sociability. New Media & Society, Vol. 13, No.
5, 2011, pp. 807–823.
No comments:
Post a Comment