Téměř přesně před rokem, 15. dubna 2014, došlo během
Bostonského maratonu k explozi dvou podomácku vyrobených bomb, přičemž
zahynuly tři osoby a dalších několik set bylo zraněno.
Vyšetřování se chopil Federální úřad pro vyšetřování (FBI) a po několika dnech byl
jeden z útočníků zabit při pokusu o dopadení, druhý byl zatčen v následující
den. Přestože se jedná o mimořádnou událost, nevypadá tento suchý výčet
událostí příliš překvapivě. Překvapivé, a vypovídající o síle sociálních sítí a
myšlenky kolektivní inteligence ale je to, co se dělo ve dnech bezprostředně po
útoku na Bostonský maraton v prostředí internetu.
Bezprostředně po útoku se začaly na internetu objevovat
fotografie a videozáznamy, pocházející z rukou přímých účastníků maratonu,
které zachycovaly momenty před a po útoku. Ačkoli měly tyto záznamy zprvu pouze
informační hodnotu, jejich význam dostal nový rozměr po výzvě Bostonské FBI,
aby jí občané zaslali všechny informace a materiály, které by mohly pomoci v hledání
útočníků. V tuto chvíli se rozeběhl sled událostí, které nemají v historii
internetu v takovém měřítku obdoby. Sběr materiálů pro FBI totiž vyvolal
jeden nezamýšlený důsledek, kterým byl fakt, že tyto materiály se staly
předmětem zájmu uživatelů sociálních sítí (především stránek 4chan a Reddit),
kteří je začali zkoumat jako detektivové-amatéři. Lidé ze všech koutů světa se
snažili pomoci identifikovat podezřelé osoby na fotografiích, jednotlivci
začali odposlouchávat policejní frekvence a získané informace pak předávali
ostatním uživatelům, kteří je ihned analyzovali, porovnávali svá zjištění s minulými
informacemi a výsledky zveřejňovali. Obrovská kolektivní snaha trvala několik
dní, při nichž např. na stránkách Reddit vznikla komunita přímo oddaná tomuto
účelu. Již po pár dnech byla identita obou útočníků odhalena a v dalších 24
hodinách byli oba zneškodněni. Důkaz síly lidské kooperace? Pozitivní výsledek
anonymní snahy o spravedlnost?
Omyl.
Jak se později ukázalo, žádná z fotografií, které na
internetu začaly téměř okamžitě kolovat, a které byly dostupné již zmíněným „detektivům“,
neobsahovala zřetelně nakonec identifikované útočníky. Co ovšem tyto fotografie
obsahovaly, byly obrázky nevinných osob, kterým (a jejich rodinám) se v dnech
před zveřejněním pravých útočníků dostalo ukázky toho, jak vypadá „hon na čarodějnice“
po způsobu nového tisíciletí. Například jeden z „podezřelých“, S. Barhoun, byl
identifikován jako Muž s batohem, což je přezdívka, kterou tomuto
sedmnáctiletému mladíkovi přiřknuli uživatelé Redditu. Důvod k podezření? Muž
měl v ruce batoh, do kterého mohl schovat bombu a pohyboval se na místě
prvního útoku. Analýza zahrnovala i porovnání batohu mladíka se zbytky batohu,
ve kterém vybuchla bomba. Tato analýza se dostala dokonce na hlavní stranu deníku New York Post,
což jí mohlo dodat velkou dávku důvěryhodnosti. Nevinný mladík se dle svých
slov bál vyjít v následujících dnech na ulici a stal se terčem virtuálních útoků pomstychtivých jedinců. Podobný příběh
prožila rodina tehdy od března pohřešovaného mladíka jménem S. Tripathi, který
se stal další z podezřelých osob. Ať už byly intence osob, které
zveřejnily na internetu jeho jméno a spojily jeho příběh s útoky, je
jisté, že rodina tohoto muže se stala opět terčem útoků lidí dychtících po
pomstě.
Dalším nezamýšleným důsledkem těchto událostí bylo to, že
FBI byla nucena v kontextu těchto útoků na nevinné zveřejnit fotografie
útočníků dříve, než mohla zjistit jejich pravou totožnost.
To nakonec vedlo sice k tomu, že totožnost pravých útočníků byla zjištěna
dříve, ovšem zároveň i k tomu, že útočníci věděli o informacích FBI a
pokusili se uprchnout, což vedlo ke smrti člena ochranky MIT a k těžkému zranění
jednoho z policistů.
Ovšem není vše černobílé. Nelze se domnívat, že osoby, které
se snažily pomoci FBI a dalším orgánům v pátrání, tak činily ve snaze se
pomstít. Nelze ani tvrdit, že se jedná o stejné osoby, které následně vyhrožovaly
rodinám údajných podezřelých i jim samotným. Není konec crowdsourcingu
informací. Problém leží jinde. Problémem je v kontextu podobných situací
to, že si uživatelé předávají a zveřejňují i osobní informace o „podezřelých“,
jejich telefonní čísla, místa pobytu, informace o jejich příbuzných atd. A to i
přesto, že uživatelé sami sebe upozorňují na to, že tyto informace přesně z důvodů
možných nezamýšlených důsledků zveřejňovány být nemají. Například jedním z nejvíce
hodnocených příspěvků v (dnes již odstraněné) komunitě na Redditu v době
těchto událostí byl příspěvek s titulkem „Pamatuje si někdo Richarda
Jewella?“ R. Jewell je ukázkou
převrácené logiky presumpce neviny, která se často v dobách podobných krizí
objevuje. Ačkoli nebyl nikdy ani souzen, stal se obětí útoků především ze
strany médií, což poznamenalo celý jeho další život. V případě Bostonského
maratonu je nejen z tohoto příkladu patrné, že již sami uživatelé se
snažili vyhnout předčasným soudům, ovšem bezúspěšně.
Přestože jsou vlákna a příspěvky právě například na Redditu
moderované a inkriminující informace mohou být vymazány, nelze zaručit, že se
tento obsah nepřelije do jiných částí sítě, které tento systém nemají, a které
svou anonymitou poskytují svým uživatelům příležitost jednat bez přihlédnutí k morálním
zásadám a zdravému rozumu. Jinými slovy není překvapující, že se v takto diverzifikované
skupině, jakou jsou uživatelé internetu, objeví lidé, kteří v okamžiku nejistoty
a strachu touží po „spravedlivé“ pomstě.
Celá tato situace měla ovšem i své pozitivní stránky. Mimo hledání
podezřelých totiž sociální sítě sloužily jako místa, kde se objevovaly
nejčerstvější informace, kde se organizovaly dobrovolnické akce pro zraněné,
pro traumatizované osoby a pro osoby, které nutně potřebovaly přístřeší či
třeba letenku domů. Je zřejmé, že být aktivní je vhodné a žádoucí, ovšem tato
aktivita by měla být zaměřena pouze na ty činnosti, při kterých nemůže
anonymita internetu uškodit. V případě této tragédie se ukázalo, že potenciál
internetu je obrovský, a že může být studnicí toho nejlepšího, i toho
nejhoršího chování.
No comments:
Post a Comment