Místo dýmky klávesnice, aneb detektivové na Redditu

Téměř přesně před rokem, 15. dubna 2014, došlo během Bostonského maratonu k explozi dvou podomácku vyrobených bomb, přičemž zahynuly tři osoby a dalších několik set bylo zraněno. Vyšetřování se chopil Federální úřad pro vyšetřování (FBI) a po několika dnech byl jeden z útočníků zabit při pokusu o dopadení, druhý byl zatčen v následující den. Přestože se jedná o mimořádnou událost, nevypadá tento suchý výčet událostí příliš překvapivě. Překvapivé, a vypovídající o síle sociálních sítí a myšlenky kolektivní inteligence ale je to, co se dělo ve dnech bezprostředně po útoku na Bostonský maraton v prostředí internetu.

Bezprostředně po útoku se začaly na internetu objevovat fotografie a videozáznamy, pocházející z rukou přímých účastníků maratonu, které zachycovaly momenty před a po útoku. Ačkoli měly tyto záznamy zprvu pouze informační hodnotu, jejich význam dostal nový rozměr po výzvě Bostonské FBI, aby jí občané zaslali všechny informace a materiály, které by mohly pomoci v hledání útočníků. V tuto chvíli se rozeběhl sled událostí, které nemají v historii internetu v takovém měřítku obdoby. Sběr materiálů pro FBI totiž vyvolal jeden nezamýšlený důsledek, kterým byl fakt, že tyto materiály se staly předmětem zájmu uživatelů sociálních sítí (především stránek 4chan a Reddit), kteří je začali zkoumat jako detektivové-amatéři. Lidé ze všech koutů světa se snažili pomoci identifikovat podezřelé osoby na fotografiích, jednotlivci začali odposlouchávat policejní frekvence a získané informace pak předávali ostatním uživatelům, kteří je ihned analyzovali, porovnávali svá zjištění s minulými informacemi a výsledky zveřejňovali. Obrovská kolektivní snaha trvala několik dní, při nichž např. na stránkách Reddit vznikla komunita přímo oddaná tomuto účelu. Již po pár dnech byla identita obou útočníků odhalena a v dalších 24 hodinách byli oba zneškodněni. Důkaz síly lidské kooperace? Pozitivní výsledek anonymní snahy o spravedlnost? 

Omyl.

Jak se později ukázalo, žádná z fotografií, které na internetu začaly téměř okamžitě kolovat, a které byly dostupné již zmíněným „detektivům“, neobsahovala zřetelně nakonec identifikované útočníky. Co ovšem tyto fotografie obsahovaly, byly obrázky nevinných osob, kterým (a jejich rodinám) se v dnech před zveřejněním pravých útočníků dostalo ukázky toho, jak vypadá „hon na čarodějnice“ po způsobu nového tisíciletí. Například jeden z „podezřelých“, S. Barhoun, byl identifikován jako Muž s batohem, což je přezdívka, kterou tomuto sedmnáctiletému mladíkovi přiřknuli uživatelé Redditu. Důvod k podezření? Muž měl v ruce batoh, do kterého mohl schovat bombu a pohyboval se na místě prvního útoku. Analýza zahrnovala i porovnání batohu mladíka se zbytky batohu, ve kterém vybuchla bomba. Tato analýza se dostala dokonce na hlavní stranu deníku New York Post, což jí mohlo dodat velkou dávku důvěryhodnosti. Nevinný mladík se dle svých slov bál vyjít v následujících dnech na ulici a stal se terčem virtuálních útoků pomstychtivých jedinců. Podobný příběh prožila rodina tehdy od března pohřešovaného mladíka jménem S. Tripathi, který se stal další z podezřelých osob. Ať už byly intence osob, které zveřejnily na internetu jeho jméno a spojily jeho příběh s útoky, je jisté, že rodina tohoto muže se stala opět terčem útoků lidí dychtících po pomstě.

Dalším nezamýšleným důsledkem těchto událostí bylo to, že FBI byla nucena v kontextu těchto útoků na nevinné zveřejnit fotografie útočníků dříve, než mohla zjistit jejich pravou totožnost. To nakonec vedlo sice k tomu, že totožnost pravých útočníků byla zjištěna dříve, ovšem zároveň i k tomu, že útočníci věděli o informacích FBI a pokusili se uprchnout, což vedlo ke smrti člena ochranky MIT a k těžkému zranění jednoho z policistů.

Ovšem není vše černobílé. Nelze se domnívat, že osoby, které se snažily pomoci FBI a dalším orgánům v pátrání, tak činily ve snaze se pomstít. Nelze ani tvrdit, že se jedná o stejné osoby, které následně vyhrožovaly rodinám údajných podezřelých i jim samotným. Není konec crowdsourcingu informací. Problém leží jinde. Problémem je v kontextu podobných situací to, že si uživatelé předávají a zveřejňují i osobní informace o „podezřelých“, jejich telefonní čísla, místa pobytu, informace o jejich příbuzných atd. A to i přesto, že uživatelé sami sebe upozorňují na to, že tyto informace přesně z důvodů možných nezamýšlených důsledků zveřejňovány být nemají. Například jedním z nejvíce hodnocených příspěvků v (dnes již odstraněné) komunitě na Redditu v době těchto událostí byl příspěvek s titulkem „Pamatuje si někdo Richarda Jewella?“ R. Jewell je ukázkou převrácené logiky presumpce neviny, která se často v dobách podobných krizí objevuje. Ačkoli nebyl nikdy ani souzen, stal se obětí útoků především ze strany médií, což poznamenalo celý jeho další život. V případě Bostonského maratonu je nejen z tohoto příkladu patrné, že již sami uživatelé se snažili vyhnout předčasným soudům, ovšem bezúspěšně.

Přestože jsou vlákna a příspěvky právě například na Redditu moderované a inkriminující informace mohou být vymazány, nelze zaručit, že se tento obsah nepřelije do jiných částí sítě, které tento systém nemají, a které svou anonymitou poskytují svým uživatelům příležitost jednat bez přihlédnutí k morálním zásadám a zdravému rozumu. Jinými slovy není překvapující, že se v takto diverzifikované skupině, jakou jsou uživatelé internetu, objeví lidé, kteří v okamžiku nejistoty a strachu touží po „spravedlivé“ pomstě.

Celá tato situace měla ovšem i své pozitivní stránky. Mimo hledání podezřelých totiž sociální sítě sloužily jako místa, kde se objevovaly nejčerstvější informace, kde se organizovaly dobrovolnické akce pro zraněné, pro traumatizované osoby a pro osoby, které nutně potřebovaly přístřeší či třeba letenku domů. Je zřejmé, že být aktivní je vhodné a žádoucí, ovšem tato aktivita by měla být zaměřena pouze na ty činnosti, při kterých nemůže anonymita internetu uškodit. V případě této tragédie se ukázalo, že potenciál internetu je obrovský, a že může být studnicí toho nejlepšího, i toho nejhoršího chování.