Octové povstání s Twitterem

Vloni v červnu vyvrcholila v Brazílii série protestů, pro něž se vžil název „octové povstání“. Protestující si během pochodů namáčeli kusy oblečení do octa, protože věřili, že tím neutralizují slzný plyn. Protesty vyvolalo rozhodnutí radnice v Sao Paolu zvýšit jízdné v hromadné dopravě o několik centů (k podobnému kroku sáhla další brazilská města v průběhu podzimu 2012 a jara 2013). Nespokojenost s tímto krokem vedla ke statisícovým demonstracím, během nichž protestující vyjadřovali nespokojenost s mistrovstvím světa ve fotbale a s letními olympijskými hrami, které se obojí konají v Brazílii. Klíčovým nástrojem pro koordinaci protestů a také pro získávání informací o jejich průběhu se staly sociální sítě, zejména Facebook a Twitter. S množstvím zpráv o probíhajících protestech a zásazích policie také přibývaly zpřesňující informace a hashtagy o místech konání protestů.

Skupina brazilských analytiků sestavila prostorovou analýzu využití sítě Twitter v průběhu tzv. octových protestů a rozhodla se prozkoumat, nakolik se geografická poloha protestů shodovala s geografickými informacemi obsaženými v tweetech. Analyzovali vzorky z tweetů vztahujících se k protestům a kladli si za cíl prozkoumat vztah mezi politickou aktivitou v terénu (onsite) a v kyberprostoru (online).

Autory studie jsou experti, kteří se dlouhodobě zabývají analýzou využití sociálních sítí. Marco Toledo Bastos v současné době působí jako výzkumný pracovník (analytik dat) pro společnost HASTAC, což je kolaborační platforma v oblasti vzdělávání, která sdružuje přes dvanáct tisíc uživatelů z různých akademických disciplín. Bastos ve svých pracích využívá jak kvalitativní, tak kvantitativní analýzu a jednou z výzkumných disciplín, jíž se zabývá, je mediální antropologie. Raquel Recuero je profesorkou na Katolické univerzitě v Pelotasu (UCPel, Brazílie). Předmětem jejího výzkumu jsou sociální sítě, virtuální komunity a tok informací v rámci kyberprostoru. Její poslední kniha A conversação em rede: comunicação mediada pelo computador e redes sociais na Internet se věnuje aplikované lingvistice a analýze sociálních sítí. Gabriela Zago je doktorandkou na Federální universitě v Rio Grande do Sul (UFRGS, Brazílie) a na Federální universitě v Pelotas (UFPel, Brazílie) přednáší kurz o digitálním designu.

Autoři nabízejí obsáhlou analýzu, která vychází z dosavadních výzkumů o zeměpisných informacích na webu získaných pomocí sociálních sítí. Ačkoliv je tato disciplína poměrně mladá a autoři často popisují vzorce chování uživatelů na sociálních sítích, představuje studie z Brazílie jednu z prvních analýz, které si kladou za cíl popsat vazbu mezi zprávami o událostech z určitých míst a skutečným děním na daných místech v danou dobu.

Autoři vycházeli ze dvou předpokladů. Zaprvé, že existuje velká prostorová různorodost mezi místy, odkud jsou tweety posílány, a místy, jichž se tweety týkají. Zadruhé, že rozmístění tweetů, které obsahovaly hashtag s místem události, se shoduje se skutečným fyzickým rozmístěním protestujících. Za tímto účelem testovali čtyři hypotézy: 1. Geografické rozmístění politické komunikace je koncentrováno v politicky významných regionech Brazílie. 2. Geografické rozmístění protestujících se shoduje spíše s místy obsaženými v hashtagu než v informacích obsažených v profilech uživatelů či v geografických koordinátech obsažených ve zprávách (zeměpisná šířka a délka). 3. Místa udávaná v hashtagách jsou relativně vzdálená od míst, z nichž byl tweet odeslán. 4. Geografické rozmístění uživatelů tweetujících o protestech je širší, méně koncentrované a relativně vzdálené od geografického rozmístění protestujících na ulici.

Autoři agregovali data z více než 3 milionů tweetů, roztříděných podle 35 hashtagů z devatenácti dnů protestů v červnu 2013, kdy ulice brazilských měst zaplavily na dva miliony protestujících. Z celkového datasetu vyčlenily zhruba polovinu relevantních tweetů (1,4 milionu), z nichž analyzovali náhodný vzorek 49 tisíc tweetů z hlediska typu protestů, geokódu, hashtagu a informace obsažené v profilu uživatele, celkem tedy 198 tisíc unikátních událostí. K analýze dat a testování hypotéz použili autoři statistickou metodu prostoro-časového shlukování a testování přítomnosti shluků kolem bodového zdroje.

Analýza potvrdila, že politická komunikace se koncentruje na významnější oblasti Brazílie. Bohatší a vlivnější regiony jsou předmětem velkého počtu tweetů odeslaných mimo tyto regiony. Rozmístění tweetů s hashtagy se shoduje s rozmístěním protestujících. To potvrzuje, že Twitter je využíván k informování o probíhajících událostech a hashtagy věrně kopírující vývoj událostí na místech. Rovněž se potvrdilo, že místo, které je zmíněno v hashtagu, se neshoduje s místem, z něhož byl tweet odeslán. Nelze tedy pomocí hashtagu jednoznačně určit polohu uživatele, který tweet odeslal. Výzkum ukázal, že vzdálenost uživatele tweetujícím o protestu je od místa udávaném v hashtagu, profilu nebo geokódu zprávy značně vzdálená (768, respektive 912 a 930 kilometrů). Oblasti, z nichž byly zprávy o protestech posílány, tak lépe reflektovaly demografickou strukturu brazilské společnosti, neboť se neomezovaly pouze na oblasti, v nichž se protesty odehrávaly.

Autoři tak učinili závěr, že geografické rozmístění politického aktivismu na síti se výrazně liší od geografického rozmístění politického aktivismu, který se odehrává na určitém místě (a který se týká jedné a té samé otázky). Tento závěr se shoduje s dřívějšími analýzami, které tvrdí, že zeměpisná blízkost má minimální vliv na obsah sdělení. Výsledky rovněž ukázaly, že uživatelé z oblastí vzdálenějších od protestů se angažují v politické komunikaci, aby vyjádřili svůj názor i přes nerovnou distribuci moci ve státě. Digitální média tak bourají tradiční předpoklady vytváření politického vlivu přes tisk, rozhlas a televizní zpravodajství. Ačkoliv sociální sítě mohou přispět k diverzifikaci politických názorů, neznamená to, že získaný vliv dokáže distribuci moci ve státě změnit.

Analýza jednoznačně dokládá, že Twitter je dnes běžným doplňkem revolucionářů a politické komunikace. Symbolem twitterové revoluce se staly povolební protesty v Íránu v roce 2009, kdy se sociální síť stala základním nástrojem protestujících. To bylo v době, kdy jen nějakých 19 tisíc uživatelů udávalo svoji polohu jako Írán. V České republice Twitter prozatím není mainstreamovým sociálním médiem, i přesto, že v loňském roce zaznamenal výrazný nárůst v počtu uživatelů. Miloš Čermák se zamýšlel nad důvody, proč tomu tak je. Jako jeden uvádí, že Twitter není přeložen do češtiny a že ještě donedávna byl záležitostí „ajťáků a geeků, prostě lidí, kteří se motají kolem počítačů a webu. I přestože Facebook dominuje (Češi mají asi rádi víc textu, pocitů a obrázků), v loňském roce se přeci jen objevila snaha využít Twitter v politických otázkách, kdy Občanská demokratická strana použila ve své kampani poměrně složitý hashtag #Volim_pravici. Podle serveru pooh.cz byl však na české poměry docela úspěšný hned za obecným volebním hashtagem #Volby2013. V porovnání s „octovou revolucí“ v Brazílii však tisícovka českých volebních hashtagů působí opravdu jen jako chudý internetový příbuzný. A je otázkou, zda by podobně detailní analýza českých hashtagů mohla politickým stranám pomoci vyhrát volby nebo alespoň zlepšit volební strategii.

Studie: „Taking Tweets to the Streets: A Spacial Analysis of the Vinegar Protests in Brasil“ – Marco Bastos, Raquel Recuero, Gabriela Zago