Znechucení z politiky, pocit mizivého vlivu na politická rozhodnutí a přesvědčení, že politici se beztak starají jen o sebe jsou jen některé z důvodů, díky nimž v české společnosti od devadesátých let setrvale klesá zájem o politiku. Češi přestávají politické dění sledovat, natož aby se sami veřejně angažovali.
Nejsou v tom ale zdaleka sami: podobný trend lze vysledovat
ve většině vyspělých demokratických států a projevuje se poklesem zájmu o
členství v politických stranách, ale i klesající volební účastí.
Pesimisté to vnímají jako soumrak parlamentní demokracie,
která bez aktivních občanů nedokáže fungovat, ale možná jde jen o vytlačování
"starých" forem politické participace novými.
Příkladem mohou být aktivity organizace Code for America, která se snaží
propojovat odborníky z oblasti IT s místní politikou a vytvářet tak otevřenější
a efektivnější podobu státní správy a samosprávy s využitím webových aplikací,
které vedou k většímu zapojení občanů.
Základní ideu projektu popisuje Cathrine Bracy jako "citizen hacking": Aktivizaci
občanů k tomu, aby sami hledali potenciální chyby v politickém procesu a také
nabízeli vlastní řešení.
Jedno z takových řešení v praxi nabízí server Honolulu answers, který funguje jako
specializovaná Wikipedia pro oblast Honolulu v USA: návštěvník zadá dotaz
vztahující se k místní správě a získá příslušnou odpověď z databáze, vytvářené
jeho aktivními spoluobčany. Odpovědi na nejčetnější otázky jsou díky tomu
formulovány "lidskou řečí" (oproti standardnímu fulltextovému
vyhledávání v hromadě oficiálních dokumentů) a celý systém, podobně jako
Wikipedie, využívá ochoty dobrovolníků bezplatně vytvářet, opravovat a
aktualizovat obsah.
Všechny projekty Code for America pracují s konceptem
kolektivní inteligence, kdy zapojení většího množství uživatelů vede k
vytvoření kvalitnější informační báze, přičemž nárůst zájmu o věci veřejné ze
strany obyvatel lze pokládat za žádoucí vedlejší produkt.
Cathrine Bracy upozorňuje i na další možnosti zapojení "veřejnosti",
zejména při tvorbě webových projektů a aplikací. Řada z nich je natolik
jednoduchá, že by mohla být vytvořena obyčejnými
"geeky" za zlomek ceny, kterou je obvykle stát ochoten velkým IT
firmám odsouhlasit v rámci klasických výběrových řízení. Všude, kde je to
možné, by měla veřejná správa nejprve oslovit veřejnost a hledat co
nejjednodušší řešení s pomocí občanů, spíše než "outsourcovat" práce
firmám.
Webové aplikace vzniklé s podporou Code for America mají mít
podobu open-source, a měly by být tedy dostupné k využití v obdobných
podmínkách dalších měst či oblastí kdekoli na světě.
V zemi Opencard,
sKaret
a kolabujícího
registru vozidel zní takové nápady jako sci-fi, ale příklady úspěšného
využití sil veřejnosti v zahraničí existují. Lze namítnout, že v uvedených
případech narazíme na limity v podobě zákonné ochrany osobních údajů či příliš
komplexní databáze -zapojení veřejnosti však může spočívat i v tom, že se bude
formou anket a online diskuzí vybírat vhodný mix poptávaných služeb, který by
nejlépe odpovídal potřebám obyvatel. Pokud by k něčemu podobnému došlo,
Opencard ve stávající podobě by asi nikdy nespatřila světlo světa.
V českém prostředí stále dominuje jednosměrná komunikace
veřejné správy s občany. Úřady se snaží chovat přívětivěji a poskytují občanům
podporu alespoň
skrze sekce otázek a odpovědí na webech jednotlivých obecních úřadů. Nesmělé
pokusy využít kolektivní inteligence se ale objevují, např. při sběru informací
pro technickou správu komunikací (projekt "Vyfoť
si svou díru").
Zbývá především oba prvky vzájemně propojit, tedy ze strany
veřejné správy jít občanům naproti a poskytnout jim platformu, na které mohou
nejen reportovat své problémy, ale i nabízet vlastní řešení a propojovat se s
podobně smýšlejícími uživateli v oblasti. Česká verze Wikipedie dokazuje, že i
u nás se najde poměrně dost lidí ochotných věnovat svůj čas přispívání do
kolektivního díla.
Skeptik může poukazovat na fakt, že u těchto projektů zůstává
zachován množstevní (ne)poměr aktivních přispěvatelů vůči "pouhým"
konzumentům vytvářeného obsahu. Tak je tomu ale i v případě Youtube, Wikipedie
a řady dalších internetových platforem, které nabízejí interaktivitu.
Podstatné je, že podobné projekty dokážou aktivizovat část lidí,
kterým jsou jiné formy zapojení do komunitního či veřejného života cizí, aniž
by na ně kladla příliš velké nároky, nebo je nutila vystoupit z anonymity. A
kdo ví - možná právě angažmá v internetových projektech tohoto typu bude
vstupní branou do politiky pro novou generaci.
No comments:
Post a Comment