Friday, April 18, 2014

Aktivismus z obýváku, aneb nové formy politické participace


Znechucení z politiky, pocit mizivého vlivu na politická rozhodnutí a přesvědčení, že politici se beztak starají jen o sebe jsou jen některé z důvodů, díky nimž v české společnosti od devadesátých let setrvale klesá zájem o politiku. Češi přestávají politické dění sledovat, natož aby se sami veřejně angažovali.

Nejsou v tom ale zdaleka sami: podobný trend lze vysledovat ve většině vyspělých demokratických států a projevuje se poklesem zájmu o členství v politických stranách, ale i klesající volební účastí.

Pesimisté to vnímají jako soumrak parlamentní demokracie, která bez aktivních občanů nedokáže fungovat, ale možná jde jen o vytlačování "starých" forem politické participace novými.

Příkladem mohou být aktivity organizace Code for America, která se snaží propojovat odborníky z oblasti IT s místní politikou a vytvářet tak otevřenější a efektivnější podobu státní správy a samosprávy s využitím webových aplikací, které vedou k většímu zapojení občanů.

Základní ideu projektu popisuje Cathrine Bracy  jako "citizen hacking": Aktivizaci občanů k tomu, aby sami hledali potenciální chyby v politickém procesu a také nabízeli vlastní řešení.

Jedno z takových řešení v praxi nabízí server Honolulu answers, který funguje jako specializovaná Wikipedia pro oblast Honolulu v USA: návštěvník zadá dotaz vztahující se k místní správě a získá příslušnou odpověď z databáze, vytvářené jeho aktivními spoluobčany. Odpovědi na nejčetnější otázky jsou díky tomu formulovány "lidskou řečí" (oproti standardnímu fulltextovému vyhledávání v hromadě oficiálních dokumentů) a celý systém, podobně jako Wikipedie, využívá ochoty dobrovolníků bezplatně vytvářet, opravovat a aktualizovat obsah.

Všechny projekty Code for America pracují s konceptem kolektivní inteligence, kdy zapojení většího množství uživatelů vede k vytvoření kvalitnější informační báze, přičemž nárůst zájmu o věci veřejné ze strany obyvatel lze pokládat za žádoucí vedlejší produkt.

Cathrine Bracy upozorňuje i na další možnosti zapojení "veřejnosti", zejména při tvorbě webových projektů a aplikací. Řada z nich je natolik jednoduchá, že by mohla být vytvořena obyčejnými "geeky" za zlomek ceny, kterou je obvykle stát ochoten velkým IT firmám odsouhlasit v rámci klasických výběrových řízení. Všude, kde je to možné, by měla veřejná správa nejprve oslovit veřejnost a hledat co nejjednodušší řešení s pomocí občanů, spíše než "outsourcovat" práce firmám.

Webové aplikace vzniklé s podporou Code for America mají mít podobu open-source, a měly by být tedy dostupné k využití v obdobných podmínkách dalších měst či oblastí kdekoli na světě.

V zemi Opencard, sKaret a kolabujícího registru vozidel zní takové nápady jako sci-fi, ale příklady úspěšného využití sil veřejnosti v zahraničí existují. Lze namítnout, že v uvedených případech narazíme na limity v podobě zákonné ochrany osobních údajů či příliš komplexní databáze -zapojení veřejnosti však může spočívat i v tom, že se bude formou anket a online diskuzí vybírat vhodný mix poptávaných služeb, který by nejlépe odpovídal potřebám obyvatel. Pokud by k něčemu podobnému došlo, Opencard ve stávající podobě by asi nikdy nespatřila světlo světa.

V českém prostředí stále dominuje jednosměrná komunikace veřejné správy s občany. Úřady se snaží chovat přívětivěji a poskytují občanům podporu alespoň skrze sekce otázek a odpovědí na webech jednotlivých obecních úřadů. Nesmělé pokusy využít kolektivní inteligence se ale objevují, např. při sběru informací pro technickou správu komunikací (projekt "Vyfoť si svou díru").

Zbývá především oba prvky vzájemně propojit, tedy ze strany veřejné správy jít občanům naproti a poskytnout jim platformu, na které mohou nejen reportovat své problémy, ale i nabízet vlastní řešení a propojovat se s podobně smýšlejícími uživateli v oblasti. Česká verze Wikipedie dokazuje, že i u nás se najde poměrně dost lidí ochotných věnovat svůj čas přispívání do kolektivního díla.

Skeptik může poukazovat na fakt, že u těchto projektů zůstává zachován množstevní (ne)poměr aktivních přispěvatelů vůči "pouhým" konzumentům vytvářeného obsahu. Tak je tomu ale i v případě Youtube, Wikipedie a řady dalších internetových platforem, které nabízejí interaktivitu.

Podstatné je, že podobné projekty dokážou aktivizovat část lidí, kterým jsou jiné formy zapojení do komunitního či veřejného života cizí, aniž by na ně kladla příliš velké nároky, nebo je nutila vystoupit z anonymity. A kdo ví - možná právě angažmá v internetových projektech tohoto typu bude vstupní branou do politiky pro novou generaci.

No comments:

Post a Comment