„Pozvolna otvírám oči, probouzím mysl a protahuji své tělo, abych skočil svižně a rovnýma nohama do nového dne. Za okny je ještě mrazivě bílá tma, vzduchem se rozléhá slastiplný zpěv havranů a já začínám přemýšlet nad tím, co mi přinesou nejen další hodiny, ale i dny strávené v tomto přetechnizovaném a postmoderní chaotickou kulturou prošpikovaném světě. Světě, v němž dnes již opravdu přežijí jen ti nejsilnější a kde ostří lokte hraje rozhodující úlohu. Znovu si prolnu oči a s bystřejším pohledem z okna zavadím o všudypřítomnou, místy až naprosto kýčovitou výzdobu, jež má utvářet atmosféru pohody, pokoje a míru. Při bližším zkoumání však ihned narážím na tendenci zcela opačnou. Chaos, napětí, nervozita, podrážděnost těch, kteří se již několik dní štvou za vidinou uspokojení všech, které mají rádi. Vše musí být za každou cenu dokonalé. Prostě „šťastné a veselé!“. Věta, která nám zní v uších vždy ke konci roku, v jehož závěru, ať už rádi, či neradi, bilancujeme uplynulé měsíce. V posledních letech si však říkám, jestli jsou fakt „šťastnými a veselými pro každého“. Je pravdou, že se najdou i ti, kteří si ono období dokáží v klidu vychutnat – s lahví piva, balíčkem chipsů či mísou plnou cukroví před televizní obrazovkou. I to je jedna z tváří konce roku.“
Jistě všichni známe onu výše popsanou atmosféru – zejména pro
věřící – jedněch z nejdůležitějších svátků v roce. Zatímco ve většině
našich domácností převažuje již od dob našich babiček vůně jehličí a cukroví,
obchodníci si mnou ruce nad rapidně rostoucími tržbami. Ať chceme, či ne, je
nutno si připustit, že Vánoce získávají v posledních několika letech ráz
ryze komerční. A to i díky neutuchajícímu a nezastavitelnou rychlostí se
šířícímu technickému pokroku – médiím, informačním technologiím. Tím je výrazně
ovlivněna i hospodářská stránka. Stěžejní
vliv na způsob chování spotřebitelů má jednoznačně reklama, jež je dnes patrná
na každém kroku a jež se nám krůček za krůčkem vrývá pod kůži i do mysli. Byť
si to uvědomujeme či ne a tvrdíme, že reklamě odoláváme, nakonec stejně její
slogany užíváme i v každodenním běžném životě v různých spontánních
situacích. A tak zatímco se starší generace snaží zachovávat tradičního ducha
Vánoc a spoléhat na rady i zvyklosti svých předků
pečením cukroví, trávením společných chvil u rodinného krbu i v čase
příprav, generace mladšího rázu horlivě objednává jeden dárek za druhým
pohodlnějším způsobem, než je lítání po nákupních centrech, a to zejména díky
internetu. Proč? Možná proto, že jsou v těchto komunikačních prostředcích
zběhlejší než jejich rodiče. Právě na něm - internetu, a nejen na něm, se vždy
před významnými dny frekvence reklamy stupňuje, a tudíž není snadné odolat
náporu na naše smysly či peněženky jen proto, abychom nakoupili co nejlevněji a
co nejvíce uspokojili přání – zejména našich ratolestí. Když se však zamyslíme,
můžeme dospět k závěru, že reklama, jako jeden z mediálních projevů,
může přinášet jak pozitiva, tak negativa. Za pozitivní přínos lze považovat
rozvoj slovní zásoby, neboť současným trendem obohacování češtiny je přejímaní slov
– někdy až patvarů – z cizích jazyků. A jak může být tento trend považován
za pozitivní? Zejména u mladé generace, která se tak může rychleji naučit
základní fráze kupříkladu anglického či německého jazyka – „Volkswagen, das auto.“ Nicméně, často i samotní politici užívají
slov, jejichž věcný význam sami nechápou. Pak se ale nemůžeme divit, že
přestáváme rozumět jeden druhému i v rámci komunikace. Jiný úhel pohledu na předvánoční vliv
reklamních triků je možno spatřovat u maminek, které začínají ve větším
množství než obvykle nakupovat Heru, jelikož „pečení je radost“ a tu jim dodává právě Hera, „neboť Hera je pečení“. Ani muži nezůstávají pozadu, poněvadž právě
o Vánocích je reklama ze značné části cílena i na ně samotné. I jejich milovaný
zlatavý mok dostává nový kabát i novou výhodnou cenu. O dalším alkoholu
nezbytném pro uvítání nového roku ani nemluvě. A tak lze i díky médiím
pozorovat odlišnou stránku citových projevů mezi muži a ženami, neboť ženy
obvykle touží po špercích, obnově svého slávou zašlého šatníku či kvalitním a
pokud možno těmi vskutku posledními výkřiky upraveným vybavením domácnosti.
Otázkou pak zůstává, jaká bude jejich reakce na tento masivní vliv médií při
následném pohledu do prázdné peněženky či na příchozí výpis z účtu,
jakmile duch Vánoc odnesou poslední zbytky cukroví, prázdná mísa po bramborovém
salátu a rybí kosti na dně odpadkových košů. Jenže to už tvůrce reklamy vlastně
pochopitelně nezajímá. Naopak, začínají nabírat druhý dech, a co nejrychleji na
nás cílí svými novými promyšlenými triky. Vždyť nakupovat v povánočních
slevách je nejlepší, co můžete hned v novém roce učinit. Nesmíme totiž
zapomenout, že podstatou této formy média je posílit či přímo vytvořit povědomí
o konkrétním výrobku či službě – ujistit zákazníky, že když produkt kupují,
dostávají za své peníze to nejlepší, i když to zrovna nepotřebují.
Ale vraťme se nyní k otázce svátků pokoje a míru ve
spojitosti s mediální sférou. My starší ještě pamatujeme na časy, kdy nám
k samotné dětské radosti a vykouzlení úsměvu na tváři stačilo najít pod
stromečkem nějaký poslední model angličáku či nový penál do školy nebo dobrou
knihu. V porovnání s dnešní generací dětí jsme v podstatě
prožili dětství bez tlaku moderních technologií. Dnes, aby dítě udrželo krok, vydobyde
si, i za cenu ztráty plnohodnotně tráveného času venku v přírodě s kamarády
při hrátkách na sněhu, ty nejlepší a nejdokonalejší vymoženosti v rámci
komunikace - iPod, iPad, různorodé počítačové hry, jež mohou snadno a rychle
ovlivnit jeho vnímání reálného světa. Hlavně aby bylo „in“. A tak se můžeme v praxi setkat i s obdobným typem
komunikace mezi otcem a dítětem, jako – „Jé,
to je hezká reklama!“ – „To není reklama, to je betlém.“ – „Ale Ježíška není
moc vidět. Ani ten maličký dinosaurus není reklama?“ – „Ten? To je velbloud od
toho černého krále vzadu.“ – „Velbloud je reklama na cigarety ale!“ – „Tenkrát
ještě lidé nekouřili.“ – „Ani z pistole se jim nekouřilo?“ – „Jenom z pusy,
jako Tobě. Pistole v Betlémě neměli.“ – „A jak zabil Herodes všechny ty
děti, když nebyly pistole? Rozřezal je jako masový vrah? Uškrtil je? Kde jsou
ti škrtiči?“ – „Tady jsou pastýři, podívej, nesou ovečky a vánočky…“ – „Tenhle
betlém je moc hodný, a tak se na něj nikdo nedívá…“. Řekněme si upřímně,
nevytrácí se u malé generace díky vlivu médií jejich skutečná podstata (Vánoc) a nevystupují na světlo světa
naprosto zkreslené představy, s nimiž půjde tato nová éra dětí do života? Ruku na srdce. Proč naši rodiče tak rádi
vzpomínají na dobu, v níž vyrůstali? Proč se na televizních obrazovkách
v posledních letech objevují „retro“
pořady – ať už nás vracejí do období první republiky, či ať už nám mladý hrdina
Vypráví životní příběh svůj i své
rodiny z období normalizace? Byla to sice doba bez přehnaného technologického
boomu, na druhou stranu však plná cenzury. Ve všem lze zkrátka spatřit něco
přínosného či naopak ne příliš pozitivního. Přesto některé „přežitky“ z dřívějších dob zůstaly součásti naší kultury
dodnes. Díky televizi či počítačům tak můžeme každoročně obdivovat Mrazíka, jak vytrvale obíhá kolem
stromu, aby zahřál statnou dívku, jíž ruce i nohy mrznou, zatímco my sedíme
v teplém obýváku a chroustáme tyčinky. Můžeme se nechávat opakovaně přesvědčovat
o tom, jak mohou být oříšky klíčem ke
štěstí, jak nám dobrý voják stále
připomíná intelekt našeho národa, aniž by k tomu potřeboval mobilní
telefon nebo Skajp či Twitr. O své zážitky se nedělil skrze Fejsbuk, nýbrž přímo s živými
jedinci tváří v tvář. Stačila mu
životní zkušenost, jazykový um a obratnost. A tak si říkám, zda dnes
nepřijímáme technický pokrok a vymývání
mozků skrz média příliš jednoznačně, nedovolujeme jim, aby ovlivňovala náš
život i v takovém období, jakým jsou Vánoce, a nenecháváme se jimi bez
rozmyslů a zaslepeně pohltit, stejně tak, jako když Honza Lucemburk vyrazil zcela neuvážlivě a nevidomý do své poslední
a osudové bitvy u Kresčaku. Čest jeho
památce.
Možná je na čase trochu zpomalit, vzepřít se jevům –
mediálním vlivům, jež potlačují zdravý selský rozum a zbavují člověka
racionálního úsudku, neboť jsou mu předkládány hotové obrazy událostí, do
jejichž pozadí mnohdy nelze nahlédnout. Může se také stát, že jednou přijde
čas, kdy si lidé nebudou mít co říci ani u štědrovečerní tabule, jelikož si
neuvědomují, že informace předávané prostřednictvím virtuálního světa mají ve
světě reálném zcela odlišný dopad a zbavují je schopnosti přímého sociálního
kontaktu. Kdo ví, možná dojdeme až k okamžiku, kdy se budeme znovu učit
komunikovat z očí do očí. Ale nepředbíhejme a neházejme flintu do žita. Dokud ještě stále
dokážeme rozlišovat hranici mezi skutečností a fikcí, jsme zachráněni. A navíc,
přece jen lze u médií pozorovat i přínosné stránky – rychlejší a pohodlnější
řešení neodkladných záležitostí na dálku, snadnější vyhledávání informací i
lepší nakupování. Vždyť komu je příjemné brodit se sněhem či blátem do
nákupních center, když si dárky může zařídit z pohodlí domova nad šálkem
kávy. A nechá-li se přece jen ovlivnit všudypřítomnou reklamou, má vystaráno.
Ostatně, řídit se prvotřídními marketingovými slogany přináší i jisté změny do
našeho životního stylu. Když kupříkladu na Štědrý den vydržíme až do večera nepapat, jistě spatříme zlaté prasátko.
A kdo ví, možná bude mít i ty velký zahnutý zuby nahoru. No a my alespoň jednou
za rok uděláme něco pro své zdraví. Takže, přátelé, sáhněme si každý z nás
do svědomí a pokusme se nalézt v něm argumenty pro a proti vlivu médií na
naše životy. Poté pak možná budeme stále schopni dětem vysvětlit kulturní
rozdíl a poselství mezi Santou, dědou
Mrázem a Ježíškem. A taky nezapomeňme, že ať už budeme svátky míru a pokoje
milovat v jakékoliv podobě, pak není co řešit…Takže Hoj, ty štědrý večere a reklamo – ZDAR!
No comments:
Post a Comment