Společnost připojených

Společnost připojených

Dvacáté první století – období dějin lidstva, ve kterém se možnost připojení k síti, tedy možnost nepřetržitého spojení se svými přáteli a okolním světem, stává základní lidskou potřebou. Ne luxusní nadstavbou či příjemným bonusem, ale základní lidskou potřebou stojící v samotné základně slavné Maslowovy pyramidy potřeb. Naše kultura je šířena daty, on-line, v současné době především prostřednictvím jednotlivých platforem Webu 2.0, takzvaných sociálních médií. 

Sociální média a společnost

Úhlů pohledu na sociální média a teorií o jejich významu a účincích na jednotlivce i společnost se v odborném diskurzu objevuje hned několik.

Například sociologové a mediální odborníci se často věnují výzkumům toho, jak lidé využívají sociální média ke konstruování vlastní identity, vytváření či udržování sociálních vazeb, a jak probíhá komunikace mezi uživateli. Považují uživatele jednotlivých platforem za na ničem nezávislé, autonomní původce děje, a sociální média za pomocný nástroj ke zprostředkování komunikace a sociální reality. Jiní výzkumníci poukazují na fakt, že vzhled a funkce dané sociální platformy, respektive její rozhraní a protokol, silně předurčují povahu komunikace a vztahů mezi jednotlivými uživateli, i podobu sdíleného obsahu. Zastávají tedy názor technologického determinismu - že užívaná technologie ovlivňuje chování a charakter společnosti. Teoretici kulturálních studií zase sociální média oslavují pro jejich velký význam pro vznik tzv. participativní kultury, v níž se všichni stáváme aktivními spolutvůrci naší kultury.

Jak to vidí José van Dijck

Autorka článku Facebook and the engineering of connectivity: A multi-layered approach to social media platforms José van Dijck však upozorňuje, že ač samotný význam pojmu „uživatel“ vyvolává představu aktivního uživatele, ne všichni uživatelé platforem Webu 2.0 jimi doopravdy jsou. Jen si přiznejme, kdo z nás rozumí všem funkcím, které nám nabízí účet Google, kdo z nás má nastavený profil na Facebooku tak, aby obsah, který sdílí, viděli doopravdy jen ty osoby, u nichž je to žádoucí, a kdo z nás ví, jak jsou informace, které přes sociální sítě o sobě poskytujeme, dále využívány? Představu aktivního uživatele, jakoby vymysleli sami tvůrci, lidé stojící za jednotlivými platformami, aby vyzdvihli kompetence uživatelů, a tím odvedli pozornost od faktu, že veškeré informace, které o sobě uživatelé v rámci dané sítě poskytnou, jsou vyhodnocovány a využívány ke komerčním účelům. Aneb kolikrát se vám stalo, že jste na Facebooku vyjádřili oblibu určité aktivity, například opatřením stránky Miluju volejbal takzvaným like-m, a poté jste nápadně často vídali v pravém sloupci inzeráty na volejbalové vybavení a slevové kupóny na beach volejbal v centru Prahy pro 6 lidí za neuvěřitelných 499 Kč? Náhoda?

Zákulisí platforem sociálních sítí je pro obyčejné uživatele velmi neprůhledné, ale tomu, kdo si zařídí pro svůj profil nebo stránku na Facebooku reklamu, je hned jasnější, jaká vámi poskytnutá data jsou zpracovávána, a kdo z toho těží.

Posedlost připojením

Ty samé komerční účely vedou dané platformy k tomu, aby nás neustále motivovaly zvyšovat míru našeho připojení k síti. Typickým příkladem je Google. Jaký používáte prohlížeč? Že Google Chrome? A máte už Gmail? A co takhle kalendář, který si můžete s e-mailem propojit? A teď si představte, že byste mohli svůj kalendář synchronizovat s tím, co máte v telefonu, a mít ho tedy pořád u sebe. A když už jsme u toho telefonu, chcete psát zprávy svým přátelům zdarma? Připojte se ke Google+! No není to skvělé, že všechny tyto funkce můžeme užívat pod jedním účtem?

Facebook nám zase nabízí obrázky a stránky, které se líbily našim přátelům, jelikož by se nám vlastně také mohly líbit. Nebo nás zve do skupin sdružujících uživatele se stejnými zájmy, či nám podle toho, jaké události jsme se zúčastnili, nabízí uživatele, s nimiž jsme se mohli na akci potkat, abychom si je přidali do svého „okruhu přátel“. A pak máme v okruhu takzvaných přátel 400 lidí, které jsme možná někdy zdálky zahlédli, ale leckdy s nimi neprohodili ani jedno slovo - virtuálně, natož pak ústně. To, co se zdánlivě jeví jako budování komunit a upevňování vazeb mezi lidmi, je spíše vytvářením sítě cizinců, která však zvyšuje míru připojení a propojení uživatelů. Neustále rostoucí potřeba připojení k síti tedy není přirozenou společenskou změnou, ale změnou uměle vyvolanou těmito sociálními médii.

Zprostředkovatel nebo tvůrce?

Sociální sítě také nejsou pouhými zprostředkovateli sociální reality. Už jen tím, co nám rozhraní umožní a co ne, jsme instruováni k tomu, jaký obsah smíme sdílet. Ještě nedávno například Facebook vůbec neumožňoval sdílet dokumenty. Nyní můžeme Facebook využívat i k práci v týmech. Rozhraním tedy usměrňuje nejen podobu obsahu, ale i to, jaké komunikace a vztahy budou mezi uživateli v rámci dané platformy probíhat, což řídí také prostřednictvím svých podmínek užití. A minimálně tím, že každého našeho známého označuje za našeho přítele, sociální realitu nejenže usměrňují a řídí, ale i vytváří!

Výzkum sociálních médií

Platformy Webu 2.0 vnímá autorka jako procesy s vlastní, neustále se měnící dynamikou, na nichž se podílí jako hlavní aktéři nejen uživatelé, ale i technologie, obsah, právní a ekonomické faktory. Tito činitelé jsou navzájem propojení, a to, jakým způsobem, se nažila van Dijck rozkrýt pomocí actor-network teorie Bruno Latoura, která však nedostačovala pro analýzu ekonomických a právních faktorů ovlivňujících existenci sociálních médií a opomíjela kulturní aspekty, a politicko-ekonomickým přístupem Manuela Castella, jenž zase věnoval nedostatečnou pozornost právním aspektům sociálních médií – tedy především autorským právům. Navrhuje tedy obě dvě metody propojit, aby bylo možné zkoumat sociální média v celé jejich šíři a doopravdy porozumět principům, které stojí v základech dnešní společnosti, jejímž hlavním kapitálem se stalo připojení a jeho základní jednotky – data.

O článku a autorce

Článek Facebook and the engineering of connectivity: A multi-layered approach to social media platforms vyšel v květnovém čísle časopisu Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies, z roku 2013 - odborném čtvrtletníku, který poskytuje prostor výzkumům věnujícím se vnímání, užívání a účinkům nových médií na společnost.

Autorkou této teoretické diskuze je nizozemská akademička, teoretička v oblasti nových médií, José van Dijck, která působí jako profesorka předmětu Komparativní studia médií na Amsterodamské univerzitě, kde také zastávala v letech 2008 - 2011 funkci děkanky Humanitních věd. Do oblasti jejího zájmu spadá vztah médií a vědy, televize a kultury, popularizace vědy a medicíny, technologie médií a digitální kultura. Poslední vydanou publikací José van Dijck je kniha s názvem The Culture of Connectivity. A Critical History of Social Media uvedená na knižní trh v roce 2013 nakladatelstvím Oxford University Press, která se věnuje stejné problematice, jako její článek z magazínu Convergence.

Teoretické přístupy a výzkumná tradice

Z hlediska výzkumné tradice řadíme autorku k zástupcům technologického determinismu. Věří totiž, že užívané technologie mají vliv na charakter společnosti. Zároveň zastává názor, že technologie definují sociální realitu, což odpovídá teoretickému přístupu sociálního konstruktivismu. Několikrát se však zmiňuje o tom, že technologie a uživatelé se ovlivňují navzájem a že mají lidé stejný vliv na formování sociální reality jako média.

Na média a mediální komunikaci se však bezesporu dívá optikou konstitutivního neboli kulturálního přístupu, jelikož vychází z tvrzení, že komunikace prostřednictvím sociálních sítí utváří naši kulturu.

Zdroje:

VAN DIJCK, José. Facebook and the engineering of connectivity: A multi-layered approach to social media platforms. In:  Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies [online]. Velká Británie: University of Sunderland a University of Bedfordshire, 2013. Květen 2013 č. 19, s. 141-155, ISSN 1354-8565. [cit. 29.3.2014]. Dostupné z: SAGE journals.

SAGE journals [on-line]. Convergence: The International Journal of Research into New Media Technologies. [cit. 30.3.2014].

Universiteit van Amsterdam [on-line]. mw. prof. dr. J.F.T.M. (José) van Dijck. © 2014 [cit.30.3.2014]. Dostupné z: http://www.uva.nl/over-de-uva/organisatie/medewerkers/content/d/i/j.f.t.m.vandijck/j.f.t.m.van-dijck.html