Příšerky s.r.o. - produsage a kolektivní inteligence v bodymod komunitě

Nedávno se mi kolegyně svěřila, že vystupovala s tanečním číslem na akci, kde měli jako další zpestření programu „Hell’s Body Modifications“. Říkala to s takovým záhadným potutelným úsměvem a já jsem si v tu chvíli nedovedla představit plnou šíři pojmu „Body Modifications“. Později mě napadlo vyzkoušet Google a zjistit, o co přesně jde. Narazila jsem na mnohé… Ačkoli některé fotogalerie i informace byly pro mojí citlivou povahu za hranicí snesitelnosti, něco mě nutilo procházet další a další weby a zjišťovat více a více.

Už z titulku je zřejmě znát, že se ze mě fanoušek body modifications rozhodně nestal. Přiznám se k tomu, že k tématu přistupuji dokonce s předsudky. K napsání tohoto článku mě vedla jediná motivace - zjistit proč. Proč se někdo rozhodně změnit svou přirozenou stavbu těla? Proč někdo dobrovolně podstupuje bolest tím, že si nechá řezat do kůže? Proč se někdo nechá pověsit za hák na strom? Jaká je motivace těch lidí? Při hledání odpovědi na tuto jednoduchou a přitom záludnou otázku jsem narazila na spoustu komunitních webů, kam samotní uživatelé vkládají své fotky, videa a příběhy a v rozsáhlých fórech si radí, jak se ještě nechat vylepšit. Jejich touha sdílet své tělesné zvláštnosti je nezměrná.

Zdroj: BME.com

V České republice se tělesným modifikacím věnuje pouze salon Hell.cz, kde se nebojí i tzv. těžkých modifikací, mezi něž patří podkožní implantáty, úpravy uší, rozdělování jazyka, věšení se na háky nebo různé modifikace genitálií. V Hell.cz se také sdružuje komunita českých fanoušků bodymods, především tedy na jejich facebookové stránce, která čítá 24500 fanoušků. Existuje ale mnoho zahraničních komunitních webů a sociálních sítí, jež užívají lidé z celého světa. Největší platformou pro sdílení zážitků z bodymods je Body Modification Ezine, která má více než 3 miliony registrovaných uživatelů. Uživatelé mají možnost vkládat na tyto weby své fotografie, videa a příběhy. Uživatelé si tedy na těchto webech vytvářejí v podstatě blogy, kde s ostatními členy komunity (a zvědavci, jako jsem já) sdílejí své zážitky. Na BME si můžete přečíst přes 54000 příběhů a mnohé z nich jsou velice emotivní. Autoři článků o svých tělech píší jako o posvátných schránkách, které si hýčkají jako ty nejvzácnější modly. Zároveň poměrně obšírně popisují potěšení, jaké jim přináší fyzická bolest, jíž při zákrocích podstupují (často tyto zákroky provádějí sami sobě, např. piercing).

Úchylka nebo obyčejná plastika?

Při pročítání těchto příspěvků a prohlížení fotek mě napadlo, že pokud se odpoutám od svých předsudků a podívám se na celou problematiku nezaujatě, dojdu k tomu, že se nejedná o nic jiného, než jen specifický typ plastické chirurgie. Jaký je rozdíl mezi ženou, které si nechala zvětšit poprsí silikonovými implantáty, a ženou, která si pomocí implantátů nechá udělat „elfí uši“? Obě jsou nespokojené se svým tělem nebo prostě chtějí mít něco zvláštního a zákrok jim má pomoci vyřešit problém. Rozhodnutí k činu je tedy řízeno stejnou nebo alespoň podobnou motivací. Rozdíl přichází až v následující fázi v okamžiku samotného zákroku a po něm. Zatímco plastická chirurgie sídlí v nemocnicích a luxusních klinikách, kde je anestezie naprostou samozřejmostí, tělesné modifikace provádějí tatéři a pierceři ve specializovaných salonech. Pokud

Zdroj: Hell.cz

si necháváte zmenšit nos, jde vám především o výsledek, během operace nechcete nic cítit a během hojení se snažíte maximálně eliminovat bolest. Člověku, který se rozhodne pro bodymod, jde i o samotný proces. V průběhu zákroku je při plném vědomí a bolest vnímá někdy až rituálním způsobem. V utrpení vidí prostředek k poznání sebe sama a svého těla. Další fáze pak přichází po zákroku. Nositelé tělesných modifikací spadají do silně zakořeněné komunity, která svou činnost výrazně rozvíjí na internetu. Ačkoli je plastická chirurgie v dnešní době považována za zcela běžnou proceduru, lidé, kteří nějakou plastickou operaci podstoupili, většinou nemají potřebu se sdružovat, sdílet své zážitky nebo fotografie „předtím a potom“, alespoň tedy ne v tom rozsahu jako lidé s bodymods. Jediný společný moment mezi těmito skupinami lidí je tedy jejich počáteční motivace.

Kolektivní BM inteligence

Členové BM komunity, kteří jsou aktivní na komunitních webech, balancují na hranici fetiše. Vnímají své tělo jako galerii, jako platformu pro vyjádření svého životního postoje. Každé nové dílo, které na své tělo umístí (nejčastěji tetování, piercingy, pak modifikace), sdílejí v rámci komunity, účastní se diskusí a těší je, když je dílko ostatními chváleno. V diskusních fórech ale řeší také společné problémy - hledání zaměstnání, diskriminaci, pokažená tetování apod. Z tohoto hlediska je zajímavý web Church of Body Modification. Jedná se o oficiálně registrovanou církev, a ačkoli se zde dají najít sekce typické pro komunitní weby, členem se nemůže stát každý. O přijetí člena rozhoduje komise a žadatel by měl mít „osobní spirituální zkušenost s tělesnou modifikací“. Církev je aktivní jak na Facebooku, tak na Twitteru, a jedním ze zásadních témat, která řeší, je právo svých členů na zaměstnání a jejich ochrana v případě diskriminace. Nejvíce uživatelů má ale výše zmíněný web Body Modification Ezine. Další komunitní weby už nejsou tak silné jako BME a ani nepřinášejí pro uživatele nic nového, pouze kopírují běžné sociální sítě. Kromě rozsáhlých fotogalerií a blogů je součástí portálu BME také encyklopedie vytvořená na bázi Wikipedie členy BME, kde najdete definice hesel souvisejících s body modifications. Stačí projít pár nejpopulárnějších hesel a zjistíte, že hranice mezi neškodnou zálibou, fetišem, úchylkou a mentální poruchou je neskutečně tenká.