Gender a sociální sítě - senioři a sociální vazby

Sociální sítě mají v současné době dopad na společenské vztahy v průřezu všemi generacemi, starší generaci nevyjímaje. Studie vědců z australské univerzity v Queenslandu D. McLaughlina, D. Vagenase, N. A. Pachanaové, N. Beuguma a A. Dobsonové - Genderové rozdíly ve spokojenosti s rozsahem vlastních sociálních vazeb dospělých ve věkové kategorii 70-80 let z roku 2010 se zaměřuje na genderový aspekt této problematiky a zkoumá rozdíly v užívání sociálních sítí u žen a mužů ve věku mezi 70-ti a 80-ti lety a v míře uspokojení pramenícího z těchto sociálních vazeb.

Vliv sociálních vazeb na životy dospělých lidí a seniorů je tématem mnoha výzkumných prací, ze kterých autoři tohoto článku také částečně vycházeli. Podle většiny z nich všeobecně platí, že s přibývajícím věkem se aktivita lidí na sociálních sítích snižuje, nicméně stále u nich přetrvává touha po hodnotných vztazích, které si lidé vysokého věku udržují i touto cestou (Carstensen, 1991). Některé studie navíc prokázaly, že má uspokojivá sociální aktivita seniorů pozitivní vliv nejen na délku jejich života, ale také na celkový zdravotní stav (Eng, Rimm, Fitzmaurice, & Kawachi, 2002; Giles, Glonek, Luszcz, & Andrews, 2005; Lennartsoon & SIlverstein, 2001).

Autoři však poukazují na fakt, že zatímco pozitivní vliv vysokého počtu sociálních vazeb je obecně patrný, výzkumy sledující jejich účinky u jednotlivých pohlaví odděleně vykazují často odlišné výsledky. To je patrné například z faktu, že slabé sociální vazby bývají spojovány s vyšší úmrtností u starších žen, nikoliv však u stejně starých mužů (Lyyra & Heikkinen, 2006). U mužů se to naopak projevuje chatrnějším zdravím, což se u žen neprokázalo (Okamoto & Tanaka, 2004). Kvalitní sociální vazby u seniorů často také odvisí od jejich fyzické a mentální kondice, kdy se špatný zdravotní i psychický stav negativně odráží na jejich sociální interakci a může tak „dopomoci“ k větší isolaci od ostatních.

Tým vědců se však v této studii zaměřil na otázky týkající se nejen sociálních vztahů seniorů všeobecně, ale především na tyto vztahy ve spojitosti s užíváním sociálních sítí:

• Existují rozdíly v rozsahu užívání sociálních sítí a celkové spokojenosti s vlastními sociálními vazbami mezi staršími muži a ženami z oblasti Austrálie?
• Jsou faktory související s touto sociální interakcí stejné u starších mužů a žen?

Participanti pro tuto studii byli vybraní mezi účastníky jiných projektů zaměřujících se na muže a ženy, stejně jako projektů související s věkem. V případě žen se jedná konkrétně o studii Australian Longitudinal Study on Women’s Health (ALSWH), v případě mužů pak o Health in Men Study (HIMS), přičemž sbíraná data byla u obou studií navržena tak, aby obsahovala mnoho identických znaků, jež by umožnovaly kombinování a srovnávání mezi oběma pohlavími. Vybráno bylo celkem 3152 žen a 2589 mužů z městských oblastí Austrálie ve věkovém rozmezí 72-78 let.

V průběhu celého výzkumu, využívajícího metodu průřezové statistické analýzy, brali autoři v potaz jak proměnné týkající se zdravotního stavu účastníků, zahrnující i psychický a úrazový stav, tak demografické proměnné, kdy byl sledován rodinný stav, místo narození atd., a nakonec výsledné proměnné měřící intenzitu sociálních interakcí účastníků a jejich míru uspokojení z nich pramenící.

Jak ukázali výsledky studie, genderové rozdíly se projevily ve většině výše zmíněných proměnných. Velké rozdíly byly jak ve vzdělání, kdy dotazovaní muži byli častěji vzdělání vyššího (87% oproti 50-ti% v případě žen), tak v rodinném stavu – v tomto případě byla naopak podstatně větší část žen ovdovělá (40% oproti 5-ti% mužů). Rozdíly byly také ve zdravotním stavu jednotlivých pohlaví - zatímco ženy měly častěji horší duševní kondici, muži se pro změnu častěji potýkali se senzorickým postižením.

K nejdůležitějším poznatkům výzkumu však patřila zjištění týkající se samotných genderových rozdílů v užívání sociálních sítí. Zde ženy vykazovaly znatelně větší aktivitu a interakci a také o něco větší uživatelskou spokojenost než muži. Obě pohlaví pak vykazovala všeobecně vyšší aktivitu na sociálních sítích v případě vyššího vzdělání.  S věkem se snižující sociální aktivita byla pozorována pouze u mužů, nikoliv u žen, s tím, že muži vykazovali oproti ženám signifikantně sníženou interakci také v případech, kdy byli svobodní, rozvedení či odloučení od životního partnera. Naopak ovdovělí jedinci obou pohlaví byli z hlediska socializace aktivnější. Také v případě zdravotních potíží byla vykazována nižší aktivita na sociálních sítích a celková menší spokojenost s jejich užíváním a to v případě mužů i žen – ačkoliv u mužů byla tato tendence o něco silnější.

Výsledky studie tedy podle autorů jednoznačně indikují mezipohlavní rozdíly v užívání sociálních sítí v pozdním věku. Svůj výzkum autoři také podrobili řádnému srovnání s jinými podobně zaměřenými studiemi, přičemž ne se všemi z nich došli k výsledkové shodě. Jde například o studii proklamující ubývání rozdílů v sociální interakci mezi pohlavími spolu s přibývajícím věkem (de Jong et al., 2009; Gurung et al., 2003; Silver, 2003). To se v námi popisované studii nepotvrdilo, vzhledem k tomu, že ženy prokazovaly zřetelně intenzivnější komunikaci na sociálních sítích než muži. Naopak na podobné výsledky poukazují autoři v rámci takových studií, které signalizují nižší aktivitu u rozvedených či svobodných mužů (del Bono, Sala, Hancock, Gunnell, & Parisi, 2007). Stejně tak se shodují výsledky studií také v případě, kdy má horší zdravotní stav souvislost s nižší socializací a celkovou spokojeností se společenskou aktivitou (Cruice, 2005).

I přes některé limity, ke kterým podle autorů patří například nezohlednění některých kognitivních funkcí respondentů, je tato podle nich první, která bere v potaz různé druhy onemocnění a psychický a fyzický stav v souvislosti s intenzitou sociální interakce u různých pohlaví v pokročilém věku, což je samozřejmě důležité jak pro budoucí přístup lékařů k těmto pacientům, tak pro další klinické výzkumy seniorů. Navíc může studie tvořit základ dalším podobným výzkumům, jež by zahrnovaly komplexnější měřítka sociální podpory a sledovaly by případné změny v rámci delšího časového období.

Vzhledem k oblibě a intenzitě užívání sociálních sítí v České republice by bylo možné aplikovat podobně zaměřenou studii i zde, nicméně nelze s určitostí tvrdit, že by byla zcela relevantní také pro stejnou věkovou kategorii participantů – tedy pro lidi mezi 70-ti a 80-ti lety. Důvod je nasnadě – ač se díky globalizaci rozdíly v užívaných technologiích v rámci jednotlivých zemí často rychle stírají, je pro českou populaci intenzivní užívání internetu a sociálních sítí stále poměrně nové, tím více pro starší generaci, která nové způsoby komunikace může vstřebávat pomaleji než mladá populace.

O autorech výzkumu

Deirdre McLaughlin je výzkumný pracovník v School of Population Health na univerzitě v Queenslandu. Má doktorát z psychologie a jeho obor je psychologie v oblastech stárnutí a zdraví, zejména pak oblast kvality života v pozdním věku. 

Dimitrios Vagenas je statistický pracovník v School of Population Health na univerzitě v Queenslandu. Doktorský titul získal v oboru kvantitativní genetika. 

Nancy A. Pachana je profesorkou psychologie na univerzitě v Queenslandu. Jako psycholožka z oblasti gerontologie publikovala více než 100 odborných článků a knižních kapitol na téma stárnutí. 

Nelufa Begum je od roku 2008 statistická pracovnice v School of Population Health na univerzitě v Queenslandu. Má doktorský titul z oboru statistika a v současné době se zabývá výzkumem prevencí chronických onemocnění a zdraví žen v Austrálii. 

Annette Dobson je profesorkou biostatiky v School of Population Health na univerzitě v Queensland. Jejím výzkumným zájmem jsou zejména statistické metody dlouhodobých studií a aplikovaný epidemiologický výzkum v oblasti ženského zdraví.

Zdroj: MCLAUGHLIN, VAGENAS, PACHANA, BEGUM, DOBSON. Gender Differences in Social Network Size and Satisfaction in Adults in Their 70´. Journal of Health Psychology. July 2010. Dostupné z: https://www.email.cz/download/i/QW89vydXbAMwpsRpqfh0Yb0BS_1ox6PlJRgXTUe580F0RChpoxi-FfyzxjUIP9LBJcveTRE/J%20Health%20Psychol-2010-McLaughlin-671-9.pdf.