Úspěch fan fiction

     Zakazovali vám ve škole opisování? Pak se z vás asi nestane autor fan fiction bestsellerů. Právě „opisováním“ se totiž baví někteří autoři a daří se jim. Pokud jste si doposud mysleli, že kopírování a opisování je špatné, že originalita a autorská práva by měla být vždy na prvním místě, překvapí vás nejspíš existence právě fan fiction.  

     Fan fiction, tak jak ji dnes známe, vznikla na konci šedesátých let dvacátého století na stránkách amatérsky vyráběných a šířených časopisech tzv. fanzines. Největší rozmach jí však umožnil až vznik internetu.  Úplně nejjednodušší definice fan fiction zní, že se jedná o literární dílo vycházející primárně z díla již existujícího a sepsané jeho fanouškem. Principem fan fiction je použití postav, námětů a světa vytvořeného původním autorem, ovšem tak, že výsledné dílo není jen kopií původního díla, ale kreativním výtvorem fanouška. Nové dílo tedy často volně dějově navazuje na děj původní předlohy nebo vytváří odbočky a nové verze. Tvorba a šíření fan fiction (na internetu) z důvodu neziskovosti a také z toho důvodu, že se jedná o přirozený fenomén, který je součástí popularity každého známého autora, není obvykle považována za porušování autorských práv, potírána ani stíhána. (Miller, 2013, roč. 6)

     První zmínku o autorovi, který se nechal pro svůj román inspirovat už napsanou knihou, nalezneme v roce 1850. William Makepeace Thackeray se proslavil v roce 1848 svým románem Vanity Fair. Thackeray se považoval za nejlepšího autora své doby a dovolil si napsat satirický román Rebecca and Rowena, který byl motivován jeho nespokojeností s koncem příběhu knihy Waltera Scotta Ivanhoe. Jako čtenář nebyl Thackeray sto přijmout Ivanhoeovu volbu manželky. Nechápal, jak si mohl rytíř vybrat ledovou královnu Rowenu v porovnání s neohroženou Židovkou Rebeccou. A tak napsal své vlastní pokračování knihy, kde dal Rebeccu s rytířem dohromady. Thackeray, tvrdí Anne Jamisonová, autorka rozsáhlé publikace na téma fan fiction Fic: Why Fanfiction is Taking Over the World, je bezpochyby tzv. shipper. Tedy čtenář, který nesouhlasí s tím, jak spároval autor literárního díla hlavní hrdiny, a cítí se být proto zodpovědný za zavedení pořádku v romantických vztazích. Thackeray pochopitelně netušil, že je jedním z prvních shipperů, protože toto označení ještě v 19. století nemělo svůj dnešní význam. Jedná se o poměrně nové označení, které se vžilo mezi členy komunity fan fiction. Komunita sdružuje rozsáhlou síť fanoušků většinou amatérů a spíše žen, které čtou a píší své příběhy s hrdiny a prostředím pocházejícím z jiných literárních děl profesionálních autorů. (Miller, 2013, roč. 6)

     Dnes je na stránkách FanFiction.net možné zhlédnout přes milión příběhů fan fiction. Většina z nich navazuje na populární Twilight ságu a jejich autoři mají více čtenářů než mnohé New York Times bestsellery. Příběhy si nejčastěji půjčují z čtenářsky nejatraktivnějších předloh například: Sherlock Holmes, Tolkienova Středozem, Star Trek, Harry Potter, The X-Files nebo právě Twilight sága. Pokud jste doposud neslyšeli o tomto fenoménu, měli byste vědět alespoň o existenci jedné z nejprodávanějších fan fiction - trilogii Fifty Shades of Grey (v českém originále vyšla kniha v nakladatelství XYZ pod názvem Padesát odstínů šedi) autorky E. L. Jamesové. (Miller, 2013, roč. 6)

     A co nejlépe prodává? Sex. To samé platí i v případě fan fiction, jejíž autoři a fanoušci stvořili celý slovník vlastního slangu. Jedním z nejstarších pojmů je tzv. slash, který popisuje příběh, kdy se heterosexuální hrdinové z původní předlohy (většinou muži), stanou homosexuály. Mezi jinými jmenujme: Han Solo/Luke Skywalker, Harry Potter/Ron Weasley nebo Starsky/Hutch. Jedním z nejfascinujících párů je potom kapitán Kirk a Spock, jejichž fiktivní vztah se datuje do sedmdesátých let dvacátého století – do dob prvních Star Trek fanzines šířených z ruky do ruky. Ve fan fiction neexistuje žádné tabu, objevuje se zde proto například těhotný muž, skutečné osoby z reálného světa nebo příběhy navazující na animované seriály. (Miller, 2013, roč. 6)

 

     Jamisonová, profesorka angličtina na univerzitě v Utahu, vyučovala fan fiction na svých hodinách a dokonce sama psala podobné příběhy. Fan fiction je, podle ní, jen jedna z mnoha podob současné literatury a může být nahlížena z pohledu popkultury a jejích fanoušků jako narušitel společenských norem. Fan fiction plně slouží svým účelům a nejedná se pouze o online příběhy, ale o celý ekosystém neziskové literatury, kde čtenáři a autoři nabízejí zpětnou vazbu a nové nápady pro vydavatele. Jamisonová celý proces nazývá novým modelem autorství. (Miller, 2013, roč. 6)

     Ze strany fanoušků science-fiction (většinou mužů) bývá fan fiction velmi kritizována a osočována z příbuznosti s telenovelami. Především jim vadí, že se zabývají emocionální intimitou a sexem, tedy takovým tématům, kterým se obvykle sci-fi dobrodružné příběhy věnují jen velmi okrajově. Dalším argumentem je, že fan fiction není původní, aby mohla být nazývána plnohodnotnou literaturou. Jamisonová na její obranu poukazuje na fakt, že většina literárních žánrů a jejich autorů potřebovala mnoho času, aby se mohla adaptovat ve společnosti. Připomíná jiné autory, kteří se nechali inspirovat svými předchůdci k tvorbě významných literárních skvostů. Dokonce i sám Wiliam Shakespeare použil některé Homérovy fráze ve svých vlastních hrách. (Miller, 2013, roč. 6)

     Možná si ale stále kladete otázku – stojí fan fiction za to si ji přečíst? Většinu asi ne. Autoři samotní nepředstírají, že by se mohli rovnat s autory původní literatury. Pro ně je psaní fan fiction především určitá forma zábavy a odreagování. Jamisonová věří, že by se fan fiction mohla jednou stát plnohodnotným žánrem, avšak bude to chtít mnoho let vývoje. (Miller, 2013, roč. 6) V českém prostředí není tolik populární, avšak existují stránky, které se fan fiction přímo věnují http://fanfikce.cz/ - poslední příspěvek je zde ale z loňského roku. Tomuto žánru se pak věnují spíše jedinci na svých vlastních blozích. 

Zdroje:

DIGIROLOMO, Kate. Fic: Why Fanfiction Is Taking Over the World. Library Journal. 2013, roč. 138, č. 18, s. 86-86.

MILLER, Laura. Blurred Lines. Pacific Standard. 2013, roč. 6, č. 6, s. 68-69.