Dojmy, pocity, naladění, sympatie, ale vlastně i úplně běžné
reakce všeho druhu. Nic už netřeba v současné komunikaci sáhodlouze
popisovat, připodobňovat či rozebírat. Máme emotikony, neboli smajlíky, máme „nálady“
na sociálních sítích, máme statusy a hlavně, máme MEMY!
Nejprve si ovšem vyjasněme terminologii. Jako spousta věcí a
termínů v dnešním rychle se měnícím světě se totiž i memy ne úplně snadno škatulkují.
Takže… Mem jako takový je pojem pocházející od oxfordského
profesora biologie a spisovatele Richarda Dawkinse, který ho v roce 1976 uvedl do života v knize Sobecký
gen. Přeneseně se jedná o gen v kulturním významu. Jednotka, která se šíří
z generace na generaci a zakořeňuje v myslích dalších a dalších
pokolení. Základ kulturní vědomosti, před kterým nelze utéct.
Co ovšem bude zajímat nás, to je pojem internetový mem. Jak praví wikipedie: „myšlenka, styl nebo akce, která se šíří, často jako mimikry, od osobyk osobě přes internet a imituje svoji předlohu.“
Filmové nebo seriálové hlášky, krátká videa – takzvané vines
– u kterých se vesměs řežete smíchy. Virály, tedy obsah jakékoliv formy, který
se z různých důvodů neřízeně šíří internetem, až VŠICHNI VĚDÍ, o co jde. Kreslené
vtipy, hashtagy či vlastní verze tanců jako Gangnam Style nebo Harlem Shake… To všechno a mnohem víc jsou ve své původní podstatě memy. A ať už chceme nebo ne, všichni si
takhle pěkně memujeme, mnohdy aniž bychom tušili. Stačí umístit na svůj profil
na jedné z mraků sociálních sítí jakýkoliv převzatý prvek, a už jsme se
přidali do řady šiřitelů určité šablony. Uchráněn není nikdo. Ostatně, jak
prohlásil sám Dawkins v rozhovoru pro magazín Wired: „Původně jsem při představování memu použil přirovnání k viru.
A internetové memy jsou skutečně virální. Sám jsem infikován viry jako každý
jiný, takže je taky čas od času dostanu.“
No vy také, netvrďte, že ne. Zatímco ještě před pár lety se
nějaký ten kolující fórek dostal do oběhu maximálně e-mailem pro okruh vašich
známých nebo u počítačově závislejších jedinců přes diskusní fóra, dnes
dominuje – jako ostatně ve všem jiném – přenos přes sociální sítě, který umí
být nezastavitelný.
Pojem memy se právě
tam postupně v obecném povědomí zúžil na obrázky doplněné krátkým textem,
hláškou. Vesměs jde o screenshoty z filmů, seriálů nebo stále se opakující
fotky a karikatury několika postav – běžných lidí, z určitého důvodu svým
výrazem vystihujících potřebný ráz v komunikaci, ale třeba i smějícího se
basketbalisty Yao Minga. Text bývá
buď z dané filmové scény, nebo může reagovat na přímo určitý podnět.
Jistě, to všechno se samozřejmě dá obyčejně napsat. Ale když
něco řeknete memem, zdůrazníte to a
taky jste cool…
Kde se obrázkové memy
a způsob jejich tvorby vzaly? Kdo ví. Kolik jich je? Nepočítaně. Jak se dají
vyrábět? Snadno, skrze základní grafické programy nebo internetové generátory. Memy tu zkrátka JSOU. Nelze vyhledat
jeden původní, protože tan vás vždycky odkáže k nějakému, který přišel
před ním. Dobrá, chvilka hledání přes Google vás přivede na tenhle obrázek, údajně z diskety z období
kolem roku 1992. Ale věřit tomu?
Pozor, ony memy v zásadě existovaly už v době před rozšířením internetu, a sice třeba ve formě kreseb na veřejných místech typu „Kilroy was here“. Ostatně, za mem filmových tvůrců se svým způsobem považuje i výkřik anonymního herce z padesátých let, umístěný v databance zvuků a známý jako Wilhelm scream. Objevil se už více než ve dvou stovkách filmů. No ano, i v řadě vašich oblíbených…
Ale zpátky k tomu, co si pod pojmem memy představí dnešní náctiletí,
zaplevelující jimi profily své i jiných. Řekněme, že jde o záležitost
posledních zhruba sedmi let, spojenou s nástupem facebooku jakožto celosvětově
nejpopulárnější sociální sítě. Funkce obrázkových memů spočívá v tom, že jimi lze odpovědět v diskusi a
vyjádřit tak třeba častokrát opakovanou reakci na určitou situaci nebo
prohlášení.
Potřebujete ukázat, že se divíte? V pohodě. Hodíte jako
odpověď překreslený obličej herce Nicolase Cage z béčkového filmu Vampire’s Kiss, obvykle dovybavený zvoláním „Oh really?“ Nebo lze bez obav použít sněžnou
se slovy „O RLY?“ Nebo podivně se tvářící kočku, nebo udivené dítě, nebo vlastně
cokoliv jiného… V každém případě, váš partner při konverzaci bude zaručeně
vědět.
Memy, vzhledem k výše
zmíněnému významu tohoto slova, totiž fungují právě na principu toho, že
odkazují na něco známého, na něco ustáleného, na vzorec jednání, běžně
používaný ať už v úzké komunitě, nebo i v daleko větším spektru lidí.
Někdy je vyznění memu
jednoznačné, jako když admirál Ackbar
z Hvězdných válek zvolá „Je to past!“ Ale jindy? Hlavně se neptejte, proč
zrovna tenhle herec z tohohle filmu… Zkrátka se tohle spojení zautomatizovalo,
kdosi s ním přišel a uchytilo se. Sotva se nějaká hláška či obrázek stane
obecně přijatým memem, žijí si
vlastním životem, jsou často obměňovány, parodovány a upravovány. Co se alespoň
dá dopátrat, to je předloha nejprofláklejších memů těchto dnů, což přibližuje řada videí, třeba toto.
Samozřejmě existují i české memy. Ať už jednoduše přeložené verze původních obrázků, nebo komiksy s všeobecně používanými kreslenými
postavami. Každá z nich má svůj jedinečný charakter, díky čemuž může být v tu kterou chvíli použita,
případně – jak se říká – může „zabít“ nějakou komunikaci.
Absolutní špičkou domácích memů pak představují Opráski sčeskí historje, které se ze zábavy pro úzký okruh lidí na diskusní stránce
Okoun.cz brzy vyvinuly ve fenomén zdaleka nejen pro generaci současných
teenagerů. Čtyřokénkový komiks s legračně zkomolenou češtinou a svérázně
pojatými výjevy z národní historie, se během dvou let stal transmediální záležitostí a jejich autor
– anonymní „jaz“ vystupující na veřejnosti výhradě v masce krále Zikmunda,
své oblíbené postavičky – už kromě ocenění svého výtvoru jako top tuzemského
webu vydal knižní verzi dosavadních dílů, vydělává na tričkách s motivy komiksu
a už měl i výstavu v Národním muzeu.
A stejně jako se nové „oprásky“ po svém zveřejnění šíří virtuální
realitou, odpoví vám dnes co chvíli na některý z vašich komentářů místo
prostých slov obrázek. Co s tím? Slovy Zikmunda: „Se stim smiř.“
No comments:
Post a Comment