Komunikační technologie - spása či zhouba?

Petra Rosípalová

JJM 335 Nová média a společnost

Klady a zápory moderních komunikačních technologií – to je v poslední době poměrně velmi oblíbené téma ve všech možných diskusních skupinách jak v kruzích odborných, tak laických. Zvláště v době, kdy všichni volají po přísnějším střežení informací, které jsou poněkud citlivějšího rázu.

Tímto problémem se také zabývaly Anita Howarth, docentka na katedře žurnalistiky na Brunelské univerzitě, a která se specializuje především na média a politiku, mj. také učila na Kingstonu a dalších významných školách; a Gemma Martínez Fernández, která se připravuje na doktorát na Baskické univerzitě. Článek o svém výzkumu, nazvaný Governing risks and benefits: Mobile communication technologies in British universities, publikovaly na stránkách First Monday.  Ve svém kvantitativním výzkumu založeném na empirických metodách oslovily 121 vysokých škol. V článku popisují předběžná zjištění, jak oslovené britské univerzity reagují na pedagogické výhody i nepředvídatelná rizika a jejich důsledky jak pro instituce, tak pro jednotlivce při využívání mobilních komunikačních technologií (dále jen MCT). Podle nich potenciál pro rozsáhlé šíření na internetu nejen zvýší možnost širší veřejné kontroly, ale také představuje další potenciální rizika, kde všude a jakými cestami mohou být soukromé nebo citlivé osobní informace zveřejněny (Solove, 2004, Ibrahim, 2010b).


Komunikační technologie ve školství

Vysokoškolská výuka používá již více než sto let nové technologie k posílení výuky a učení v celé řadě oblastí od jazyků a hudby k medicíně (Salaberry, 2001). Tradičně to znamenalo, že zachycené zvuky, obrázky a texty z vnějšího světa se převedly do učebny formou teorie, koncepce a modelu, analýzy jevů a případových studií či jiným způsobem se snažily zapojit studenty. Také se podílely na využití počítačů pro správu záznamů, analýzu dat, zpracování textů a kontroly plagiátorství. Nicméně v osmdesátých letech se to změnilo s příchodem nových technologií počínaje faxovým strojem, kopírkou, přes videopřehrávače / rekordéry až po počítačové databáze. Postupem času se zjistilo, že je zapotřebí všechna tato data právně ošetřit a spravovat (Ginsburg, 1991). Jako naprostá většina všeho, co člověk vymyslel, i toto je dvousečná zbraň. Nahrávání, kopírování, rozmnožování, analýza a ukládání pomocí těchto technologií na jedné straně nabízí nové způsoby, jak zlepšit výuku, učení, zapojení studentů, ale na straně druhé může dojít k ohrožení duševního vlastnictví a práv a zájmů na ochranu osobních údajů.

Studium, a nejen to vysokoškolské, si dnes už nikdo neumí představit bez využívání moderních komunikačních technologií – mobilní telefony, tablety, netbooky, notebooky. Jejich výhoda je jistě nezpochybnitelná. MCT jsou všudypřítomné, jsou malé, lehké a „ultra-přenosné“. To umožňuje kdykoliv a kdekoliv jejich použití (Ibrahim, 2010b). Co je odlišuje od ostatních přenosných zařízení je to, že jsou multifunkční - kombinují komunikaci (telefon, e-mail, Twitter, Facebook, atd.) s obsahem (nahrávání, ukládání), připojení (přístup k internetu a sociálním sítím) a konvergenci (nahrávání, stahování, úpravy, apod.). Avšak nezavírejme oči před jejich zápory – velmi často se v médiích objevují zprávy popisující zneužití MCT s neblahými důsledky, bohužel, mnohdy i fatálními[1] (Gray, 2012).

Výzkum na britských univerzitách

Autorky šetření poslaly na přelomu let 2011 a 2012 dotazníky na 121 vysokých škol. Návratnost nebyla špatná, činila 89 %. A výsledky? Ukázalo se, že je snaha řešit nejenom potenciální přínosy i rizika plynoucí z využívání MCT při každodenním chodu školy, ale stejně tak i jednání protichůdných zájmů a práv. V praxi existuje velké množství případů, kdy studenti výuku již pomocí MTC zaznamenávaly buď tajně, nebo otevřeně, a z toho vyšly požadavky na povolení nahrávat výuku a dění ve třídě za účelem vzdělávání. Obtíže, jak na toto reagovat, se však projevily v klíčových rozdílech mezi vnitrouniverzitními politikami, Ty závisely na tom:

• zda by univerzita měla mít kontrolu již na místě sběru, využívání a šíření, nebo jen v místě šíření;
• zda by zaměstnanci měli kontrolovat, co, kdy a jak je zaznamenáno, nebo zda by to mělo být do značné míry přeneseno na studenty, i když s určitými výhradami k použití zachyceného materiálu;
• zda práva zdravotně postižených mají přednost před právy na ochranu soukromí nebo zda by nastaly okolnosti, kdy tomu tak není a v takovém případě je alternativou poskytování požadované zákonem;[2]
• zda studenti a zaměstnanci věděli, že mají právo souhlasu nebo odmítnutí s nahráváním, nebo ne;
• zda bude záznam pouze vizuální či se zvukem, nebo obojí.

Zkrátka, vysoké školy pochopily, že se bez určitých zásad při využívání MCT neobejdou, že MCT vyžadují specifické podmínky pro jejich použití, a že je potřeba tomuto problému věnovat ještě hodně prostoru. Autorky výzkumu přiznávají, že zjištění, která v tomto problému získaly a popsaly, jsou předběžná, a vědí, že je zapotřebí dalších výzkumů, ale doufají, že padnou na úrodnou půdu a další vědci se jimi budou zabývat.

Dá se zjištění aplikovat i na české školství?

Ačkoliv byl výzkum prováděn na britských školách, jeho výsledky se dají aplikovat i na jiné univerzity, včetně těch našich. MCT se těší velké oblibě také u českých studentů, vždyť studenti jsou stejní, ať žijí tam nebo tady. Na českých vysokých školách je běžné, že se požaduje souhlas se zveřejňováním jistých dat, která byla dříve volně přístupná. Zdánlivě je to jednoduché: Chceš – je to tam, nechceš – není. Ale je to tak skutečně?

 

 Anita Howarth                                     Gemma Martínez Fernández

                            

 

 

 

Prameny

Carol Doyle and Karen Robson, 2002. Accessible curricula: Good practice for all. Cardiff : UWIC Press.

 

First Monday, Volume 19, Number 2 - 3 February 2014.

 

Jane C. Ginsburg, 1991. “Reproduction of protected works for university research or teaching,” Journal of the Copyright Society of the U.S.A., volume 39, number 3, pp. 181–223.

 

Madison Gray, 2012. “Dharun Ravi: Tyler Clementi’s roommate sentenced to 30 days in jail,” Time NewsFeed (21 May), at http://newsfeed.time.com/2012/05/21/dharun-ravi-tyler-clementis-roommate-sentenced-to-30-days-in-jail/, accessed 21 January 2014.

 

Yasmin Ibrahim, 2010b. “The regulation of gaze and capture: New media and the image economy,” International Journal of Technoethics, volume 1, number 3, pp. 49–63.
doi: http://dx.doi.org/10.4018/jte.2010070105, accessed 21 January 2014.

 

M. Rafael Salaberry, 2001. “The use of technology For second language learning and teaching: A retrospective,” Modern Language Journal, volume 85, number 1, pp. 39–56.
doi: http://dx.doi.org/10.1111/0026-7902.00096, accessed 21 January 2014.

 

Daniel Solove, 2004. The digital person: Technology and privacy in the information age. New York: New York University Press.

---

[1] Dharun Ravi byl shledán vinným ze zastrašování, narušování soukromí a manipulace s důkazy po smrti studenta, který skočil z George Washington Bridge v New Yorku poté, co zjistil, že jej Ravi natočil webkamerou při pohlavním styku mezi ním a dalším mužem, který však nebyl nikdy v průběhu soudního řízení identifikován.

[2] Na konci 90. let vyšlo nařízení, které mělo zajistit možnost studovat studentůmi se zdravotním postižením. Výsledkem byl zákonný požadavek pro vysoké školy, aby se vytvořily "přiměřené úpravy" pro zdravotně postižené studenty tak, aby každá nevýhoda plynoucí z jejich zdravotního postižení byla omezena (Doyle a Robson, 2002). To znamenalo upuštění od obvyklých autorských omezení na nahrávkách, kopiích a přepisech pro studenty se zvláštními zdravotním postižením, ale s podmínkou, že tyto byly pouze pro osobní studium.